Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
|
III. volební období |
1. zasedání |
Překlad.
258.
Návrh
poslance dra E. Schollicha a druhů
na úpravu tělesné výchovy školní mládeže.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.............
o úpravě tělesné výchovy školní mládeže a mládeže škole odrostlé.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Obcím se ukládá, aby se postaraly o vhodná cvičiště. Na pořizování pomůcek ke cvičení poskytuje stát příspěvky.
§ 2
Tělesné výchově budiž na všech druzích škol věnováno týdně 3 hodiny tělocviku, týdně jedno volné odpoledne na volná tělesná cvičení (hra, plování, sportovní cvičení), měsíčně jeden den na výlet.
§ 3.
Vyučování v plování jest povinné pro všechny žáky a žákyně.
§ 4.
Tělocvik jest hlavním a vědeckým odborem a předmětem všech zkoušek způsobilosti.
§ 5.
Na všech občanských a odborných školách, na ústavech pro vzdělání učitelů a učitelek buďtež ustanoveni odborní učitelé tělocviku, podle možnosti také na obecných školách, aspoň pro poslední dvě třídy
§ 6.
V sídle okresních měst buďtež ustanoveni zvláštní inspektoři k dozoru na veškerou tělesnou výchovu. Těmto inspektorům budiž dána k ruce poradní rada utvořená ze zástupců korporací, které se zabývají tělesnými cvičeními.
§ 7.
Všechny osoby podléhající povinnému cvičení a sportu pojistí stát proti úrazu, cvičitele proti úrazu a povinnému ručení.
§ 8.
Jako základ tělesné výchovy slouží učební plán s minimálními požadavky pro každý stupeň věku.
§ 9.
V každé obci budiž založen úřad, který by se výhradně zabýval budováním tělesné výchovy.
§ 10.
K vědeckému badání o tělesných cvičeních a vzdělání potřebných učitelů budiž založena česká a německá vysoká škola pro tělesná cvičení.
§ 11.
Tělocvičné spolky buďtež osvobozeny od všech daní a buďtež podporovány místními nebo okresními školními úřady nebo všemi úřady v každém směru jejich činnosti.
§ 12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1931.
§ 13.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministrovi školství a národní osvěty, ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministrovi národní obrany.
Odůvodnění:
Dlouhá válka se svými průvodními zjevy a následky, pokračující industrialisace, rychlé životní tempo, těžce poškodily sílu a zdraví lidu. Tělesné i mravní hodnoty všech vrstev obyvatelstva utrpěly těžkou škodu. Státu nejvíce záleží na zdraví, tělesné síle, mravním posílení a lásce k pořádku, radosti z práce a způsobilosti k práci, tryskajícím z těchto lidských hodnot. Zájem státu musí však stoupati při demokratické ústavě, v níž národ potřebuje ke své vládě nad sebou vyšších hodnot. Kořeny všech uvedených hodnot tkví ve výchově. Poněvadž však zdravý duch může býti jen ve zdravém těle, musí se věnovati tělesné výchově více než všechna dosavadní pozornost.
Poněvadž jen stát má ideální a hmotné prostředky k zavedení a provádění řádného pěstování těla, musí jeho povinnost záležeti v zákonném ustanoven i všech trvalých zařízení, která slouží rozšíření a zdokonalení tělesné a tím i mravní a duševní zdatnosti.
Pohlédneme-li na zařízení kulturních států, vidíme, že Československá republika v péči o tělesnou zdatnost jest na posledním místě. Zákon o povinném tělesném cvičení a sportu byl již zaveden ve Francii, v Belgii, v Maďarsku a ve všech kulturních státech jest povinný počet hodin tělocviku a sportu větší než v Československu. Francie zařadila do státního rozpočtu pro rok 1923 na podporování tělesných cvičení 4.5 milionů franků. Rakousko již po válce vzdělalo 5000 učitelů na obecných školách pro obor tělocviku a sportu, samo Polsko zavedlo na obecných školách 3 hodiny povinného tělocviku. České (v březnu 1919) a rovněž i německé (v září 1920) veřejné odborné svazy pro tělesná cvičení podaly v obšírném pamětním spise požadavky vládě k zdokonalení tělesné zdatnosti dorostu. Pronikavá nová úprava jest povinností hodiny. Budou-li provedeny všechny požadavky uvedené v zákoně, stát splní jen povinnost, pokud jde o zařízení, která již všechny ostatní státy mají. Při provádění návrhu zákona dlužno vycházeti nejen z úvah zdravotních a kulturních, nýbrž především také vojenských.
V Praze, dne 16. února 1930.
Dr. Schollich,
Horpynka, Dobránsky, Hokky, inž. Kallina, Matzner, dr. Keibl, Knirsch, dr. Hassold, Krebs, Schubert, dr. Törköly, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Hanreich, Köhler, dr. Szüllö, inž. Jung, Fedor, Geyer, Simm, dr. Jabloniczky.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
|
III. volební období |
1. zasedání |
Původní znění.
258.
Antrag
des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen
betreffend die Regelung der körperlichen Erziehung der Schuljugend.
Die Gefertigten stellen den Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Gesetz
vom..........,
betreffend die Regelung der körperlichen Erziehung der Schuljugend und der schulentwachsenen Jugend
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Die Gemeinden werden verhalten, für entsprechende Übungsstätten Sorge zu tragen. Zum Ausbau der Übungsgelegenheiten gewährt der Staat Beihilfen.
§ 2.
Der körperlichen Ausbildung sind an allen Schulgattungen zu widmen: wöchentlich 3 Stunden Turnen, wöchentlich ein freier Nachmittag zum Betriebe freier Leibesübungen (Spiel, Schwimmen, sportliche Übungen), monatlich ein Wandertag.
§ 3.
Der Schwimmunterricht ist verbindlich für alle Schüler und Schülerinnen.
§ 4.
Turnen ist Haupt- und wissenschaftliches Fach und Gegenstand aller Reifeprüfungen.
§ 5.
An allen Bürger- und Fach-, Lehrer- und Lehrerinnenbildungsanstalten sind Fachturnlehrer zu bestellen, nach Tunlichkeit auch an Volksschulen, wenigstens für die letzten 2 Klassen.
§ 6.
Im Sitz der Bezirksstädte sind eigene Inspektoren mit der Aufsicht der gesamten körperlichen Erziehung zu bestellen. Diesen Inspektoren ist ein Beirat, gebildet aus Vertretern der Korporationen, die Leibesübungen betreiben, beizustellen.
§ 7.
Alle der Turn- und Sportpflicht Unterliegenden werden von Seite des Staates gegen Unfälle versichert, die Leiter gegen Unfall und Haftpflicht.
§ 8.
Als Grundlage der körperlichen Ausbildung dient ein Lehrplan mit Mindestforderungen für jede Altersstufe.
§ 9.
In jedem Gemeinwesen ist ein Amt zu gründen, daß sich ausschließlich mit dem Ausbau der körperlichen Erziehung zu beschäftigen hat.
§ 10.
Zum Zwecke wissenschaftlicher Erforschung der Leibesübungen und der Heranbildung der notwendigen Lehrkräfte ist eine čechische und eine deutsche Hochschule für Leibesübungen zu begründen.
§ 11.
Vereine für Leibesübungen sind von sämtlichen Steuern zu befreien und sind durch die Orts-, resp. Bezirksschulbehörden bezw. sämtliche Behörden in jeder Weise in ihrer Tätiggkeit zu unterstützen.
§ 12.
Das Gesetz tritt mit dem 1. Jänner 1931 in Kraft.
§ 13.
Mit der Durchführung des Gesetzes wird der Minister für Schulwesen und Volkskultur, der Minister für öffentliche Gesundheitspflege und körperliche Erziehung und der Minister für nationale Verteidigung beauftragt.
Begründung:
Der lange Krieg mit seinen Begleit- und Folgerscheinungen, die fortschreitende Industrialisierung, die schnellebige Zeit hat Volkskraft und Volksgesundheit schwer geschädigt. Die körperlichen und sittlichen Werte aller Bevölkerungsschichten haben starke Einbusse erlitten. Der Staat hat das größte Interesse an der Gesundheit, körperlichen Kraft, sittlichen Stärke und der aus diesen menschlichen Werten entspringenden Ordnungsliebe, Arbeitsfreudigkeit und Arbeitsfähigkeit. Das Interesse des Staates aber muß sich steigern bei einer demokratischen Verfassung, in der das Volk ob seiner Selbstregierung höhere Werte benötigt. Die Wurzeln aller genannten Werte liegen in der Erziehung. Weil aber ein gesunder Geist nur in einem gesunden Körper wohnen kann, muß der körperlichen Erziehung mehr als bisher alle Aufmerksamkeit zugewendet werden.
Nachdem nur der Staat über die ideellen und materiellen Mittel zu Ein- und Durchführung einer geregelten Leibeszucht verfügt, muß seine Pflicht in der gesetzlichen Festlegung aller dauernden Einrichtungen bestehen, die der Verbreitung und Vervollkommung körperlicher und damit sittlicher und geistiger Tüchtigkeit dienen.
Wenn wir einen Blick auf die Einrichtungen der Kulturstaaten werfen, so sehen wir, daß die Čechoslovakische Republik in der Fürsorge für die körperliche Ertüchtigung des Nachwuchses an letzter Stelle steht. Das Turn- und Sportpflichtgesetz ist bereits eingeführt in Frankreich, Belgien, Ungarn, in allen Kulturstaaten ist das verpflichtende Stundenausmaß für Turnen und Sport größer als in der Čechoslovakei. Frankreich hat in den Staatsvoranschlag 1923 für die Förderung der Leibesübungen 4.5 Millionen Frank eingesetzt. Österreich hatte bereits nach dem Kriege 5000 Volksschüllehrer für das Turn- und Sportfach ausgebildet, selbst Polen hat in den Volksschulen 3 verpflichtende Turnstunden eingeführt. Die čechischen (März 1919) wie die deutschen (September 1920) öffentlichen Fachverbände für Leibesübungen haben in den ausführlichen Denkschriften die Forderungen nach Ausgestaltung der körperlichen Ertüchtigung des Nachwuchses der Regierung überreicht. Eine durchgreifende Neuordnung ist Pflicht der Stunde. Wenn alle im Gesetz ausgesprochenen Forderungen durchgeführt werden, so erfüllt der Staat nur eine Pflicht im Hinblicke auf Einrichtungen, die alle anderen Staaten schon besitzen. Es kommen bei Durchführung des Gesetzesvoranschlages nicht nur lediglich hygienische und kulturelle Erwägungen in Frage, sondern vor allem auch militärische.
Prag, am 16. Feber 1930.
D. Schollich,
Horpynka, Dobránsky, Hokky, Ing. Kallina, Matzner, Dr. Keibl, Knirsch, Dr. Hassold, Krebs, Schubert, Dr. Törköly, Szentiványi, Nitsch, Dr. Holota, Dr. Hanreich, Köhler, Dr. Szüllö, Ing. Jung, Fedor, Geyer, Simm, Dr. Jabloniczky.