Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Po živnostensku smí se vyráběti a do oběhu uváděti chléb jen z nesmíchané mouky žitné (režné) nebo z žitné (režné) mouky s přimísením nanejvýše 15% mouky pšeničné.

(2) Totéž platí i pro živnostenskou výrobu chleba, dodá-li si spotřebitel na chléb mouku nebo obilí sám.

(3) Cizozemský chléb může býti uváděn do vnitrozemského oběhu jen ve složení vyhovujícím ustanovení odst. 1.

(4) Chlebem podle tohoto zákona rozumí se pouze chléb z žitné (režné) mouky nebo ze směsi mouky žitné (režné) a mouky pšeničné.

§ 2.

(1) Míchání mouky žitné (režné) s pšeničnou smí býti prováděno teprve u výrobce chleba, za účelem jeho výroby. Mouky žitná (režná) a pšeničná smějí se uváděti do vnitrozemského oběhu jen nesmíchané.

(2) Mouku žitnou (režnou) a pšeničnou v množství od 50 kg výše lze dodávati jen v obalech uzavřených pevnou uzávěrkou a opatřených údajem o jméně nebo firmě a sídle výrobce, jakož i o váze s označením, zda jde o mouku žitnou (režnou) nebo o mouku pšeničnou.

§ 3.

(1) Každý bochník chleba po živnostensku vyrobený musí býti opatřen značkou pekařovou, t. j. počátečním písmenem jména pekařova nebo registrovanou ochrannou známkou nebo jinou značkou. Značka musí býti vpečena do bochníku chleba tak, aby byla zřetelná.

(2) Platná ustanovení o ochranných známkách zůstavují zákonem tímto nedotčena.

§ 4.

Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na tak zv. chleby dietetické.

§ 5.

(1) Vládním nařízením lze všeobecně změniti poměr mísení, stanovený v § 1.

(2) O povolení výjimek z ustanovení § 1 v jednotlivých případech rozhoduje ministerstvo pro zásobování lidu v dohodě s ministerstvem zemědělství, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a průmyslu, obchodu a živností, a pokud jde o zásobování vojska, též s ministerstvem národní obrany, nebo s jejich zmocněním zemské úřady.

§ 6.

Kdo poruší povinnosti uložené tnu tímto zákonem, bude, pokud nejde o čin trestný soudem, stíhán okresním úřadem peněžitou pokutou do 5000 Kč nebo vězením do 14 dnů. Pro případ nedobytnosti budiž uležená pokuta přeměněna na vězení podle míry zavinění, nejvýše čtrnáctidenní.

§ 7.

Ustanovení zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, zůstávají tímto zákonem nedotčena.

§ 8.

Zákon tento provede ministr pro zásobování lidu v dohodě s ministry zemědělství, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, průmyslu, obchodu a živností, vnitra, financí, spravedlnosti a národní obrany.

Nynější zemědělskou krisí jest nejcitelněji postižena naše výroba žita. Značná světová sklizeň obou posledních let a ubývající spotřeba žitné mouky ztěžuje neobyčejně odbyt žita a tím stlačuje ustavičně jeho ceny. Má-li se tudíž této nepříjemné situaci našich pěstitelů žita aspoň částečně odpomoci, nutno předem zvýšiti konsum žitné mouky a tím usnadniti odbyt žita.

Toho docílí se nejlépe tím, jestliže bude se podporovati jednak výroba chleba samožitného, jednak jestliže se nakáže péci chléb z mouky žitné s přimísením mouky pšeničné nad 15%.

Opatření toto jest zdravotně nezávadné a poskytuje dokonce našemu konsumu chléb lepší a trvanlivější a zároveň přinese alespoň částečné odlehčení našemu trhu žita. Dosažení tohoto cíle sleduje tento zákon.

K § 1.

K jednotlivým ustanovením osnovy se připomíná:

Osnova ukládá povinnost péci chléb určitého druhu pouze podnikům, které po živnostensku vyrábějí chléb, a to bez rozdílu, zda činí tak na prodej nebo pro zákazníka, který doveze si vlastní mouku nebo obilí. Opatření to je proto nutné, aby ustanovení zákona nebyla obcházena tím, že by jednotliví konsumenti dodali si vlastní mouku a dali si péci chléb, jenž by nevyhovoval ustanovením osnovy. Jest požadavkem důslednosti klásti stejné požadavky na chléb v cizině vyráběný a k míru dovážený jako osnova klade na chléb u nás vyráběný. Proto osnova v odst. 3. obsahuje příslušná ustanovení o chlebě dováženém.

Objektem této zákonné úpravy jest pouze chléb samožitný a chléb z mouky žitné s přimísením mouky pšeničné. Ustanovení osnovy netýkají se čistého chleba pšeničného, který konsumuje se v některých krajích Slovenska a Podk. Rusi a který svou povahou jest spíše bílým pečivem (houskou, buchtou), označuje se však v obchodě rovněž jako chléb.

Pro účel, který sleduje tento zákon, bylo by jistě výhodnější, kdyby jeho ustanovení platilo pro výrobu chleba vůbec. Není však možno měniti tak radikálně vžité zvyklosti spotřební a nutiti obyvatelstvo ku požívání něčeho, čemu vůbec není zvyklé. Proto bylo nutné svrchu uvedené omezení.

K § 2.

Mlynářům a obchodníkům moukou ukládá, se povinnost dávati do oběhu jen nesmíchanou mouku žitnou a pšeničnou a zakazuje se jim mouky tyto míchati. Míchání, ovšem jen v ustanoveném poměru, smí býti provedeno teprve u pekaře. Povinnost tato byla uložena mlynářům a obchodníkům moukou z toho důvodu, aby bylo zajištěno, že pekaři obdrží mouku nesmíchanou. Jinak by se pekaři vymlouvali, že dostali mouku již smíchanou a že nevěděli, že tomu tak jest, a těžko by bylo lze pak dokazovati opak, kdyby vyznačená povinnost nebyla uložena mlynářům a obchodníkům moukou pod trestní sankcí.

Ustanovení odst. 2. jsou nutno, aby usnadněna byla jednak kontrola ve mlýně a obchodě moukou, jednak vypátrání vinníka v případech porušení předpisů osnovy.

K § 3.

Ustanovení tohoto paragrafu čelí rovněž k usnadnění kontroly a vypátrání vinníka v případech, že předpis osnovy zákona poruší pekař. Byla tudíž zavedena povinnost značiti chléb známkou pekařovou, podle níž lze pak výrobce zjistiti. V odstavci 2. tohoto paragrafu jest pak vyřešen poměr této osnovy k předpisům o ochranných známkách. Předpisy ty jsou pro celé statut. území unifikovány, neboť zákonem č. 471/ 1919 Sb. z. a n. byly zrušeny zák. čl. II/ 1890 a zák. čl. XLI/1895 a pro celé území státní rozšířena platnost ustanovení zákona č. 19/1890 ř. z. i s pozdějšími změnami.

K § 4.

Z účinnosti této osnovy bylo nutno vyloučiti některé druhy chleba, zvláště takové, jichž výroba sleduje účel využíti všech živných látek v zrnu obsažených k lidské potravě.

K § 5.

Osnova pamatuje na možnost změn hospodářských poměrů, které by snad vyžadovaly, aby poměr míchání mouky, stanovený v § 1. byl všeobecně změněn. Proto zmocňuje se vláda, aby cestou nařizovací přizpůsobila § 1 takovým změněným poměrům. Může se však státi, že i zvláštní poměry, které nejsou všeobecné povahy, budou vyžadovati, aby byly povoleny výjimky, týkající se ustanovení § 1. Osnova pamatuje i na takové případy a zmocňuje zúčastněná ministerstva, aby rozhodla o povolení takových výjimek nebo aby k tomu zmocnila zemské úřady.

K § 6.

Stíhati přestupky tohoto zákona přikazuje se do kompetence okresních úřadů. O peněžitých pokutách platí ustanovení čl. 11 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a zásobovacímu a v senátě výboru národohospodářskému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 27. února 1930.

Předseda vlády: Udržal v. r.