Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) V podnicích, ústavech a zařízeních státu, zemí, okresů, obcí a jiných právnických osob veřejnoprávních, jakož i v podnicích, ústavech a zařízeních jimi spravovaných, smí býti spotřeba obilí (mimo kukuřici), mlýnských výrobků, luštěnin (mimo proso a lupinu), bramborů (s výjimkou raných bramborů v době od 1. dubna do 31. května), masa, mléka a mléčných výrobků, ovoce, zeleniny, jakož i pícnin, hrazena jen zbožím domácího původu, dobré jakosti.

(2) Ustanovení odst. 1. netýká se zboží, jež se v tuzemsku nevyrábí, ani příležitostných koupí od případu k případu.

(3) Jde-li o dodávky, jichž se týká ustanovení odst. 1., jest ve smlouvě výslovně vyhraditi dodání zboží domácího původu a dodavatelé jsou povinni dodati jen takové zboží.

§ 2.

(1) Orgánům, pověřeným podle dosavadních předpisů dozorem na hospodaření podniků, ústavů a zařízení, uvedených v § 1, odst. 1., se ukládá za povinnost dozírati na to, zda tyto podniky, ústavy a zařízení zachovávají ustanovení tohoto zákona.

(2) Dodavatelé (§ 1) jsou povinni podrobiti se kontrole okresních úřadů, jakož i dozorčích orgánů v předchozím odstavci označených, zda zboží, dodané pro účely uvedené v § 1, jest domácího původu a dobré jakosti. Jsou povinni orgánům kontrolou pověřeným a řádně legitimovaným dáti žádaná vysvětlení a původu zboží, dovoliti jim, aby vstupovali do obchodních a provozovacích místností a skladišť a nahlíží-li do příslušných záznamů. Orgánové tito mají povinnost šetřiti výrobního a obchodního tajemství. Znalostí takto získaných nesmí býti použito k účelům daňovým.

§ 3.

(1) Vládním nařízením mohou býti stanoveny všeobecné úlevy z ustanovení § 1.

(2) O povolení výjimek v jednotlivých případech zvláštního zřetele hodných rozhoduje ministerstvo pro zásobování lidu v dohodě s ministerstvem zemědělství, průmyslu, obchodu a živností a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, nebo s jejich zmocněním zemské úřady.

§ 4.

(1) Smlouvy, příčící se ustanovením tohoto zákona, jsou neplatné.

(2) Ustanovení toto nedotýká se platnosti smluv sjednaných do dne účinnosti tohoto zákona.

§ 5.

Nezachovávají-li orgánové podniků, ústavů a zařízení uvedených v § 1, odst. 1., ustanovení tohoto zákona, podléhají, bez újmy stíhání podle zákonů trestních, disciplinárním a donucovacím předpisům pro ně platným.

§ 6.

(1) Dodavatel, který poruší povinnosti uložené mu tímto zákonem, bude, bez újmy stíhání podle zákonů trestních, stíhán okresním úřadem pokutou do 20.000 Kč, nebo vězením do dvou měsíců. Pro případ nedobytnosti budiž uložená pokuta přeměněna na vězení podle míry zavinění, nejvýše dvouměsíční.

(2) Stejně stíhá se dozorčí orgán, který poruší povinnost šetřiti výrobního a obchodního tajemství, stanovenou v § 2. odst. 2.

(3) Přestupky tohoto zákona promlčí se ve lhůtě jednoho roku.

§ 7.

Ustanovení zákona ze dne 15. červeňte 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, zůstávají tímto zákonem nedotčena.

§ 8.

Zákon tento nabude účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení; platnost jeho pomine po 2 letech účinnosti. Provedou jej všichni členové vlády.

Československé zemědělství jest v nebývalé krisi výrobní i odbytové, která, nedostane-li se mu rychlé pomoci, způsobí mu další těžké ztráty a přivodí značný otřes celého našeho národního hospodářství. K tomu cíli nutno zlepšiti odbyt zemědělských výrobků v prvé řadě tím, že pozvedne se jejich domácí konsum. V té příčině nutno apelovati na kruhy konsumentské, aby konsumovaly domácí výrobky a pracovaly ruku v ruce s producenty ze všech svých sil k odstranění krise.

Má-li však býti tento požadavek uplatňován u široké vrstvy konsumentské, je nutno, aby daly dobrý příklad především veřejné právnické osoby.

Ukládá se proto zmíněným právnickým osobám povinnost hraditi svou potřebu některých výrobků zemědělských výlučně výrobky tuzemské provenience. Tím neukládají se jim žádné oběti, naopak u některých výrobků, jako na př. u mouky, docílí se levnějšího nákupu, zároveň však zvedne se domácí odbyt a zlepší obchodní bilance, nehledě ani k značnému morálnímu významu věci, spočívajícímu ve zvýšení respektu k domácí práci. K jednotlivým ustanovením osnovy se poznamenává:

K § 1. Tento paragraf řeší subjekty a objekty, na které se osnova vztahuje. Subjekty míněny jsou ústavy, podniky a zařízení státu a všech jiných veřejnoprávních korporací, t. j. zemí, okresů a obcí, dále korporací zájmových, pokud jsou to nucené svazky veřejnoprávní (jako živnostenská společenstva, obchodní komory, léčebny a ozdravovny nositelů veřejného pojištění a pod.).

Pokud se týče objektů, nejsou v osnově zvláště vytýčeny směsi, poněvadž osnova zákona postihuje substance všeobecně a nelze tudíž pokládati za zboží domácího původu směs zboží tuzemského a cizozemského. Z dikce osnovy se podává, že osnova chce postihnouti dodávky, sjednané podle určitého zásobovacího plánu, nikoli příležitostné koupě od případu k případu. Jest nerozhodno, zda smlouvy o dodávkách jsou sjednány písemně či ústně. Pod pojem "pícnin" nenáležejí jadrná krmiva.

K § 2. Výkon kontroly rozlišují se takto:

1. U ústavů, podniků a zařízení v § 1 uvedených.

2. U dodavatelů.

Ad 1. má se kontrola vztahovati na to, zda ustanovení tohoto zákona jsou zachovávána, a bude prováděna podle dosavadních předpisů o hospodaření ve zmíněných podnicích, ústavech a zařízeních současně s kontrolou dosavadní, takže odpadá nové finanční zatížení.

Ad 2. klade se hlavní těžiště na kontrolu okresních úřadů, aby dozor byl bližší a stálý. Úprava ta dána, jest již potřebou trestního řízení, prováděného podle § 6 osnovy okresními úřady.

Volena byla kontrola represivní, nikoliv preventivní, aby dodavatelé byli kontrolou ca nejméně zatíženi. Přihlédnuto i ke skutečnosti, že daleko lepší jest řádná kontrola represivní, než nedostatečná kontrola preventivní.

Povinnost šetřiti výrobního a obchodního tajemství jest zabezpečena trestní sankcí, aby znesnadněno bylo zneužití znalostí při kontrole získaných k účelům jiným, zejména daňovým a pod.

K § 3. Toto ustanovení dává možnost povoliti výjimky jednak ohledně druhů zboží (na př. kdyby se ho v tuzemsku nedostávalo), jednak možnost zprostiti povinnosti v § 1 osnovy uložené, jednotlivé podniky, ústavy a zařízení (na př. kdyby z konkurenčních důvodů byl ohrožen v důsledku povinnosti, osnovou zákona ukládané, subjektům těmto jejich provoz).

Pokud by šlo o povolení výjimek všeobecně, stane se tak vládním nařízením, pokud by šlo o povolení výjimky v konkretním případě, stane se tak rozhodnutím příslušných úřadů.

K § 5. Výkonné orgány ústavů, podniků a za řízení v § 1 označených, možno stíhati disciplinárně, aniž by byla vylučována možnost jich stíhání podle platných zákonů trestních. Nebylo proto potřeba uváděti orgány ty pod trestní sankci této osnovy v § 6 pro případ, že by neplnily předepsaná ustanovení. Výraz "donucovací předpisy" dán byl do osnovy zákona pro případ přestupku těch orgánů, u nichž nelze mluviti o prostředcích disciplinárních, nýbrž o jiných předpisech donucovacích.

K § 6. Trestní sankce týká se jednak dodavatele, jednak kontrolního orgánu. Jde o delikty oficiosní, trestné okresním úřadem. Promlčecí lhůtu bylo stanoviti delší oproti lhůtě určené dosavadními předpisy, ježto jde o delikty tížeji zjistitelné a kontrola podle § 2, odst. 1. osnovy bude prováděna případně i v delších časových intervalech. O peněžních pokutách platí ustanovení čl. 11. zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n.

K § 7. Zákon ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a. n., proti nekalé soutěži, jest konstruován s hlediska soukromopodnikatelského a chrání jednotlivé podnikatele navzájem. Jest to vidno i z toho, že kompetence trestní dána jest soudům, zakročujícím pouze k návrhům stran. Osnova zákona, o nějž se jedná, je budována s hlediska zájmů širších, neboť má chrániti před značnými národohospodářskými škodami, vzniklými nemístným odběrem zboží cizí provenience místo zboží domácího. Jde tudíž o hájení zájmů veřejných.

Zdálo by se, že trestní sankce stanovená § 26, zák. č. 111/1927 Sb. z. a n., postačí i na povinnost, uloženou dodavatelům v § 1, odst. 3. osnovy. Tu však dochází k porušení veřejného zájmu, k jehož ochraně právě jest budovám, tato osnova. Potrestání vinníka podle této osnovy nevylučuje možnost, aby týž vinník byl stíhán k návrhu poškozené strany podle zákona č. 111/1927 Sb. z. a n. soudem.

Proto byla veškerá ustanovení zákona ze dne 15. července 1927, č. 111/1927 Sb. z. a n., ponechána v platnosti.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a zásobovacímu a v senátě výboru národohospodářskému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 27. února 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.