Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Paragraf 24., odstavec 1. zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. se pozměňuje takto:

1. Invalidní a starobní důchod nesmí převýšiti i s příplatky vychovávacími (§ 22) i se zvýšením podle § 23 nejvyšší započitatelné služební požitky průběhem pojištění přihlášené.

Článek II.

Paragraf 176. zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. doplní se takto:

6. Pokud jde o pojištěnce vykazující služební dobu nepojištěnou podle starého pensijního zákona a zákonů jej pozměňujících a doplňujících, započte se jim pro výpočet dávek náležejících jim z tohoto zákona (§§ 17 až 38) jako příspěvková doba jejich veškerá služební doba pokud nebyla pro vyměření dávky již započtena dle § 177 odst. 1., avšak jen jednou polovinou podle té třídy služného, ve které byli zařazeni v posledním měsíci před platností tohoto zákona. Pokud jde o důchodce, započte se podle té třídy služného, ve které byli zařazeni v posledním měsíci před vznikem pojistného případu. Invalidní a starobní důchod zvyšuje se za služební dobu dosud nepojištěnou o částky uvedené v § 177., odst. 1., písmeno b.

7. Úhradu tohoto zvýšení přejímá a nositelům pensijního pojištění uhradí stát.

8. Zvýšení ostatních dávek odpovídajících tomuto započtení nepojištěné služební doby nese nositel pensijního pojištění ze svého.

9. Cizí státní příslušníci mají nárok na státní příspěvek podle odst. 6., po případě 8. jen tehdy, je-li v jejich státu rovněž provedeno pensijní pojištění a poskytuje-li tento stát občanům československým státní příspěvek k důchodům.

10. Nositel pensijního pojištění je povinen k žádosti oprávněných provésti započtení dosud nepojištěné služební doby. Nositel pensijního pojištění je povinen všechny své důchodce i členy upozorniti na nárok na započtení nepojištěné služební doby. Potřebné průkazy předloží pojištěnec na vyzvání nositeli pojištěn.

11. Ustanovení odstavců 6. až 10. platí též pro náhradní ústavy.

Článek III.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provede jej a úhradu a súčtování opatří ministr sociální péče v dorozumění se súčastněnými ministry.

Pensijním zákonem z roku 1929 byly v mnohém směru opraveny nedostatky starého pensijního zákona. Soukromí zaměstnanci dlouhá léta bojovali v Rakousku za uskutečnění pensijního pojištění a po létech zápasů docílili v roce 1907 uskutečnění zákona o pensijním pojištění, který však vešel v účinnost teprve v roce 1909. Válka a poválečné valutární poměry znehodnotily zcela toto pojištění, takže naše sněmovna již v prvých létech popřevratových byla postavena před nutný úkol - novelisovati zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. A tak v roce 1920 při způsoben pensijní zákon alespoň z části novým poměrům. Tato novelisace uznávána všeobecně za nedostatečnou, za provisorium a proto ustanovena zvláštní odborná komise, jíž uloženo, aby přepracovala celý pensijní zákon. Odborná komise předložila pak v roce 1928 celý elaborát ministerstvu sociální péče. Návrh odborné komise pro novelu pensijního zákona žel doznal v meziministerských poradách velmi podstatných změn, takže vládní návrh čís. tisku 1706/1928 v mnohém směru zklamal očekávání soukromých zaměstnanců. Tehdy členové bývalé odborné komise pro novelu pensijního zákona po drobili vládní návrh tisk čís. 1706/1928 velmi podrobné kritice a upozornili ve zvláštních připomínkách na všechny nedostatky, bohužel nebylo dbáno tehdy hlasů odborníků a tak dnes stojíme před skutečností, že je nezbytně nutné zákon změniti.

Příznakem dnešní doby je, že zapomíná se na ty, kdož více pracovati nemohou, řešíme zákony s hlediska k budoucím generacím a při tom nevidíme kolem sebe vyčerpané pracovníky a zapomínáme, že byli průkopníky lepších dob, že život jejich byl řetězem utrpení a strádání a nechceme viděti, že je svou netečností odsuzujeme k dalšímu strádání a živoření.

Je naší povinností pracovati pro lepší příští doby, ale také máme určitou povinnost k těm, kdož pro ochablost pracovní byli nuceni opustiti kolbiště práce.

A proto nebylo spravedlivé, že zapomnělo se, respektive, že nebyli na novém zákoně dostatečnou měrou účastni starší pojištěnci a zvláště důchodci. Zákon o pensijním pojištění ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n. nerespektoval návrh vládní komise týkající se započtení nepojištěné služební doby a dnes důsledky toho jsou viděti. Veliké zklamáni těch, když od nového pensijního zákona pomoci očekávali, je výstražným příkladem, jak se zákony dělati nemají. Nový zákon nerozřešil otázku zlepšení důchodů starodůchodců a staropojištěnců. Není jistě důchodem, postačujícím k životu částka 300 až 785.- Kč měsíčně a proto žádáme znovu projednání a doplnění pensijního zákona tak, aby tato křivda byla odčiněna.

Potřeba zlepšení sociálních poměrů staropensistů je všeobecně uznávána, dělnictvu se dostalo státní podpory ve formě příspěvku per Kč 500.- ku každému důchodu a to i těm, kdož do pojištění vstoupí v budoucnosti. Jen na soukromého zaměstnance ve vyšších službách se zapomnělo.

Propočítání nepojištěné doby služební jak se navrhuje neznamená pro státní rozpočet tak velikou položku, zvláště uvážíme-li, že opatření toto znamená opravdovou pomoc největším chudákům.

Podle propočtu vládní komise činí náklady:

Zmíněná již vládní komise odůvodňovala tento spravedlivý požadavek soukromých zaměstnanců takto:

Otázka státního příspěvku u důchodů podle pensijního zákona řeší se v návrhu tím způsobem, že na náklad státu provede se započtení poloviny nepojištěné doby služební jako doby příspěvkové. Za příspěvkové měsíce takto započtené zvyšuje se invalidní (starobní) důchod o částky uvedené v § 177. odst. 1. písm. b. Zvýšení důchodů odpovídající tomuto započtení nepojištěné doby hradí nositeli pojištěn i stát.

Ke zjištění dosahu tohoto ustanovení sloužil v prvé řadě výsledek šetření o datu prvého vstupu do soukromého zaměstnání u pojištěnců všeobecného pensijního ústavu podle dotazníkové akce z r. 1925. Z něho byla zjištěna doba, která pravděpodobně bude sloužiti za základ započtení doby nepojištěné. Odtud stanoveno průměrné zvýšení důchodu z ustanovení § 194. návrhu komise plynoucí. Z podrobných výpočtů o vývoji nákladu státu na příspěvek podle § 194. plyne, že tento náklad bude v prvním roce po uzákonění novely činit i okrouhle Kč 7,000.000.- a stoupati na maximum Kč 27,000.000.- mezi 15. a 20. rokem a pak opět klesati. Úhrnná hodnota tohoto státního příspěvku jest nižší, než úhrnná hodnota státního příspěvku rovného státnímu příspěvku sociálního pojištění dělnictva a osob samostatně hospodařících, totiž Kč 500.-, poskytovaného i osobám, jež do pojištění vstoupí do budoucnosti. Pro budoucí generace v pensijním pojištění nemá však obnos Kč 500.- jako státní příspěvek takového významu, jako v sociálním pojištění, kdyžto zvýšení nároků nynější generace, svrchu citovaným ustanovením je již v průměru značné a nabývá zvláště značného významu v případech individuelních.

Velmi pádný argument pro zvýšení důchodů státním příspěvkem poskytuje dále úvaha vycházející ze znehodnocení měny. Kdyby nebylo došlo k poklesu hodnoty peněz, byl by mohl hlavní nositel pojištění vypláceti důchody daleko vyšší, než bylo možno docíliti při znehodnoceném jmění ústavu úpravou § 177. Přiblížení dávek k výši původně zamýšlené opatřuje nejlépe právě navrhovaný státní příspěvek.

To jsou důvody, jež uvádí bývalá vládní komise pro novelisaci pensijního pojištění, důvody jistě vážné, jež není možno přehlížeti. Zatížení státních financí, které uskutečněním tohoto návrhu vznikne, vyváží prospěch, který opatření toto velkému počtu nenáročných pracovníků přinese. Ministerstvo sociální péče nechť uhradí počátečních as 8 milionů Kč ze svých úspor a v příštích státních rozpočtech budiž s potřebnou částkou počítáno.

Dále považujeme za velmi nutné opraviti ustanovení § 24., které jest nespravedlivé. Invalidní nebo starobní důchod podle tohoto § nesmí dnes převýšiti průměr služebních požitků započitatelných za posledních šedesát příspěvkových měsíců. Toto ustanovení způsobuje, že pojištěnec může ba pravidelně obdrží rentu daleko menší, než na jakou by měl nárok podle zaplacených premií a doby ztrávené v pojištění. V soukromých službách stává se velmi často, že v pozdním věku je přinucen soukromý zaměstnanec z různých důvodů měniti zaměstnání nebo zaměstnavatele. Takový starý zaměstnanec těžko nalézá práci a když ji nalezne, tak pravidelně za zhoršených platových podmínek. Dosavadní ustanovení § 24. ohrožuje nároky všech zaměstnanců v soukromých službách a bude jen spravedlivé, odstraní-li se omezení výše důchodu a nahradí-li se ustanovení toto ustanovením snesitelnějším. Podle předloženého návrhu může invalidní nebo starobní důchod včetně příplatků vychovávacích podle § 22. i se zvýšením podle § 23. dosáhnouti pouze nejvyšších započitatelných služebních požitků během pojištění přihlášených. Tomu jest rozuměti tak, že nikdo nemůže docíliti vyššího důchodu, než nejvyšší služné jaké měl v aktivní službě.

Tento návrh budiž přikázán co nejdříve rozpočtovému výboru a sociálně-politickému výboru.

V Praze, dne 22. února 1930.