Úmluva o naturalizaci mezi Československem a Spojenými Státy Severoamerickými, podepsaná dne 16. července 1928 a ve Sbírce zákonů a nařízení dne 7. prosinec 1929 pod čís. 169 vyhlášená, zůstane v platnosti po dobu desíti let.

Neprojeví-li žádná ze smluvních stran úmyslu vypověděti ji alespoň rok před uplynutím uvedeného období, zůstane úmluva v platnosti a pozbude jí a za rok po tom, kdy ji vypoví jedna no druhá ze smluvních stran.

Nová úmluva, jež má čeliti konfliktům státní příslušnosti v poměru a mezi Československem a Spojenými Státy Severoamerickými, budu k vzájemnému prospěchu těch československých i amerických příslušníků, kdož zamýšlejí se na území jednoho či druhého smluvního státu usaditi. Ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 27. února 1930 pojednal o této úmluvě a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení zákon v připojeném znění.

V Praze, dne 27. února 1930.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení úmluvy o naturalisaci, sjednané mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými a vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení dne 7. prosince 1929 pod čís. 169, nabývají od počátku mezinárodní působnosti této úmluvy moci zákona.

§ 2.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti drnem vyhlášení a pozbude jí dnem, kdy pozbude platnosti úmluva v §u 1 zmíněná, což bude vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení.

(2) Provedení tohoto zákona přísluší ministrům vnitra a národní obrany.