Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930

III. volební období

1. zasedání

239.

Návrh

poslanců L. Pechmanové, F. Zeminové, M. Šmejcové, Richtra a druhů

o ochraně osob oprávněných požadovati výživu a o právních poměrech dětí nemanželských.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.....................

o ochraně osob oprávněných požadovati výživu a o právních poměrech dětí nemanželských.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti;

1.) Poruší svou povinnost pečovati o nezletilého, který se samostatně neživí, takže je vydán v nebezpečí nouze a spustnutí,

2.) poruší svou povinnost vyživovati nebo podporovati nezletilého, nebo jinou osobu nezpůsobilou samostatně a slušně se živiti pro stáří, neduživost, nebo z jiného uváženíhodného důvodu, zejména pro povinnost starati se o jiné, takže je vydána nouzi sama, nebo osoby na ní závislé, nebo že musí, aby nebyla nouzi vydána, býti podporována odjinud,

budiž potrestán pro přečin tuhým vězením od jednoho týdne do 5 měsíců.

§ 2.

Porušení povinnosti uvedené v § 1 budiž potrestáno jako přestupek v případě al. I., jde-li o nezletilého, který se samostatně živí, mohl-li pachatel důvodně spoléhati na to, že nouze bude odvrácena podporou jiné osoby, podle ustanovení soukromého práva aspoň podpůrně k tomu povinné, jestliže osoba oprávněná v nouzi skutečně upadla a pachatel to věděl. Nenastaly-li tyto okolnosti, je pachatel beztrestný.

Trest na přestupek je vězení od 3 dnů do 3 měsíců.

§ 3.

Úmyslným nebo hrubě nedbalým porušením některé z uvedených povinností je i takové porušení, které pachatel zavinil tím, že úmyslně nebo hrubě nedbale zanedbal výdělečnou činnost k jejímu splnění potřebnou, nebo uvedl se ve stav neschopnosti plniti uvedené povinnosti opilstvím, nebo rozmařilostí.

Byl-li čin spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, budiž vyslovena ztráta práva volebního. Při opakování přečinu možno vysloviti přípustnost, aby pachatel byl dán do donucovací pracovny.

Pokus přečinu i přestupku je trestný.

§ 4.

Trestné činy uvedené v §ech 1 a 2 stíhají se veřejnou žalobou, ale jen na návrh oprávněného, t. j. osoby trestním činem ohrožené nebo jejího zákonného zástupce. Je-li ohroženou osoba nesvéprávná, je potřebí zmocnění poručenského (opatrovnického) soudu (úřadu).

Pokud oprávněný neučinil návrhy na stíhání, je jakékoliv stíhání vyloučeno. Návrh může býti odvolán, dokud soud první stolice nepočal prohlašovati rozsudek. Zřekl-li se oprávněný svého práva k návrhu nebo odvolal-li jej, nemůže pak již návrh platně učiniti. Zákonný zástupce nesvéprávného může se zřeknouti práva k návrhu jen se svolením soudu (odst. 1.).

Trestnost činu pomíjí, jestliže čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel napravil škodu z něho vzešlou dříve, než oprávněný učinil návrh na stíhání.

§ 5.

Kdo věda, že ztíží nebo zmaří určení nebo vymožení výživného, dobrovolně poskytuje výživu jinému, který jest povinen někomu výživou, nebo ho jinak podporuje, tak že si nehledí výdělečné činnosti potřebné k plnění vyživovací povinnosti, odpovídá oprávněné osobě společnou a nerozdílnou rukou za výživné splatné za dobu, po kterou takto dlužníka podporoval.

§ 6.

Koná-li někdo, kdo jest povinen někomu jinému poskytovati výživu nebo výživné a jest schopen výdělečné činnosti,.někomu práce nebo služby, platí vůči osobám, které jsou oprávněny od něho požadovati výživu, že byla za tuto činnost smluvena mzda nebo odměna v místě obvyklá, splatná v obvyklých obdobích, neprokáže-li se, že byla smluvena mzda nebo odměna vyšší.

Tato odměna platí ode dne, kdy zaměstnavatel zvěděl o dlužníkově vyživovací povinnosti, nejpozději ode dne, kdy mu byla v exekuci proti dlužníku doručena platební nápověd.

Právní jednání odporující těmto ustanovením jsou naproti osobě oprávněné požadovati výživu nebo výživné bezúčinná. Zaměstnavatel nemůže zejména jako poddlužník namítati, že vyplatil dlužníku předem mzdu, ani že má vzájemnou pohledávku za dlužníkem, leda že pohledávka vznikla dříve než zvěděl o dlužníkově vyživovací povinnosti. Za částky převyšující smluvenou mzdu jest však zavázán jen potud, pokud není ohroženo jeho vlastní hospodářské postavení.

§ 7.

Kdo soudně se domáhá uznání povinnosti k výživě nebo výživného, může navrhnouti k zajištění výživného na dobu jednoho roku podle §§ů 379 a násl. zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z, o řízení exekučním a zajišťovacím (exekučního řádu) a nebo podle §§ 223 a násl. zákona čl. LX/1881 (exekučního zákona) ve znění § 50 z. čl. LIV./1912, čl. V. č. 20 a 21 z. z r. 1928, č. 23 Sb. z. a nař., aniž je třeba osvědčiti, že by se jinak dobytí výživného zmařilo nebo značně ztížilo, ani prokázati pohledávku listinou.

§ 8.

K zajištění nároků na poskytováni výživy může býti na návrh povolen výkon exekučních úkonů. (zajišťovací exekuce), jakmile se zahajuje nebo již zahájila proti dlužníku exekuce k dobytí některé dospělé splátky výživného. Zajištění smí býti pokaždé povoleno jen pro tolik výživného, kolik ho dospívá v jednom roce.

Zajišťovací exekuci pro výživné lze povoliti podle kteréhokoliv exekučního titulu a není třeba, aby byla prokázána pravděpodobnost ohrožení. (§ 3.)

Nastalou dospělostí jednotlivých splátek přeměňuje se zajišťovací exekuce sama sebou v ohražovací exekuci.

§ 9.

Živiti nemanželské dítě je v první řadě povinen otec, není-li s to, povinnost ta stíhá nemanželskou matku, po ní její rodiče a rodiče nemanželského otce. Pokud jde o povinnost vyživovací rodičů nemanželského otce nebo nemanželské matky, může tato býti uložena oběma stranám poměrně, hledě k potřebám dítěte a majetkové schopnosti stran.

§ 10.

Bylo-li dítě rodičům soudem odebráno a dáno do výchovy k pěstounům nebo do výchovného ústavu, může býti rodičům, mluví-li pro to závažné důvody, pobyt dítěte zatajen. Z těchže důvodů může býti rodičům zatajeno i jméno a pobyt osvojitelů.

§ 11.

Děti nemanželské mají proti nemanželskému otci, který před soudem otcovství uznal nebo byl zapsán do matriky podle § 164 obč. z. (§ 41 z. čl. XXXIII. z r. 1894), nebo který byl soudním rozsudkem za otce uznán a proti jeho ascendentům, nárok na podíl povinný i v případě posloupnosti dědické ze zákona. Při výpočtu podílu povinného počítají se děti nemanželské jako manželské.

§ 12.

Uznal-li otec nemanželský otcovství před soudem, nebo bylo-li jeho jméno zapsáno do matriky podle § 164 obč. z. (§ 41 z. čl. XXXIII. z r. 1894) nabývá nemanželské dítě jména otcova a je, pokud jde o právo dědické, postaveno proti rodině nemanželského otce stejně jako tato proti nemanželskému dítěti, na roveň s dětmi manželskými, prohlásí-li nemanželský otec před soudem ústně nebo písemně, že žádá, aby dítě mělo jeho jméno a práva dítěte manželského. Na podání písemné budiž jeho podpis soudně nebo notářsky ověřen.

Ke změně jména je potřebí svolení nemanželské matky a je-li dítě již svéprávné, i jeho svolení. Odpírá-li nemanželská matka svolení bezdůvodně, může její svolení býti nahraženo výrokem soudu.

Takové dítě, je-li nezletilé, je pod otcovskou mocí svého nemanželského otce bez újmy práv matky, aby dítě vychovávala a aby dítě zůstalo u ní.

Nároků proti nemanželské matce a její rodině tím nemanželské dítě nepozbývá. Příslušný je obecný soud dítěte.

§ 13.

Osobám výživou povinným může býti odepřeno vydání pasu do ciziny, je-li zřejmo, že se odstěhováním chtějí vyhnouti své povinností, nebo vymáhání její podstatně ztížiti a nedají-li dostatečnou jistotu, že budou plniti svou povinnost.

Stane se tak k návrhu osoby oprávněné, nebo jejího zákonného zástupce.

§ 14.

Provésti tento zákon ukládá se ministru spravedlnosti v dohodě se súčastněnými ministry.

Odůvodnění.

Pokles mravnosti v době válečné a poválečné, pokračující krise manželství a rodinného života jsouce samy o sobě těžkým společenským zlem mají v zápětí celou řadu průvodních zjevů, které povážlivé situace jen ještě zhoršují.

Tak vzrůstá zejména počet nemanželských dětí jako přímý důsledek nemorálnosti vrstev zámožných a manželského systému dnešní společností.

Nemanželských dětí bylo na dnešním území republiky Československé v roce 1904 7.4%, jež však značně stouplo počátkem roku 1918 a dnes pohybuje se mezi 10-12%. Podle povolání přicházejí především v úvahu služebné dívky, v Praze 35% všech nemanželských dětí, potom dělnice a nádenice 25% a konečně švadleny a modistky 22%. Nemanželské dětí rodí se většinou v mladých letech matky. V Praze bylo 35% matek nemanželských mladších než 20 let, 30% ve stáří od 20-25 let a teprve zbytek připadá na starší. Současně je jisto, že nemanželské porody jsou tím častější, čím v horších poměrech matky žijí. Tak se stává, že typickým zjevem nemanželské matky jest především proletářské děvče.

Pokud se týče samotných nemanželských dětí jest nápadnou jejich úmrtnost. To lze ovšem vysvětliti bídnými poměry hospodářskými i sociálními. Současně objevuje se i větší kriminalita nemanželských dětí jako přímý důsledek bídné sociální situace, jež často dohání k přestupku a zločinu.

Studium historického vývoje tohoto sociálního zjevu ukazuje, že společnost usilovala uchrániti se zla, jež zdržovalo především majetkový vývoj jednotlivých rodin. Muži proto odříkali se nemanželských dětí, o něž starost padala výlučně na matku. A i ona projevovala často málo vůle starati se o svoje dítě. Následkem těchto poměrů trpěly žena i dítě, především ovšem dítě.

Tato situace zhoršovala se soustavně vlivem římského a kanonického práva, takže dnes postavení nemanželských dětí je krutě nespravedlivé a neodpovídá požadavkům spravedlivých a demokratických názorů naší doby. Právní zanedbání a pokoření nemanželských dětí omlouvá římské a kanonické právo tím, že chce uchrániti manželství. Ovšem v první řadě proto, aby hospodářsky (majetkově) netrpělo, kdyby nemanželské děti byly postaveny na roveň manželským. Podle tohoto práva je manželství majetkově právní a nikoliv přírodní instituce, a není tedy divno, že nemanželské styky jsou na denním pořádku a že se z nich rodí nemanželské děti. Uznává-li již společnost takovýto stav, musí podle toho uzpůsobiti i nazírání na dětí nemanželské.

Pokročilejší zákonodárství některých, zejména severských států, snažilo se vyřešiti otázku nemanželských dětí. Zejména Norsko a Švýcarsko upravilo zákonem situaci nemanželského dítěte, zajištujíc mu veškerá rodinná práva, jméno otcovo i dědické právo. Důsledek rozvratu vlastního manželství a krise života rodinného objevuje se však také i v jiném směru.

Muž opouští rodinu, mění svůj pobyt a práci, aby manželka a děti nemohly na něm vymáhati alimenty, nebo odchází do ciziny, aby každou exekuci proti sobě znemožnil. Tím jest žena i děti vydána v pospas bídě a hladu a všechny zákonné kroky proti nesvědomitému manželi a otci selhávají. U dětí nemanželských stává se pravidlem, že otec používá všech prostředků, aby nemusil platiti na výživu a výchovu dítěte a nalézá při tom nezřídka, z důvodů, jež byly uvedeny, oporu u svých příbuzných a známých, kteří mu poskytují útulek a výživu nebo práci za pouhý byt a stravu a maří zálohami neb placením mzdy dopředu nebo předstíranými protipohledávkami dobývání výživného na něm.

Ježto pak v nynějších těžkých životních poměrech matky nestačí, aby opatřily dítkám výživu a výchovu, jsou děti odkázány na veřejnou dobročinnost, jež, nejsouc dosud úplně organisována a dostatečně veřejností podporována, nemůže se postarati o všechny děti. Také péče domovských obcí jest zpravidla úplně nedostatečná. A tak dítky propadají začasté nemocem a mravní zkáze. Z těchto opuštěných a zanedbaných dětí rekrutují se zločinci, živlové podvratní a nepřátelé lidské společnosti.

Jest tedy v životním zájmu státu, aby zákonnými předpisy znemožnil liknavým rodičům uhýbání povinnosti alimentační a zamezil i druhým osobám, aby nemohly jakýmkoliv způsobem napomáhati jim v tomto porušování.

Naše dosavadní zákonodárství a jeho ustanovení nechrání dostatečně dětí manželských, ale zejména nemanželských, před opuštěním a bídou a tím i před tělesnou a mravní zkázou.

Nelze čekati na novelisaci rodinného práva a jiných zákonů, jejíchž nová úprava vyžadovala již dodnes dlouhé práce a přípravy a podle všech známek nejen že jí bude vyžadovati i nadále, nýbrž jest důvodná obava, že při projednávání materie tak obsáhlé nebude lze vyvinouti dostatečného vlivu, aby zejména otázky předloženým návrhem řešené dospěly k brzkému, příznivému a spravedlivému vyřešení. Avšak řady mládeže opuštěné rostou měrou tak povážlivou, že ohrožují obecné blaho. Je tedy nutno ihned podniknouti vše, aby se zachránily alespoň ty děti, jejíchž otcové mohou býti donucení k plnění povinností a již jsou schopni vydělávati tolik, že by mohli vyživiti a zaopatřovati děti. Tím bude současně umožněno dobročinným spolkům a ústavům ujati se cele dětí opuštěných nebo odebraných nehodným rodičům.

Předložený návrh zákona má za účel volati k odpovědnosti liknavé rodiče a jejich pomocníky a donutiti je k plnění povinností k dětem a zjednati tak nápravu aspoň do té doby, než by novou úpravou zákona občanského a trestního vešly v život ještě úspěšnější normy sledující tytéž cíle.

Běží zde o životní zájem společnosti a státu - o řádnou výchovu mládeže po stránce tělesné i duševní, jež jest možná jen, plní-li otec řádně povinnost k dětem. Kdo toho nečiní, páše zločin na dětech, jež vydává zkáze fysické a mravní a na státu, jejž vystavuje nebezpečí, že mu v jeho dětech vyrostou živlové zločinní a podvratní.

Zkušenost učí, že by otcové dětí manželských a zvláště nemanželských neporušovali povinnosti k dětem, kdyby jich třetí osoby k tomu nenabádaly, nebo alespoň vtom nepodporovaly. Bývají to zpravidla nemoudři rodiče, kteří poskytují synům, aby jim umožnili vyhnouti se povinnostem alimentačním, byt, stravu, a jiné životní potřeby buď zdarma neb za práci, někdy tak činí jiní blízcí příbuzní neb dokonce i lidé cizí. Snaží se tak znemožniti neb ztížiti vymáhání alimentů tím, že se s liknavým otcem smluví, že mu nebudou platiti mzdy v penězích, nýbrž jen poskytováním bytu, stravy a občasných zpropitných, neboť tím, že mu dávají zálohy, platí mzdu dopředu, nebo si nechají oddělávati od něho buď skutečnou nebo předstíranou protipohledávku.

Takovému nemorálnímu nadržování jest nutno čeliti jednak trestním stíháním pro přečin nebo přestupek spoluviny na porušení povinnosti vyživovací podle obecních zásad §u 5 trestního zákona, jednak uložením solidární povinnosti k náhradě škody a stanovením obvyklé mzdy za práci, kterou si kdo dá konati za lehčích podmínek od otce, o němž ví, že neplní své alimentační povinnosti, jakož i neuznáním žádných úmluv, jež by mohly býti dobýváním nároku alimentačního na újmu.

Navrhovanou úpravou docílí se jistě pozvednutí obecné mravnosti a záchrany tisíců dětí před hladověním a zanedbáním výchovy. Újmy, jež dřívější doba spojovala se zrozením mimo manželské lože, snažilo se moderní zákonodárství odstraniti. Dnešní kulturní člověk nevidí v nemanželském původu nic znehodnocujícího. A tento názor zračí se již i v našem zákonodárství až na ustanovení o poměru mezi nemanželským dítětem, jeho otcem a jeho rodinou. Tyto zbytky starého třídění působí dnes cize. A jest v zájmu lepší výchovy a obecné etiky nahraditi je v duchu moderního nazírání. Každým způsobem jest křiklavě nespravedlivo odpírati to nemanželskému dítěti v tom případě, když otec uznává otcovství a přeje si, aby jeho dítě bylo postaveno na roveň dítěti manželskému.

Ježto však bývá často jistota otcovství u dětí nemanželských problematická a ježto také nezřídka nemanželští otcové otcovství popírají, dala by se ospravedlniti odchylka pro ten případ, když nemanželský otec neuznává otcovství. Avšak i tu dlužno vycházeti z předpokladu, že dítě má právo na alimenty a povinný podíl dědický netoliko proti otci, nýbrž i proti jeho ascendentům. V těchto směrech pokročilejší zákonodárství norské stanoví, že matka má právo tři měsíce před porodem přihlásiti otce dítěte a tento ji musí žalovati, považuje-li hlášení za nesprávné. Dítě dostává tím způsobem od narození živitele, který sice může matku obviniti, že obcovala s jinými, ale to ho přece nezbavuje povinnosti alimentační, třeba by se platící považoval jen za náhradníka pravého otce.

Výborná a účelná ustanovení §u 168 občanského zákona ve znění I. dílčí novely, jež zavádějí u nás obdobná ustanovení, nevžila se dosud v praksi. Hlavně zajisté proto, že nemanželské matky neznají práva a hlásí se o výživné pro dítě teprve až se dítě narodí. Proto ani soud ani organisace sociální péče nemá možnosti dozvěděti se o případech nemanželského těhotenství před porodem. Tím je však mařen účel předpisu. Ježto je však třeba zabezpečiti narozené dítě před nedostatkem v době, než je pravomocně rozhodnuto o otcovství a výši alimentů, považujeme za důležité, aby předpisy §u 168 občanského zákona byly rozšířeny i na dobu po narození dítěte a aby mimo matku před porodem byly oprávněny k návrhům i poručník dítěte po porodu, respektive opatrovník nenarozeného dítka před porodem.

Ustanovení navrhovaná o zatajení jména osvojitelů považujeme za velmi důležitá, ježto se tím umožní organisacím pro péči o mládež a soudům umístiti mnoho opuštěných dětí v rodinách pěstounů a dáti řádným lidem za vlastní. Případy, kdy pěstouni či osvojitelé dětí, jež k ním přilnuli a pečlivě je vychovávali, byli obtěžováni, ano stali se předmětem vydírání se strany nesvědomitých rodičů, nebyly nijak vzácné. Že je tím výchova dětí těžce poškozena, je na bíledni. Proto pěstouni, hlásící se o dětí s úmyslem je adoptovati, chtějí vždy jen děti úplně osiřelé aneb jen v tom případě, bude-li rodičům zatajeno, kde dítě bude.

Navržené opatření o nevydání pasu k cestě za hranice má sloužit k tomu, aby otcové z úmyslu vyhnouti se povinnostem alimentačním neprchali za hranice, jak se začasté děje u manželských i nemanželských dětí. Proto je spravedlivo, aby osoby oprávněné k výživě, byly ochráněny před opuštěním jich otci a před ztrátou alimentů, odepřením pasu, jehož přípustnost mohl by k návrhu matky neb poručníka vysloviti poručenský soud, když by otec, hodlající se vystěhovati, buď nesložil nebo jinak nezajistil, čeho potřebí k úhradě alimentů.

Při předložení tohoto návrhu sluší poukázati k tomu, že mnohé ze zásad v návrhu uplatňovaných jsou sledovány nejen naší veřejností, nejen korporacemi, do jejíchž péče a zájmu spadá starost o ty, jichž se předloha zákona týká (Republ. liga pro mravní obrodu národa, Spolek rozvedených žen, Česká zemská péče o mládež na Moravě i v Čechách, stížnosti poručenských soudů, zprávy okresních péčí o mládež atd.), nýbrž i samo ministerstvo spravedlnosti republiky Československé věnovalo pozornost těmto poměrům. Názory a úmysly tohoto ministerstva byly vtěleny prostřednictvím návrhu vlády v roce 1929, č. t. 919, předloženém senátu Národního shromáždění republiky Československé 6. června 1929.

Tento návrh přihlíží a přejímá některé ze zásad v tomto vládním návrhu vyslovených, naproti tomu upravuje část zákonné materie neodvisle od návrhu vládního, opírajíc se tu v první řadě o poznatky, plynoucí z těžkých poměrů sociálních, hospodářských a z doby hodně mravně ohrožené, ba rozvrácené. Návrh sleduje možnost radikální nápravy, aniž by vytvářel nesnesitelné předpoklady neb v praxi příliš těžkopádné neb nedosti důrazné změny oproti dosavadní praxi, příliš laxních a málo účinných opatření. Ani uplatňování některých zásad vládního návrhu v praxi nemohli podatelé považovati za tak účelné, aby nebylo zapotřebí jich úpravy, odpovídající spíše účelům podateli zamýšleným.

Návrh tento neznamená zatížení státních financí a nenavrhujeme proto zvláštní úhrady.

Po stránce formální navrhujeme, aby byl návrh přikázán výboru ústavně-právnímu a sociálně-politickému.

V Praze dne 24. února 1930.

Pechmanová-Klosová, Zeminová, Šmejcová, Richter,

O. Svoboda, Fiala, Langr, Hatina, Sladký, Lanc, Vaněk, Mikuláš, Tučný, dr. Patejdl, Hrušovský, dr Moudrý, Polívka, dr Stránský, Malý, Tykal, B. Procházka.