Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Allen ehemaligen Kriegsteilnehmern, die infolge zu spät erfolgter Meldung keine Invalidenrente beziehen, ist im Jahre 1930 eine einmalige Jubiläumsgabe zu gewähren, die am 7. März 1930 auszuzahlen ist. Die Höhe dieser Gabe wird mit 200 bis 2000 Kč festgesetzt, je nach der Art der Invalidität und nach der Kopfzahl der Familie des Invaliden. Die Bewerbung für solche Gaben ist bei dem zuständigen Kriegsbeschädigten amte durchzuführen, die sozialärztliche Untersuchung durch die Kommission beziehungsweise durch den Staatsbezirksarzt des Bezirkes, in dem der Gesuchsteller seinen dauernden Wohnsitz hat. Der Nachweis über die Teilnahme am Weltkriege bezw. die Kriegsgefangenschaft ist amtlich zu bestätigen.

§ 2.

Ebenso ist eine einmalige Jubiläumsgabe in der gleichen Höhe unter den gleichen Umständen auch ehemaligen Zivilinternierten zu gewähren, die invalid sind, und bei denen nachweisbar die Leiden aus der Internierung herrühren.

§ 3.

Mit denselben Gnadegaben sollen auch die Witwen und Waisen nach ehemaligen Kriegsteilnehmern, Kriegsgefangenen und Zivilinternierten beteilt werden, deren Gatten sich erst nach der festgesetzten Frist meldeten, daher als Kriegsbeschädigte nicht anerkannt wurden, mittlerweile aber gestorben sind.

§ 4.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister für soziale Fürsorge und der Finanzminister betraut.

§ 5.

Das Gesetz tritt mit dem Tage der Verlautbarung in Kraft.

Das Landesamt für Kriegsbeschädigtenfürsorge in Prag, jenes in Brünn und das Ministerium für soziale Fürsorge lehnen alle Gesuche um Zuerkennung einer Unvalidenrente, bezw. einer Witwenrente ab, die von Kriegsbeschädigten und Witwen nach solchen nach dem 31. Dezember 1923 eingebracht wurden. Die Begründung für diese Ablehnung erscheint in den Gesetzen vom 20. Feber 1920, Nr. 142 Slg. der Ges. u. Vdgen und der Novelle vom 25. Jänner 1922, Nr. 39 Slg. der Ges. u. Vdgen desgleichen im Gesetze vom 4. Juli 1924, Nr. 124 Slg. der Ges. u. Vdgen gegeben. Die Anmeldungen werden daher als verspätet abgewiesen.

Davon werden sehr viele Kriegsbeschädigte und besonders sehr viele ehemalige Kriegsgefangene betroffen, da gerade bei letzteren sich die Folgen der Kriegsgefangenschaft oft erst einige Jahre nach erfolgter Rückkehr in die Heimat zeigen.

Im heurigen Jahre feiert nun die Čechoslovakische Republik den 80. Geburtstag ihres Präsidenten. Aus diesem Anlaße werden große offizielle Feierlichkeiten veranstaltet werden.

Es wäre wohl im Sinne der Worte des Herrn Präsidenten und der Tendenzen, die die Republik als ihre Richtschnur erklärt hat, gelegen, wenn der Staat anläßlich des Jubiläums auch jener Kriegsopfer gedenken würde, die überhaupt keine Renten beziehen.

Es ist eine erwiesene Tatsache, daß besonders unter den ehemaligen Kriegsgefangenen die Leiden, die sie später arbeitsunfähig oder vermindert arbeitsfähig machten, in der Gefangenschaft entstanden sind. Der überwiegend größte Teil dieser Leute aber gehört dem Arbeiterstande an und leidet unter der Not am schwersten.

Auch ein Zivilinternierter ist einem Kriegsteilnehmer, resp. Kriegsgefangenen gleichzuhalten. Er wurde gegen seinen Willen interniert und mußte in der Internierung Strapazen, Entbehrungen und Leiden erdulden, die der Kriegsgefangenschaft oft vollständig gleichzuhalten sind.

Der finanzielle Aufwand ist aus den Überschüssen der Staatskasse zu dekken.

In formeller Hinsicht wolle dieser Antrag dem sozialpolitischen und Budgetausschuss zur Behandlung zugewiesen werden.

Prag, am 17. Feber 1930.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všem bývalým účastníkům války, kteří nedostávají invalidní důchod, poněvadž se příliš pozdě přihlásili, poskytne se v roce 1930 jednorázový jubilejní dar, který se jim vyplatí dne 7. března 1930. Tento dar činí 200 Kč až 2000 Kč, podle invalidity a podle počtu hlav rodiny invalidovy. O tyto dary jest se ucházeti u při slušného úřadu pro péči o válečné poškozence, sociálně lékařskou prohlídku provede komise nebo státní okresní lékař okresu, v němž má žadatel své trvalé bydliště. Průkaz o účasti na světové válce nebo o válečném zajetí budiž úředně potvrzen.

§ 2.

Rovněž tak poskytne se jednorázový jubilejní dar ve stejné výši, za týchž okolností, také bývalým civilním internovaným osobám, které jsou invalidy a jejichž nemoc prokazatelně byla způsobena internováním.

§ 3.

Stejný dar z milosti budiž vyplacen také vdovám a sirotkům po bývalých účastnících války, válečných zajatcích a civilních internovaných osobách, jejichž manželé se hlásili teprve po ustanovené lhůtě, nebyli tedy uznáni za válečné poškozence zatím však zemřeli.

§ 4.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče a ministr financí.

§ 5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze, v Brně, i ministerstvo sociální péče odmítají všechny žádosti o přiznání invalidního důchodu nebo vdovského důchodu, které podali váleční poškozenci a vdovy po nich po 31. prosinci 1923. Toto odmítnutí odůvodňují zákony ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n.. a novelou ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., a rovněž zákonem ze dne 4. července 1924, čís. 124 Sb. z. a n. Přihlášky jsou tedy zamítány jako opožděné.

Tím jest postiženo velmi mnoho válečných poškozenců a zvláště velmi mnoho bývalých válečných zajatců, poněvadž právě u těchto se následky válečného zajetí ukazují často teprve za několik let po návratu do vlasti.

Letošního roku slaví Československá republika 80leté narozeniny svého presidenta. Z tohoto důvodu jsou pořádány velké úřední slavnosti.

Bylo by jistě v duchu slov pana presidenta a snah, které republika prohlásila za své směrnice, kdyby stát při tomto jubileu vzpomněl také oněch obětí války, které nedostávají vůbec žádného důchodu.

Jest prokázanou skutečností, že zvláště mezi bývalými válečnými zajatci choroba, pro kterou se později stali nezpůsobilými k práci nebo méně způsobilými, vznikla v zajetí. Převážná většina těchto lidí jsou však dělníci a nejkrutěji trpí nouzí.

Také civilní internované osoby buďtež postaveny na roveň účastníkům války nebo válečným zajatcům. Byly internovány proti své vůli, musily v internaci snášeti námahy, strádání a útrapy, které se často plně rovnají válečnému zajetí.

Finanční náklad budiž hrazen z přebytků státní pokladny.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze, dne 17. února 1930.