Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Ustanovení §§ 77 a 82 živnostenského řádu se zrušují a na jich místo nastupují tato:

§ 77.

Mzda vyplácí se týdně, nebyla-li smluvena výplata mzdy ve lhůtách jiných, ne však delších jednoho měsíce.

§ 82.

1. Námezdní poměr lze zrušiti jen po předcházející výpovědi. Nebyla-li ujednána delší lhůta, sluší jej vypověděti při námezdním poměru, trvajícím méně než 5 let, 14 dní předem. Při zaměstnání delším, za každé další i jen započaté pětiletí, prodlužuje se výpovědní lhůta o jeden týden, nejvýše však do šesti týdnů po 20tiletém a delším zaměstnání.

2. Tyto výpovědní lhůty jsou pro obě strany stejné. Zvláštní úmluvy (jednotlivců nebo kolektivní) tomu odporující, nejsou závazny.

3. Zaměstnanci, kteří převzali závazek provésti určitou práci, mohou vystoupiti nebo býti vypovězeni teprve tehdy, když dokončili převzatou práci. Rovněž zaměstnavatel nemůže bez důvodů propustiti zaměstnance, jehož najal na určité výkony pracovní, aniž mu umožnil dokončiti smluvenou práci.

4. V době nemoci zaměstnance a do 14 dnů potom, když opět nastoupil práci nesmí mu býti dána zaměstnavatelem výpověď.

5. Zaměstnavatel, který porušil ustanovení předchozích odstavců, je povinen k náhradě škody.

6. Dříve než uplyne výslovně nebo mlčky ujednaná doba poměru pracovního, může zaměstnanec bez výpovědi ihned býti propuštěn v těchto případech:

a) Oklamal-li ujednávaje pracovní smlouvu zaměstnavatele, předloživ mu falešné nebo zfalšované doklady nebo vysvědčení o svém odborném zaměstnání nebo vzdělání, nebo uvedl jej v omyl o dosavadním poměru pracovním, jímž je současně vázán;

b) Dopustil-li se krádeže, zpronevěry nebo jiného trestního činu ze ziskuchtivosti;

c) Provozuje-li bez svolení svého zaměstnavatele vedlejší zaměstnání, které je na újmu živnosti nebo podniku, v němž je zaměstnán, či použije-li ve své činnosti bez vědomí nebo vůle zaměstnavatele od třetích osob neoprávněných prospěchů, zejména přijme-li od nich nějakou odměnu za tím účelem, aby poškodil zaměstnavatele;

d) Vyzradí-li takové obchodní nebo výrobní tajemství, které zřejmě poškodí podnik, v němž je zaměstnán;

e) Zanechal-li neoprávněně práce, neb trvale zanedbává svých povinností; Nevykonává-li však zaměstnanec uložené práce proto, že v podniku stávka nebo výluka, není to důvodem k propuštění bez výpovědi.

f) Dopustí-li se hrubé urážky na cti, poškození na těle nebo nebezpečného vyhrožování proti zaměstnavateli, jeho zástupcům neb ostatním svým spolupracovníkům.

§ 82 a).

Před uplynutím ujednané doby a bez výpovědí může zaměstnanec opustiti práci:

a) když nemůže v práci pokračovati beze škody pro své zdraví nebo mravnost;

b) Když jej zaměstnavatel nebo jeho zástupce zkrátí, nebo zadržuje mu náležející úplatu, nebo mu poskytuje nezdravou nebo nedostatečnou stravu, nezdravý byt (pokud mu skytá tyto naturální požitky) nebo když poruší jiné podstatné ustanovení smlouvy pracovní, nebo ochranné předpisy;

c) Když se zaměstnavatel nebo jeho zástupce vzpírá vyhověti svým zákonem neb úřadem uloženým povinnostem na ochranu života, zdraví nebo mravnosti zaměstnance;

d) Když zaměstnavatel nebo jeho zástupce dopustí se proti zaměstnanci skutku, porušujícího mravnost, nebo uráží-li jej na cti, nebo odpírá zaměstnance chrániti proti takovým činům, jiného zřízence nebo svého domácího příslušníka;

e) Když majitel podniku nebo jeho zástupce nemůže, nebo zdráhá se poskytnouti zaměstnanci jeho výdělek.

Článek II.

Ministru sociální péče ve shodě s ministrem zemědělství se ukládá, aby rozšířili ustanovení §§ 77, 82 a 82a) také na čeleď a dělníky v zemědělství a služby v domácnosti.

Již ve dvou zasedáních sněmovny minulých volebních období předložili jsme návrh na změnu §§ 77 a 82 ž. ř. Částečně bylo mu vyhověno ve slovenském živnostenském zákoně, a tím uznána naléhavost této změny. Stejně částečně uznána změna v usnesení senátu Národního shromáždění min. období. (Čís. 3/III. tisku posl. sněm.; tisk senátu č. 2245-I.)

Dosavadní ustanovení živnostenského řádu pocházejí již z r. 1853, případně 1885 a dalších. Je všeobecné přesvědčení, že je nutno změniti řád živnostenský. Vzhledem k tomu však, že celková změna živnostenského řádu, nezbytná v důsledku změn hospodářských a sociálních, vyžádá si delšího času, jest naléhavou aspoň změna ustanovení, která jsou v přímém rozporu s novými poměry. Neudržitelným je jistě ustanovení, podle něhož nemocný zaměstnanec ztrácí samočinně zaměstnání, jestliže jeho nemoc trvá 4 neděle. Také ostatní ustanovení živnostenského řádu v §§ 77 a 82 a obdobná ustanovení čeledních řádů jsou ve svém celku neudržitelná a vyžadují nezbytné změny, neb jsou mnohdy v rozporu s ustanoveními, pojatými do zákonů vydaných v československém státě. Návrh náš sleduje zvláště jednotnou úpravu výpovědní lhůty a podmínek, kdy nastává propouštění bez výpovědi. Zde nutno chrániti zejména zaměstnance starší, kteří mnoho let byli v podniku zaměstnáni. Jednotná úprava výpovědní lhůty pro všechny skupiny dělnické zjednává větší právní jistotu, které je jistě třeba v námezdním poměru. Proto navrhujeme také, aby ustanovení zmíněná rozšířena byla i na dělnictvo zemědělské a osoby zaměstnané v domácnostech.

Po stránce formální doporučujeme, aby návrh přikázán byl výboru sociálně-politickému a bylo mu uloženo, aby jej projednal ve lhůtě 14denní.

V Praze dne 18. února 1930.