Die Gefertigten beantragen:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Art. I.

Auf Staatsangestellte oder Lehrer, die nach dem 1. Jänner 1926 nach den §§ 13, 16 bezw. 27 des Gesetzes vom 22. Dezember 1924 Slg. der Ges. u. Vdgen Nr. 286 zwangsweise in den dauernden Ruhestand versetzt wurden, bis zu diesem Zeitpunkt jedoch den Anspruch auf den vollen Ruhebezug bereits erworben hatten, finden die Bestimmungen des § 215, Abs. 4 des Gesetzes vom 24. Juni 1926. Slg. der Ges. u. Vdgen Nr. 103 beziehungsweise des § 47 Abs. 3 des Gesetzes vom 24. Juni 1926, Slg. der Ges. u. Vdgen Nr. 104 keine Anwendung.

Art. II.

Dieses Gesetz wird von allen Mitgliedern der Regierung durchgeführt.

Die Gehaltsgesetze vom 24. Juni 1926, Nr. 103 und 104 brachten für alle, die nach diesen Gesetzen pensioniert wurden, vom 1. Jänner 1926 an eins nennenswerte Aufbesserung ihrer Ruhebezüge, Wohl wurden beide Gesetze erst am 7. Juli 1926 kundgemacht, doch traten sie mit 1. Jänner 1926 rückwirkend in Kraft. Es hätten somit alle, die nach dem 1. Jänner 1926 in den Ruhestand versetzt wurden, der Ruhebezüge nach dem neuen Gesetze teilhaftig werden sollen. Trotzdem wich man in vielen Fällen einfach davon ab, und stützte sich hiebei auf die Paragraphe 215, Abs. 4. des Gesetzes Nr. 103/1926 und § 47, Abs. 3 des Gesetzes Nr. 104/1926, Es wurden nebst einer Anzahl von Staatsangestellten so insbesondere willkürlich etwa 350 Lehrpersonen herausgegriffen, deren wirtschaftliche Lage nicht immer gesichert war, die man aber dessen ungeachtet nach den niedrigeren Bezügen des alten Gesetzes pensionierte, obwohl sie eine vielfach belobte Dienstzeit hinter sich hatten und eine Aufbesserung für ihre Familien ebenso notwendig gebraucht hätten, wie ihre glücklicheren Kollegen, denen sie an Lebensalter, Dienstzeit und Qualifikation gleich waren. Sie gerieten durch diese unverdiente Zurücksetzung mit ihren Familien in vielen Fällen in eine geradezu katastrophale Nottage.

Wiewohl der Regierungsvertreter am 29. Mai 1926 erklärte, daß alle, die nah dem 1. Jänner 1926 in den Ruhestand versetzt werden, mit den höheren Bezügen des neuen Gesetzes pensioniert würden, wurde die Stylisierung der bezogenen Paragraphe der neuen Gehaltsgesetze so gefaßt, daß diejenigen, die bis zur Kundmachung des neuen Gesetzes (7. Juli 1926) von ihrer Versetzung in den Ruhestand verständigt wurden, keinen Anspruch auf das neue Gesetz haben. Ja es wurden ihnen nicht einmal für die Monate des Jahres 1926, die sie noch aktiv dienten, die höheren Bezüge des neuen Gesetzes gegeben, sondern sie maßten, trotz der rückwirkenden Kraft des neuen Gehaltsgesetzes mit den alten, niedrigeren Bezügen weiterdienen. Die Folge war, daß oft an ein und derselben Schule während ein und derselben Zeit unter gleichen Voraussetzungen der eine die alten niedrigeren Bezüge, der andere die neuen höheren erhielt, ein Vorgang, der vom Gerechtigkeitsstandpunkte sicherlich nicht gut geheißen werden kann und der sich ferner umso krasser auswirkt, als gerade die Betroffenen ťAusgedienteŤ waren, d. h. über 35 Dienstjahre hatten und das 60. Lebensjahr bereits überschritten hatten. Der Unterschied zwischen den alten und neuen Ruhebezügen hält sich in der für Staatsangestellte oder Lehrpersonen sehr erheblichen Höhe von 600 bis über 1100 Kronen monatlich.

Zur Wiedergutmachung dieses großen, nun schon 4 Jahre bestehenden Urrechtes ist es notwendig, daß die §§ 215 des Gesetzes 103/1926 und 47 des Gesetzes 104/1926 wie beantragt novelliert werden.

Die Bedeckung für den Bedarf von ca 3 1/2 Millionen, die ständig im Sinken begriffen ist, ist für das Jahr 1930 den Mehreingängen des Budgets zu entnehmen und für die kommenden Jahre im Voranschlage sicherzustellen.

In formaler Hinsicht beantragen wir die Zuweisung an den sozialpolitischen, Kultur- und Budgetausschuß.

Prag, am 2. Feber 1930.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Ustanovení §u 215, odst. 4 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. a §u 47, odst. 3 zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., nevztahují se na státní zaměstnance nebo učitele, kteří po 1. lednu 1926 podle §§ 13, 16 nebo 27 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. byli nuceně přeloženi do trvalé výslužby, ale do té chvíle získali již nárok na plné výslužné.

Čl. II.

Tento zákon provedou všichni členové vlády.

Platové zákony ze dne 24. června 1926, č. 103 a 104 Sb. z. a n. všem, kdož podle těchto zákonů byli přeloženi do výslužby, značně zlepšily od 1. ledna 1926 jejich odpočivné požitky, Oba zákony byly sice vyhlášeny teprve dne 7. července 1926, nabyly však působnosti se zpětnou platností od 1. ledna 1926. Měli by tedy všichni, kdož byli přeloženi do výslužby po 1. lednu 1926, dostati odpočivné požitky podle nového zákona. Přes to v četných případech nebylo toho prostě dbáno a jako opora pro to uváděn § 215, odst. 4 zákona č. 1031 1926 Sb. z. a n. a § 47, odst. 3 zákona č. 104,1925 Sb. z. a n. Kromě jistého počtu státních zaměstnanců bylo zvlášť libovolně vybráno asi 350 učitelů, jejichž hospodářský stav nebyl vždy zajištěn, kteří však přes to byli dáni do výslužby s nižšími požitky podle starého zákona, ačkoliv sloužili často s pochvalou a byli by právě tak nutně potřebovali zlepšení pro své rodiny jako jejich šťastnější kolegové, jímž se rovnali věkem, služební dobou a kvalifikací. Tímto nezaslouženým odstrčením dostali se se svými rodinami v mnoha, případech do přímo katastrofální nouze.

Ačkoliv zástupce vlády dne 29. května 1926 prohlásil, že všichni, kdož byli přeložení do výslužby po 1. lednu 1926, budou Sáni do pense s vyššími požitky podle nového zákona, byly přece uvedené paragrafy nových platových zákonů tak stylisovány, že ti, kdož do vyhlášení nového zákona (7. července 1926) byli vyrozuměni o svém přeložení do výslužby, nemají nároků na požitky podle nového zákona, ba dokonce nebyly jim ani za měsíce v roce 1926, ve kterých ještě činně sloužili, poskytnuty vyšší platy podle nových zákonů, nýbrž musili dále sloužiti se starými, nižšími požitky, ačkoliv nové platové zákony měly zpětnou působnost. Tak se stalo, že často na téže škole, v téže době, za stejných předpokladů dostával jeden staré nižší požitky, druhý nové vyšší, a to jest postup, jehož s hlediska spravedlnosti jistě nelze schvalovati a jenž dále působí tím křiklavěji, že postižení byli právě ťpřesluhujícíŤ, t. j. měli přes 25 služebních let a překročili již 60. rok svého věku. Rozdíl mezi starými a novými odpočivnými požitky činí pro státní zaměstnance nebo učitele značnou částku ad 600 až přes 1100 Kč měsíčně.

Aby tato velká, nyní již 4 leta trvající křivda byla napravena, jest nutno, aby § 215 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. a § 47 zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. byly novelovány tak, jak navrhujeme.

Úhrada potřebných asi 3 1/2 milionů, které stále klesají, budiž v roce 1930 vzata z vyšších příjmů rozpočtu a pro příští léta budiž v rozpočtu zajištěna.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výborům sociálně-politickému, kulturnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 2. února 1930.