Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Právní pravidla obsažená v úmluvě mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 30. listopadu 1923 a v dodatečné úmluvě mezi Československem a Rakouskem ze dne 3. února 1929 o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona.

(2) V případech zvláštního zřetele hodných mohou příslušná ministerstva dle volného uvážení přiznati odpočivné a zaopatřovací požitky ve smyslu ustanovení čl. 2. (1 věta) úmluvy i československým státním občanům, kteří nemají domovské příslušnosti na území Vitorazska a Valčicka. Placení takovýchto přiznaných požitků převezmou příslušné samosprávní svazky na území republiky Československé podle obdoby ustanovení úmluv v odst. 1. uvedených.

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti zároveň s úmluvami v § 1, jmenovanými a provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Úmluvy zasahují do platného právního řádu československého tím, že pensijní požitky mají se vypláceti jednak cizím státním příslušníkům (čl. 1., čl. 2., věta 2.), jednak osobám (a jich pozůstalým), které sloužily mimo území Československé republiky (čl. 2., věta 1.).

Aby tudíž československé autonomní svazky (země, okresy, obce) měly možnost a povinnost odpočivné a zaopatřovací požitky vypláceti podle ustanovení úmluvy a dodatečné úmluvy, navrhuje se, aby oběma těmto úmluvám, pokud upravuji látku vyhrazenou moci zákonodárné, byla dána moc zákona (§ 1., odst. 1.).

Druhý odstavec § 1. zákona má v případech zvláštního uvážení hodných poskytnouti zákonný podklad pro dobrovolné přiznání a placení československých odpočivných (zaopatřovacích) požitků osobám, které by se dodatečně hlásily podle 1. věty článku 2. úmluvy, a u nichž by co do přiznání požitků mohly nastati obtíže, ježto nejsou uvedeny v seznamu A ani B. Jsou tu míněni býv. zaměstnanci dolnorakouští (zemští, okresní; obecní), kteří se stali příslušníky československými, nemají však domovského práva na území Vitorazska nebo Valčicka, nýbrž na ostatním území republiky Československé.

Zákon nabude účinnosti (§ 2.) současně s úmluvou ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečnou dohodou ze dne 3. února 1929.

Po stránce formální vláda projevuje přání, aby tento návrh zákona byl projednán současně s jejím návrhem na ústavní schválení úmluvy ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečné úmluvy ze dne 3. února 1929 a aby byl přikázán v obou sněmovnách výboru ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému s tím, aby tyto výbory o něm podaly zprávu ve lhůtách pokud možno krátkých, ježto percipienti mají zájem, aby s definitivní výplatu požitků, co nejdříve se započalo.

V Praze, dne 24. ledna 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr financí:

Dr Engliš v. r.