Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti:

Vláda se vyzývá, aby s urychlením provedla zrušení zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 262 Sb. z. a n. o dani z masa.

Zákon o dani z masa vydaný 14. dubna 1920 a uveřejněný ve Sb. z. a n. č. 262 připravován byl v r. 1919 v době, kdy řeznicko-uzenářské zájmové organisace byly v poválečné době administrativně neuspořádány a tudíž nemohli jejich zástupcově při sdělávání tohoto zákona vysloviti se o jednotlivých připravovaných ustanoveních a podati dobré zdání o zdaňování dobytka pokud se týká propočítávání váhy a ocenění masných částí, které zdanění podléhají. Podle znění dosavadního zákona rozumí se masem zabitý dobytek a jeho veškeré části a zde právě vězí neodůvodněnost zdanění neboť řezníku jsou zdaňovány veškeré části zabitého dobytka i s obsahem střev, dále kůže na dobytku, paznechty, rohy, kopyta atd. to je části, které nelze považovati za maso ani za masné části, jest prokázáno porážkami za úředního dozoru, že váha živého dobytka silného i slabšího v průměru dá pouze 50% masných částí a dosavadní zákon dovoluje srážeti z váhy pouze 1/3 a 2/3 podrobuje dani, což nijak nelze odůvodniti a tudíž 17% váhy daní řezník jako maso a masné části ač ve skutečnosti nelze tento počet při porážce dobytka získati neboť dobytek těchto 17% dani podrobených částí nenese. Dále jest čítána také při této dani daň z obratu v částce 30 hal. z 1 kg jako paušál a tudíž platí se tato daň obratová rovněž za těchto 17% neexistujících masných částí, z kuže na dobytku i odpadků při jejichž prodeji se počítá obratová daň další.

Rozumí se samo sebou, že při danění nelze považovati kůží na dobytku za masné části, která by byla podrobena dani z masa a z které také platí se tato daň v částce 20 hal., což jistě není spravedlivo a odůvodněno. Rovněž nepoměrné srážky jsou z dobytka vepřového, telat atd. obdobně jako u dobytka hovězího a odbornými korporacemi upravují se v novelisaci jak úředními porážkami tohoto drobného dobytka bylo prokázáno.

Jedním z nejkrutějších a také nijak neodůvodněných ustanovení dosavadního zákona jest, že venkovský řezník, který dopravuje maso ze zabitého dobytka na masné trhy v Praze, Brně a Bratislavě ač v místě domácí porážky venku dobytek řádně zdanil, musí po dovozu masa do těchto měst s potravní čárou platiti před vstoupením do uzavřených míst tuto daň na čáře znovu a potom žádati finanční úřady do 14 dnů od vývozu masa za vrácení této druhé daně.

Finanční úřady potom rozhodují o vrácení daně podle předložených dokladů a daň vracejí ovšem až za několik měsíců, avšak zhusta také vrácení daně poplatníkovi odmítnou pro formální vady na složence aneb byla-li žádost podána opožděně. Vezme-li se v úvahu, že obesílatelé masných trhů jsou drobní malí venkovští řezníci, jimž tímto způsobem po druhé zaplacené daně jsou zadržovány jest to pro ně velmi bolestné po stránce hospodářské, neboť stav řeznicko-uzenářský jest jedním z nepoplatnějších stavů tohoto státu a jeho příslušnicí platí na nepřímé daní z masa ohromné peníze, dříve než maso zkonsumují a tudíž jest jistě spravedlivo, aby zákon o daní z masa, který jest jíž v platnosti 10 roků byl novelisován, když veškeré revoluční zákony během jejich používání byly přezkoušeny a novelisovány a jest proto také důvodno, aby tento zákon po spravedlnosti byl zrušen, neboť velmi tíživě doléhá na hospodářské poměry příslušníků stavu.

V Praze dne 25. ledna 1930.