Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.


168.

Návrh

poslanců Šamalíka, Adámka, dra Mičury a druhů na zmírnění současné odbytové krise zemědělské.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vyzývá, aby s možným urychlením předložila osnovy zákonů, pokud se týče, aby vydala nařízení a učinila příslušná vnitřní úřední opatření, aby při úsilí o zmírnění současné zemědělské krise odbytové uplatnily se tyto zásady:

Vláda je oprávněna upravovati nařízeními celní sazby nejen ohledně zemědělských plodin a živočišných produktů, ale i ohledně výrobků průmyslových a všech položek celního sazebníku vůbec.

Všeliká omezení ohledně vývozu zadních mouk a jiných zemědělských produktů, pokud i u nich je vývoz omezen, buďtež odstraněna tak, aby zmizely i poslední zbytky povolovacího řízení a aby i v tomto směru nastala úplná svoboda obchodu.

Vymílání žita budiž prováděno jenom na 60%, jednak aby bylo možno při výrobě chleba přidávati k vysoce kvalitní žitné mouce také ještě zadnějších mouk pšeničných a dosíci při této kombinaci kvalitního chleba, jednak aby zbývajících 40% velmi hodnotných otrub bylo možno použíti jako vydatného a levného zvířecího krmiva.

Zvýšenou činností informační i propagační s náležitým zřením k příslušným poměrům sousedící ciziny budiž naše zemědělská výroba usměrněna tak, aby používajíc racionelně zemědělských plodin vlastní těžby, dospěla postupně k zvýšení rentabilnější produkce živočišné.

Politické úřady buďtež vybaveny potřebnou pravomocí, aby mohly v dohodě se zájemnickými korporacemi výrobců i obchodníků zjišťovati směrné ceny a vykonávati tak příslušný vliv proti zdražovacím tendencím meziobchodu.

Odůvodnění:

Mezi prostředky, které se nyní uvádějí na odpomoc současné odbytové a částečně i výrobní krise zemědělské, jsou některé, jichž řádné použití znamená sice snížení režie, anebo zvýšení výnosu, ale povahou svojí vyžadují k svému uplatnění nezbytně dlouhé doby. Sem patří ku příkladu zejména racionelní provádění komasace půdy, která však akutní krisi nikterak nemůže odpomoci. Ponechávajíce tedy zúmyslně podobné prostředky pomocné prozatím stranou, abychom se k nim později navrátili v příslušných specielních návrzích, obracíme se nejprve k prostředkům, které jsou sto aspoň částečně odpomoci ihned, ač i zde nutno zdůrazniti, že žádné z příslušných opatření nemůže jíž plně zasáhnouti svými příznivými důsledky hospodářské výsledky r. 1929 a že příznivých účinků lze se s větším výsledkem nadíti teprve ohledně sklizně a vůbec ohledně těžby r. 1930.

Celý náš plán je založen na té základní myšlence, že máme v prvé řadě co činiti především s krisí odbytovou a teprve v druhé řadě částečně s krisí výrobní. Všechna naše snaha upíná se tedy nejprve k tomu, aby zemědělec svoje plodiny, zejména obilí na sýpkách skladované, vůbec mohl zpeněžiti.

Je zajisté absurdní a svědčí o nezdravých poměrech, jestliže obilí domácí produkce a moučné výrobky z něho nenalézají odbytu, zatím co se z ciziny dováží cizí obílí, zejména pšenice, pokud se týče cizí mouka, Svědčí to o tom, že se konsum obrací zvýšenou měrou k cizím moukám domněle kvalitnějším a je tedy nutno umělým opatřením usměrniti domácí konsum tak, aby obrátil se k produktům tuzemské provenience. Z toho důvodu navrhujeme, aby dovozní clo na pšenicí, žito, ječmen, oves a jiné zemědělské výrobky a v příslušné relací také na pšeničnou i žitnou mouku podstatně bylo zvýšeno, aby tímto zdražením cizozemských produktů donucen byl tuzemský konsum obrátiti se k produktům tuzemské provenience, jež by nedoznaly jenom tímto opatřením samým o sobě ještě žádného zdražení. Má-li se taková, anebo vůbec podobná úprava celních sazeb prováděti formou zákona, pak vyžádá si to vždy už po technické stránce drahně času, nehledě ani k tomu, že je to vždycky spojeno se značnými obtížemi politickými, jež mohou mnohdy dostoupiti takové intensity, že znamenají po případě i znemožnění jinak věcně velmi žádoucího opatření. Pouhé vládní nařízení, vydané na základě příslušného zmocňovacího zákona je v tom směru nepoměrně pružnější, nejen pokud jde o zavedení anebo zvýšení celních sazeb, nýbrž i pokud jde o případné jejích snížení, poněvadž ku příkladu v naší konkrétní otázce nikdo nemůže zaručiti, že by pro případnou všeobecnou neúrodu a rychlé stoupání cen na světovém trhu nebylo nezbytno celní, sazby obilní, přechodně hodně zvýšené, zase přiměřeně snížiti.

Navrhované zde opatření celní jak je jednoduché, tak je účinné pro dosažení vytčeného cíle a mimo to nutno zdůrazniti, že je to opatření, jež nezatěžuje veřejnost vůbec žádnými novými výdaji administrativními. Týž celní aparát, který funguje dnes, bude nezměněně fungovati i po zvýšení obilních cel a v této jednoduchostí celého řešení jest už také spolu záruka jeho správnosti.

Naproti tomu nemůžeme nikterak uznati za vhodný prostředek zavedení tak zvaného ťdovozního monopoluŤ. Chápeme dobře, že to má býti jakési východisko z nouze, když vývojem politickým posledních roků se stalo, že používání celního instrumentu bylo soustavně označováno přímo jako věc antisociální. Vychází se tu z omylného názoru popřevratových dob, jakoby stát nadpoloviční majoritou v kterékoliv hospodářské nebo obchodní instituci mohl zajistiti nejen naprostou poctivost, nýbrž zejména také technickou a odbornou zdatnost, ač po této stránce na prvý pohled musí býti každému patrno, že tomu tak není. Navrhovaná státní obilní rada mohla by se věnovati jedině jaksi vrchnímu vedení celé akce, kterou by jinak musila přenechati celému zástupu podnikatelů soukromých, což by se ovšem nemohlo vůbec obejíti bez pokoutního obchodu dovozními legitimacemi. Z toho důvodu spatřujeme v diskutovaném dovozním monopolu jenom oživení starých perhoreskovaných ústředen, jsouce přesvědčeni, že by každé podobné obnovení vázaného obchodu se železnou nezbytností přivleklo za sebou zase celou tu nepřehlednou řadu nejrozmanitějších nevýhod, o kterých nás poučila trpká zkušenost doby poměrně ještě nedávno minulé, takže je téměř s podivem, že by se tak snadno na vše to mohlo zapomenouti.

Jedním z nejnešťastnějších opatření dřívější doby byl původně úplný zákaz exportu zadních mouk a později jenom omezené povolování jejich vývozu, Základní teoretická myšlenka tohoto postupu, zachovati dostatečné množství krmiv pro tuzemskou výrobu živočišnou, byla o sobě dobrá, přehlížela však skutečnost, že zemědělci ve své převážné většině zkrmují jenom plodiny vlastní produkce a nekupují krmiv, aby prováděli racionelně téměř průmyslový výkrm dobytka vepřového nebo hovězího. Úplné podvázání odbytu zadních mouk musilo míti přirozeně za následek omezování nákupu tuzemského obilí se strany domácích mlýnů. Po té stránce může podstatně přispěti k ulehčení situace úplná volnost vývozu.

Jinou překážkou, brzdící odbyt tuzemského obilí, je dosavadní neblahá prakse vymílati žito na 80-90. Přímým následkem toho jest, že příliš vymletá mouka žitná stává se méně upotřebitelnou a zbývající otruby jsou jako krmivo téměř úplně bezcenné. Touto praksí dostáváme se k tomu absurdnímu zjevu, že kvalitnější otruby zahraniční provenience musíme v tuzemsku platiti neúměrně draho. Zavede-li se vymílání žita jenom na 60%, budou zbývající otruby velmi kvalitní a stanou se vydatným a levným krmivem živočišným. Docílená kvalitní žitná mouka výražková bude moci býti mísena se zadnějšími moukami pšeničnými a chléb ze směsi takto docílené bude nejen výživný a chutný, nýbrž bude mocí býti i relativně levný. Kdyby podle této směrnice třeba jenom stát sám postupoval pří objednávkách chleba pro armádu a některé jiné další svoje instituce, znamenalo by to zase značné zvýšení odběru zadních pšeničných mouk a zvýšení poptávky současně také po žitě.

Vedle prostředků právě označených, jejichž přímým důsledkem má býti zvýšení poptávky a tím tedy zmírnění krise odbytové, nutno ovšem přihlédnouti také k otázce zvýšení příjmu z produkce zemědělské vůbec, pokud se týče k otázce snížení výrobní režie. Pokud se týká prvé věcí, jsme toho mínění, že přechod od výroby rostlinné k výrobě živočišné nemůže býti nikterak překotný a že toto zásadní přeorientování se našeho zemědělstva vyžádá si ještě drahně času, informační práce a investičních nákladů. Pokud pak jde o otázku druhou, snížení režie, tu jest jasno, že případná menší těžba z produkce zemědělské nebyla by tak bolestně pociťována, kdyby ze sníženého příjmu bylo možno plně uhraditi také úměrně snížené náklady výrobní. Nutno tedy věnovati péči také snížení cen výrobků průmyslových, zejména také vhodnými opatřeními celními.

Nakonec nelze přejíti mlčením objektivní faktum, že se mezi cenami, jež za své výrobky obdrží zemědělský producent, a mezi konečnými cenami detailního obchodu jeví mnohdy neúměrně velké rozpětí. Toto umělé zdražování má za následek nezbytné zvyšování cen výrobků průmyslových a tedy zvyšování zemědělské režie. V tom směru považujeme za nutné, aby úřady politické věnovaly daleko větší péči než dosud přezkoumávání cen maloobchodu a aby pro tento obor řízení administrativního byly náležitě vybaveny příslušnou pravomocí.

Celé řešení současné zemědělské krise odbytové podle zásad námi výše navrhovaných nevyžádá si vůbec žádných zvýšených nákladů finančních a proto také odpadá pro nás povinnost učiniti příslušný návrh úhradový. Po stránce formální pak navrhujeme, aby tento náš resoluční návrh přikázán byl v poslanecké sněmovně k projednání výboru zemědělskému.

V Praze dne 24. ledna 1930.

Šamalík, Adámek, dr Mičura,

Světlík, dr Dolanský, Navrátil, Rýpar, Košek, Knotek, dr Novák, dr Daněk, Roudnický, Stašek, Myslivec, Bezděk, dr Nosek, Vaculík, Vičánek, Petr, Sedláček, Kaňourek, Janalík, Stanislav.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP