Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne.........,

Národní shromáždění republiky Československé usnesla se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Nedoplatky daní přímých i dané obratové za uplynulá léta do konce roku 1926 musí býti pravoplatně projednány a dle tohoto zákona upraveny do kance roku 1930.

(2) Tyto nedoplatky mohou býti na žádost strany přiměřeně sníženy nebo prominuty. Jestliže je vážné nebezpečí, že by vymáháním a zapravením těchto nedoplatků mohla ohroziti poplatníka v jeho existenci, ve výživě, nebo ve výživě jeho rodiny.

(3) Nečiní rozdílu, jde-li o daně pravoplatně předepsané čili nic.

(4) Veškeré dlužné daně do konce roku 1926 musí býti poplatníku nově sděleny a týž jest povinen do 30 dnů po tomto sdělení podati žádost o úlevy dle tohoto zákona. Na pozdější žádosti nebude vzat zřetel.

§ 2.

(1) Příslušnost úřadů k povolování úlev dle ustanovení § 1 určuje nařízení.

(2) Příslušný úřad rozhoduje s platností konečnou.

§ 3.

(1) Při šetření o snížení nebo prominutí daní, podrobených přirážkám obecním; bude, pokud se jedná o přirážky vyšší 1000 Kč, slyšena s hlasem poradním také obecní (městská) rada příslušné obce o tom, zda podle její znalosti poměrů jest tu vážné nebezpečí hospodářských důsledků a důvodů naznačených v §u 1.

(2) Vyjádření toto musí býti dotazujícímu se úřadu dodáno do 14 dnů ode dne doručení dotazu.

§ 4.

Jakákoliv změna ve výši nedoplatku přímých daní má v zápětí také změnu všech přirážek k nim vybíraných.

§ 5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedením jeho pověřuje se ministr financí.

Při projednávání daňové reformy bylo slíbeno, že depurační akce, urovnání daňových nedoplatků, bude úplně skončena do konce roku 1927. Jak dnešní stav ukazuje, není tomu tak. Daňové nedoplatky místo toho, aby byly nižší, stoupají, jak tomu nasvědčuje státní účetní uzávěrka a stížnosti široké poplatní veřejnosti. Vyvolává se tím nespokojenost, majetková nejistota trvá dále a finanční správa státní neukazuje náležitou pohotovost.

Zavedením daňové reformy vyrovnány byly daňové nedoplatky gážistů a dělníků zaplacením 100% zvýšení daní do konce roku 1927. Zákon o stabilisačních bilancích umožnil zhodnocení majetků kapitálově silných. Jen malému a střednímu živnostníku zůstaly veškeré nedoplatky daňové, aniž by bylo možno je urovnati a jasno zjednati. Tato nejistota má za následek demoralisaci daňovou. Poplatník vida, že nemá daně vyrovnány, ani mírnými splátkami zabezpečeny, oddává se lhostejnosti a tak stát v důsledku toho dostává málo nebo zhola nic.

Kdyby tato akce měla býti do nekonečna protahována a kdyby příslušné úřady berní měly postupovati i v budoucnu tak, jak postupují nyní při ukládání a vyměřování daní (vizme přehlížení ustanovení daňové reformy o vytýkacím řízení), dospěli bychom velmi záhy k takovým poměrům, lépe řečeno nejistotě, a nepořádkům jaké byly dříve a které jsme chtěli odstraniti tak zv. akcí depurační.

Soustavné, bezohledné vymáhání daní i když tím malý a střední poplatník je ohrožen, je ukvapené, ne-li nerozumné a škodlivé. Důvěra poplatníků, daňová morálka je otřesena a není viděti snahy ani dobré vůle vady tyto odstraniti a nápravu zjednati.

Z těchto důvodů jeví se naléhavá potřeba zákona, který by finanční správě uložil, aby vlekoucí se ožehavou otázku - vyřízení daňových nedoplatků - do určité doby a plně provedla.

Po stránce formální navrhujeme přidělení tohoto návrhu výboru iniciativnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 12. prosince 1929.