Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na následujícím znění zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Za dny se svátečním klidem ustanovují se napříště tyto dny:

1. leden, 6. leden, pondělí velikonoční, 1. květen, Nanebevstoupení Páně, pondělí svatodušní, den Božího Těla, 29. červen, 5. červenec, 15. srpen, 28. září, 28. říjen, 8. prosinec, 25. a 26. prosinec.

§ 2.

Pro všecky tyto sváteční dny nařizuje se všeobecný klid práce a vztahuje se na ně ustanovení o nedělním klidu. Vláda stanoví nařízením nutné výjimky pro podniky provozované v zájmu veřejném.

§ 3.

Neuposlechnutí těchto ustanovení trestají politické (policejní) úřady první stolice pokutou od 500 do 5000 Kč, nebo vězením od 3 dnů do 1 měsíce. Pokuty plynou do pokladen obecních a budiž jich použito ku podpoře sociálních a charitativních zřízení obcí.

§ 4.

Veškerá dosavadní ustanovení o svátečních a památných dnech republiky, pokud se nesrovnávají s ustanoveními tohoto zákona, se ruší.

§ 5.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr vnitra v dohodě se súčastněnýni ministry.

§ 6.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Dosavadní stav způsobuje veliké obtíže. O mnohých z dosavadních svátků zaveden jest pouze sváteční klid a jest zaveden jen u veřejných úřadů a ve školách. Dělnictvo v některé z uvedených dnů má zaručeny klid kolektivními smlouvami, ve většině jich však jest nuceno pracovati, nemůže oslaviti svátek podle svého přesvědčení a okolnost, že jedině ono, zatím co příslušníci jiných vrstev občanstva mají možnost podle svého přesvědčení prázdnovati, musí pracovati, vzbuzuje u něho dojem společenské podřadnosti. Uvedené v návrhu dny od nepaměti byly slaveny velikou většinou obyvatelstva a toto touží po nové úpravě.

Provedení tohoto zákona nevyžaduje finančního nákladu a proto není třeba návrhu na úhradu.

Tento návrh zákona budiž přidělen ku projednání výboru iniciativnímu a ústavně-právnímu.

V Praze dne 16. ledna 1930.