Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
155.
Návrh
poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, B. Procházky, L. Pechmanové a druhů na změnu zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne..........
jímž se zrušuje platnost odstavce 4, § 215 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Platnost odstavce 4, § 215 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., se zrušuje.
§ 2.
Tento zákon nabývá platnosti dnem 1. ledna 1926.
§ 3.
Provedením tohoto zákona pověřují se všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Dokud nebyl přijat nový platový zákon, byli všichni státní zaměstnanci utěšovani, že účinnost jeho nastane dnem 1. ledna 1926 a že bude se vztahovati na všechny státní zaměstnance, kteří po 1. lednu 1926 byli v aktivní službě, a i na všechny ty, kteří třeba i restrikčním zákonem ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n., byli dáni do výslužby, poněvadž tento zákon o nějakém zkrácení pensijních požitcích nemluví, naopak tendence jeho byla přiznati i určitá nadlepšení, aby odchod byl umožněn.
Všem státním zaměstnancům, kteří byli dnem 1. ledna 1926 v aktivní službě, náleží nejen příslušné aktivní, požitky podle nového platového zákona, ale náležely by i logicky a právně také, byli-li pensionováni, odpočivné a zaopatřovací požitky podle části šesté (§§ 153 až 165) nového platového zákona.
Paragraf 153 jasně a bezvýhradně tak stanoví a ustanovení odst. 4., § 215 jest nejen v logickém, ale i konstruktivním a právním rozporu jasným zněním 153. Zákonem čís. 193 neměl býti nikdo požkozen. Ustanovením však odstavce 4., § 215, jest poškozena ona část zaměstnanců, která teprve po 1. lednu 1926 byla dána na odpočinek podle § 13 neb 16 zákona č. 286/1924. Toto ustanovení však se nevztahuje na zaměstnance, kteří byli po 1. lednu 196 normální cestou podle ustanovení služební pragmatiky dáni na odpočinek.
Toto dvojí měřítko působí i z mravního stanoviska zhoubně, ačkoliv rozdíly v odpočivných a zaopatřovacích požitcích jsou značné u jednotlivců, v celku neznamená vyrovnání těchto rozdílů žádného značného zatíženi státních financí.
Činiti rozdílu mezi těmito dvěma kategoriemi pensistů příčí se zdravému právnímu smyslu a jest tedy zrušeni tohoto ustanovení, plně odůvodněno.
Poněvadž postižených zaměstnanců jest jen nepatrný počet, jest finanční náklad minimální.
Úhrada budiž opatřena úsporami docílenými ve státním rozpočtu tím, ze technicky neviní možno okamžitě obsaditi všechna uprázdněná místa státních zaměstnanců vyšších stupnic platových.
Navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k projednání a podání zprávy v době co nejkratší.
V Praze, dne 13. prosince 1929.
Bergmann, Tučný, B. Procházka, Pechmanová-Klosová,
Netolický, David, Lanc, Langr, dr. Patejdl, Tykal, Stejskal, Fiala, Šmejcová, Richter, dr. Moudrý, inž. Záhorský, Malý, Hatina, Zeminová, Špatný, O. Svoboda, Sladký, Vaněk, Slavíček, Knejzlík, Polívka, dr. Stránský.