Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	1. zasedání.

Překlad.

146.

Návrh

poslanců H. Simma, inž. R. Junga a druhů

na zákonnou úpravu smírčího řízení při sporech z pracovního poměru.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne..........,

jímž se zákonně upravuje smírčí řízení při sporech z pracovního poměru.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I. Všeobecné předpisy.

§ 1. Pomáhati sjednati uzavření, doplnění, změnu nebo obnovení hromadných smluv (kolektivních smluv) a urovnávati kolektivní spory z pracovního poměru jsou povolány zúčastněné umluvené smírčí soudy (tarifní instance) a smírčí úřady (smírčí výbory a smírčí soudci).

Za hromadné smlouvy dlužno pokládati tarifní smlouvy, závodní ujednání, služební a pracovní řády.

Smírčí řád neplatí pro spory o výklad sjednaných hromadných smluv, jejich platnost a pro spory s jednotlivého pracovního poměru.

§ 2. Zaměstnavatelem podle smírčího řádu jest, kdo pravidelně zaměstnává nejméně jednoho zaměstnance.

Není-li zaměstnavatelem jednotlivec, vykonávají práva o povinnosti zaměstnavatelů:

1. U právnických osob a souborů osob soukromého práva zákonití zástupci.

2. U státu, zemí, obcí a jiných korporací veřejného práva přednostové jednotlivých služebních míst podle platných předpisů.

3. Zaměstnanci podle smírčího řádu jsou dělníci a zaměstnanci.

Dělníci jsou osoby zaměstnané ve službách jiné osoby za plat vyjma zaměstnance.

Zaměstnanci jsou osoby, které vykonávají zaměstnání povinně pojištěné podle zákona o pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších službách. Pro učedníky a praktikanty, kteří se pravidelně vzdělávají pro takováto zaměstnání, předpisy smírčího řádu platí.

§ 4. Hospodářská sdružení podle smírčího řádu jsou sdružení zaměstnavatelů způsobilá k právům, jejichž úkolem podle stanov nebo zvyku jest vykonávati vliv na záležitosti zaměstnanců.

Způsobilost jednati pokládá se za danou také tehdy, jestliže se vliv skutečně vykonává, aniž jest to ustanoveno usneseními nebo stanovami.

Hospodářským sdružením zaměstnanců staví se na roveň:

a) Cechy a povinné cechy (společenstva).

b) Čelné svazy zaměstnavatelů, pokud jsou zmocněny uzavírati hromadné smlouvy.

§ 5. Hospodářská sdružení zaměstnanců jsou sdružení zaměstnanců, jejichž účelem jest upravovat požitky a pracovní podmínky a povznášeti hospodářský a sociální stav svých členů a která, tento úkol vykonávají úplně nezávisle na podnikatelích a svazech zaměstnavatelů. Hospodářským sdružením zaměstnanců staví se na roveň čelné svazy, které jsou stanovami nebo usneseními nebo členstvem zmocněny uzavírati pro zaměstnance hromadné smlouvy nebo kterým se uděluje plná moc pro jednotlivé případy.

II. O zřízení a složení smírčích úřadů.

§ 6. Jak se zřizují smírčí úřady.

Smírčí výbory zřizuje po předchozím slyšení hospodářských sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců po jejich návrzích ministr sociální péče v sídle okresního politického úřadu. Zřizovati společné smírčí výbory pro několik okresů se zřením k hospodářským vztahům jest nepřípustno.

§ 7. Jak se zřizují odborné komory a odbočky.

Ministr sociální péče může pro určitá živnostenská odvětví nebo druhy povolání, zvláště pro zemědělství a hornictví zříditi odborné komory, je-li toho třeba pro zvláštní poměry živnostenského odvětví nebo druhu povolání a vzhledem k počtu sporů. Pro části okresu může ministr sociální péče vedle smírčích výborů zříditi odbočky, je-li to účelno pro velikou vzdálenost nebo z jiných důvodů.

§ 8. Jak jsou složeny smírčí výbory.

Smírčí výbory se skládají z jednoho nebo několika předsedů a ze stejného počtu přísedících zaměstnavatelů a zaměstnanců.

§ 9. Jak se povolávají, ustanovují a odvolávají nestranní předsedové.

Ministr sociální péče ustanovuje podle rozsahu agendy smírčích výborů jednoho nebo několik nestranných předsedů a potřebný počet náměstků. Při jejich volbě jest ministr sociální péče povinen vyhověti souhlasným přáním hospodářských sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců okresu. Předsedové jsou ustanovováni v hlavním úřadě nebo ve vedlejším úřadě. Ustanovování jsou na neurčitou dobu.

Předsedové a jejich náměstkové mají po dobu svého úřadu hodnost veřejných úředníků. Náhradu za jejich činnost upravuje ministr sociální péče.

Ministr sociální péče vyslechnuv hospodářská sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců okresu může předsedu nebo náměstka kdykoli odvolati.

§ 10. O vyloučení nebo odmítnutí předsedů.

Týká-li se spor pouze jednotlivého závodu, zaměstnavatelé a zaměstnanci tohoto podniku jsou vyloučeni jako předsedové a přísedící smírčího výboru, nesouhlasí-li strany s jejich spoluúčastí. Předseda smírčího výboru může býti odmítnut jak z důvodů, které odůvodňují jeho vyloučení, tak také z obavy před podjatostí. Odmítnutí pro podjatost může se opírati jen o skutečnosti, které souvisí s jednotlivým sporným případem a jsou s to, aby odůvodnily nedůvěru v nestrannost. Odmítnutí nesmí se zakládati na událostech předběžného řízení (§ 26).

Odmítnutí jest přípustné jen než se zahájí jednání. Pokládá-li je odmítnutý za odůvodněné, beze všeho vystoupí. Jinak rozhodne o odmítnutí předsedy rozhodčího výboru ministr sociální péče do jednoho týdne.

§ 11. Co jest předpokladem pro povolání za přísedícího.

Přísedící mohou býti jen českoslovenští státní občané, kteří dokonali 24. rok života a mají v okrese smírčího výboru své sídlo závodu nebo když toho není, své bydliště nebo jsou tam zaměstnáni. Přísedící odborných komor musí býti vedle toho příslušníky živnostenského odvětví nebo druhu povolání, pro něž jest odborná komora zřízena.

Přísedící zaměstnavatelé smějí býti jen zaměstnavatelé. Přísedícím zaměstnavatelům jsou však rovni:

Členové představenstva a zástupci právnických osob a souborů osob soukromého a veřejného práva; mimo to členové dozorcích rad, veřejní úředníci podle podrobnějšího nařízení příslušných úřadů, obchodvedoucí a závodní správcové, jsou-li oprávněni samostatně přijímati nebo propouštěti zaměstnance v závodě nebo v odděleních závodu nebo byla-li jim udělena prokura nebo generální plná moc a zástupci a zplnomocnění zaměstnanci hospodářských sdružení zaměstnavatelů, určení stanovami.

Přísedící zaměstnanci smějí býti jen zaměstnanci. Zaměstnancům se rovnají stanovami určení zástupci nebo zplnomocnění zaměstnanci hospodářských sdružen zaměstnanců. Tito smějí býti také voleni za přísedící do smírčích výborů mimo jejich bydliště. Při sporech, týkajících se dělníků, mají býti zástupci zaměstnanců dělníci, při sporech, týkajících se zaměstnanců, zaměstnanci.

§ 12. Jak se povolávají, ustanovují a odvolávají přísedící.

Přísedící smírčího výboru povolává ministr sociální péče k návrhu hospodářských sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců. Při povolávání přísedících dlužno přihlížeti k různým částem a k nejdůležitějším živnostenským odvětvím, druhům povolání a druhům podniků v okresu, pokud se k již neděje zřízením odboček. Této potřebě mají vyhověti návrhy hospodářských sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců. Pro dělníky a zaměstnance sestaví se návrhy odděleně. Kde se zřídí odborné komory nebo odbočky, dlužno pro ně podati rovněž zvláštní návrhy.

Jestliže hospodářská sdružení návrhů nepodají neb jich nepodají včas, povolá přísedící ministr sociální péče, řídě se zásadami hořejšího odstavce.

Přísedící jsou povoláváni na tři léta. Povolání oznámí se vyhláškou v místnostech smírčího úřadu.

Převzetí úřadu přísedícího může odmítnouti:

1. Kdo dovršil 60. rok věku

2. Kdo pro nemoc nebo vadu nemůže úřad řádně zastávati.

3. Kdo pro jinou čestnou činnost v zájmu celku jest tak zaneprázdněn, že nelze od něho požadovati, aby tento čestný úřad přijal.

4. Kdo v posledních pěti letech před povoláním za přísedícího působil ve smírčím výboru.

Kdo bez přípustného důvodu odmítne převzíti úřad přísedícího, bude potrestán ministerstvem sociální péče pořádkovou pokutou.

Přísedící vykonávají svůj úřad bezplatně jako úřad čestný. Za účast v seděních dostanou jen náhradu ušlého zisku; vedle toho dostanou při cestách diety a náhradu jízdného. Podrobnější ustanovení o tom vydá ministerstvo sociální péče.

Přísedícím zaměstnancům nesmějí jejich zaměstnavatelé nebo jejich zástupci překážeti v převzetí nebo výkonu úřadu přísedícího. Jejich výpověď nebo propuštění z pracovního poměru jest přípustné jen se souhlasem smírčího výboru.

Ministr sociální péče může přísedící kdykoliv odvolati. Než je odvolá, jest povinen vyslechnouti přísedícího a hospodářské sdružení, které navrhlo, aby byl povolán. Přísedící musí býti odvolán, nevyhovuje-li již předpokladům §u 12 nebo jestliže jeho sdružení žádá, aby byl odvolán.

§ 13. Jak se skládají komory smírčího výboru.

Komory smírčího výboru skládají se z nestranného předsedy smírčího výboru a po dvou přísedících zaměstnavatelů a zaměstnanců.

Přísedící zapíše předseda smírčího výboru do seznamu a pro zaměstnavatele a pro zaměstnance (dělníky a zaměstnance) do odborných komor a odboček vedeny jsou seznamy odděleně. Ministr sociální péče může předsedu zmocniti, aby seznam přísedících, je-li toho třeba ze zvláštních důvodů, pro jednotlivý případ doplnil.

Přísedící se vybírají čas od času pro sedění ze seznamů. Při výběru jest předseda povinen podle možnosti přihlížeti ke zvláštním poměrům jednotlivého sporného případu a k přáním stran. Přísedící, kteří se bez náležité omluvy anebo včas k sedění nedostaví, nebo se jinak vyhýbají svým povinnostem, potrestá předseda pořádkovou pokutou. Jestliže se však dodatečně náležitě omluví, pořádková pokuta se zruší nebo sníží.

§ 14. O smírcích soudcích.

Pro větší hospodářské oblasti (hospodářské okresy) ustanovuje ministr sociální péče smírčí soudce. Může také ustanoviti zvláštního smírčího soudce pro jednotlivý případ. Před ustanovením dlužno vyslechnouti příslušné úřady, které při svých návrzích jsou povinny vyhověti případným shodným přáním hospodářských sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců svého okresu.

§ 15. O povolávání, ustanovení a odvolávání smírčích soudců.

Pro stálé smírčí soudce a jejich náměstky platí obdobně předpisy §u 8.

§ 16. Jak se obsazují smírčí komory.

Přísedící smírčích komor povolává smírčí soudce čas od času pro jednotlivá sedění. Nemá jich býti více než pro každou stranu dva. Při jejich výběru má smírčí soudce přihlížeti ke zvláštním poměrům sporného případu a pokud možno vyhověti přáním stran.

O předpokladech pro povolání přísedících platí obdobně předpisy §§ 10, 12 a 13.

§ 17. Při všech povoláváních a jmenováních dlužno zachovati národní klíč obyvatelstva onoho území, na něž se vztahuje činnost jmenovaných a povolaných.

III. věcné příslušnosti.

§ 18. Smírčí výbor a smírčí soudce jsou povinni pomáhati při uzavření, doplnění nebo obnovení hromadných smluv, není-li umluveného smírčího soudu nebo jestliže tento hromadné smlouvy sám neuzavře. Smírčí soudci jsou povinni převzíti urovnání sporů ve všech případech důležitých pro hospodářský život.

§ 19. O poměru k úřednímu a tarifnímu smírčímu řízení.

Smluvené smírčí soudy mají přednost před smírčími výbory a smírčími soudci. Příslušnost tarifních smírcích soudů závisí na trvání tarifní smlouvy.

Je-li přes příslušnost smluveného smírčího soudu povolán smírčí výbor nebo smírčí soudce, musí býti spor postoupen příslušnému smírčímu soudu a strany o tom vyrozuměny. Nezahájí-li smírčí soud přes to, že byl dovolán nebo spor mu postoupen, v přiměřené lhůtě ustanovené smírčím soudcem svou činnost nebo nevede-li jeho řízení k hromadné úmluvě, stává se dovolaný smírčí úřad příslušným přímo po této lhůtě nebo po ztroskotání vyjednávání před tarifním soudem.

§ 20. O vzájemném poměru smírčích výborů a smírčích soudců.

Příslušný smírčí soudce a předsedové smírcích výborů svého okresu mají býti spolu v úzkém styku. V případech, které jsou důležité pro hospodářský život, má předseda smírčího výboru ihned vyrozuměti příslušného smírčího soudce svého okresu.

Smírčí soudce může převzíti urovnání nevyřízeného sporu jen dokud smírčí výbor nevynesl ještě nález. Jest povinen smírčímu výboru ihned oznámiti převzetí sporu.

§ 21. O příslušnosti smírčích úřadů mimo urovnání sporů.

Smírčí úřady nesmějí převzíti jiných úkolů mimo urovnání sporů a prohlášení o závaznosti nálezů.

Předseda smírčího výboru nebo smírčí soudce může však zasáhnouti ve sporech zaměstnavatelů se zaměstnanci, jichž nelze urovnati hromadnou úmluvou pro sporný předmět nebo stranu, jako prostředník, vyžaduje-li toho veřejný zájem. V tomto případě jest přípustné smírčí řízení.

§ 22. O místní příslušnosti.

Jestliže strany se jinak neumluví nebo nezasáhne smírčí soudce, jest místně příslušný smírčí výbor, v jehož okresu jsou zaměstnáni zúčastnění zaměstnanci. Je-li podle toho příslušno několik smírčích výborů, zůstane spor u toho smírčího výboru, který byl nejprve dovolán.

Nepříslušný smírčí výbor stane se příslušným, jestliže se strany o tom umluví, nebo jestliže vstoupí do jednání, aniž vytkly nepříslušnost.

O příslušném smírčím soudci platí obdobně odstavec 2., týká-li se spor jeho okresu nebo části jeho okresu.

IV. O řízení.

§ 23. Jak zahajují činnost smírčí úřady.

Smírčí úřady zahájí činnost na dovolání strany. Smírčí soudce zahájí činnost bez dovolání, jde-li podle jeho uvážení nebo podle uvážení ministra sociální péče o zvlášť důležitý případ. Z úřední povinnosti má smírčí výbor nebo smírčí soudce zahájiti činnost, vyžaduje-li jeho zasáhnutí veřejný zájem. Zakročí-li smírčí výbor z úřední povinnosti, umluvené smírčí soudy nejsou již pro tyto spory příslušné.

Konalo-li se již smírčí řízení o nějakém sporu, které nevedlo ani ke smíru ani k závaznému nálezu nové smírčí řízení, budiž zahájeno buď jen se souhlasem všech zúčastněných stran nebo jen tehdy, je-li to odůvodněno zatím nastalou změnou ve stavu sporu nebo veřejným zájmem.

V pochybnosti rozhoduje o obnově při příslušnosti smírčího výboru smírčí soudce, při příslušnosti smírčího soudce ministr sociální péče.

§ 24. O účasti několika svazů, o spojení a řízení.

Je-li na straně zaměstnavatelů nebo zaměstnanců prokazatelně zúčastněno několik hospodářských sdružení a jedno z nich dovolá se smírčího výboru nebo smírčího soudce pokud jednání ostatních ještě trvají, může předseda smírčího výboru k návrhu jedné strany odložiti řízení, dokud není skončeno zahájené jednání, je-li neprodlené provedení řízení neúčelné.

Je-li o jeden spor zahájeno několik řízení, může je předseda smírčího výboru nebo smírčí soudce spojiti, je-li jednotná úprava sporných věcí účelná.

§ 25. O předvolávání stran.

Předseda smírčího výboru nebo smírčí soudce obstará pozvání stran k přelíčení. Stranám nebo osobám podle zákona nebo stanov povolaným k jejich zastupování může pohroziti pořádkovou pokutou, kdyby se bez omluvy nedostavily a jestliže se bez omluvy nedostaví, ji uložiti. Jestliže se dodatečně náležitě omluví, budiž pořádková pokuta zrušena nebo snížena.

§ 26. O způsobilosti býti stranou, o zastoupení stran, o osobním dostavení.

Býti stranou podle smírčího řádu jsou způsobilí:

1. Zaměstnavatelé nebo jejich zákonití zástupci podle §u 2.

2. Níže označení zástupci zaměstnanectva.

3. Hospodářská sdružení zaměstnavatelů podle §§ 4 a 5.

Zaměstnavatel může svým zastoupením pověřiti ve svém podniku ustanovené obchodvedoucí, správce provozu, prokuristy, obchodní zmocněnce nebo generální zmocněnce nebo sdružení zaměstnavatelů, jehož jest členem.

Zaměstnanectvo, dělníci a zaměstnanci závodu jsou zastupováni předsedou a je-li zaneprázdněn, náměstkem předsedy závodního zastoupení, a není-li závodního zastoupení, členem zaměstnanectva zvoleným většinou dělnictva a zaměstnanectva. Závodní zastoupení nebo není-li ho, zaměstnanectvo, dělnictvo a zaměstnanectvo závodu, může svým zastoupením pověřiti příslušná hospodářská sdružení zaměstnanců.

Hospodářská sdružení zaměstnanců nebo zaměstnavatelů jsou zastupována svými zástupci podle stanov. Mohou se také dáti zastupovati zplnomocněnými zaměstnanci sdružení.

Jiné osoby nejsou připuštěny ani jako zástupci ani jako podpůrci. Při sporech, které se týkají jednoho podniku může předseda smírčího výboru nebo smírčí soudce naříditi, aby se zaměstnavatel dostavil osobně.

§ 27. O řízení.

Nestranný předseda smírčího výboru nebo smírčí soudce má se především sám pokusiti dosíci sjednání hromadné úmluvy. Přelíčení k tomu účelu jest ústní a neveřejné.

Dojde-li v předběžném řízení ke smíru, jeho znění se sepíše a strany nebo jejich zástupci jej podepíší. Nedojde-li ke smíru, skončí jednání ustanovením přelíčení před smírčí komorou. Toto přelíčení.budiž pokud možno navázáno přímo na řízení.

§ 28. O předběžném řízení smírcích komor. Řízení před smírčí komorou jest ústní a veřejné. Smírčí komora může veřejnost vyloučiti. Jednotlivce může připustiti k neveřejnému přelíčení.

Přelíčení řídí předseda smírčího výboru. Jemu přísluší zachování pořádku při přelíčení.

Smírčí komora objasní výslechem stran sporné body a podstatné poměry pro jejich posouzení. Pokud to pokládá za potřebné, může si opatřiti věcné zprávy, uložiti stranám, aby opatřily podklady a slyšeti osoby přezvědné.

Smírčí komora jest povinna pokusiti se dosíci smíru stran. Dojde-li ke smíru, jeho znění se sepíše a strany nebo jejich zástupci jej podepíší. Nedojde-li ke smíru, smírčí komora vynese nález.

Na návrh dostavivších se stran dlužno vynésti nález také tehdy, jestliže jedna strana přes to, že byla včas pozvána, se nedostavila nebo jestliže nejedná. Přelíčení dlužno však odročiti, jestliže sporné body nebo poměry podstatné pro jejich posouzení nejsou dostatečně objasněny.

§ 29. O poradě komory.

Porady komory a hlasování o návrzích na smír nebo o nálezu smějí se zúčastniti jen členové smírčí komory a zapisovatel. Pro vynesení nálezu stačí prostá většina. Žádný člen komory nesmí se hlasování zdržeti nebo odepříti hlasování o některé otázce proto, že při hlasování o jiné otázce zůstal v menšině. Utvoří-li se při hlasování více než dvě mínění, z nichž žádné nesoustředí na sebe více než polovici hlasů, dlužno učiniti pokus soustřediti většinu na jedno mínění. Nepodaří-li se to, rozhoduje hlas předsedajícího.

Porada smírčí komory o návrhu na smír nebo o nálezu, který má býti vynesen, jakož i hlasování při tom jsou důvěrné. Porušení tohoto předpisu lze potrestati odvoláním člena smírčí komory, který by proti tomu jednal.

Předseda a ostatní členové smírčích úřadů jsou povinni zachovati mlčelivost o obchodních, závodních a výrobních tajemstvích, která zvěděli ve své hodnosti. Kdo takovéto tajemství sdělí s úmyslem, aby sobě nebo jinému opatřil majetkový prospěch nebo aby strany a její zástupce mravně nebo hmotně poškodili, potrestá se peněžitou pokutou do 100.000 Kč nebo vězením do jednoho roku a vedle toho jest odvolán.

§ 30. O nálezu.

Nález budiž před vyhlášením písemně sepsán, předsedou podepsán a vyhlášen.

Nálezy smírčích - soudců buďtež opatřeny písemným odůvodněním.

Přistoupí-li na nález obě strany, má účinek písemné hromadné úmluvy. Totéž platí, je-li nález závazný podle zákonných předpisů nebo nějaké úmluvy nebo jestliže smírčí výbor nebo smírčí soudce převzal urovnání sporu od tarifního soudu, který rozhoduje s konečnou platností. Jinak ustanoví předseda stranám přiměřenou lhůtu k prohlášení, zda nález přijímají nebo jej odmítají.

V. O řízení po ústním přelíčení.

§ 31. Stranám budiž neprodleně zaslán opis nálezu a sdělena lhůta k prohlášení.

Nedojde-li smírčího výboru nebo smírčího soudce v této lhůtě některé strany takovéto prohlášení, má se za to, že nález odmítá.

VI. O stížnostech.

§ 32. O stížnostech do jednacích opatření a do stanovení pořádkových pokut.

Do jednacích opatření předsedy smírčího výboru nebo smírčího soudce a stanovení pořádkových pokut jest přípustná stížnost.

O stížnosti rozhoduje při opatřeních a trestech předsedy smírčího výboru příslušný smírčí soudce, při opatřeních a trestech smírčích soudců politický úřad II. stolice.

Stížnost do jednacích opatření nemá odkládacího účinku.

VII. O poplatcích, vymáhání peněžních pokut, nákladech smírčích úřadů.

§ 33. O poplatcích a osvobození od kolků.

Za činnost smírčích výborů a smírčích soudců se poplatky nevybírají.

Plné moci k zastupování a řízení, úmluvy a nálezy jsou osvobozeny od kolků.

§ 34. O vymáhání a vyúčtování peněžitých pokut.

Pořádkové pokuty vymáhá politický úřad a slouží k podpoře nezaměstnaných v okresu.

§ 35. Náklady smírčích úřadů.

Náklady smírčích soudců a smírčích výborů hradí stát.

VIII. O dozoru na smírčí úřady.

§ 36. O zkoumání úřadování.

Ministerstvo sociální péče a smírčí soudce mohou zkoumati úřadování smírčích výborů a žádati, aby jim byly předloženy spisy. Přímý dozor nad smírčími výbory vykonává smírčí soudce. Dozor nad úřadováním smírčích soudců vykonává ministerstvo sociální péče.

§ 37. O vydání směrnic.

Ministerstvo sociální péče vydá v dohodě s čelnými svazy zaměstnavatelů a zaměstnanců všeobecné směrnice pro činnost smírčích výborů a smírcích soudců. V jednotlivém případě jsou smírčí výbory a smírčí soudcové nezávislí a nejsou pokyny vázáni.

IX. O závaznosti nálezů.

§ 38. O předpokladech pro prohlášení závaznosti a příslušnosti.

Jestliže jedna strana nález přijme, druhá jej však odmítne, může býti na návrh strany, která nález přijala, prohlášen za závazný, jestliže úprava jím provedená při spravedlivém uvážení zájmů obou stran odpovídá slušnosti a je-li jeho pro vedení potřebné z důvodů hospodářských a sociálních.

Z úřední povinnosti budiž zahájeno řízení za účelem prohlášení závaznosti jen tehdy, vyžaduje-li toho veřejný zájem.

Pro prohlášení závaznosti nálezu smírčího výboru jest příslušný smírčí soudce, v jehož oblasti jest obvod platnosti navrhované hromadné úmluvy. To platí také tehdy, jestliže jen nepodstatně přesahuje obor působnosti smírčího soudce. Pro prohlášení závaznosti nálezu s větším obvodem platnosti a pro nálezy, které vynesla smírčí komora, jest příslušný ministr sociální péče.

§ 39. O řízení až do rozhodnutí.

Místo příslušné rozhodnutí podle §u 38 jest povinno buď samo nebo prostřednictvím místa jím pověřeného vyslechnouti před rozhodnutím strany. Není-li zvláštních důvodů, výslech má býti ústní. Při tom dlužno se ještě jednou pokusiti o dosažení smíru.

§ 400 rozhodnutí.

Nález lze prohlásiti za podmínek uvedených v §u 38 za závazný.

Při prohlášení závaznosti lze nález změniti jen se souhlasem stran, které se dožadovaly jeho prohlášení za závazný. Týká-li se několika sporných bodů, lze prohlášení závaznosti, jestliže s ostatními nutně nesouvisí, omeziti na jednotlivé body.

Rozhodnutí o prohlášení závaznosti dlužno učiniti písemně, opatřiti je důvody a zaslati je stranám.

Prohlášení závaznosti nahrazuje přijetí nálezu. Rozhodnutí je konečné.

X. O předpisu.

§ 41. Hromadné úmluvy (kolektivní smlouvy) mohou býti prohlášeny smírčím soudcem nebo ministerstvem sociální péče, mají-li ve svém obvodu platnosti vynikající význam, za předpis.

V usnesení dlužno uvésti obsah, platnost, rozsah a počátek působnosti a dobu platnosti předpisu. Usnesení dlužno vyhlásiti veřejně. Ve sdělení dlužno vyhlásiti, že odvolání lze podati do 30 dnů u smírčího soudce nebo ministerstva sociální péče.

Není-li podán odpor, vyhlásí se po uplynutí předepsané lhůty veřejně, že usnesení o stanovení předpisu nabylo právní moci. Ve vyhlášce oznámí se počátek účinnosti předpisu.

§ 42. Ode dne platnosti předpisu platí pro všechny ve smlouvě uvedené skupiny zaměstnanců a zaměstnavatelů stanovená pracovní a platová ustanovení.

Obsah těchto kolektivních smluv nelze smlouvou změniti, t. j. jednotlivé pracovní smlouvy zaměstnavatelů se zaměstnanci nesmějí obsahovati horší podmínky.

§ 43. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedení ukládá se ministrovi sociální péče.

Odůvodnění.

Československo, jako vývozní stát, jehož výroba musí vydržeti soutěž ciziny a který může své obyvatelstvo vyživiti jen výrobou založenou na vyšším vývozu, musí se snažiti, aby dospělo k příznivému vývoji v hospodářství pokud možno klidnou výrobou, bez velkých otřesů a váznutí. Československému hospodářství se však dosud nepodařilo dostati se na tuto cestu. Podle dosud vydaných výkazů státního úřadu statistického činily ztráty zaviněné stávkami a výlukami v létech 1921 až 1925 13,325.596 pracovních dnů a 488,424.561.- Kč mezd. Poněvadž v mnoha výrobních odvětvích nemají mzdy ve výrobě příliš velký význam, jsou ztráty pro hospodářství mnohem větší než tyto číslice. K tomu dlužno připočísti úbytek v obchodní bilanci, úbytek daní, dopravy atd. V roce 1925, v posledním roce, za nějž máme výkazy, činily ztráty způsobené výlukami a stávkami 1,614.058 pracov. dnů a 45,427.604 Kč mezd.

V Československu máme několik zákonů a nařízení o úpravě sporů z pracovního poměru, a to:

Rozhodčí komise při výpovědích podle zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921, číslo 330 Sb. z. a n.

Rozhodčí komise v kovodělném průmyslu podle zákona ze dne 5. prosince 1919, čís. 655 Sb. z. a n.

Obvodní komise podle zákona o domácké práci ze dne 12. prosince 1919, čís. 29 Sb. z. a n.

Rozhodčí soudy mzdové v živnosti stavební podle zákona ze dne 28. března 1928, hlava II., číslo 43 Sb. z. a n.

Hornické rozhodčí soudy podle zákona ze dne 3. července 1924, číslo 170 Sb. z. a n.

Rozhodčí výbory společenstev podle §u 144 ž. ř.

Živnostenské soudy podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, číslo 218 ř. z.

Skutečný účinek těchto smírcích soudů a smírčích zařízení nebyl v hospodářství přes to patrný, poněvadž tyto zákony mají příliš úzké pole působnosti, pokud jde o spory z pracovních poměru. Z části jest také jejich příslušnost velmi omezená a nemají téměř vůbec prostředků, jak by vynutily uznání svých nálezů.

Poněvadž především náš sousední stát, Německo, s nímž máme velmi silné obchodní styky, v zákonodárství upravujícím urovnání sporů z pracovních poměrů jest daleko před námi, pociťuje se tato mezera našeho zákonodárství tísnivě v našem hospodářství a především v sociálních poměrech našeho zaměstnanectva. Tento nedostatek má napraviti podaný návrh jednotného obšírného zákona o urovnávání sporů.

Stávka jest bojovným prostředkem za hospodářské požadavky zaměstnanectva a za náležitou úpravu pracovního poměru vůbec. Mezi stávkami a výlukami v roce 1925 vyskytují se stávky a výluky v trvání pod 12 dní se ztrátou mzdy jen 3,152.164.- Kč, v trvání od 12 do 24 dnů vykazují ztrátu mzdy 11,631.521.- Kč a trvající přes 24 dní ztrátu 30,643.919 Kč. Ze stávek skončilo s plným úspěchem 4.95%, narovnáním 37.60% a neúspěchem 57.45%. Tím jest řečeno, že většina stávek trvala déle a byly vedeny se zvláštní tvrdošíjností, poněvadž samozřejmě s delší dobou stávky na obou stranách čím dál tím více mizí ochota ke smíru a končí to ohnutím nebo zlomením.

Dlužno se však tázati, zda vyhladovění dělnictva při delším trvání stávky a skončení nezdařené stávky diktátem zaměstnavatele přináší hospodářství prospěch? Takovéto vynucené skončení stávky končí obyčejně přestávkou v boji, během níž se shromažďují síly k novým rozhořčeným opatřením. Hospodářství naproti tomu může míti jen zájem na trvale upraveném klidném vývoji. To jest možno jen vzájemnými, rozumnými a oboustranně uznávanými úmluvami a obyčejně se to ulehčuje vlivem zákonitě uznaného závazného smírčího soudu a smírčího zařízení, jaké má opatřiti tento návrh zákona. Poněvadž nejnebezpečnějším základem zdravého pracovního poměru jsou dlouhodobé kolektivní smlouvy, klade se v návrhu největší důraz na zásah smírčích zařízení při sjednávání a dodržování kolektivních smluv, které mají předcházeti počátek každého pracovního poměru a jejichž zlepšením a zdokonalením má se dojíti k odstranění všech sporů z pracovního poměru. Spořádané kolektivní smlouvy jsou přesnou, usměrňující účetní základnou pro výrobu a uklidňujícím zajištěním pro životní úroveň zaměstnance a jeho rodiny.

Po stránce formální budiž návrh přikázán výboru sociálně-politickému a pak rozpočtovému.

Náklady na smírčí soudce a smírčí zařízení podle tohoto zákona buďtež zařazeny do rozpočtu ministerstva sociální péče a z něho hrazeny.

V Praze, dne 16. ledna 1930.

Simm, inž. Jung,

inž. Kallina, dr. Hassold, Horpynka, dr. Luschka, Bobek, Krumpe, Greif, dr Schollich, Knirsch, Köhler, Kunz, dr. Petersilka, Schubert, Kasper, Krebs, Geyer, dr. Hanreich, dr. Keibl, Matzner, Oehlinger, Fritscher.