|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
Překlad.
144.
Návrh
poslance dr Mayr-Hartinga a druhů
na zřízení platebny k zajištění služebních starobních požitků farmaceutů zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnách (zákon o lékárnických platebnách).
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne................,
jímž se zřizuje platebna k zajištění služebních starobních požitků farmaceutů zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnách (zákon o lékárnických platebnách).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Platy všech farmaceutů zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnách buďtež rovnoměrně uspořádány, odstupňovány podle odsloužené odborné služební doby, rodinných poměrů a drahotních poměrů služebního místa.
(2) Nárok na odměnu, která se má ustanoviti podle těchto zásad, může býti uplatněn jen proti ťlékárnické platebně pro Československou republikuŤ.
§ 2.
Vydání vzniklá platebně z této povinností včetně výdajů potřebných pro správu a pro dotací reservního fondu, hradí se přirážkou uloženou zaměstnavatelům (§ 4, odst. 1) a členskými příspěvky (§ 4, odst. 2).
§ 3.
Platové schema (§ 1) a sazby přirážek (§ 2) stanoví se vládním nařízením na návrh ministerstva sociální péče po dorozumění s příslušnými stavovskými korporacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců, (§ 4) a pozměňuje se podle potřeby stejným způsobem.
§ 4.
(1) Členy platebny jsou jako zaměstnavatelé všichni, kdož provozují veřejnou lékárnu jako vlastnící nebo nájemci, dále všechny ústavy, nemocenské pokladny nebo svazy nemocenských pokladen, které podle §u 35 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. ex 1907, o úpravě lékárnictví, provozují ústavní lékárnu, jako zaměstnanci všichni farmaceuti, zaměstnaní ve veřejné nebo ústavní lékárně.
(2) Členové mohou býti stanovaní zavázání platiti členské příspěvky.
§ 5.
(1) Odpovědní správci veřejných a ústavních lékáren mají platebně v ustanovené lhůtě odváděti příspěvky, podle stanov na ně připadající.
(2) jsou dále povinní ve formě ustanovené stanovami hlásiti platebně nově vstupující a ze služby vystupující farmaceuty s udáním všech okolností rozhodných pro ustanovení platu, patřícího jim podle §u 1, pro začátek a trvání platební povinnosti platebny.
§ 6.
(1) Stížnosti lékárníků proti předpisům přirážek nebo farmaceutů proti zařadění do určité platové třídy dlužno předložiti platebně do 14 dnů po doručeném předpisu platu, jehož výměře se odporuje. Platebna předloží stížnost, když se nedomnívá, že jí musí vyhověti, zemskému úřadu, v jehož obvodu jest, jako rekurs.
(2) Proti rozhodnutím zemského úřadu jest přípustný rekurs k ministerstvu sociální péče.
(3) Stížnostem označeným v prvním odstavci nepřísluší odkládací působnost.
§ 7.
(1) Nároky zaměstnance na placení platu patřícího mu podle §u 1, dlužno uplatniti proti platebně řádnou právní cestou. Žalobu nutno podati u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu jest lékárna provozovaná zaměstnavatelem.
(2) Platebna oznámí spor zaměstnavateli; vstoupí-li zaměstnavatel do právního sporu, přísluší mu postavení účastníka sporu podle §u 20 civilního soudního řádu (zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z.).
§ 8.
Byl-li služební smlouvou smluven vyšší plat než podle § 1 náležející, může zaměstnavatel uplatniti nárok na tento rozdíl jen proti zaměstnavateli. Totéž platí o nárocích zaměstnancových na náhradu pro předčasné přerušení služebního poměru, pokud se uplatňují kromě platu za výpovědní lhůtu nebo zbylý čas smluvní, jakož i pro opožděné nastoupení služby, zaviněné zaměstnavatelem.
§ 9.
(1) Nedoplacené přirážky úrokují se 5%. Mohou býti vymáhány politickou, dle potřeby soudní exekucí.
(2) Pro uspokojení výkonů příslušejících zaměstnavateli proti pokladně v konkursu platí předpisy konkursního řádu o daních a poplatcích.
§ 10.
(1) Platebna jest právnickou osobou se sídlem v Praze. Jest spravována představenstvem složeným stejnoměrně ze zaměstnavatelů a zaměstnanců.
(2) Stanovy určují bližší ustanovení o složení a volbě představenstva, o jeho působností a obchodním vedení, o hospodaření a účtování, o způsobu zastoupení platebny na venek, o svolávání, působnosti a usnášení valné hromady o jejích právech a povinnostech.
(3) Stanovy platebny vydává ministerstvo sociální péče po dohodě s příslušnými odborovými organisacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců.
(4) Změny stanov, na kterých se usnese valná hromada podle stanov, vyžadují ke své platností schválení téhož ministerstva.
§ 11.
(1) Přestupky závazků předepsaných tímto zákonem nebo stanovaní, trestá politický okresní úřad pokutami do 1000 Kč ve prospěch platebny.
(2) Pokud jde o výměr trestu, užívá se ustanovení §u 42 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. ex 1907, o úpravě lékárnictví.
§ 12.
(1) Dozor na platebnu přísluší ministerstvu sociální péče, jež obzvláště jest oprávněno zakázati provedení usnesení představenstva nebo valné hromady - odporují-li platným zákonům nebo působnosti podle stanov - a rozpustiti představenstvo, porušuje-li hrubě své povinnosti nebo je zanedbává.
(2) Ministerstvo jest oprávněno k výkonu dozorčího práva ustanoviti komisaře, jenž má právo býti přítomen na schůzích představenstva a členů.
(3) je-li představenstvo rozpuštěno, vykonává jeho funkce komisař až do nových voleb představenstva.
§ 13.
Tento zákon nevztahuje se na farmaceuty s charakterem úředníka ve službách státu, země, státního nebo zemského ústavu nebo fondu spravovaného státem nebo zemí.
§ 14.
Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby rozšířilo kruh zaměstnavatelů a zaměstnanců, jichž se tento zákon týká, po dorozumění s příslušnými stavovskými korporacemi i na farmaceuty jinak zaměstnané (v odborových organisacích, u odborných listů, v laboratořích atd.).
§ 15.
Přihlašovací povinnost náležející podle §u 5 odpovědným správcům veřejných a ústavních lékáren vztahuje se na všechny farmaceuty, zaměstnané v době vyhlášení tohoto zákona.
§ 16.
Tento zákon nabývá účinností dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče v dohodě s ostatními příslušnými ministry.
Odůvodnění:
Naprosto nepříznivá situace zaměstnanců v lékárnické živností jest příliš známá, než aby bylo zapotřebí teprve ji blíže vykládati. A také nelze popírati, že zlatá doba lékárnické živnosti dávno uplynula. Má-li se tedy pomoci nouzi zaměstnanců v tomto výrobním odvětví, musí se to státi tak, aby to zaměstnavateli příliš nezatížilo, Východiskem je utvořiti platebnu, která se na příklad v Rakousku po více než 10 let (zákon ze dne 30. července 1918, č. 410 ř. z.) neobyčejně osvědčila.
Podstatou (povinné) platebny jest, že jednotlivé lékárnické podniky platí za každého zaměstnance určitý poplatek do společné ústřední pokladny. Tyto poplatky jsou odstupňovány podle místních tříd obdobně podle platového zákona pro státní zaměstnance. Z této ústřední pokladny vyplácí se každému zaměstnanci, zase podle místních tříd stejnoměrně plat podle služebních let a rodinných poměrů.
Platebna poskytuje tedy zaměstnanci zajištěný, stoupající důchod, a nezatěžuje tím výše jednotlivého podniku. Služební poměr není tím ostatně dotčen. Pouze vyplácení platů jest centralisováno. Nelze tedy namítati, že platebna jest socialisací lékarnické živnosti. Vlastníku živnosti, poskytuje naopak výhodu, že jeho platové výdaje po léta se nemění a že zaměstnanec nemůže tedy nahlédnouti do finanční situace podniku.
Státní pokladna zatížena nebude.
V Praze dne 14. ledna 1930.
Dr Mayr-Harting,
Krumpe, Kunz, Greif, Oehlinger, dr Luschka, Fritscher, Zajíček, dr Petersilka, Scharnagl, dr Fritz, Čuřík, Danihel, dr Gažík, Grebáč-Orlov, dr Labaj, dr Mederlý, dr Polyák, Onderčo, Mojto, Macháček.
|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
Původní znění.
144.
Antrag
des Abgeordneten Dr. Mayr-Harting und Genossen
betreffend die Schaffung einer Gehaltskasse zur Sicherung von Dienstaltersbezügen der in den öffentlichen und Anstaltsapotheken angestellten Pharmazeuten (Gehaltskassengesetz).
Die Gefertigten beantragen:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Gesetz
vom.......................,
betreffend die Schaffung einer Gehaltskasse zur Sicherung von Dienstaltersbezügen der in den öffentlichen und Anstaltsapotheken angestellten Pharmazeuten (Gehaltskassengesetz).
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
(1) Die Gehaltsbezüge aller in öffentlichen und Anstaltsapotheken angestellten Pharmazeuten sind gleichmäßig zu regeln, abgestuft nach der geleisteten fachlichen Dienstzeit, dem Familienstande und nach den Teuerungsverhältnissen des Dienstortes.
(2) Der Anspruch auf das nach diesen Grundsätzen festzusetzende Entgeld kann nur gegen die ťPharmazeutische Gehaltskasse für die Čechoslovakische RepublikŤ geltend gemacht werden.
§ 2.
Die der Gehaltskasse aus dieser Verpflichtung erwachsenden Kosten, einschließlich der für die Verwaltung und Dotierung eines Reservefonds erforderlichen Aufwendungen werden durch eine Umlage auf die Dienstgeber (§ 4, Absatz 1) und durch Mitgliedsbeiträge (§ 4, Absatz 2) aufgebracht.
§ 3.
Das Besoldungsschema (§ 1) und der Umlagentarif (§ 2) sind auf Antrag des Ministeriums für soziale Fürsorge nach Einvernahme der zuständigen Standeskörperschaften der Dienstgeber und der Dienstnehmer (§ 4) durch Regierungsverordnung festzusetzen und nach Bedarf in der gleichen Weise abzuändern.
§ 4.
(1) Mitglieder der Gehaltskasse sind als Dienstgeber alle, die eine öffentliche Apotheke als Eigentümer oder als Pächter betreiben, ferner alle Anstalten, Krankenkassen oder Krankenkassenverbände, die gemäß § 35 des Gesetzes vom 18. Dezember 1906, R. G. Bl. Nr. 5 ex 1907, betreffend die Regelung des Apothekerwesens, eine Anstaltsapotheke betreiben, als Dienstnehmer alle in einer öffentlichen oder Anstaltsapotheke angestellten Pharmazeuten.
(2) Die Mitglieder können durch die Satzungen zur Leistung von Mitgliedsbeiträgen verpflichtet werden.
§ 5.
(1) Die verantwortlichen Leiter der öffentlichen und Anstaltsapotheken haben die vom Dienstgeber satzungsgemäß zu leistenden Beiträge fristgerecht an die Gehaltskasse abzuführen.
(2) Sie sind ferner verpflichtet, die neueintretenden und die aus dem Dienst ausscheidenden Pharmazeuten unter Angabe aller für die Feststellung der Höhe des ihnen nach § 1 gebührenden Entgeltes, des Beginnes und Dauer der Zahlungspflicht der Gehaltskasse maßgebenden Umstände in der satzungsgemäßen Form der Gehaltskasse anzumelden.
§ 6.
(1) Beschwerden der Apotheker gegen die Umlagevorschreibung oder der Pharmazeuten gegen die Einreihung in eine bestimmte Gehaltskasse sind binnen 14 Tage nach Zustellung der Umlagevorschreibung, beziehungsweise nach Vorschreibung des Entgeltes, dessen Bemessung angefochten wird, bei der Gehaltskasse einzubringen. Diese hat die Beschwerde, wenn sie ihr nicht stattzugeben findet, dem Landesamt, in dessen Sprengel die Apotheke gelegen ist, als Rekurs vorzulegen.
(2) Gegen Entscheidungen des Landesamtes ist der Rekurs an das Ministerium für soziale Fürsorge zulässig.
(3) Den im ersten Absatze bezeichneten Beschwerden kommt eine aufschiebende Wirkung nicht zu.
§ 7.
(1) Ansprüche des Dienstnehmers auf Zahlung des nach § 1 gebührenden Entgeltes sind gegen die Gehaltskasse im ordentlichen Rechtswege geltend zu machen. Die Klage ist beim sachlich zuständigen Gerichte anzubringen, in dessen Sprengel sich die vom Dienstgeber betriebene Apotheke befindet.
(2) Die Gehaltskasse hat dem Dienstgeber den Streit zu verkündigen; diesem kommt im Falle seines Eintrittes in den Rechtsstreit die Stellung eines Streitgenossen gemäß § 20 der Zivilprozeßordnung (Gesetz vom 1. August 1895, R. G. Bl. Nr. 113) zu.
§ 8.
Ist im Dienstvertrage ein höheres als das nach § 1 gebührende Entgelt bedungen worden, so kann der Dienstnehmer den Mehranspruch nur gegen den Dienstgeber geltend machen. Das gleiche gilt von Ersatzansprüchen des Dienstnehmers wegen vorzeitiger Lösung des Dienstverhältnisses, soweit sie außer dem Entgelt für die Kündigungsfrist oder die restliche Vertragszeit erhoben werden, sowie wegen einer durch den Dienstgeber verschuldeten Verzögerung des Dienstantrittes.
§ 9.
(1) Rückständige Umlagen sind mit 5 Prozent zu verzinsen. Sie können durch die politische, nötigenfalls die gerichtliche Exekution eingetrieben werden.
(2) Für die Befriedigung der dem Dienstgeber gegenüber der Kasse obliegenden Leistungen im Konkurse gelten die Vorschriften der Konkursordnung über die Steuern und Gebühren.
§ 10.
(1) Die Gehaltskasse ist eine juristische Person mit dem Sitze in Prag. Sie wird durch einen gleichmäßig aus Vertretern der Dienstgeber und Dienstnehmer zusammengesetzten Vorstand geleitet.
(2) Durch die Satzungen werden die näheren Bestimmungen getroffen über die Zusammensetzung und Wahl des Vorstandes, über dessen Wirkungskreis und Geschäftsführung, über Gebarung und Rechnungslegung, über die Art der Vertretung der Gehaltskasse nach außen, über Einberufung, Wirkungskreis und Beschlußfassung der Hauptversammlung über die Rechte und Pflichten derselben.
(3) Die Satzungen der Gehaltskasse werden nach Einvernahme der zuständigen Standeskörperschaften der Dienstgeber und Dienstnehmer vom Ministerium für soziale Fürsorge erlassen.
(4) Die von der Hauptversammlung satzungsgemäß beschlossenen Änderungen der Satzungen bedürfen zur Gültigkeit der Genehmigung desselben Ministeriums.
§ 11.
(1) Übertretungen der durch dieses Gesetz oder durch die Satzungen vorgeschriebenen Verpflichtungen werden von der politischen Bezirksbehörde mit Geldstrafen bis 1000 Kč zugunsten der Gehaltskasse geahndet.
(2) Auf die Strafbemessung finden die Bestimmungen des § 42 des Gesetzes vom 18. Dezember 1906, R. G. Bl. Nr. 5 07, betreffend die Regelung des Apothekenwesens, Anwendung.
§ 12.
(1) Die Aufsicht über die Gehaltskasse obliegt dem Ministerium für soziale Fürsorge, das insbesondere berechtigt ist, die Ausführung von Beschlüssen des Vorstandes oder der Hauptversammlung - wenn sie gegen bestehende Gesetze verstoßen oder den satzungsgemäßen Wirkungskreis überschreiten - zu untersagen und den Vorstand aufzulösen, wenn dieser seine Verpflichtungen gröblich verletzt oder vernachlässigt.
(2) Das Ministerium ist befugt, zur Ausübung des Aufsichtsrechtes einen Kommissär zu bestellen, der berechtigt ist, den Sitzungen des Vorstandes und den Mitgliederversammlungen beizuwohnen.
(3) Im Falle einer Auflösung des Vorstandes hat der Kommissär bis zur Neuwahl des Vorstandes dessen Geschäfte zu besorgen.
§ 13.
Das Gesetz findet auf die im Dienste des Staates, eines Landes, einer staatlichen oder Landesanstalt oder eines vom Staate oder Lande verwalteten Fonds stehenden Pharmazeuten mit Beamtencharakter keine Anwendung.
§ 14.
Das Ministerium für soziale Fürsorge ist ermächtigt, den Kreis der Dienstgeber und der Dienstnehmer, auf welche dieses Gesetz Anwendung findet, nach Einvernahme der zuständigen Standeskörperschaften durch Einbeziehung der anderweitig (in Fachkörperschaften, bei der Fachpresse, in Laboratorien und dgl.) beschäftigten Pharmazeuten auszudehnen.
§ 15.
Die den verantwortlichen Leitern von öffentlichen und Anstaltsapotheken gemäß § 5 obliegende Verpflichtung zur Anmeldung erstreckt sich auf alle im Zeitpunkte der Kundmachung dieses Gesetzes in Verwendung stehenden Pharmazeuten.
§ 16.
Dieses Gesetz trifft mit dem Tage seiner Kundmachung in Kraft.
Mit dem Vollzug ist der Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den übrigen zuständigen Ministern betraut.
Begründung:
Die überaus ungünstige Lage der im Apothekergewerbe Angestellten ist zu bekannt, als daß sie erst näherer Darlegung bedürfte. Anderseits ist nicht zu leugnen, daß auch das goldene Zeitalter des Apothekergewerbes längst vorüber ist. Soll daher der Not der Angestellten in diesem Erwerbszweig abgeholfen werden, so muß es in einer Weise geschehen, die den Arbeitgeber nicht zu sehr belastet. Den Ausweg bietet die Schaffung einer Gehaltskasse, die sich beispielsweise in Österreich seit mehr als 10 jahren (Gesetz vom 30. Juli 1918, Nr. 410 St. G. Bl.) außerordentlich bewährt.
Das Wesen der (obligatorischen) Gehaltskasse besteht darin, daß die einzelnen Apothekerbetriebe für jeden Angestellten eine bestimmte Quote in die gemeinsame Zentralkasse einzahlen. Diese Quoten werden nach Analogie des Besoldungsgesetzes für Staatsangestellte nach Ortsklassen abgestuft. Aus dieser Zentralkasse wird jeder Angestellte, wiederum unter Berücksichtigung der Ortsklassen je nach Dienstjahren und Familienstand gleichmäßig besoldet.
Die Gehaltskasse bietet also dem Angestellten ein gesichertes, steigendes Einkommen, ohne den einzelnen Betrieb höher zu belasten. Das Dienstverhältnis wird im übrigen nicht berührt. Lediglich die Gehaltszahlung ist zentralisiert, Man kann daher nicht einwenden, daß die Gehaltskasse eine Sozialisierung des Apothekergewerbes bedeutet. Sie bietet umgekehrt dem Gewerbeinhaber den Vorteil, daß seine Gehaltsauslagen jahrein, jahraus unverändert bleiben und daß der Angestellte dadurch keinerlei Einblick in die finanzielle Lage des Unternehmens erhält.
Eine Belastung des Staatsschatzes erfolgt nicht.
Prag, am 14. Jänner 1930.
Dr. Mayr-Harting,
Krumpe, Kunz, Greif, Oehlinger, Dr. Luschka, Fritscher, Zajiček, Dr. Petersilka, Scharnagl, Dr. Fritz, Čuřík, Danihel, Dr. Gažík, Grebáč-Orlov, Dr. Labaj, Dr. Mederlý, Dr. Polyák, Onderčo, Mojto, Macháček.