Podepsaní navrhují:

Slavná sněmovno; račiž se usnésti na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 2, odst. 2. zákona, ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n. mění se takto:

Oprávnění ku provozování zubní techniky mohou po vyhlášení tohoto zákona nabýti pouze osoby, které v den vyhlášení zákona plně vyhovují podmínkám, jež jsou podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech československého státu stanoveny pro nabytí koncese neb oprávnění ku provozování zubní techniky. Mezi ty, kterým se má dostati této výhody, buďtež pojaty - splní-li ostatní předepsané podmínky osoby, které prokáží, že v den vyhlášení tohoto zákona, byly zubní technice vyučeny, neb do učení řádně přihlášeny. Pro udílení těchto koncesí a pro nabytí těchto oprávnění jsou směrodatna ustanovení, platná v době vyhlášení zákona v jednotlivých součástech československého tátu. Které předpisy mají platiti pro Hlučínsko, stanoví se nařízením.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr obchodu se zúčastněnými ministry.

V poslední době byla poslaneckou sněmovnou schválena řada zákonů, měnících dřívější platná ustanovení živnostenského řádu omezujících dosavadní volnost živnostenského podnikání buď zavedením průkazu způsobilosti, neb přeměnou živnosti svobodné na živnost koncesovanou. Při všech těchto zákonech poslanecká sněmovna vycházela s hlediska, že změnou ustanovení těchto zákonů nemají býti postiženi ti, kteří do účinnosti zákona, v předpokladu dřívějších zákonných ustanovení, snažili se v té neb oné živnosti zakotviti a zajistiti si existenci. Proto také mají tyto zákony vyjímečná ustanovení pro přechodnou dobu, aby bylo zaměstnancům neb učňům umožněno nabytí oprávnění k provozování živnosti, které se započali učiti, neb ve které byli zaměstnáni. Naproti tomu zákon o zubním lékařství a zubní technice svým příkrým ustanovením § 2 nepřihlíží k těm, kteří vstoupili do učení v předpokladu; že podle dřívějších platných ustanovení zákonných budou moci nabýti oprávnění k živnostenskému provozování a státi se samostatnými živnostníky. Nespravedlivost ustanovení tohoto zákona jeví se zejména v tom, že těm osobám, které v době účinnosti zákona měly vysvědčení výuční, přiznává se oprávnění k nabytí koncese; kdežto těm, kteří se učili, neb byli již doučeni a neměli doposud výuční vysvědčení, nabytí koncese se odpírá. Jest proto jen v zájmu spravedlnosti; aby křivdy přivoděné tímto příkrým ustanovením zákona na těch, kteří přinesli značné oběti a vynaložili značný náklad na vyučení v předpokladu, že se budou moci jednou osamostatniti, byly změnou zákona odčiněny.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru živnostensko-obchodnímu.

V Praze dne 18. ledna 1950.