Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
134.
Zpráva
výboru rozpočtového
stran opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky československé
(k tisku čís. 1, příl. Ch) podle 54 ústavní listiny ze dne 7. listopadu 1929 o konečné úpravě československé měny.
Stěžejním bodem opatření Stálého výboru je § 1, jímž hodnota československé koruny se prohlašuje za rovnou 44.58 miligramu ryzího zlata.
Dosud byla Národní banka československá povinna dle čl. 3. zákona č. 102 ze dne 23. dubna 1925 udržovati kurs československé koruny tak, aby odpovídal úrovni plnohodnotných zlatých měn cizích za poslední dvě léta. Řídila se při tom poměrem k americkému dolaru, dle něhož kurs československé koruny nesměl klesnouti pod 2.90 a nesměl přestoupiti 3.03 k americkému dolaru. Fakticky Národní banka československá udržovala již od r.1925 kurs koruny nepatrnými výkyvy na výši 2.96-2.9633/8. Hodnota československé koruny ve zlatě bude znamenati kurs 2.9629 v poměru k americkému dolaru. Opatření Stálého výboru vyjadřuje hodnotu československé koruny uvnitř dosavadních zákonných mezí a na dosavadní výši. Tím vyhovuje požadavku občanstva a potřebě hospodářství, aby zákonné vyjádření hodnoty československé koruny ve zlatě nezpůsobilo přesunů majetkových ani přesunů v kupní síle obyvatelstva.
Ustanovení československé koruny ve zlatě hospodářské kruhy žádaly v zájmu odstranění měnové nejistoty již při jednání o zákonu ze dne 23. dubna 1925. Podle onoho zákona byla stanovena povinnost banky, udržovati kurzy československé koruny na úrovni plnohodnotných zlatých měn v posledních dvou letech. Konečné ustanovení bylo vyhraženo budoucí zákonné úpravě, jíž nebylo prejudikováno. Jakýkoliv přesun v hodnotě měny však znamená zásah do výrobního procesu, v němž ceny konečného výrobku by se změnily oproti cenám, jež by plynuly z výrobních nákladů. Znamená také nejistotu v důchodech a to v prvé řadě v platech a mzdách; ale pak také v pensích, jež jsou založeny na kapitálech, nastřádaných v minulosti, po př. na rozpočtových předpokladech rovněž z minulých let vycházejících. Dalekosáhlost těchto důsledků ukazuje dnešní problém staropensistů a důchodů, plynoucích z pensijního pojištění. Nejistota by se dotkla nejen výroby, nýbrž také celého peněžnictví a sociálního pojištění. Zpravodaj uznává, že k tehdejšímu odkladu konečného vyjádření hodnoty československé koruny ve zlatě a tím k etapovému řešení otázky vedla krajní opatrnost, již v otázkách měnových dlužno respektovati, a také okolnost, že se tehdy nevědělo, jaké stanovisko světové hospodářské mínění zaujme k menším jednotkám měnovým, jež zatím však přijaly m. j. Francie, Belgie, Italie. Naléhavost požadavku, aby hospodářský život byl zbaven nejistoty o budoucím měnovém vývoji, však průběhem doby stabilisací cen, důchodů, úspor a reserv v pojištění soukromém i veřejném jen stoupla.
Také zahraniční zřetele, aby československá koruna nebyla pokládána za měnu znehodnocenou, jak se namnoze dosud dělo, byly důvodem, aby konečně zákonem se ustanovila hodnota československé koruny. Na př. Kanada až do 6. září 1926 ukládala diferenční clo na dovoz československých výrobků pod záminkou, že československá koruna jest měnou znehodnocenou. Stejně také španělsko do 1. listopadu 1925 a Australie do 25. dubna 1929 vybíraly u některých druhů našeho zboží antidumpingové clo z důvodu "znehodnocení měny československé". Mima to cedulové banky, jež do kovové úhrady počítají z části devisy, znějící na zlatou měnu, ovšem československou korunu z tohoto krytí vylučovaly. Také v tomto směru bylo třeba nápravy.
Technickým prostředkem k udržení hodnoty československé koruny, jak nyní se stanoví, jest směnitelnost bankovek Československé národní banky za zlato. Opatření Stálého výboru dává v § 3, odst. 2. bance volbu směňovati za zlato nebo za plnohodnotné zlaté devisy, zavádí tedy t. zv. měnu zlaté devisy. Za daných poměrů lze tímto způsobem kurs koruny udržeti, byť ovšem konečným ideálem bylo ustanovení, podle něhož banka jest povinna vydávati za své bankovky zlato. Směnitelnost ovšem bude prohlášena teprve zvláštním nařízením, jež vláda vydá po dohodě s bankou. Ale již před tím platí ustanovení § 2, že Národní banka československá jest povinna na zákonné úrovni udržeti kurs svých bankovek, při zachování dosavadních sankcí pro případ, že by předepsaného kursu nedodržela. Určité výkyvy kursu ovšem i při stanovení relace Kč ke zlatu a při udržení kursu, který jí odpovídá, vždy budou dány, a to t. zv. horním a dolním zlatým bodem. Rozpětí mezi oběma body činí v krajních mezích kursu new-yorského 1.35% a může se ještě snížiti snížením nákladů na dopravu zlata leteckým zasíláním nebo clearingem v budoucí reparační bance. Podle dosavadního zákonného stavu však bylo možno rozpětí 4.48%, jehož skutečné uplatnění hospodářský život by byl velice těžce pocítil.
Hospodářská záruka stálosti hodnoty koruny jest dána jednak zahraniční platební bilancí státu, jednak stálostí domácího hospodářství. O naší platební bilanci máme šetření státního úřadu statistického, vedené od r. 1925. Dle něho činilo v letech 1925-1928 aktivum u běžných položek 467 mil., 1782 mil., 1992 mil., 1909 mil. Hlavní součástkou tohoto aktiva byly přebytky ze zahraničního obchodu se zbožím, jež v jednotlivých letech činily 1203 mil., 2580 mil., 2173 mil. a 2016 mil. Za prvých jedenáct měsíců r. 1929 přebytek zahraničního obchodu činil ovšem jen 187,518.000 Kč oproti 1.783,456.000 Kč ve stejném období minulého roku. Aktivum platební bilance v běžných položkách by se tím při stejných ostatních číslicích z r. 1928 vážně zmenšilo. Úsilí o udržení a zlepšení aktiva obchodní bilance má ovšem u nás v souvislosti s měnovým problémem význam nejvážnější, jako navzájem, stálost měny jest oporou pro vývoj obchodní bilance. Kdyby obchodní bilance byla pasivní a v zápětí také platební bilance se stala v běžných položkách přechodně pasivní, bylo by možno pasivum zvláště při měně materielně zabezpečené vyrovnávati v kapitálových položkách v různých formách, mezi nimiž jsou také výpůjčky v cizině, ale i prodej účastí na domácím majetku do ciziny, který by s hlediska státního byl ovšem velmi škodlivý.
Pokud se týče stálosti hospodářských poměrů domácích, cenový index státního úřadu statistického ukazuje, že v posledních letech byla zachována cenová stabilita. Rozpočtová rovnováha, ba i stabilita jsou zachovány od r. 1926. Jsou tedy dány také skutečné předpoklady pro udržení kursu koruny, jak ubyl v opatření Stálého výboru vyjádřen ve zlatě.
Ustanovení § 4.-6. jsou důsledky, jež odpovídají dnešním stanoviskům měnové techniky. Zpravodaj nemá, co by k ním podotkl. V § 6. se ustanovuje, že vedle plnohodnotných devis, cizích zlatých bankovek a cizích kurantních minci, znějících na hodnotné měny, může tvořiti pouze zlatou úhradu, kdežto až dosud bylo možno do ní započítati také stříbro. Tuto změnu dlužno plně schváliti s ohledem na cenovou fluktuaci stříbra, jež v poslední době se opět projevila velmi ostrými výkyvy.
Změnou oproti dosavadnímu stavu jest také ustanovení § 8., dle něhož, až klesne dluh státovkový, nejméně na 1.000 mil. Kč, bude banka výjimkou ze zásady vyslovené v odst. 1. § 129. bankovního zákona oprávněna k vyrovnávání dočasných neshod mezi výdaji a příjmy státní pokladny eskontovati státní směnky až do 200 mil. Kč. Tento přechodný úvěr musí býti úplně splacen nejpozději vždy do konce března příštího roku. Směnky tyto musí míti aspoň jeden závazný podpis peněžního ústavu. Jim se má usnadniti krytí přechodné potřeby státní pokladny za nejvýhodnějších podmínek. Zásada však, že není možno krýti bankovky pouhým státním závazkem, musí býti dodržena i při něm. Proto se i při takových směnkách žádá jeden závazný podpis peněžního ústavu.
Nápis opatření, jež se stane zákonem, zní: Opatření Stálého výboru národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 7. listopadu 1929 o konečné úpravě československé měny. Zpravodaj rozumí tomuto nápisu tak, že jím má býti vysloveno pevné odhodláni zákonodárce, aby ustanovení zlaté hodnoty československé koruny v § 1 bylo konečným je jím určením a tím aby byl v občanstvu utvrzen pocit jistoty, jejíž dosažení jest účelem opatření Stálého výboru. Nemá tím ovšem býti řečeno, že by se vylučovala možnost přizpůsobení různých ustanovení v paragrafech dalších při kodifikaci.
V debatě v rozpočtovém výboru někteří členové pronesli námitky proti různým ustanovením technického rázu, právnickým formulacím i konstrukcím v dosavadních zákonech i nynějším opatření Stálého výboru. Zpravodaj sám poukázal na účelnost sjednotiti dosavadní zákonná ustanoveni o věcech měnových a mincovních. Rozpočtový výbor uznal vhodnost této kodifikace a při ní bude možno vyřešiti také různé pronesené náměty a námitky. Pan ministr financí učinil pak toto prohlášení: "K podnětu pana referenta prohlašuji, že finanční správa započne bezodkladně s přípravou celkové kodifikace všech norem o měně, mincovnictví a cedulové bance, o ochraně měny atd. Příprava se stane za spolupůsobení odborných kruhů a podle zákona samozřejmě i Národní Banky. Při kodifikaci bude nutno uvésti všechny rozptýlené normy v právní a myšlenkovou soustavu a odstraniti případné neshody, nejasnosti a odčiniti změněnou normu o zvýšení akciového kapitálu, protože zvýšení není třeba."
K § 7. opatření Stálého výboru se Národní bance totiž dává zmocnění, zvýšiti usnesením valné hromady akciovou jistinu na 607,500.000 Kč. To jest 18 milionu dolarů S. S. A., kdežto dosavadní zmocnění znělo na výši 15 milionů dolarů. Ministerstvo financí učinilo tento návrh s ohledem na nastávající jednání o mezinárodní reparační bance a na případnou kapitálovou účast Národní banky na tomto ústavu. Jednání, jež v Haagu zatím bylo provedeno, ukázalo, že navrhovaného zvýšení k československé účasti třeba nebude. Rozpočtový výbor byl proto názoru, že při kodifikaci také tuto otázku bude účelno podrobiti nové úvaze a vzal na vědomí právě uvedené prohlášení ministra financí.
Zpravodaj proto navrhuje, aby opatření Stálého výboru bylo schváleno, a zároveň aby byla přijata připojená resoluce.
V Praze, dne 15. ledna, 1930.
|
Dr Černý, v. r., |
Dr Hodáč v. r., |
|
předseda. |
zpravodaj. |
Resoluce.
Vláda se vybízí, aby zahájila bez odkladu přípravy ke kodifikaci měnových (též mincovních) zákonů, při nichž by vedle sjednocení dosavadních zákonných ustanovení bylo také zaujato stanovisko k návrhům a námitkám, jež byly proneseny o některých technických ustanoveních, právnických formulacích a konstrukcích v dosavadních zákonech a v opatření Stálého výboru. Pokud pak jde o kapitál cedulové banky, budiž vzato v úvahu,že za dané situace, jak se vyvinula jednáním v Haagu, ani sněmovna, ani vláda, ani Národní banka nemají za nutno, aby bylo provedeno zvýšení kapitálu nad 500,250.000 Kč, což odpovídá dosavadnímu zmocnění banky, aby bylo provedeno zvýšení z nynějších 12,000.000 dolarů S. S. A. na 15,000.000 dolarů S. S. A.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 7. listopadu 1929
o konečné úpravě československé měny.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny na tomto opatření:
§1.
Koruna československá (Kč) jako dosavadní jednotka měny republiky československé jest hodnotou svou rovna 44.58 miligramu ryzího zlata.
§ 2.
Národní banka Československá (banka) jest povinna na této zákonné úrovni (§ 1) udržovati kurs svých bankovek a může býti za opominutí této základní své povinnosti činěna zodpovědnou (§ 11 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 847 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové).
§ 3.
(1) Banka jest povinna kupovati u svého hlavního ústavu v Praze a u filiálek, které k tomu určí; zlato v poměru 1 Kč za 44.58 miligramu, nabídne-li je prodavač ve množství nejméně 12 kg ryzího zlata, a má právo při takovém nákupu sraziti si toliko zkušebně a podle sazby státní mincovny stanovené ražebné (§ 4, odst. 6.).
(2) Banka jest povinna na týchž svých místech (odst. 1.) směňovati své bankovky podle své volné úvahy buď za zlato (ať v mincích obíhajících, ať ve slitcích) v poměru 1 Kč za 44.58 miligramu ryzího zlata nebo za plnohodnotné zlaté devisy za denní kurs pražské peněžní bursy, avšak nejméně ve množství, které se rovná ceně aspoň 12 kg ryzího zlata. Kdyby banka této své povinnosti do 24 hodin po předložení bankovek nedostála,aniž se mohla odvolati na vyšší moc, pozbývá své výsady [§ 12, lit. b) bankovního zákona].
(3) Dobu, kdy vůbec tato zákonná povinnost v odst. 1. neb 2. vyslovená má nastati, nebo pokud nastalá již povinnost má býti dočasně obmezena neb co do množství změněna, určí po dohodě s bankou vláda zvláštním nařízením.
§ 4.
(1) Podle zákonného poměru (§ 1) razí se zlaté stokoruny (hřivny) ze směsi 900 dílů ryzího zlata a 100 dílů mědi.
(2) Z kilogramu mincovního zlata raziti jest 201.89783969 stokorun a z kilogramu ryzího zlata 224.31583669 stokorun, takže jest hrubá váha (stříž) stokoruny 4.9533 g se 4.458 g ryzího zlata.
(3) Ražba budiž co nejpřesnější; pokud toho nelze naprosto dosíci, dovolena jest úchylka nahoru i dolů, a to 2/1000 hrubé váhy (stříže), kdežto v ryzosti 1/1000.
(4) Na jedné straně stokoruny jest znak republiky Československé a podle povahy celkové úpravy na téže nebo na druhé straně vyznačena jest hodnota mince.
(5) Zlatá stokoruna jest neobmezeným platidlem pro jakékoliv platy, které lze konati ve měně československé.
(6) Celková úprava stokoruny jakož i doba, kdy počne státní mincovna s ražbou této mince na účet státu a kdy bude přípustna neobmezená ražba také na účet soukromý, určeny budou vládním nařízením, při čemž stanoveno bude i ražebné, které však nesmí přesahovati 0.3% z hodnoty.
§ 5.
(1) Zlatá stokoruna, pokud obyčejným oběhem opotřebovaná není proti váze náležité (§ 4, odst. 2.) lehčí o více než 5/1000 hrubé váhy, má váhu oběžnou a musí býti přijímána jako mince o váze náležité při všech platech jak u státních a jiných veřejných pokladen, tak ve styku soukromém. Klesla-li však obyčejným oběhem opotřebovaná pod váhu oběžnou nebo je-li z jiného důvodu než opotřebováním v obyčejném oběhu zlehčena, poškozena nebo proděravěna, není zákonným platidlem. Státní a jiná veřejná pokladna, u které se takové mince objeví, vyloučí je z oběhu tím, že je nápadným způsobem znehodnotí a straně bez jakékoliv náhrady vrátí.
(2) Mince padělané, těmito pokladnami zjištěné, propadají bez náhrady státu a zasílají se státní mincovně.
(3) Posouditi, jde-li o opotřebování obyčejným oběhem neb o jiné poškození (odst. 1.) či o padělek (odst. 2.), přísluší státní mincovně, které nutno závadnou minci zaslati.
§ 6.
(1) Banka jest povinna míti zlatou úhradu, která musí činiti: do konce roku 1929 nejméně 25%, do konce roku 1930 nejméně 30% a do konce roku 1935 a od té doby stále nejméně 35% celkového oběhu bankovek, k němuž přičítají se závazky na viděnou splatné.
(2) Pro výpočet poměru zlaté úhrady k tomuto oběživu rozhodným jest v každém kalendářním čtvrtletí průměr kursu na pražské burse, jak se jevil za posledních 14 dnů předchozího čtvrtletí.
(3) Zlatou úhradu musí tvořiti nejméně z polovice zlato ražené nebo neražené; zbytek může sestávati také z cizích hodnotných bankovek (valut), kurantních mincí, devis na hodnotné měny, a to jednak ze směnek na hlavní bankou-ní místa v Evropě a Americe s podpisem dobrého bankovního ústavu i s jinakými všemi náležitostmi předepsanými pro bankovní směnku, jednak z likvidních pohledávek splatných proti bankovním ústavům nesporně dobrým ve hlavních bankovních místech v Evropě a Americe.
§ 7.
(1) Dosavadní akciová jistina 12,000.000 zlatých dolarů S. S. A. rozdělená na 120.000 akcií po 100 zlatých dolarech S. S. A. převádí se v poměru 1 zlatý dolar S. S. A. rovná se 3.375 Kč na 405,000.000 Kč a jest ledy jmenovitá hodnota jedné akcie 3.375 Kč; není však proto potřebí ani vydati nové akcie ani překolkovati akcie staré.
(2) Banka má právo tuto akciovou jistinu usnesením valné hromady zvýšiti na 607,500.000 Kč.
§ 8.
Až klesne dluh státovkový nejméně na 1.000 milionů Kč, bude banka výjimkou ze zásady vyslovené v odstavci 1. §u 129 bankovního zákona oprávněna k vyrovnávání dočasných neshod mezi výdaji a příjmy státní pokladny eskontovati státní směnky až do 200,000.000 Kč. Tento přechodný úvěr musí býti úplně splacen nejpozději vždy do konce března příštího roku. Směnky tyto musí míti aspoň jeden závazný podpis peněžního ústavu.
§ 9.
Banka může ve shodě s ministrem financi a bez porušení svých vlastních zákonných povinností zúčastniti se mezinárodních zařízení finančních a hospodářských významu měnového.
§ 10.
(1) Tímto opatřením zrušují se:
a) §§ 6, 15 bankovního zákona, při čemž tento § 15 zmíněný v § 12, lit. b) téhož zákona nahrazuje se poslední větou odstavce 2. §u 3 tohoto opatření;
b) čl. III., odst. 1., čl. VII. a čl. XIV. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon bankovní.
(2) Kromě toho mění se:
a) § 129, odst. 1. bankovního zákona;
b) čl. VIII. zákona č. 102/1925 Sb. z. a n. potud, že místo dovolávaného článku VII. rozuměti jest nyní § 6 tohoto opatření;
c) čl. XVI. zákona č. 102/1925 Sb. z. a n. potud, že uvedená v něm příloha A bude nyní zníti takto:
ťPříloha A.
|
Číslo………… |
Akcie |
Serie………… |
Národní banky Československé
na
3.375 Kč
slovy: třitisícetřistasedmdesátpět korun československých, kterouž poskytují se……………………v………………………… nebo každému oprávněnému nástupci jeho všechna práva na veškerém jmění a na výtěžcích "Národní banky Československé", jež podle zákonů ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., a podle opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n., příslušejí každému akcionáři.
V Praze dne…………………
Národní banka československá.
|
(pečeť) |
(podpisy) |
Príloha A.
|
číslo…………… |
Účastina |
Seria……………… |
Národnej banky Československej
na
3.375 Kč
slovami: tritisíctristosedemdesiatpäť korún československých, ktorou poskytujú sa……………………v…………………… alebo každému oprávnenému jeho nástupcovi všetky práva na všetkom imaní a na výťažkoch "Národnej banky Československej", ktoré podľa zákonov zo dňa 14. apríla 1920, č. 347 Sb. z. a n., zo dňa 23. apríla 1925, č. 102 Sb. z. a n., a podľa opatrenia Stáleho výboru Národného shromaždenia zo dňa 7. novembra 1929, č. 166 Sb. z. a n., prislúchajú každému účastinárovi.
V Prahe dňa…………………
Národná banka Československá.
|
(Pečať) |
(podpisy) Ť |
§ 11.
Toto opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr financí.