Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
III. volební období. |
1. zasedání. |
125.
Návrh
poslance Aloise Roudnického a druhů
na vydání zákona o ťLékárnické platebně pro československou republiku se sídlem v Praze, ku zajištění platových požitků kondicinujících lékárníků, zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnáchŤ.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne…………………
jímž se zřizuje ťLékárnická platebna pro československou republiku se sídlem v Praze, ku zajištění platových požitků kondicinujících lékárníků, zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnách.Ť
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
1. Platové požitky všech kondicinujících lékárníků zaměstnaných ve veřejných neb ústavních lékárnách, buďtež stejnoměrně upraveny, odstupňovaně dle odborné služební doby, dle poměrů rodinných a dle drahotních poměrů služebního místa.
2. Za tím účelem zřizuje se ťLékárnická platebna pro Československou republikuŤ.
3. Sídlem platebny je Praha, Jednací řeč jest československá, působnost platebny vztahuje se na celé území republiky Československé.
§ 2.
Platebna jako taková jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práva vcházeti v závazky, před soudem žalovati a žalovánu býti. Jejím řádným soudem, nehledě k ustanovení § 11 tohoto zákona, jest věcně příslušný soud v Praze.
§ 3.
1. Platebna jest spravována představenstvem, složeným ze stejného počtu zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců.
2. Jednu třetinu členů představenstva jmenuje po slyšení příslušných úředních zastoupení zaměstnavatelů a zaměstnanců státní dohlédací úřad a to polovinu z nich z řad zaměstnavatelů, polovinu z řad zaměstnanců.
3. O volbě představenstva, o jeho působností a vedení platebny, hospodaření a skládání účtů, o způsobu zastoupení platebny na venek, o správních a výkonných orgánech platebny, o okruhu působnosti, o jejích právech a povinnostech bude určeno řádem platebny.
4. Řád tento vydá ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, jako dohlédací úřad po slyšení příslušných úředních zastoupení zaměstnavatelů a zaměstnanců,
5. Valnou hromadou usnesené změny řádu nabývají platnosti po schválení ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
§ 4.
1. Platebna podléhá dozoru ministerstva sociální péče, které jest zvláště oprávněno:
a) zakázati provedení usnesení představenstva, nebo valné hromady, která odporují platným zákonům, nařízením nebo překročují okruh jejich působnosti dle řádu;
b) rozpustiti ústřední výbor a představenstvo, porušují-li hrubě anebo zanedbávají-li své povinnosti,
2. Ministerstvo sociální péče jest oprávněno k vykonávání dozoru nad platebnou, jmenovati komisaře, který má právo súčastniti se všech schůzí správních i výkonných orgánů platebny a v případě
3. rozpuštění ústředního výboru a představenstva vykonává všechny těmto dle řádu platebny příslušející funkce.
§ 5.
Platebna stanoví požitky všech kondicinujících lékárníků, zaměstnaných ve veřejných nebo ústavních lékárnách stejnoměrně, odstupňovaně podle jejích odsloužené odborné služební doby, dle počtu příslušníků jejich rodiny a dle drahotních poměrů jejích služebního místa,
§ 6.
Vydání vzniklá platebně z této povinností, jakož i částky nutné pro správu platebny, pro dotace reservního fondu a fondu pro podporu nezaměstnaných kondicinujících lékárníků hradí se stanovenými měsíčními kvotami placenými majiteli lékáren a členskými příspěvky placenými všemi členy platebny.
§ 7.
Platové schema pro zaměstnané kondicinující lékárníky upravené dle § 5, odst. 1, měsíční kvoty pro majitele lékáren (§ 6) a povinné členské příspěvky (§ 6) stanovené platebnou předkládají se ke schválení státnímu dohlédacímu úřadu.
Platnosti nabývají schválením tohoto úřadu.
Týž postup jest zachovávati i při případných jich změnách,
§ 8.
Členové platebny jsou:
a) řádní,
b) mimořádní,
1. Řádní členové jsou:
a) jako zaměstnavatelé všichni, kdož provozují lékárnu jako majitelé nebo nájemci, všechny ústavy, nemocenské pokladny a Svazy nemocenských pokladen, které provozují ústavní lékárny dle § 35 zák. ze dne 18, prosince 1906 ř, z. č. 5 z roku 1907 o úpravě lékárnictví,
b) jako zaměstnanci všichni, v uvedených lékárnách zaměstnaní kondicinující lékárníci.
2. Mimořádní členové všechny v hořejším odstavci vyjmenované fysické a právnické osoby, při nichž není přechodně podmínek řádného členství (k. p. majitelé lékáren za pronájmu jejích lékáren, zaměstnanci po dobu dalších odborných studií, po dobu nezaměstnanosti atd.), pokud dobrovolně a bez přerušení zapravují platebně pro řádné členy stanovený členský příspěvek za účelem zajištění svých práv.
§ 9.
Majitelé lékáren, případně zodpovědní správcové veřejných a ústavních lékáren jsou povinni měsíční kvoty a členské příspěvky na zaměstnavatele připadající odváděti přesně, v termínu určeném organisačním řádem platebny. Jsou povinni včas hlásiti platebně všechny nově službu nastupující nebo ze služby vystupující kondicinující lékárníky, s udáním všech okolností, směrodatných pro stanovení výše platů těmto dle § 1 náležejících, zároveň s počátkem a koncem platební povinností platebny. K hlášení tomuto jest užíti formulářů platebnou vydaných.
V době, kdy zákon vstoupí v platnost, jsou povinní platebně ohlásiti všechny službu konající kondicinující lékárníky,
§ 10.
Stížnosti zaměstnavatelů proti předepsané výši měsíčních kvot nebo zaměstnanců proti zařazení do určité platové třídy, jest předložiti platebně do 14 dnů po dodání výměru měsíčních kvot nebo platů. Platebna jest povinna do 14 dnů, pakliže sama stížnosti nevyhoví, předložiti stížnost k rozhodnutí rozhodčímu soudu, Stížnostem nepřísluší odkládací účinek.
Proti výroku rozhodčího soudu lze se odvolati k státnímu dohlédacímu úřadu. V ostatním, pokud se opravných prostředků týká, platí ustanovení zákona ze dne 12, května 1896 ř, z. č, 101.
§ 11.
Nárok zaměstnaných kondicinujících lékárníků na výplatu požitků, stanovených v § 1, lze vůči platebně uplatniti řádnou cestou práva. Žalobu jest podati u příslušného soudu, v jehož obvodu jest lékárna zaměstnavatelem provozována.
Platebna oznámí spor tomuto majiteli lékárny, jemuž v případě zasáhnutí do sporu přísluší postavení účastníka sporu dle § 20 řádu o civ. procesu zák. ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z.
§ 12.
Požívá-li zaměstnaný kondicinující lékárník na základě zvláštní smlouvy se zaměstnavatelem vyšších služebních požitků, než jaké mu dle § 1 přináleží, může svůj nárok na tento rozdíl uplatňovati pouze vůči zaměstnavateli. Totéž platí o nárocích zaměstnancových při předčasném přerušení služebního poměru, pokud jsou tyto požitky požadovány za výpovědní lhůtu nebo zbývající čas smluvní, jakož i pro zaměstnavatelem zaviněné opoždění v nastoupení služby.
§ 13.
Dlužné měsíční kvoty majiteli lékáren (§ 6) a dlužné členské příspěvky podléhající zúrokování o 1/2 vyššímu, nežli jest právě platná míra úroková, Dlužné měsíční kvoty a členské příspěvky mohou býti vymáhány politickou, případně soudní exekucí.
Pro vymáhání pohledávek platebny u majitele lékárny, v konkursu se nacházejícího, platí předpisy konkursního řádu o daních a poplatcích,
§ 14.
Zákon tento nevztahuje se na kondicinující lékárníky, zaměstnané s charakterem definitivního úředníka ve službách státu, země, státního nebo zemského ústavu nebo kteréhokoliv státem nebo zemí spravovaného fondu.
§ 15.
Státní dohlédací úřad se pověřuje, aby na návrh platebny rozšířil kruh zaměstnavatelů a zaměstnanců, na něž se tento zákon vztahuje, současně i na kondicinující lékárníky mimo v lékárnách zaměstnané (k. p. ve stavovských organisacích, stavovském tisku, v lékárnické platebně, v lékárnických spolcích a institucích a pod.).
§ 16.
Přestupky tímto zákonem nebo organisačním řádem platebny předepsaných závazků trestají se politickým úřadem peněžitou pokutou do 1000.- Kč ve prospěch fondu pro nezaměstnané kondicinující lékárníky.
Vyměření pokut děje se dle ustanovení § 42 zákona ze dne 18, prosince 1906, čís. 5. ř. z. z roku 1907 o úpravě lékárnictví.
§ 17.
Zákon nabývá platností dnem vyhlášení. Jeho provedením pověřují se ministr sociální péče a zdravotnictví.
Důvodová zpráva:
Lékárny byly vždy a zůstaly institucí, na které měla a bude míti celá veřejnost zájem nejživější. S rostoucí péčí o zachování a znovunabytí zdraví roste také zájem o lékárny. Z toho důvodu také musel stát a musí úpravě lékárnictví věnovati zvýšenou pozornost a vzhledem k důležité funkci lékáren v životě musel také zákony zvláštními poměry tyto upraviti.
Za jednu ze svých povinností největších pokládal stát, aby zabezpečil možnost existence lékáren. Zřizování nových lékáren jest zákonem značně omezeno. Nová lékárna povoluje se jenom tenkráte, když jest zajištěno, že na určitém území, obývaném určitým počtem obyvatel, bude moci lékárna svou existencí uhájiti dostatečným odbytem léčiv, po nichž má býti dostačující poptávka zabezpečena.
Tím, že stát sám svými opatřeními zamezuje zakládání lékáren v libovolném počtu znemožňuje také zaměstnancům v lékárnách, tedy kondicinujícím magistrům pharmacie, aby se osamostatnili pokud možno nejdříve a založili si tak svou vlastní existenci.
Tím, že stát určuje okruh působností a zjišťuje možnost existence nové lékárny zabezpečuje také existenci majitele lékárny. Nestává proto sice přímá zákonná povinnost státu, aby postaral se také o existenční minimum zaměstnaných kondicinujících magistrů pharmacie, ale jistě jest to jeho sociální povinností, aby když svým opatřením způsobuje, že jest tu řada zaměstnanců lékárnických, kteří jsou tímto jeho opatřením doživotně odsouzeni k postavení zaměstnance, aby postaral se vhodným způsobem o to, aby tito zaměstnanci měli svoje existenční minimum také pevně upraveno a zabezpečeno. Státní správa tak učiniti může, aniž by porušovala princip soukromého vlastnictví nebo rušivě zasahovala do řádného hospodaření jednotlivých vlastníků lékáren, poněvadž dle zákonné úpravy poměrů lékárnických má právo stanoviti taxu za léky, při úpravě této taxy, která má zaručiti existenci majitelům lékáren, může býti velmi dobře přihlíženo také k tomu, aby zaručena byla i existence kondicinujících lékárníků a to za součinností majitelů všech lékáren a všech kondicinujících magistrů pharmacie.
Dalším důvodem, pro který jest možno upraviti sociální postavení a zabezpečení kondicinujících magistrů, jsou poměry z povolání lékárnického a z koncesovaného systému zřizování lékáren plynoucí.
Práce, kterou kondicinující magister pharmacie musí vykonávati, vyčerpává pro svou velikou zodpovědnost mnohem více a rychleji tělesně i duševně nežli práce v tak mnohém jiném povolání. Proto také ubývá v něm mnohem rychleji výkonností zaměstnanci. V důsledku toho pak jsou mnohem raději přibíráni do služeb v lékárnách zaměstnanci mladší, jimž se také poskytuje větší plat. Starší magistři pharmacie, kteří pro zmíněný koncesní systém zřizování lékáren nemohou lékárny si zříditi, pak místa vůbec nedostanou nebo hůře placená, než jaká dostávají magistři pharmacie nejmladší. Při nadbytku pak sil kvalifikovaných, usilujících o zaměstnání za každý plat, dochází pak nezřídka k mzdovým sporům, které sice na venek nepropukají, ale tím jsou pro zúčastněné strany tíživější a pro lékárny a jejích účel osudnější.
Proto již dávná jest snaha u kondicinujících magistrů pharmacie, kteráž byla podporována dosti značnou částí majitelů lékáren, aby sociální poměry kondicinujících magistrů pharmacie byly řádně upraveny a aby pro všechny byla provedena závazná úprava služebních poměrů s odstupňovanými služebními požitky dle služebních let a rodinných poměrů, jakož i místa výkonu služby, podobně jak jsou upraveny služební požitky pragmatikálních úředníků státních.
K tomu účelu navrhujeme zřízení ťLékárnické platebnyŤ. Dle zákona a k němu navrhovanému návrhu řádu, který k lepšímu posouzení celé instituce předkládáme a který ve svých základních ustanoveních byl vypracován ťZařizovacím výborem lékárnické platebnyŤ, jest lékárnická platebna závazným střediskem všech majitelů lékáren a kondicinujících magistrů pharmacie. Jest do určité míry korporací autonomní, podřízenou dozoru státní správy.
V jejím řízení a vedení stejnou měrou uplatňují se jak zaměstnavatelé, tak i zaměstnanci. Platebna vykonává pak hlavně dvě funkce; sbírá platy a tyto rozděluje a vyplácí.
Majitel každé lékárny jest povinen za každého svého zaměstnance měsíčně zaplatiti platebně určitou kvotu, jejíž výše určuje se dle třídy, do níž ta neb ona lékárna jest zařazena. Platebna pak vyplácí každému zaměstnanému kondicinujícímu magistru jemu určený plat a to dle platové třídy, do které byl zařazen na základě započitatelných služebních let, dle početnosti jeho rodiny a dle místa ve kterém povolání svoje vykonává.
Zaměstnavatel není nijak nucen, aby zaměstnával určitého zaměstnance, zaměstnanec má plnou volnost změniti svého zaměstnavatele.
Smluvní poměr tím nijak se nemění a nastává změna potud, že smlouva mezí zaměstnaným a zaměstnavatelem netýká se platu, který jest předem přesně stanoven dle závazných ustanovení a vyplácen platebnou.
Ovšem tam, kde zaměstnavatel vyžaduje po zaměstnanci zvláštní kvalifikaci nebo uzná, že práce uložená zaměstnanci jest větší nebo těžší, nežli jinde, tam oběma stranám jest ponechána volnost dohodnouti se o platě vyšším, nežli jest stanoven řádem platebny. Tento rozdíl mezí platem vyšším, na kterém se strany dohodly a platem, určeným dle řádu platebny, který jest platem minimálním, hradí ovšem zaměstnavatel sám ze svého zaměstnanci.
Zavedením platebny a minimálního platu pevně stanoveného upraveny by byly stejnoměrně požitky kondicinujících magistrů, do jejíchž postavení by se vzneslo tím značně mnoho jistoty a pevnosti a tím i spokojenosti.
Dle propočtu celkového zatížení a průměrné kvoty neznamená zřízení platebny nějaké značné finanční zatížení pro lékárny, pro stát pak vůbec žádné zatížení, Zřízení platebny není ničím naprosto novým. I v části území naší republiky začala se před válkou ujímati myšlénka zřízení lékárnické platebny. Byla to instituce dobrovolná, mnoho nerozšířená, ale přece poměrně dosti dobrého vykonala. Po převratu tato instituce zanikla a s ní dostavila se také krise v postavení kondicinujících magistrů pharmacie a namnoze i ve stavu majitelů lékáren.
Někteří majitelé lékáren i někteří zaměstnanci chovali se tak, že na škodu celého stavu dokázali toho, že instituce tato zanikla a tím prokázala se nutnost, že instituce, která má zajistiti kondicinující magistry pharmacie v jejich těžkém postavení a odstraniti některé nezdravé a škodlivé zjevy v našem lékárnictví, nemůže své poslání splniti jako instituce dobrovolná, nýbrž jedině a pouze jako instituce zákonem závazně stanovená.
V tomto směru byl již také Národnímu shromáždění předložen návrh p. posl. Johanisem, který ústavního projednání nedošel.
Podepsaní předkládají v této věci návrh nový, k němuž připojen jest jako část důvodové zprávy nástin řádu platebny a navrhují, aby návrh tento, který nevyžaduje finanční úhrady z prostředků státních, byl odkázán k projednání výboru sociálně politickému.
V Praze, dne 9. ledna 1930.
Řád
ťLékárnické platebny pro Československou republikuŤ.
I. Všeobecná ustanovení.
Jméno, sídlo, soudní příslušnost, účel a okruh působnosti platebny.
§ 1.
1. Ústav zřízený podle zákona ze dne ……………192… čís. ………… Sb. z. a n. o zřízení Lékárnické platebny k zajištění příjmů kondicinujících lékárníků, zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnách, dle služebních let (zákon o platebně) - jmenuje se ťLékárnická platebna pro Československou republikuŤ a má své sídlo v Praze. - Jednací řeč jest československá.
2. Platebna jako taková jest právnickou osobou, může tudíž svým jménem práva nabývati a v závazky vcházeti, před soudem žalovati a žalována býti. Jejím řádným soudem, nehledě k předpisům § 11, zákona o platebně, jest věcně příslušný soud v Praze.
3. Účelem platebny jest stejnoměrné uspořádání platů kondicinujících lékárníků, zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnách, provedením zákona o platebně, odstupňovaně dle odsloužené odborné služební doby, dle stavit rodiny a dle drahotních poměrů služebního místa (§ 1, z. o pl.). Její působnost se vztahuje na celou Československou republiku.
4. Platebna podporuje ze svých přebytků nezaměstnané v míře, odpovídající jích hospodářským poměrům.
5. Platebna zřídí společnou sprostředkovatelnu míst.
6. Platebně přináleží urovnávat všechny ze služebních poměrů povstávající neshody a případné spory.
Členové a členské příspěvky
§ 2.
1. Členy platebny jsou ti zaměstnavatelé a zaměstnanci, pro které platí § 8. odst. 1, a § 15, zákona o platebně.
2. Členové platebny dělí se v tyto skupiny:
1. Řádní členové jsou:
a) Dle § 8, o pl., jako zaměstnavatelé všichni, kdož provozují veřejnou lékárnu jako vlastníci nebo nájemci, dále všechny ústavy, nemocenské pokladny, nebo svazy nemocenských pokladen, které provozují ústavní lékárny dle § 35, zákona ze dne 14. prosince 1906 ž. z. č. 5 ex 1907 o úpravě Lékárnictví, jako zaměstnanci, pak všichni ve veřejných nebo ústavních lékárnách zaměstnaní kondicinující lékárníci.
b) Jako zaměstnavatelé korporace a fysické osoby, na které dle § 15, zák. o plat. byla působnost tohoto zákona rozšířena; jako zaměstnanci pak všichni v jejích podnicích zaměstnaní kondicinující lékárnicí.
2. Mimořádní členové, to jsou:
Všechny pod č. 1, vyjmenované fysické a právnické osoby, při nichž předpoklady řádného členství přechodně nestávají, jako majitelé lékáren během pronájmu jejích lékáren, zaměstnanci během studijní doby, nezaměstnanosti a pod., pokud dle určení zvláštních ustanovení dobrovolně a nepřetržitě zapravují platebně pro řádné členy stanovený členský příspěvek za účelem zajištění svých práv.
3. Všichni řádní členové platebny jsou povinni příspěvky, jejíchž výší určuje valná hromada, řádně platiti.
Počátek a konec členství.
§ 3.
1. Řádné členství počíná:
a) pro fysické a právnické osoby, které v době, kdy vešel zákon o platebně v platnost, stály v poměru dle § 8, zákona o platebně řádné členství odůvodňujícím,
b) pro fysické a právnické osoby, které v době, kdy zákon o platebně vešel v platnost, stály v poměru jako zaměstnavatelé nebo zaměstnanci dle § 2, odst. 1.b) řádného členství odůvodňujícím,
c) pro ty, které později přistoupily nebo přistoupí, dnem vstupu do místa nebo zaměstnání v § 2, vyjmenovaném.
2. Řádné členství končí:
a) pro v § 2, vyjmenované zaměstnavatele dnem předání nebo zrušení závodu. Pokud se po úmrtí majitele koncese provozuje lékárna dle § 15, zákona ze dne 18. prosince 1906 ř. z. č. 5 ex 1907 dále na základě koncese, udělené zesnulému majiteli na účet vdovy, nezletilých dětí, nebo pozůstalosti, přechází i členství v lékárnické platebně na právního zástupce.
b) pro zaměstnance v § 2, uvedené dnem vystoupení z místa služby nebo zaměstnání, řádné členství odůvodňujícího,
3. Počátek, trvání a konec mimořádného členství jest podmíněn počátkem, trváním a koncem dobrovolného placení členského příspěvku, (§ 2, odst. 3).
Podpisování za platebnu.
§ 4.
1. Za platebnu podpisují vždy dva členové představenstva (§§ 19 až 21) současně s jedním členem ředitelstva (§ 22) všechna z běžné správy platebny nevyplývající vyhotovení, zvláště všechny spisy a listiny, které znamenají závazky pro platebnu, nebo obsahují vzdání se práv, jakož i podání a zprávy státním, samosprávným úřadům, říšským a zemským zastupitelstvím.
2. Podpisování děje se tím způsobem, že jmenovaní funkcionáři pod tištěnou, razítkem natištěnou, nebo kýmkoliv napsanou firmu ťLékárnická platebna pro Československou republikuŤ připojí svůj vlastnoruční podpis.
3. Veškeré, běžných záležitostí se týkající spisy, vyřizuje a podpisuje ředitelstvo samostatně. (§ 22).
4. Podpisování platebních rozkazů poštovní spořitelny a bankovních šeků řídí se předpisy tou dobou platného jednacího řádu. (§ 29).
Vyhlášky
§ 5.
1. Vyhlášky platebny dějí se právoplatně jedním uveřejněním v Úředním listě republiky Československé.
2. Představenstvu ponechává se na vůlí jednotlivá sdělení členstvu oznámiti ještě v jiných odborných časopisech stavovských, nebo i jiným způsobem.
II. Správa platebny.
Správní a výkonní orgánové platebny.
§ 6.
1. Správní orgánové platebny jsou:
I. Ústřední výbor (§§ 7 až 9).
II. Valná hromada (§§ 10 až 15).
III. Dozorčí rada (§ 17).
IV. Rozhodčí soud (§ 18).
2. Výkonní orgánové platebny jsou:
V. Představenstvo (§§ 19 až 21).
VI. Ředitelstvo (§ 22).
3.) Ústřední výbor může bez újmy své vlastní zodpovědnosti přenésti jednotlivé ze svých povinností na představenstvo, užší výbory nebo ředitelstvo. Rovněž tak může představenstvo bez újmy vlastní zodpovědnosti jednotlivé, ze svých povinností přenésti na jednoho z obou předsedů, užší výbory, nebo ředitelstvo.
Ústřední výbor.
§ 7.
1. Ústřední výbor platebny sestává z 18 členů a 18 náhradníků, volených valnou hromadou odděleně, dle stavovských skupin na dobu tří let (§§ 10 až 15). Jednu třetinu členů ústředního výboru jmenuje státní úřad dohlédací po slyšení příslušných úředních zastoupení zaměstnavatelů a zaměstnanců a to polovinu z nich z řad zaměstnavatelů, polovinu z řad zaměstnanců.
2, Polovička členů ústředního výboru musí býti z řad zaměstnavatelů a polovina z řad zaměstnanců.
3. Vystoupí-li během funkčního období některý člen ústředního výboru, nastoupí na jeho místo náhradník z téže skupiny, který při volbě obdržel nejvíce hlasů.
4. Odstupující členové ústředního výboru a jích náhradnicí jsou opět volitelní.
5. V ústředním výboru zasedají také členové ředitelstva (§ 22) s hlasem poradním.
§ 8.
1. Ústřednímu výboru přináleží:
a) správa platebny; zastupuje tuto na venek (§§ 19 až 21) nebo ředitelstvo (§ 22) a dává si pak těmi referovati o provedeném vyřízení.
b) ústřední výbor stanoví členské příspěvky (§ 6 zák. o pl.) v tomto řádě obsažené kvoty pro majitele lékáren (§ 6 zák. o pl.) platového a kvotového násobitele (§ 34 odst. 8, a § 38 odst. 9.) postupové třídy zaměstnanců (§ 34 odst. 2.) místní (§ 34 odst. 6.) a rodinné přídavky (§ 34 odst. 5.), které schválením dozorčí rady a státního dohlédacího úřadu nabývají platností, upomíná dlužné členské příspěvky, případně tyto soudně vymáhá.
2. Ústřední výbor může ve svých schůzích rozhodovati o všech záležitostech, které nejsou vypraženy valné hromadě (§§ 10 až 15); k povinnostem ústředního výboru patří zvláště:
a) správa platebny dle těchto stanov,
b) volba představenstva (§§ 19 až 21),
c) jmenování členů ředitelstva (§ 22),
d) hospodaření se jměním platebny, jakož i spravování jednotlivých fondů (§ 28),
e) předporada o všech pro valnou hromadu určených návrzích (§§ 10 až 15),
f) ustanovení případně potřebných důvěrníků platebny pro jednotlivé obvody nebo místa a vymezení jejich činnosti v jednacím řádě (§ 29),
g) provádění voleb delegátů (§ 16) pro valnou hromadu (§ 10 až 15).
§ 9.
1. Ústřední výbor schází se dle potřeby a jest svoláván z rozkazu představenstva (§ 19 až 21). Ústřední výbor musí býti svolán neprodleně, požádá-li o to nejméně 6 členů ústředního výboru s udáním zvláštních důvodů.
2. Ústřední výbor řídí střídavě oba předsedové (§§ 19 až 21).
3. Ústřední výbor jest usnášení schopným, jestliže byli jeho členové všichni řádně pozváni a nejméně po třech ze skupin zaměstnavatelů a zaměstnanců jsou přítomni. Usnášení děje se pravoplatně jednoduchou většinou hlasů, při čemž předseda hlasuje s sebou; při rovnosti hlasů návrh padá.
4. Členové ředitelstva (§ 22) mají býti přítomni jednání ústředního výboru s hlasem poradním.
5. O jednáních ústředního výboru vede se protokol, který podpisují předseda, předsedou jmenovaný zapisovatel, jakož i dva členové výboru (ověřitelé), z nichž jeden musí býti ze skupiny zaměstnavatelů, druhý ze skupiny zaměstnanců.
Valná hromada.
§ 10.
1. Valná hromada zastupuje dle ustanovení těchto stanov celý lékárnický stav; její dle řádu učiněná usnesení jsou závaznými pro všechny členy (§ 2).
2. Valná hromada sestává z členů ústředního výboru (§§ 7 až 9) a z delegátů (§ 16), zvolených řádnými a mimořádnými členy (§ 2).
3. Hlasovací právo na valné hromadě mají pouze delegáti. Každý delegát má jeden hlas; každý delegát může býti zastupován delegátem téže skupiny na základě písemné plné moci.
4. Hlasování na valné hromadě děje se jednoduchou většinou, pokud není pro zvláštní záležitosti v tomto řádě jiných ustanovení.
5. Pořad jednání valné hromady stanoví představenstvo (§§ 19 až 21).
6. Jiné, mimo na pořadu uvedených záležitostí mohou býti jen tehdy projednávány a k hlasování připuštěny, souhlasí-li s jich projednáváním dvě třetiny na valné hromadě přítomných.
7. Do valné hromady patří i členové ředitelstva s hlasem poradním (§ 22).
8. Valnou hromadu řídí střídavě jeden z předsedů (§§ 19-21).
§ 11.
1. Valné hromady jsou řádné a mimořádné.
2. Řádná valná hromada koná se každoročně v prvních třech měsících občanského roku.
3. Mimořádná valná hromada může býti svolána, jakmile toho potřeba vyžaduje. Musí býti svolána, bylo-li tak valnou hromadou usneseno, nebo bylo-li o svolání písemně požádáno dozorčí radou (§ 17), nebo to žádá-li toho nejméně třetina delegátů, s udáním zvláštních důvodů. V těchto případech budiž konána, nebylo-li valnou hromadou jinak stanoveno, nejpozději během šesti týdnů ode dne usnesení nebo podání návrhů představenstvu (§§ 19 až 21).
4. Všechny valné hromady konají se v sídle platebny.