Durch Jahre hindurch wurde in den parlamentarischen Ausschüssen, dem Abgeordnetenhause, wie dem Senate, wie in der breitesten Öffentlichkeit darauf verwiesen, daß die Kriegsbeschädigtengesetzgebung der Čechoslovakischen Republik nur eine ungenügende materielle Sicherung für die Kriegsverletzten, die Witwen und Waisen und sonstigen Nachfahren nach denselben darstellt. Verschiedentlich ist auch von der Regierung selbst zugegeben worden, daß diese Gesetzgebung, welche im Jahre 1920 erfloß, kein entgiltiges Gesetzeswerk ist, daß diese Gesetzgebung vielmehr nur insolange gelten sollte, als die Veränderung in den wirtschaftlichen Verhältnissen nicht eine Revision notwendig machte. In Berücksichtigung dieser seinerzeitigen Stellungnahme hat die Regierung dann später auch eine Novelle zur Kriegsbeschädigten-Gesetzgebung des Jahres 1920 geschaffen, aber auch diese war keine tragbare Regelung. Seither ist die Not unter den Kriegsbeschädigten und den Angehörigen derselben so gestiegen, daß es von allen Verantwortlichen als Aufgabe erkannt wurde, mit Hilfsmaßnahmen zu dienen. Die Maßnahmen dieser Art müssen nach aller Erkenntnis eine grundsätzliche Regelung der Rechts- und materiellen Verhältnisse der Kriegsverletzten im Sinne der von ihren Organisationen eingebrachten Anträge und Vorschläge bringen, jener Anträge und Vorschläge, die auch in einer Reihe von Interpellationen, Anträgen und Dringlichkeitsanträgen von Mitgliedern der Nationalversammlung der Regierung zur Berücksichtigung empfohlen wurden. Die Regierung muß diesen Arbeiten nunmehr ungesäumte Behandlung zuteil werden lassen, wenn sie nicht selbst in initiativer Weise die Lösung des Problems der Kriegsbeschädigten erledigen will.

Als eine Augenblicksmaßnahme beantragen die Unterzeichneten:

Die aus der verspäteten Einberufung der Nationalversammlung resultierenden Ersparnisse an Diäten der Mitglieder der Nationalversammlung als Weihnachtsgabe den Kriegsbeschädigten zuzuwenden.

Mit dem Hinweise auf die genannten Ersparnisse ist die Bedeckungsfrage des Antrages geregelt.

In formaler Hinsicht wird die Zuweisung des Antrages an den sozial-politischen und Budgetausschuß beantragt.

Prag, am 17. Dezember 1929.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930

Po léta bylo poukazováno v parlamentních výborech, v poslanecké sněmovně i v senátě a v nejširší veřejnosti, že zákony o válečných poškozencích Československé republiky jen nedostatečně hmotně zajišťují válečné poškozence, vdovy a sirotky a ostatní jejích potomky. Při různé příležitosti vláda také sama přiznala, že tyto zákony, které vydala roku 1920, nejsou konečným zákonodárným dílem, že tyto zákony mají platiti jen tak dlouho, dokud nebude třeba revise vzhledem ke změněným hospodářským poměrům. Majíc na paměti toto své někdejší stanovisko, vydala také vláda později novelu k zákonům o válečných poškozencích z roku 1920, ale ani tato úprava nebyla snesitelná. Od té doby nouze válečných poškozenců a jejich příslušníků tak vzrostla, že všichni odpovědni činitelé uznali za svůj úkol vydati pomocná opatření. Opatření tohoto druhu musí podle všeobecného názoru přinésti zásadní úpravu právních a hmotných poměrů válečných poškozenců v duchu návrhů a předloh podaných jejich organisacemi, návrhů a předloh, které také členové Národního shromáždění v mnoha interpelacích, návrzích a pilných návrzích doporučili vládě, aby se jimi řídila. Vláda musí nyní tyto práce co nejrychleji projednati, nechce-li sama iniciativně rozřešiti otázku válečných poškozenců.

Jako okamžité opatření navrhují podepsaní:

Úspory na dietách členů Národního shromáždění, vzniklé pozdějším svoláním Národního shromáždění, buďtež poskytnuty válečným poškozencům jako vánoční dar.

S odkazem na uvedené úspory jest rozřešena otázka úhrady návrhu.

Po stránce formální navrhujeme, aby ten. to návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze, dne 17. prosince 1929.