Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 8, II, odst. 3, zákona ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. zní:

3. Výrobce uvedených nápojů, ale teprve tehdy, přesahuje-li výroba u vína, vinného a ovocného moštu ročně 200 l a u ovocných šťáv 50 l.

Těchto 200 l u vína, vinného a ovocného moštu a 50 l u ovocných šťáv jest však jen tehdy daně prosto, spotřebují-li se ve vlastní domácnosti výrobce.

§ 2.

§ 14 nařízení vlády Československé republiky ze dne 31. prosince 1920, č. 679 Sb. z. a n. (§ 14 nařízení vlády Československé republiky ze dne 16. prosince 1919, č. 666 Sb. z. a n.) se ruší.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedením se pověřuje ministr financí.

Platný zákon o nápojové dani ze dne 25. září 1919 a prováděcí nařízení vlády Československé republiky ze dne 16. prosince 1919, č, 666 Sb. z. a n. a ze dne 31. prosince 1920, č. 679 Sb. z. a n. ustanovují, že jen onen výrobce 200 l vína, vinného a ovocného moštu a výrobce 50 l ovocných šťáv neplatí z nich daně, který nevyrábí většího množství těchto nápojů než 200 l nebo 50 l a to jen tehdy, když tyto nápoje spotřebuje ve vlastní domácnosti.

Tímto omezením výrobce většího množství než 200 l vína, vinného a ovocného moštu a výrobce většího množství než 50 l ovocných šťáv jest zavázán platiti všeobecnou nápojovou daň z veškerého množství, které vyrobí.

Od daně není tedy zproštěno ani ochutnávání vlastních výrobků výrobcem.

Poněvadž však vlastník vinic nebo ovocných sadů musí ze svých zahrad platiti pozemkovou daň s přirážkami, ze své výroby pak daň obratovou a důchodovou, jest jen spravedlivé, aby se výrobci samému ponechalo výše uvedené množství výroby nezdaněné všeobecnou nápojovou daní jako domácí nápoj, jenž nesmí býti prodán.

Vlastník vinic a ovocných sadů velice trpce pociťuje omezení výše zmíněného zákona, které není vhodné k podpoře vinařství nebo sadařství.

Jest to nejskromnější míra požadavků vlastníků vinic a ovocných sadů, bude-li provedena tato změna zákona o všeobecné daní nápojové a jest tedy prokázána nutnost, aby tento zákon byl přijat.

V Praze dne 12. prosince 1929.

Es wird beantragt:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Gesetz

vom………………………

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Der § 8, II, Absatz 3 des Gesetzes vom 25. September 1919 Slg, Nr. 533 hat zu lauten:

3. Der Erzeuger von den angeführten Getränken, jedoch erst von jener Menge der Erzeugung, die bei Wein, Wein- und Obstmost jährlich 200 l und bei Obstsäften 50 l überschreitet.

200 l bei Wein, Wein- und Obstmost und 50 l bei Obstsäften sind jedoch nur dann steuerfrei, wenn sie im eigenen Haushalte des Erzeugers verbraucht werden.

§ 2.

Der § 14 der Verordnung der Regierung der Čechoslovakischen Republik vorm 31. Dezember 1920, Slg. Nr. 679 (§ 14 der Verordnung der Regierung der Čechoslovakischen Republik vom 16. Dezember 1919, Slg. d. G. u. V. Nr. 665) wird aufgehoben.

§ 3.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Verlautbarung in Kraft. Mit seiner Durchführung wird der Finanzminister betraut.

Das geltende Getränkesteuergesetz vom 25. September 1919 und die Durchführungsverordnungen der Regierung der Čechoslovakischen Republik vom 16. Dezember 1919, Slg. 666 uand vom 31. Dezember 1920, Slg. 679 bestimmen, daß nur derjenige Erzeuger von Wein, Wein- und Obstmost 200 l und der Erzeuger von Obstsäften 50 l steuerfrei hat, welcher kein größeres Quantum als 200 l, bezw. 50 l an obigen Getränken erzeugt und zwar nur dann, wenn er diese Getränke im eigenen Haushalte verbraucht. Durch diese Beschränkung ist der Erzeuger von mehr als 200 l Wein, Wein- und Obstmost und der Erzeuger von mehr als 50 l Obstsäften zur Entrichtung der allgemeinen Getränkesteuer für die gesamte Menge der Erzeugung verpflichtet.

Es verbleibt dem Erzeuger hiedurch auch nicht einmal eine steuerfreie Kostprobe von der eigenen Erzeugung.

Da doch der Wein- bezw. Obstbauer für seine Gärten die Grundsteuer samt Umlagen, für seine Erzeugung die Umsatz und Einkommensteuer zu tragen hat, so ist es nur billig, daß dem Erzeuger selbst obige Menge der Erzeugung von der allgemeinen Getränkesteuer frei belassen wird als Haustrunk, der nicht veräußert werden darf.

Der Wein- Obstbauer empfindet die in obigen Gesetzen enthaltene Beschränkung als äußerst bitter, die nicht dazu angetan ist, den Wein- bezw. Obstbau zu fördern.

Es ist das bescheidenste Maß der Forderung der Wein- und Obstbauernschaft, wenn die vorstehende Abänderung der allgemeinen Getränkesteuergesetze verlautet wird und ist daher die Notwendigkeit der Annahme des vorstehenden Gesetzes erwiesen.

Prag, am 12. Dezember 1929.