V nezapomenutelný den 28. října 1918 usnesl se profesorský sbor právnické fakulty Karlovy university, aby ženám bylo umožněno státi se řádnými posluchačkami i na právnické fakultě. Na fakultách filosofické a lékařské mohly ženy volně studovati již po celá desítiletí a také se v praktickém povolání i vědecky dávno uplatňovaly. Tyto úspěchy ženského studia přiměly universitní senát Karlovy university již v r. 1908, že na žádost "Sdružení akademicky vzdělaných žen" podal sám rakouskému ministerstvu kultu a vyučování žádost za připuštění žen jako řádných posluchaček také na právnickou fakultu. Pro odpor tehdejšího rakouského ministra spravedlnosti nebylo žádosti universitního senátu vyhověno.

Teprve po státním převratu v r. 1918 splněn byl dlouholetý požadavek žen. Universita Karlova v Praze, Masarykova v Brně a Komenského v Bratislavě, jakož i německá universita v Praze otevřely naráz své právnické fakulty ženám za stejných podmínek jako mužům.

Na universitách byly ženy zrovnoprávněny s muži. Byly připuštěny ke všem zkouškám státním i přísným zkouškám doktorským, takže již v roce 1922 byla promována na Karlově universitě první žena, slečna Anděla Kozáková, doktorem veškerých práv.

Právnické fakulty spravedlivě dodržovaly ústavu republiky, která slavnostně v § 106 proklamovala zrušení výsad pohlaví, rodu a povolání. Proto také, když v r. 1928 výborně kvalifikovaná juristka JUDr. Jarmila Veselá předložila svoji habilitační práci, profesorský sbor právnické fakulty Karlovy university uznal její způsobilost a jmenoval ji docentkou práva a řízení trestního. Dr. Němčická byla na universitě Komenského promována sub auspiciis.

Studium žen bylo tehdy skvělé, v praktickém životě narazily však juristky na tvrdé nepochopení, staré, nerepublikánské předsudky, jakmile začaly se ucházeti o místa ve státní službě. Mini stři a zejména vedoucí úředníci stavěli se proti přijímání doktorek práv ve svých resortech, i když byly výborně kvalifikovány. "Sdružení akademicky vzdělaných žen" podniklo řadu intervencí k nápravě poměrů, ženy v zákonodárných sborech zejména při projednávání rozpočtů státních interpelovaly jednotlivé ministry, předsedkyně Ženské národní rady senátorka Plamínková podala četné interpelace a návrhy na připuštění žen juristek do státní služby. V samosprávných sborech strany socialistické stavěly se za rovnoprávnost žen a tam, kde měly vliv, také juristky prosadily. Stalo se tak zejména v Praze, kde do služeb obce přijato bylo 6 právniček do konceptní služby za stejných podmínek jako muži právníci, u zemského výboru jest jedna juristka již definitivní atd.

V advokacii bylo od roku 1923 zaměstnáno celkem 50 juristek jako koncipientky, z nichž Dr. H. Wíchová po 5ti leté praxi složila s prospěchem advokátní zkoušku a stala se první československou advokátkou. Advokátní kancelář vede také Dr. Ludmila Kloudová-Veselá v Benešově. Nutno však konstatovati, že spatný příklad státu, který juristky vůbec odmítal, měl vliv i na sociální postavení právniček ve službách soukromých a polosoukromých, kde se využívalo nemožnosti jejich u státu se uplatniti k snižování platebních a pracovních podmínek.

Do konce roku 1927 promovalo celkem 92 právniček a to na Karlově universitě 70, na Masarykově 10, na Komenského 3, na německé universitě 9.

Nikde není žádného ustanovení, jež by vyhrazovalo přijímání do státních služeb pouze mužům. Bylo sice přijato u různých státních úřadů několik doktorek práv, ale vesměs jako síly smluvní. Tak jsou zaměstnány u berních správ jako úkolové pracovnice s platem Kč 3.22 za hodinu. Místa podobná jsou zadávána mužům s 1 - 2letou obchodní školou. Ministr financí Dr. Engliš deputaci juristek slíbil v roce 1925, že budou přijímány k poplatkům, nepřímým daním a do oddělení legislativního, jakož i k II. instanci, ale byrokracie toto stanovisko ministrovo prostě neuznala a neprovedla.

O nic lépe nedařilo se právničkám v oboru správy ministerstva spravedlnosti. Je sice známo, že je veliký nedostatek soudcovského dorostu a soudcové padají vysílením pod přemírou práce. Ale ani tento známý nedostatek žadatelů ze řad mužských nevyvolal příznivější stanovisko úřadů k přijetí žen právniček do služby soudní. Dr. V., jež složila všechny státnice a rigorosa s vyznamenáním, byla přijata v červenci 1923 k bezplatné soudní praxi, ale po roce teprve sdělilo jí ministerstvo spravedlnosti, že nesvoluje, aby byla přijata do přípravné služby soudcovské. V celku bylo přijato u různých soudů 28 žen - právniček, svěřené práce vykonávaly svědomitě a s úspěchem - ale byly přijaty vesměs jen jako bezplatné právní praktikantky. Dále je slavná byrokracie z ministerstva spravedlnosti nepustila, ačkoliv konference presidentů vrchních soudů konaná již v r. 1923 se vyslovila pro přijímání žen do služeb soudcovských.

Tyto dny, ku sklonku roku 1929, učiněn byl další krok pro uznání našich doktorek práv u nás. Dr. Anděla Kozáková byla ustanovena jako první žena krajským soudem civilním v Praze na základě usnesení zemského soudu substitutem notářství. Dr. Kozáková složila zkoušku notářskou v roce 1928 s prospěchem výborným.

Zamítavě zachovali se k ženám - juristkám také president zemských politických správ a zemských finančních ředitelství. Státní pozemkový úřad přijal smluvně do služeb 10 právniček, když však byla skvěle kvalifikovaná úřednice Dr. L. K. navržena k jmenování - ministerská rada návrh zamítla. O nic lépe nechovalo se ministerstvo sociální péče, které přijalo právničku, ale jako smluvní sílu a ministerstvo školství, které vyhnulo se řešení problému tím, že jmenovalo doktorku práv profesorkou. Sedm let trvá již toto martyrium našich právniček, navštěvujících po 20 let školy, aby nedosáhly potom ani platu a postavení tovární dělnice.

Sedm let voláme po spravedlnosti ve státě, který se honosí ústavou, ignorovanou bohužel právě strážci státní autority a práva a vůdčími činiteli státní administrativy. Ženy právničky dosáhly v cizině skvělého postavení. Nemluvíme ani o Americe, Francii, Anglii a Německu, kde ženy dávno se uplatňují ve vyšších povoláních. Ale již i v Číně byla Dr. Somme Tcheng jmenována presidentkou šanghajského soudu, v Bombay a Burmě působí juristky i u nejvyššího soudu, v Australii jsou ministerskými úředníky a smírčími soudci, v Turecku dostaly se ženy k praxi u cařihradských soudů, v Egyptě jmenována žena státním návladním. V Rakousku jsou advokátkami, státními zástupci, u trestních soudů a v té době, když u nás doktorky práv přijímány byly jako smluvní síly za plat 3 Kč za hodinu, byla v Rakousku pí. Sprung jmenována - dvorním radou! V Německu jsou právničky přijímány ke správní službě v ministerstvu vnitra, obchodu, školství atd., v Jugoslávii Dr. Winterová přijata u záhřebského soudu jako auskultantka, Dr. Milenkovičová je soudním tajemníkem u bělehradského soudu, v Rumunsku jsou ženy ve státní konceptní službě, na Litvě již r. 1924 jmenována žena soudcem, také ve Švédsku, kde Dr. Frangottová jmenována byla předsedkyní soud u ve Štokholmě.

Některé státy vyslaly ženy - právničky se svými legacemi i ku Svazu Národů.

Jen u nás, ve státě, který se stále chlubí svojí demokracií, zůstali jsme daleko za celým kulturním světem. Řada vědeckých kapacit, tak zejména universitní prof. Dr. Hoetzel, univ. prof. Dr. Hora, univ. prof. Dr. Kadlec, univ. prof. Dr. Kapras aj. se sice za rovnoprávnost žen - právniček staví, svoje stanovisko také právnicky skvěle podepřeli, ale byrokracie láme všechny snahy a dobrou vůli. Tyto neudržitelné poměry přiměly samého presidenta republiky Dra T. G. Masaryka, že se žen ujal a ve svém jubilejním poselství 28. října 1928 hlásá:

"Otázka ženská je žhavá; ve skutečnosti běží tu hlavně o stav měšťanský, neboť naši zemědělci a dělníci otázku tak zle nepociťují (protože ji prakticky řeší). Je mně divné, že zejména naše úřady státní a autonomní brání se připuštění žen v úřady, ač se tu ve značné míře jedná o ženy a dcery úředníků."

Ženy všech povolání váží si nesmírně těchto slov presidentových. Měli by si výtek v nich obsažených všimnouti však nejen vedoucí páni úředníci různých úřadů, ale také páni ministři, poněvadž jsou nedůstojným dnešním postavením akademicky vzdělaných žen stejně vinni.

Když marně dosud apelovaly jsme na ústavní cit ministrů a vedoucích státních a zemských úředníků, nezbývá nám, než obrátiti se na příslušné výbory poslanecké sněmovny: ústavně-právní a sociálně-politický. Prosíme, aby členové jejich nezapomněli, že mnozí z nich byli spolutvůrci ústavy republiky Československé a že to byli oni, kteří stanovili zásadu v §u 106:

"Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají."

Veliké procento členů dnešního parlamentu bylo členy revolučního Národního shromáždění a odhlasovalo tuto právní politickou zásadu rovnoprávnosti žen s muži. Jsou proto mravně vázáni spolupůsobiti s námi, aby úřady a vláda respektovaly základní náš ústavní zákon. Vzhledem k tomu, že jsme již pomalu jediným státem, který právnicky vzdělané ženy ignoruje a že ženy všech stavů bedlivě budou sledovati tento pro ně zásadní boj, navrhují podepsaní poslanci:

Slavná sněmovno, račiž se usnésti:

"Vládě se ukládá, aby nařídila příslušným úřadům, aby do všech oboru státní konceptní služby byly přijímány doktorky práv, státní příslušnice, za stejných podmínek jako muži - právníci."

Návrh tento přikázán budiž výborům: iniciativnímu, sociálně-politickému a ústavně-právnímu.

V Praze, dne 13. prosince 1929.