Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	1. zasedání.

 

105.

Návrh

poslanců Fr. Zeminové, E. Špatného, H. Bergmanna, M. Šmejcové a druhů

na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na následujícím znění zákona:

Zákon

ze dne ............................,

o dnech svátečních v republice Československé.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Za dny sváteční ustanovují se napříště tyto dny:

1. leden, 7. březen, 28. březen, velkonoční pondělí, 1. květen, pondělí o letnicích, 1. červen, 5. červenec, 6. červenec, 28. září, 11. říjen, 28. říjen, 1. listopad, 24., 25. a 26. prosinec.

§ 2.

Pro sváteční dny: 1. ledna, velkonoční pondělí, 1. května, pondělí o letnicích, 6. července, 28. října, 25. a 26. prosince nařizuje se všeobecný klid práce.

Vláda stanoví nařízením nutné výjimky pro podniky, provozované ve veřejném zájmu.

§ 3.

Pro sváteční dny: 7. března, 28. března, 1. června, 5. července, 28. září, 11. října, 1. listopadu a 24. prosince platí předpisy o nedělích, pokud jde o počítání lhůt a vztahuje se na ně ustanovení o klidu nedělním, pokud jde o veřejné úřady, ústavy, podniky a školy, jakož i školy s právem veřejnosti. V živnostech obchodních povoluje se práce po 4 hodiny dopoledne.

§ 4.

Neuposlechnutí těchto ustanovení trestají politické (policejní) úřady první stolice (policejní administrativní vrchnosti) pokutou od 500 Kč do 20.000 Kč, nebo vězením od 3 dnů do 3 měsíců. Nedobytná pokuta proměněna budiž v přiměřené uvěznění až do 3 měsíců. Pokuty plynou do pokladen obcí a bude jich použito k podpoře sociálních zřízení obecních.

§ 5.

Veškerá dosavadní ustanovení o dnech svátečních a památných dnech republiky, pokud se nesrovnávají s tímto zákonem, jakož i o dnech noremních, se zrušují.

§ 6.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr vnitra v dohodě se súčastněnými ministry.

§ 7.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Odůvodnění:

Základy k novému nazírání na otázku svátků byly položeny již zákonem č. 65 Sb. z. a n. z r. 1925. Politicky obtížné poměry nedovolily však, abychom se naráz při zákoně tom vyrovnali s neudržitelnou soustavou svátků jedné církve.

Republika naše nemůže však absolutně udržeti církevní svátky. Máme u nás nejméně sedm církví, počtem význačných. Dosavadní svátky však se s výjimkou oprav z r. 1925 světily jen podle předpisů konfese římsko-katolické. S tímto stavem věcí přirozeně jeví čím dále tím větší nespokojenost všechny ostatní církve v naší republice, jakož i bezpočet občanů, stojících mimo církve. Nelze nutiti občanstvo všechno, aby podléhalo předpisům církve jedné. Jeví se tedy nutnost následující změny:

1. buď musíme zavésti povinné svátky všech církví,

2. nebo musí se upraviti systém svátků mimocírkevně.

Svátky všech církví uzákoniti však nelze pro veliký jich počet a nesnesou to přirozeně také hospodářsko-sociální poměry v republice. Ostatně nynějším stavem dotčena jest i suverenita státu, jemuž kdosi druhý poroučí, kdy smí, nebo nesmí se úřadovati, vyučovati, souditi atd. - Zbývá proto jediná možnost, uzákoniti svátky, jež by nebyly privilegií žádné církve, ale odpovídaly by potřebám a zvyklostem občanů všech.

Novým zákonem nemůže býti dotčenou ani církev římsko-katolická. Přečetnými vědeckými spisy bylo dávno dokázáno, že hlavní nynější svátky křesťanské jsou převzaty ze slavností starých národů pohanských. Vždyť sám v církvi proslulý papež Řehoř Veliký (590 - 604) usilovně se staral o akceptování starých, oblíbených a vžitých slavností z dob pohanství. Podržel i dobu a hlavní znaky slavnosti, doplňuje je jen podle potřeb křesťanstva. Ve spise "Liber regulare pastoralis" podával návody duchovním správcům v těchto věcech, které ochotně byly plněny, protože se tím lid k novému náboženství připoutával.

Nejvíce svátků převzalo katolictví z prastarých slavností pohanských národů Přední Asie. Tak 25. prosinec převzat byl z perského náboženského uctívání boha slunce Mithrase, jemuž se při zrození také pastýři klaněli.

Na starých pomnících Mithrasových nacházejí se i tři magové (králové) v perských krojích, přinášejíce dary novorozenci, dále umístěna jest tam mladičká matka, starý otec i biblická zvířátka, dýchající na malého Mithrase, zrozeného jako Kristus ve chlévě. Staroperský mudrc Zoroaster dávno před Kristem mluví o čisté panně, která porodí, po porodu vyjde hvězda, zářící ve dne v noci, aby vedla ty, kteří přicházejí klaněti se a nositi dary novorozenci. Také v budhismu existuje objevení se zářící hvězdy při zrození Budhově. V prastarých náboženských zápisech indických Arijců, zvaných "vedy", přicházejí také božští králové a pastýři z rolí, vrhají se před novorozeným bohem ohně Agnim na kolena a skládají svoje dary. Vidíme tedy, že hvězda betlémská, čistá panna, která porodí, příchod tří králů (magů) aj. mají řadu předchůdců, časově i významem stejných. Ostatně evangelia nečiní vůbec zmínku o třech králích, ale mudrcích (evangelista Marek), kdežto evang. Lukáš mluví přímo o pastýřích.

Stejně jest tomu se svěcením Velikonoc, které se objevují všeobecně u starých národů pohanských, jsouce slavnými oslavami příchodu jara. Doba tato, jako v křesťanství, pohybovala se mezi 22. březnem až 25. dubnem.

Také Letnice (svatodušní svátky) oslavovány byly již i u starých Basků a jiných národů pohanských. V jejich zkazkách objevuje se holubice a ohnivé jazyky v (jarních) slavnostech. V turecké řeči znamená "hlasatel slova božího" holubici, stejně bylo tomu u Arabů. Tedy "Duch" byl představitelem pravého vědění božího a nikoliv bohem samotným. Proto také v prvé době po Kristovi nebyl Duch svatý ctěn jako Ježíš, nebo Bůh otec. Ještě v II. století byla otázka Ducha svatého nejasná a ve století III. sám sv. Hypolit považuje jej za jakousi sílu. Teprve v době pozdější jasněji se rýsuje představa a uctívání svaté Trojice. Stejně otázka Nanebevstoupení Páně i v církvi byla spornou - v evangeliu sv. Lukáše Vykupitel slavil nanebevstoupení hned den vzkříšení v Bethanii, kdežto v dějinách apoštolů uvádí se vstoupení Kristovo na nebe teprve 40. dne po z mrtvých vstání a to na hoře Olivetské.

V nové době sami papežové římští přihlížejíce k těmto vědeckým studiím dějepisným, zrušili buď celou řadu svátků, nebo je prostě přesunuli na neděli.

Svátek Tří králů slaví se již jen v Rakousku a Italii, stejně jako svátek Božího Těla jen v Rakousku, Německu a Maďarsku. Více rozšířeny jsou doposud svátky Nanebevstoupení, které se slaví v Německu, Rakousku, Belgii, Francii, Italii a Polsku. Uctívání Petra a Pavla zůstalo zasvěceným svátkem jen v Německu a Rakousku. Ani Italie, třeba že politicky i hospodářsky z obou svátků těží, nezavedla je oficielně. Z Petra katolická církev vybudovala si dogma o papežství, Pavel byl jako Říman v učení svém velmi nedemokratický, odmítaje ženu, jako člověka rovnocenného.

Svátek Neposkvrněného početí Panny Marie podrželo již jen Německo a Rakousko. Vždyť jsou ve všech státech známy tisícileté boje proti dogma o neposkvrněném početí. Dogma toto zavrhovala veliká řada papežů, církevních otců i svatých. Tak zejména spisovatelé Tertullian, Origenes, Helvidius i zasvěcení svatí, jako svatý Bernard, sv. Bonaventura a zejména vysoce vzdělaný svatý Tomáš Aquinský. Ani v době největší moci římské církve ve středověku nebylo dogma pro odpor řádu Dominikánského uznáno. Spor rozhodli teprve později jezovité, kteří uchopili se propagace Neposkvrněného početí panny Marie a mariánského kultu vůbec, jako prostředku protireformačního a agitačního. Svátek tento zavedl teprve před několika desetiletími papež Pius IX. U nás v Čechách narazilo dogma na odpor nejen lidí osvícených, ale i kněží samotní, v čele s tehdejším arcibiskupem pražským kníž. Schwarzenbergem, se proti němu stavěli.

Ze stručného tohoto přehledu jest zjevno, že co neslaví již ani římský papež a ohromná většina kulturních národů, nemusíme slaviti ani my, činíce tak prostě jen ze zvyku vžitého a vnuceného nám za tuhého reakčního systému v Rakousku.

Zrušení druhých svátků o Vánocích, Velkonocích a Letnicích narazilo na všeobecný odpor celé veřejnosti. Veškeré občanstvo tohoto státu považuje dny ty za právně vydržené, prázdniny nutné k odpočinku v určitých obdobích. Církevní ráz dávno nerozhoduje. Vánoce jsou radostně slaveny bezvěrci, stejně jako příslušníky všech církví, ne co svátky církevní, ale jako dny čistě rodinných oslav. Stejně Velikonoce a Letnice používají se všeobecně buď k osvěžení v přírodě, nebo k pořádání výstav, sjezdů a jiných sociálních důležitostí. Podatelé tohoto návrhu již při projednávání zákona o svátcích na jaře 1925 tlumočili také toto stanovisko jako jedině pro ně přijatelné a projevili ochotu potřebnou novelisaci zákona v tomto smyslu provésti ihned, jakmile pochopí i druhé strany, že náprava je nutná.

K našemu stanovisku začíná se přikloňovati u nás i strana lidová, politicky zastupující římsko-katolickou církev. Neuznává Velikonoce také již za svátky církevní. Ve svém deníku Pražský Večerník (Lid) píše 11. března 1926 velmi otevřeně pro uznání velkonočního pondělí za svátek a motivuje tuto svoji žádost následovně: "Člověk není mašina; chce míti také kousek oddechu, aby se mohl věnovati sobě a rodině".

Zdá se tedy, že nové uzákonění svátků, odpovídající potřebám obyvatelstva, nenarazí nikde na vážný odpor.

Za svátky nově zaváděné musí se ovšem některé zbytečné svátky zrušiti. Při našem návrhu vedly nás následující zásady:

Církevní svátky zrušují se vůbec.

Zákonem zavádějí se svátky občanské, všeobecně platné, respektující i dosavadní zvyklosti. Za tyto svátky navrhujeme:

1) 1. leden: slaví se ve všem kulturním světě, jako mezník v ročním období.

2) 7. březen: den narozenin prvního presidenta státu, beztak již téměř všeobecně oslavovaný. Není to osobní kult, ale úcta k nehynoucím zásluhám presidenta - osvoboditele, v němž personifikujeme si představu státní samostatnosti. Vedle toho je nezbytno, aby republika vděčně vzpomněla obětí a ohromných zásluh zahraniční revoluce. Masaryk byl vůdcem této revoluce a státní oslava 7. března byla by krásným protějškem k 28. říjnu.

3) 28. březen: oslavný den památky Jana Amose Komenského, velikého učitele národů, ctěného celým vzdělaným světem.

4) Pondělí velkonoční: svátek klidu a oddechu.

5) 1. květen: státní svátek práce. Slavný a památný pro všechen pracující lid.

6) Pondělí o Letnicích: svátek klidu, oddechu a radosti z přírody.

7) 1. červen: svátek matek a dětí. Den Matek oslavuje se již v celé řadě států, zejména ve Spojených státech amerických. Vyvolává v každém člověku nejkrásnější vzpomínky na dětství, pietní úctu k zesnulým a živou lásku k žijícím matkám. Oslavy tyto rozněcují všechny ušlechtilé city člověka. Mateřství, které jest základem vývoje lidstva, uctíváno jest plným právem.

8) 5. červenec: vzpomínkový den slovanských věrozvěstů Cyrila a Methoděje. Nečinili bychom námitek, aby se slavil fakultativně jen na Moravě a Slovensku.

9) 6. červenec: památka umučení největšího syna národa Mistra Jana Husa. 6. červenec byl zasvěceným svátkem u nás po celá staletí a doposud zůstal svátkem v Rusku. Husem byl národ náš vysoce povznesen a oslaven nejen ve Francii, Anglii, Německu, ale v celém kulturním světě. Hus zaplašil tmu středověku a národu našemu dal direktivu pro hájení věčné pravdy.

10) 28. září: památný den smrti knížete Václava. Mohl by se stanoviti také fakultativně jen pro Čechy, protože v druhých zemích republiky nebyl znám.

11) 11. říjen: úmrtní den Jana Žižky z Trocnova, nejslavnějšího válečníka národa a obhájce Pravdy Boží. Považujeme za obrovský vděk potomků vzpomínati toho, jenž vedle Husa a Komenského byl nositelem slávy naší po celé Evropě.

12) 28. říjen: nejslavnější den národa, znovuzrození státní samostatnosti. Zůstane na věky vysoko vytýčen svým významem a již v prvním zákoně o svátcích a památných dnech republiky právem zařazen byl do dnů nejvíce oslavovaných.

13) 1. listopad: památný den zesnulých. Nejen v křesťanství, ale i u národů, uznávajících jiné konfese, nebo u lidí bez vyznání jest kult úcty k zesnulým tak vžit, že prostě jest samozřejmostí, aby i u nás stanoven byl jako den sváteční.

14) 24. - 25. - 26. prosinec. Svátky vánoční: Štědrý den. Velký hod vánoční. Koleda.

Nejkrásnější a nejradostnější svátky rodinné. Uprostřed tuhé zimy, když práce, zejména venku utuchá, rozkvétají od nepaměti v pohanství i v křesťanství veliké a čisté svátky rodinného míru.

Každá země, každý stát zavedl svátky podle svých zvyklostí, potřeb a významných dnů svých dějin. Musíme tak učiniti i my.

Nenavrhujeme označení dnů za svátky, nebo památné dny. Když svátek, tedy svátek, za jehož plným významem musí státi každý z nás. Svátky nechť zřetelně hlásají světu ony veliké principy práva a mravní síly, na kterých spočívají základy republiky:

Úcta k práci.

Svoboda duševní.

Věčná samostatnost státu.

Návrh zákona budiž přidělen k projednání výboru iniciativnímu a ústavněprávnímu.

V Praze, dne 2. prosince 1929.

Zeminová, Špatný, Bergmann, Šmejcová,

Netolický, Pechmanová-Klosová, Mikuláš, inž. Záhorský, dr. Patejdl, David, dr. Stránský, Lanc, Malý, Polívka, Sladký, Vaněk, Langr, Stejskal, Hrušovský, Knejzlík, O. Svoboda, Hatina.