|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929. |
|
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
Překlad.
87.
Návrh
poslanců dr. Mayr-Hartinga, dr. Luschky a druhů
o zrovnoprávnění všech pensistů.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ...........................
o zrovnoprávnění všech pensistů, kteří byli ve veřejné službě, a jejich pozůstalých.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Platnost ustanovení VI. části "Ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech" (§§ 153 - 165) a VII. časti "Převod do nových platů" (§§ 166 - 208) zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. rozšiřuje se na všechny zaměstnance uvedené v §u 1 tohoto zákona, kteří před účinností tohoto zákona byli přeloženi do výslužby, dále na pozůstalé po zaměstnancích, jejichž požitky nebyly jmenovaným zákonem upraveny, pokud podle platných předpisů mají nárok na odpočivné a zaopatřovací platy, konečně na osoby, které teprve po účinnosti zákona č. 1031926 Sb. z. a n. byly přeloženy do výslužby, ale při nichž se dosud neužilo ustanovení tohoto zákona.
§ 2.
Za stejných předpokladů rozšiřuje se platnost ustanovení čtvrtého dílu "Odpočivné a zaopatřovací platy" (§§ 32 - 35) a pátého dílu "Převod do nových platů" (§§ 36 - 44) zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n. na všechny učitele obecných a občanských škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, na všechny státní a nestátní učitele veřejných obecných a občanských škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi, na ošetřovatelky veřejných dětských opatroven na Slovensku a Podkarpatské Rusi, na nestátní profesory veřejných středních škol, ústavů pro vzdělání učitelů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i na pozůstalé po těchto osobách, na něž se ustanovení zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. dosud ještě nevztahují.
§ 3.
Sejde-li se odpočivný nebo zaopatřovací požitek s důchodem z úrazového pojištění, nezkracuje se žádný z těchto požitků. Důchody z úrazového pojištění budou zvláštním zákonem přizpůsobeny nynějším platovým a drahotním poměrům.
§ 4.
§ 6 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n. a § 28 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n. pozbývají účinnosti. Státní pensisté mají úplnou svobodu stěhovací jako jiní státní občané.
§ 5.
Odpočivné požitky zaměstnanců samosprávných sborů a jimi spravovaných ústavů, podniků a fondů, nebo jiných veřejnoprávních korporací a požitky pozůstalých po takových osobách nesmějí býti nižší, než požitky státních pensistů téhož nebo rovnoprávného druhu.
§ 6.
Tento zákon nabývá účinností se zpětnou platností od 1. ledna 1930. Jeho provedením pověřují se všichni členové vlády.
Odůvodnění:
Platové zákony ze dne 24. června 1926, č. 103 a 104 Sb. z. a n. upravují jen odpočivné požitky osob, jež odešly do výslužby po 1. lednu 1926. Všechny dřívější druhy pensistů zůstaly úplně nepovšimnuty.
Platové zákony ze dne 24. června 1926, č. 103 a 104 Sb. z. a n. a jimi ustanovené vyšší požitky státních zaměstnanců odůvodnila vláda v důvodové zprávě tím, že "jsou nutné, aby státní zaměstnanci mohli žíti." Toto odůvodnění ukazuje zvláštní krutost toho, že přes to všechny dřívější druhy pensistů s jejich často více než třikrát nižším odpočivným byly vyloučeny z výhod platového zákona. V důvodové zprávě k platovému zákonu vláda sice výslovně slíbila, že "v dohledné době" vydá všeobecný pensijní zákon. Než od té doby uplynula již více než 3 léta, ale tento slib dosud nebyl splněn.
V listopadu 1927 výslovně prohlásil tehdejší ministr financí dr. Engliš v rozpočtovém výboru, "že se všeobecný pensijní zákon připravuje a že jej vláda již vypracovala". Dlužno tedy míti za to, že tento vládní návrh všeobecného pensijního zákona, jenž všechny pensisty staví naroveň, jest již dávno hotov.
Státní zaměstnanci v činné službě přes úpravu svých platů provedenou v r. 1926 žádají, dovolávajíce se drahotních poměrů, aby jejich požitky byly znovu zlepšeny. Nelze-li tomuto požadavku upříti oprávnění, pak jest tím samozřejmější, že pensisté se svými mnohem nižšími požitky teprve nemohou vystačiti. V rozpočtovém výboru senátu uznal tehdejší ministr financí dr. Vlasák, "že staropensisté naléhavě potřebují dalšího zlepšení svého životního stavu." Ale takovými parlamentními projevy se hladovějícím staropensistům nepomůže. Skutečně lze jim pomoci jen tím, že se na všechny pensisty rozšíří aspoň ustanovení zákonů č. 103/1926 a 104/1926 Sb. z. a n. Tuto zásadu chce uskutečniti tento návrh sledující dále směr, jímž se řídila dřívější většina při zákonu č. 80/1928 Sb. z. a n.
Požadavek §u 3 jest odůvodněn tím, že výplata úrazového důchodu stává se ilusorní, zkracuje-li se pro to pravoplatně získaná pense. Mimo to odpočivné požitky a úrazový důchod jsou dvě samostatně nabytá zákonná práva, která se podle zákona a smlouvy vzájemně nevylučují a musejí býti vyplácena vedle sebe, mají-li splniti svůj účel.
Žádá-li se v §u 4, aby se zrušilo omezení stěhovací svobody pensistů a jejich pozůstalých, jest to úplně odůvodněno již jedině tím, že se toto omezení příčí ústavnímu zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., jenž všem státním občanům zajišťuje stejnou stěhovací svobodu. Dalším důvodem jest, že toto omezení stěhovací svobody státních pensistů jest křivdou proti státním zaměstnancům v činné službě, ba dokonce proti pensistům obcí, okresů a země, poněvadž pro ně omezení stěhovací svobody neplatí. Také dlužno žádati, aby při úředně povoleném trvalém pobytu v cizině byla státním pensistům zajištěna výplata a požitek řádně nabyté nezkrácené pense ve stejné výši, jakou dostávají státní pensisté doma.
Pokud jde o úhradu vyšších nákladů spojených s provedením tohoto zákona, poukazujeme na to, že podle úředních výkazů a dat o úmrtích pensistů a o zmenšení vychovávacích příspěvků, když jsou děti již zaopatřeny, stačilo by ke zrovnoprávnění všech druhů státních pensistů 200 milionů Kč, jak to tehdejší ministr financí dr. Vlasák sám prohlásil dne 5. listopadu 1928 v rozpočtovém výboru senátu.
Zpětná platnost od 1. ledna 1930 jest proto, že úprava zde žádaná měla býti již před lety provedena, jistě to nejmenší, co pensisté po této stránce mohou očekávati.
Pokud jde o pensisty samosprávných sborů, platí i zde sociální důvody, které mluví pro zrovnoprávnění všech státních pensistů.
Úhradu dlužno nalézti v přebytcích státních příjmů, které na př. v roce 1928 činily skoro 2 miliardy.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.
V Praze, dne 19. prosince 1929.
Dr. Mayr-Harting, dr. Luschka,
dr. Petersilka, Krumpe, Scharnagl, Bobek, Kunz, Mojto, dr. Polyák, dr. Mederlý, Sivák, Slušný, dr. Tiso, Hlinka, Zajiček, Oehlinger, Fritscher, Greif, dr. Gažík, dr. Pružinský, Čuřík.
|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929. |
|
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
Původní znění.
87.
Antrag
der Abgeordneten Dr. Mayr-Harting, Dr. Luschka und Genossen,
betreffend die Gleichstellung aller Pensionisten.
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Gesetz
vom ............................
betreffend die Gleichstellung der im öffentlichen Dienste gestandenen Ruheständler und deren Hinterbliebenen.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Die Giftigkeit der Bestimmungen des VI. Abschnittes "Bestimmungen über die Ruhe- und Versorgungsbezüge" §§ 153 - 165) und des VII. Abschnittes "Die Überführung in die neuen Gehältern (§§ 166 - 208) des Gesetzes vom 24. Juni 1926, Nr. 103 Slg. d. Ges. und Vdgen wird auf alle im § 1 dieses Gesetzes genannten Angestellten ausgedehnt, die vor Wirksamkeit dieses Gesetzes in den Ruhestand versetzt wurden, ferner auf die Hinterbliebenen nach Angestellten, deren Bezüge in dem genannten Gesetze nicht geregelt wurden, sofern sie nach den geltenden Vorschriften auf Ruhe- und Versorgungsgenüsse Anspruch haben, endlich auf jene Personen, die erst nach dem Wirksamkeitsbeginn des Gesetzes 103/26 in den Ruhestand versetzt wurden, auf die jedoch die Bestimmungen dieses Gesetzes bisher nicht angewendet worden sind.
§ 2.
Unter den gleichen Voraussetzungen wird die Giltigkeit der Bestimmungen des vierten Teiles "Ruhe- und Versorgungsgenüsse" (§§ 32 - 35) und des fünften Teiles "Überführung in die neuen Gehalte" (§ 36 - 44) des Gesetzes vom 24. Juni 1926, Nr. 104 Slg. der Ges. u. Vdgen auf alle Lehrer der Volks- und Bürgerschulen in Böhmen, Mähren und Schlesien, auf alle staatlichen und nichtstaatlichen Lehrer der öffentlichen Volks- und Bürgerschulen in der Slowakei und Karpathorußland, auf die Pflegerinnen der öffentlichen Kinderpflegeanstalten in der Slowakei und Karpathorußland, auf die nichtstaatlichen Professoren öffentlicher Mittelschulen, Lehrerbildungsanstalten und anderer höherer Lehranstalten in der Slowakei und Karpathorußland, sowie auf die Hinterbliebenen nach diesen Personen ausgedehnt, auf die sich bisher die Bestimmungen des Gesetzes 104/26 noch nicht beziehen.
§ 3.
Bei Zusammentreffen eines Ruhe- und Versorgungsgenusses mit einer Unfallversicherungsrente wird keiner dieser Bezüge gekürzt. Die Unfallversicherungsrenten werden durch ein besonderes Gesetz den bestehenden Gehalts- und Teuerungsverhältnissen angepaßt werden.
§ 4.
§ 6 des Gesetzes vom 22. Dezember 1924, Nr. 287 Slg. der Ges. u. Vdgen und § 28 des Gesetzes vom 22. Dezember 1924, Nr. 288 Slg. der Ges. u. Vdgen treten außer Kraft.
Die staatlichen Ruheständler genießen volle Freizügigkeit gleich allen anderen Staatsbürgern.
§ 5.
Die Ruhegenüsse der Angestellten der Selbstverwaltungskörper und der von ihnen verwalteten Anstalten, Unternehmungen und Fonds, beziehungsweise anderer öffentlichrechtlicher Korporationen und die Ruhegenüsse der Hinterbliebenen nach solchen Personen dürften nicht niedriger sein als die Bezüge der staatlichen Ruheständler der gleichen oder gleichberechtigten Kategorie.
§ 6.
Dieses Gesetz tritt mit rückwirkender Kraft vom 1. Jänner 1930 in Wirksamkeit, mit seiner Durchführung sind sämtliche Mitglieder der Regierung beauftragt.
Begründung:
Die. Gehaltsgesetze vom 24. Juni 1926, Zahl 103 und 104 regeln nur die Ruhebezüge der nach dem 1. Jänner 1926 Pensionierter. Alle früheren Pensionistenkategorien wurden gänzlich außer Acht gelassen.
Die Gehaltsgesetze vom 24. Juni 1926, Nr. 103 und 104 und die dadurch geschaffenen höheren Bezüge der Staatsangestellten wurden von der Regierung im Motivenberichte damit begründet, daß "sie notwendig seien, damit die Staatsangestellten leben können." Diese Begründung läßt die trotzdem erfolgte Ausschließung aller früheren Pensionistenkategorien mit ihren oft mehr als dreimal kleineren Pensionen von den Vorteilen des Gehaltsgesetzes besonders hart erscheinen. Im Motivenberichte zum Gehaltsgesetze wurde zwar von der Regierung ausdrücklich ein allgemeines Pensionsgesetz "in absehbarer Zeit" in Aussicht gestellt. Doch sind seither mehr als 3 Jahre verflossen, ohne daß dieses Versprechen bisher zur Durchführung gekommen wäre.
Im November 1927 erklärte der damalige Finanzminister Dr. Engliš im Budgetausschusse ausdrücklich, "daß das allgemeine Pensionsgesetz in Vorbereitung sei und von der Regierung bereits ausgearbeitet wird." Es muß daher angenommen werden, daß dieser Regierungsentwurf für das vereinheitlichende allgemeine Pensionsgesetz längst fertiggestellt ist.
Die aktiven Staatsangestellten verlangten trotz der im Jahre 1926 getroffenen Regelung unter Berufung auf die Teuerungsverhältnisse eine neuerliche Aufbesserung ihrer Bezüge. Kann dieser Forderung die Berechtigung nicht abgesprochen werden, so ist es umso selbstverständlicher, daß die Pensionisten mit ihren weit geringeren Bezügen erst recht nicht das Auslangen finden. Im Budgetausschuß des Senates hat der damalige Finanzminister Dr. Vlasák anerkannt, "daß die Altpensionisten eine weitere Verbesserung ihrer Lebenslage dringend brauchen." Mit solchen parlamentarischen Erklärungen ist jedoch den hungernden Altpensionisten nicht gedient. Wirkliche Abhilfe kann nur dadurch geschaffen werden, daß wenigstens die Bestimmungen der Gesetze 103/26 und 104 26 auf alle Ruheständler ausgedehnt werden. Diesen Grundsatz will der vorliegende Antrag verwirklichen, in dem er die vom Gesetze 80/28 durch die frühere Mehrheit eingeschlagene Richtung weiter verfolgt.
Das Verlangen im § 3 erscheint dadurch gerechtfertigt, daß die Auszahlung einer Unfallsrente illusorisch wird, wenn aus diesem Grunde die rechtmäßig erworbene Pension eine Kürzung erleidet. Überdies stellen Pensions- und Unfallsrente zwei selbständig erworbene gesetzliche Rechte dar, die einander nach Gesetz und Vertrag nicht ausschließen und neben einander zur Auszahlung kommen müssen, wenn sie ihren gedachten Zweck erfüllen sollen.
Die in § 4 geforderte Aufhebung der Beschränkung der Freizügigkeit der Ruheständler und ihrer Hinterbliebenen ist schon allein dadurch vollauf begründet, weil diese Beschränkung dem Verfassungsgesetze vom 29. Feber 1920, Zahl 121, welches allen Staatsbürgern die gleiche Freizügigkeit zusichert, widerspricht. Ein weiterer Grund liegt darin, daß diese Beschränkung der Freizügigkeit der staatlichen Ruheständler eine Zurücksetzung gegenüber den aktiven Staatsangestellten, ja selbst gegenüber den Pensionisten der Gemeinden, der Bezirke und des Landes bedeutet, da für diese die Beschränkung der Freizügigkeit nicht gilt. Auch muß gefordert werden, daß bei behördlich bewilligtem dauernden Aufenthalte im Auslande für den Staatspensionisten der Bezug und Genuß der rechtmäßig erworbenen ungekürzten Pension in gleichem Ausmasse wie sie die Staatspensionisten im Inlande beziehen, sichergestellt wird.
Was die Bedeckung des mit der Durchführung dieses Gesetzes verbundenen Mehraufwandes anlangt, wird darauf hingewiesen, daß unter Zugrundelegung der amtlichen Ausweise und Daten über das Absterben der Pensionisten und die Verminderung der Erziehungsbeiträge infolge der Versorgung der Kinder zur Gleichstellung aller Kategorien der Staatspensionisten, wie dies der damalige Finanzminister Dr. Vlasák am 5. November 1928 im Budgetausschusse des Senates selbst aussprach, der Betrag von 200 Millionen Kronen genügen würde.
Die Rückwirkung ab 1. Jänner 1930 ist angesichts des Umstandes, daß die hier verlangte Regelung bereits seit Jahren hätte getroffen werden sollen, sicher das Mindeste, was die Pensionisten in dieser Richtung erwarten können.
Was die Pensionisten der Selbstverwaltungskörper anbelangt, so gelten die sozialen Gründe, welche für die Gleichstellung aller Staatspensionisten sprechen, auch hier.
Die Bedeckung ist in den Überschüssen der Staatseinnahmen zu finden, die z. B. im Jahre 1928 fast zwei Milliarden ausmachten.
In formaler Beziehung beantragen wir die Zuweisung dieses Antrages an den sozialpolitischen- und den Budgetausschuß.
Prag, am 19. Dezember 1929.
Dr. Mayr-Harting, Dr. Luschka,
Dr. Petersilka, Krumpe, Scharnagl, Bobek, Kunz, Mojto, Dr. Polyák, Dr. Mederlý, Sivák, Slušný, Dr. Tiso, Hlinka, Zajiček, Oehlinger, Fritscher, Greif, Dr. Gažík, Dr. Pružinský, Čuřík.