ze dne ............,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Paragraf 153. části šesté ťUstanovení o odpočivných a zaopatřovacích platechŤ doplní se tímto odstavcem:

2. Ustanovení předchozího odstavce platí i pro zaměstnance uvedené v §u 1 tohoto zákona (Úvodní ustanovení), kteří odešli do výslužby před jeho účinností a pro pozůstalé po těchto zaměstnancích a to tak, jako kdyby byli v den účinnosti, tj. 1. ledna 1926 ještě v činné službě nebo kdyby se byli v činné službě dožili posléze uvedeného dne.

Článek II.

Vládě se ukládá, aby řídíc se ustanovením § 17. odstavce 2. (Úprava poměrů učitelstva obecných a občanských škol podle norem pro státní učitele, díl III. (Všeobecná ustanovení) a §u 32. díl IV. (Odpočivné a zaopatřovací platy) zákona ze dne 24. června 1.926. č. 104 Sb.. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (Učitelský zákon), upravila odpočivné a zaopatřovací platy učitelských osob uvedených v §u 1 (Úvodní ustanovení) posléze citovaného zákona, ve smyslu článku I. tohoto zákona.

Článek III.

Vládě se ukládá, aby obdobně jak je uvedeno v článku I. tohoto zákona upravila odpočivné a zaopatřovací platy všech ostatních zaměstnanců ve výslužbě a pozůstalých po nich, pokud by se na ně byl vztahoval § 210, části osmé, zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. (Platový zákon).

Článek IV.

Odpočivné a zaopatřovací platy zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19. zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. upraví se podle zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. za obdobného použití ustanovení článku I. tohoto zákona.

Článek V.

Vládě se ukládá, aby příslušnými nařízeními upravila a přizpůsobila ustanovením tohoto zákona jiné než v tomto zákoně uvedené odpočivné a zaopatřovací příjmy jako různé renty, provise a dary z milosti.

Článek VI.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1930 a provedou jej všichni ministři.

Nutnost unifikace staropensistů s novopensisty, pokud jde o zaopatřovací a odpočivné platy, uznává se všeobecně a bylo by zbytečno o oprávněnosti a spravedlnosti tohoto požadavku ztráceti mnoho slov. Je samozřejmým a veskrze nesporným a jestliže posud k realisaci jeho nedošlo, byly to výhradně motivy finanční, jež tu rozhodovaly. Podobné motivy jsou sice vážné a musí býti k nim přihlíženo, nemohou však býti rozhodujícími, jde-li tu o věc tak eklatantně lidsky spravedlivou. V devítimiliardovém rozpočtu najde se a musí se nalézti příslušná úhrada zvýšeného nákladu, jež přibližně bude činiti asi 200 milionů korun. Na rok 1927 preliminováno (kdy se ještě nepočítalo s účinky zákona 103/26)

pro civilní zaměstnance ....... 439.310.000 Kč,

na vojenské zaměstnance ... 124.600.000 Kč,

celkem ................................. 554.910.000 Kč.

Počítáme-li, že rozdíl mezi odpočivnými a zaopatřovacími platy staropensistů, včetně drahotních přídavků, činí oproti platům novopensistů podle zákona 103/26 Sb. z. a n. přibližně asi jednu třetinu, dostáváme se k částce asi 184 milionů korun, kdežto podepsaní odhadují zvýšenou potřebu dokonce na 200 milionů.

Avšak ani částky 184 milionů nebude plně třeba, neboť u všech zaměstnanců a jich pozůstalých zvýšení nebude činiti jednu třetinu (33%), neboť zákonem 103 z r. 1926 byly zavedeny minimální pense pro všechny pensisty a pozůstalé po nich, kromě toho bylo by nutno odečísti od částky 184 milionů dalších 19.491.100 Kč, representující úhrad příplatků některým státním zaměstnancům ve výslužbě a některým pozůstalým podle zákona ze dne 24. května 1928. č. 80 Sb. z. a n., s kteroužto částkou bylo také již v rozpočtu počítáno. Úprava učitelských pensí bude činiti podle tohoto zákona přibližně asi 35 až 40 milionů zvýšeného nákladu a uhradí se ze státních přídělů zemí. K úhradě zvýšené potřeby, preliminované přibližně částkou 200 milionů Kč, navrhují podepsaní:

1. přebytek vyplývající z rozpočtu na rok

1929 aktivní částkou .. 35.524.000 Kč,

2. 2% interkalář ............. 80,000.000 Kč,

        celkem .............. 115.524.000 Kč,

3. zbytek ........................ 85.476.000 Kč

budiž uhrazen úsporami v jednotlivých ministerstvech.

Státní podniky uhradí zvýšený náklad, který bude u nich činiti částku o něco vyšší (asi přibližně 230-250 milionů Kč) vlastními prostředky.

Uváží-li se, že podle konečných uzávěrek každý rozpočtový rok končí značnými přebytky, tak že při velmi opatrném preliminování příjmů možno s jistotou počítati s tím i do budoucnosti, částka nutná k unifikaci odpočivných a zaopatřovacích platů snadno se opatří z běžných příjmů, aniž by bylo třeba sahati k novým zdrojům příjmů. Konečně počet staropensistů stále ubývá a s pensisty nového stylu bylo tak jako tak počítáno v zákoně č. 103 ex 26. Samozřejmě, že použije se zásady tohoto zákona také na zaměstnance státních úřadů, ústavů, fondů a podniků státních, nebo státem spravovaných, kteří nespadají přímo do platového zákona a jichž platové nebo služební poměry jsou služebními řády nebo i jinak upraveny.

Také i pro pensisty veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394 Sb. z. a n., nastává podle u 213 zákona 103 ex 26 možnost použití tohoto zákona.

Podepsaní vyslovují přání, aby návrh byl přikázán iniciativnímu a sociálně-politickému výboru k dalšímu jednání.

V Praze, dne 13. prosince 1929.