Opatření ochranná.

§ 35.

Zaměstnavatel jest povinen svým nákladem zříditi a udržovati všechna opatření pracovních místností, nábytku a nářadí, kterých vyžaduje způsob služby a kterých je třeba k ochraně života a zdraví zaměstnanců.

Užívá-li zaměstnanec naturálního bytu, musí ubytovací místnosti odpovídati předpisům zdravovědy.

Zaměstnavatel jest povinen pečovati, aby pracovní místnosti byly, pokud to způsob práce připouští, zdravé, světlé, čisté, bez prachu a aby byly v zimě vytopeny, jest povinen postarati se, aby v pracovních přestávkách bylo po ruce dostatek sedátek pro odpočinek zaměstnanců.

Zaměstnavateli jest učiniti opatření, aby netrpěla mravnost zaměstnanců se zřetelem na jich věk a pohlaví.

Zákaz soutěže

§ 36.

1. Osoby zaměstnané v obchodě kupcově pracemi kupeckými nebo vyšším i nekupeckými, nesmějí bez vědomí zaměstnavatelova provozovati samostatný podnik kupecký zaměstnavatelova od větví, ani v jeho odvětví obchodovati na vlastní nebo cizí účet.

2. Přestoupí-li zaměstnanec tento předpis, může zaměstnavatel žádati náhradu věcně prokázané škody, nebo místo ní může požadovati, aby obchody zaměstnancem takto neprávem ujednané byly považovány za obchody zaměstnavatelovy.

Jde-li o obchody na cizí účet, může zaměstnavatel žádati, aby mu byla vydána odměna, kterou za ně zaměstnanec obdržel, nebo aby mu byl postoupen nárok na tuto odměnu.

3. Nároky zaměstnavatelovy zanikají ve třech měsících od oné chvíle, kdy zvěděl o ujednaném obchodě, na každý způsob však v pěti letech po učiněném obchodě.

4. Zaměstnavatel pozbývá nároků, uvedených pod čís. 1. a 2., jestliže o neoprávněném obchodování zaměstnancově věděl déle tří měsíců a mlčky je trpěl.

Rozvázání služebního poměru

§ 37.

1. Služební poměr na zkoušku může býti zaměstnavatelem i zaměstnancem rozvázán v kterýkoli den, a to: do 14 dnů zkušebních bez výpovědi, později po předchozí týdenní výpovědi.

2. Služební poměr na určitý čas končí lhůtou, na kterou byl smluven, nepřesahuje-li 6 měsíců. Byl-li smluven na delší dobu, nebo trval-li z jakýchkoli důvodů déle šesti měsíců, má zaměstnanec nárok na výpovědní lhůtu, stanovenou zde pod čís. 4.

3. Služební poměr doživotní nebo smluvený na dobu delší pěti let může býti po 5 letech trvání zaměstnancem vypověděn na 6 měsíců, počínaje 1. dnem v měsíci.

4. Služební poměr na dobu neurčitou (pravidelný) může býti zrušen, neobsahuje-li smlouva kolektivní nebo smlouva služební ustanovení pro zaměstnance příznivějšího dle těchto předpisů:

V 1. r.	praxe	zaměstnancovy	po lhůtě	1 měs.
v 2. až 5.	ť	ť	ť	2 měs.
v 6. až 10	ť	ť	ť	3 měs.
v 11. až 20	ť	ť	ť	6 měs.
v 21. až dalším	ť	ť	ť	12 měs.

Služební poměr může býti vypověděn v kterýkoli den, ale výpověď platí vždy od 1. dne v měsíci, jenž následuje po dané výpovědi. Vypovídá-li se služeb-ní poměr písemně, jest pro platnost výpovědi rozhodujícím onen den, v němž byla výpověď skutečně doručena.

Lhůta výpovědní musí býti za každých okolností pro obě strany stejná. Byly-li ujednány lhůty zákonem přípustné, ale nestejné, platí pro obě strany lhůta delší.

Ujednání, že jedna strana nesmí služební poměr vůbec vypověděti, kdežto druhá si možnost výpovědi ponechává, jest neplatné. V tom případě platí pro obě strany výpovědní lhůta 12 měsíců, počínaje 1. lednem onoho roku, jenž následuje po dané výpovědi.

Hledání nového zaměstnání.

§ 38.

Za trvání lhůty výpovědní náleží zaměstnanci bez újmy na služném, nejméně dva půldny nebo jeden den v týdnu volného času k hledání nového zaměstnání.

Vyžaduje-li cesta drahou do vzdáleného místa najednou delší doby, jest zaměstnanec oprávněn této nutné delší doby najednou užíti z výměry volného času v předcházejícím odstavci u vedeného.

O užití volného času dlužno se napřed se zaměstnavatelem dohodnouti. Odpíral-li by zaměstnavatel poskytnouti volný čas, nebo odpíral-li by jej v době, kdy zaměstnanec jej nutně potřebuje,- jest zaměstnanec oprávněn užíti volného času k hledání nového místa v mezích těchto ustanovení i bez souhlasu zaměstnavatelova. Trvání služebního poměru není v tom případě nikterak dotčeno.

Volného času určeného k hledání nového zaměstnání nesmí býti zaměstnancem k jinému účelu používáno.

Předčasné zrušení služebního poměru

a) Zaměstnancem

§ 39.

Zaměstnanec jest oprávněn zrušiti okamžitě, bez výpovědi, služební poměr za těchto okolností:

1. Stane-li se zaměstnanec nezpůsobilým vykonávati smluvené služby, nebo nemůže-li v nich pokračovati bez škody na svém zdraví, nebo na mravnosti,

2. jestliže zaměstnavatel bezprávně zadržuje zaměstnanci služné nebo jinou náležející mu odměnu, nebo jestliže zaměstnance v tom ohledu zkracuje, jestliže poškozuje ho při naturálních požitcích poskytováním nezdravé nebo nedostatečné stravy nebo nezdravého bytu, jestliže bez souhlasu zaměstnancova sníží jeho dosavadní příjem, jestliže přikáže mu jiný druh práce nebo jiné místo působnosti, jestliže porušuje jiná podstatná ustanovení služební smlouvy,

3. zdráhá-li se zaměstnavatel vykonati povinnost uloženou mu zákonem na ochranu života, zdraví a mravnosti zaměstnancovy,

4. nakládá-li zaměstnavatel se zaměstnancem hrubě skutkem, urazí-li jej hrubě na cti, nebo poruší li mravnost proti zaměstnanci, nebo členům jeho rodiny, zdráhá-li se zaměstnavatel chrániti zaměstnance před takovým jednáním od příslušníka rodiny zaměstnavatelovy nebo některého spoluzaměstnance,

5. je-li zaměstnanec oprávněn přerušiti předčasně služební poměr z důvodů zde uvedených pod čís. 1. až 4., mají také právo tak učiniti členové zaměstnancovy rodiny (otec, matka, syn, dcera, manžel, manželka).

b) Zaměstnavatelem

§ 40.

Zaměstnavatel jest oprávněn zrušiti okamžitě, bez výpovědi, služební poměr za těchto okolností:

1. dopustí-li se zaměstnanec zpronevěry nebo krádeže, způsobuje-li jiným způsobem zaměstnavateli úmyslně škodu, při jímá-li od jiných osob neoprávněné výhody ke škodě zaměstnavatelově, přijme-li proti ustanovení § 23 provisi nebo jinou odměnu,

2. je-li zaměstnanec nezpůsobilým splniti hlavní podmínky smluvené služby (menší schopnost, nežli byla očekávána, prvý nezdar, nebo chyba vzniklá neznalostí nové služby, k okamžitému propuštění nestačí),

3. provozuje-li zaměstnanec označený v § 36. odst. 1., bez svolení zaměstnavatelova samostatně obchod v jeho odvětví, nebo uzavírá li v zaměstnavatelově odvětví obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby a škodu nenahradí,

4. odpírá-li trvale (opětovně) zaměstnanec vykonávati smluvené služby, odpírá-li trvale (opětovně) podrobiti se příkazům zaměstnavatelovým, které jsou služební smlouvou oprávněny, přeruší-li bez věcných důvodů práci po dobu delší tří dnů v jednom případě, vyjímaje stanovení § 29. odst. 1,

5. nemůže-li zaměstnanec vykonávati smluvené služby pro nemoc, neštěstí nebo úraz po delší dobu, než jaká uvedena v § 32. nebo pro uvěznění delší 30 dnů, je-li zaměstnanec povolán k pravidelné službě vojenské nebo válečné, pokud to připouští ustanovení §§ 30 a 31,

6. nakládá-li zaměstnanec se zaměstnavatelem nebo jeho zákonným zástupcem hrubě skutkem, urazí-li jej nebo jeho zákonného zástupce hrubě na cti, poruší-li mravnost proti nim, proti příslušníkům jich rodin nebo proti spoluzaměstnancům.

Kdy zaniká právo k předčasnému zrušení služebního poměru.

§ 41.

Pro příčiny uvedené v §§ 39 a 40 dlužno zrušiti služební poměr bez výpovědi nejpozději do 3 dnů, počínaje dnem, v němž se skutek stal, nebo dnem, kdy byl dodatečně zjištěn. Po uplynutí této lhůty považuje se skutek za prominutý a právo ke zrušení služebního poměru bez výpovědi zaniká.

Každý skutek, opravňující ke zrušení služebního poměru bez výpovědi, jakož i skutky dříve prominuté ve smyslu předchozího odstavce, nemají na další, třeba stejný případ, žádného vlivu. Pouze trvalé odpírání smluvených služeb a odpírání podrobiti se příkazům zaměstnavatelovým lze v souvislosti počítati dohromady.

Bezprávné zrušení služebního poměru.

§ 42.

Opustí-li zaměstnanec bezprávně své místo, nebo zavdá-li příčinu k propuštění bez výpovědi, má zaměstnavatel nárok na náhradu skutečné škody, která mu tím povstala. Jsou-li obě strany vinny na předčasném zrušení služebního poměru bezprávně, rozhodne soud, zda a komu přísluší náhrada a v jaké výši, či zda oběma dohromady a jakým dílem.

§ 43.

Propustí-li zaměstnavatel bezprávně zaměstnance nebo zaviní-li, že zaměstnanec opustí místo bez výpovědi, má zaměstnanec nárok bez důkazu škody na náhradu služného a jiných požitků za lhůtu výpovědní, ustanovenou v § 37. nebo za dobu, která ještě schází do vypršení služebního poměru smluveného na určitý čas, případně na další náhradu škody prokázané, která mu tím povstala.

Nárok na náhradu označenou v předcházejícím odstavci má zaměstnanec bez ohledu, zda nalezl jiné zaměstnání či nikoli. Náhrada je splatna najednou ihned při zrušení služebního poměru.

Je-li zaměstnanec bezprávně propuštěn bez výpovědi, není povinen znova své dřívější místo nastupovati, aniž by tím pozbyl nároků na náhradu označenou v předcházejících odstavcích.

Totéž platí, jde-li o zrušení služebního poměru nesprávnou nebo nedostatečnou výpovědí.

Konkurs

§ 44.

Byl-li na jmění zaměstnavatelovo uvalen konkurs, přejímá zaň veškeré závazky, počínaje od uzavření služebního poměru, konkursní podstata.

Zaměstnanec jest oprávněn zrušiti služební poměr bez výpovědi do 30 dnů ode dne prohlášení konkursu. Správce konkursní podstaty může služební poměr zrušiti po zákonné nebo smluvené delší lhůtě výpovědní.

Zaměstnanec, s nímž byl smluven služební poměr na určitý čas, má nárok na náhradu služného i jiných požitků do konce smluvené lhůty, jestliže správce konkursní podstaty jej do té doby nezaměstná.

Veškeré nároky nebo pohledávky zaměstnancovy, vyplývající ze služebního poměru , patří do prvé třídy konkursních pohledávek.

Smrt zaměstnancova

§ 45.

Zemře-li zaměstnanec, mají pozůstalí nároky stanovené v § 34.

Požíval-li zemřelý zaměstnanec na základě služební smlouvy naturálního bytu, musí býti byt vyklizen do 3 měsíců po jeho smrti byl-li ženat, do 1 měsíce byt-li svoboden.

Změna majitele závodu

§ 46.

Zemře-li zaměstnavatel, nebo svůj závod prodá, postoupí nebo zespolečenští, jsou jeho dědicové nebo jiní nástupci, ať fysičtí či právničtí povinni splniti vůči zaměstnanci všechny povinnosti, k nimž se původní zaměstnavatel zavázal anebo které vyplývají z platné kolektivní smlouvy nebo z tohoto zákona.

Zaměstnanec není v tom případě po vinen vykonávati práci jiného rozsahu, jiného způsobu nebo v jiném místě, než původně bylo smluveno.

Kauce

§ 47.

Kauce může býti složena buď v pojistce na kauci nebo ve vinkulované vklad městnanec správně a poctivě hospodaří se svěřeným jměním a zbožím, pokud to záleží v jeho moci. Zejména nesmí býti kauce použito k náhradě škody způsobené krádeží, ohněm, neštěstím, nezaviněnou nehodou, nebo osobami v závodě nezaměstnanými.

Kauce může býti složena buď v pojistce na kauci nebo ve vinkulované vkladní knížce některého peněžního ústavu. Skládati kauci v hotovosti nebo kauci složenou původně podle ustanovení předešlé věty měniti později za hotovost, není přípustno.

Konkurenční doložka

§ 48.

Ujednání, jímž se zaměstnanci znemožňuje nebo ztěžuje, aby po ukončení služebního poměru dosáhl jiného zaměstnání dle svého svobodného rozhodnut (konkurenční klausule), nebo ujednání podobné jest neplatno.

Konvenční pokuta

§ 49.

Ujednání, že kromě nároků, vyplývajících z ustanovení tohoto zákona, má býti za nedodržení služební smlouvy zaplacena zvláštní náhrada (konvenční pokuta), podléhá, dojde-li ke sporu, výše konvenční pokuty rozhodnutí soudu.

Ukončení služebního poměru.

Súčtování

§ 50.

Dojde-li z jakýchkoli příčin k ukončení služebního poměru, jest zaměstnavatel povinen:

Zaplatiti zaměstnanci služné, jakož i všechny jiné nároky a požitky, které jsou v den ukončení služebního poměru splatny a provésti konečné súčtování služebního poměru.

Vydati zaměstnanci veškerý jeho movitý i nemovitý majetek, a to bez ohledu, má-li za zaměstnancem jakoukoli domnělou nebo skutečnou pohledávku.

Zálohu na služné, jakož i účet za odebrané zboží jest zaměstnavatel oprávněn při súčtování si odpočítati.

Závazky a prohlášení o úplném vyrovnání služebních nároků, které byly na zaměstnanci vynuceny, nebo při nichž byl uveden v omyl, jsou neplatny, jestliže odporují ustanovením tohoto zákona.

Vysvědčení

§ 51.

V den ukončení služebního poměru jest zaměstnavatel povinen vydati zaměstnanci vysvědčení o tom, kdy služební poměr započal, kdy definitivně skončil a jakou práci vykonával.

Není přípustno uváděti ve vysvědčení okolnost, která by byla s to, aby ztížila zaměstnanci hledání a dosažení nového zaměstnání.

Vyhotovení a okolkování vysvědčení děje se na účet zaměstnavatelův, jemuž přísluší také obstarati naň ověření příslušným společenstvem a kde společenstva není, obecním nebo policejním úřadem.

Má-li zaměstnanec uschovány u zaměstnavatele vysvědčení, průkazy a listiny, jest i za trvání služebního poměru oprávněn kdykoliv požádati za jich dočasné nebo trvalé vydání.

Nevydá-li zaměstnavatel z jakékoliv příčiny včas zaměstnanci vysvědčení nebo jiných listin, jest povinen nahraditi mu škodu, kterou tím zaměstnanec utrpěl.

Promlčení nároků

§ 52.

Nároky na náhradu za odstoupení od smlouvy ve smyslu § 10 a za předčasné zrušení služebního poměru ve smyslu §§ 39 a 40 musí býti uplatněny soudně do šesti měsíců, jinak se promlčují.

Při nárocích za odstoupení od smlouvy počíná lhůta uplynutím dne, v němž měla býti služba nastoupena, při nárocích za předčasné zrušení služebního poměru uplynutím dne, v němž došlo k předčasnému vystoupení nebo propuštění.

Nárok na služné, které nebylo zaměstnanci zaplaceno z jakýchkoli důvodů, vyjma případy uvedené v 1. odstavci, promlčuje se uplynutím 10 let.

Předpisy nezměnitelné

§ 53.

Práva náležející zaměstnancům na základě § 8. § 9. § 10, odst. 1. až 4., § 12. odst. 2., 3., 5., §§ 14. 15. 16. 17. 18. § 19. odst. 1., § 20, odst. 4., §§ 21. 22. § 24. odst. 2., § 25. § 26. odst. 2., 5. až 7., §§ 27. 28. 29. 30, § 31. odst. 1 . až 3., 5., 6., § 32. odst. 2. až 4.. §§ 33. 34. 37. 38. 39. 41. 43. 44. 45. 46. 47. 48. § 50, odst. 2., 3., § 51 nelze zrušiti ani omeziti nebo snížiti smlouvou služební, kolektivní, aniž jakoukoli jinou úmluvou. Smlouvy a ujednání pro zaměstnance příznivější zůstávají v platnosti.

Příslušnost soudů

§ 54.

Pro spory vzniklé ze služebního poměru upraveného tímto zákonem jsou příslušny soudy živnostenské, nebo ony soudy, které budou zřízeny místo soudů živnostenských.

Poměr k jiným zákonům

§ 55.

Neustanovuje-li tento zákon ničeho jiného, platí pro služební poměr, upravený tímto zákonem, předpisy všeobecného zákoníka občanského o smlouvě služební a námezdní.

Rovněž zůstávají v platnosti, neustanovuje-li tento zákon ničeho jiného, předpisy řádu živnostenského, jakož i zákona o pojištění nemocenském a pensijním.

Článek III.

Ministr sociální péče ustanoví nařízením, kdo má prováděti úřední dozor nad dodržováním předpisů tohoto zákona a z nich plynoucích povinností.

Stejným způsobem ustanoví příslušnost a oprávnění úřadů přijímati oznámení o přestupcích, trestati je, ustanoví způsob a stupňovanou výši trestů, jakož i způsob odvolání se a konečnou instanci.

Článek IV.

Tento zákon vstoupí v platnost za 1 měsíc po úředním vyhlášení.

Důvody:

Mohutným rozvojem obchodu, průmyslu, finančnictví, pojišťování a jiných význačných složek hospodářského života, který dávno před válkou změnil takřka ze základů svoji dřívější tvářnost, staly se předpisy zákoníka obchodního, řádu živnostenského a všeobecného zákoníka občanského naprosto nedostatečny, jmenovitě co do úpravy a ochrany zaměstnanců.

Obchodní zákoník a živnostenský řád vznikly před 60 lety, zákoník občanský je stár přes 100 let. Je tedy víc než pochopitelno, že předpisy těchto zákonů, vzniklé na základě tehdejších primerních poměrů, dávno nevyhovovaly potřebám praktického života.

Proto domáhala se organisace českého obchodního pomocnictva a soukromého úřednictva Československá obchodnická beseda v Praze od několika desítiletí žádoucích reforem a zejména naléhala na vydání zvláštního zákona, jenž by neodvisle od zákonů všeobecného rázu upravil služební poměr zaměstnanců a postavil jej na pevný, moderní základ.

Úspěch těchto snah projevil se konečně v r. 1901. kdy rakouská vláda podala na základě návrhů ČOB. a bohatého materiálu, čerpaného z dlouholetých zkušeností, poslanecké sněmovně osnovu zákona o služební smlouvě obchodních pomocníků. Tato osnova nebyla však projednána pro neklidné poměry politické, a stejný osud stihl osnovu předloženou znova r. 1907. Teprve třetí osnova, podaná r. 1909. byla ústavně projednána a r. 1910 stala se zákonem pod názvem ťZákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 říš. zák., o služební smlouvě obchodních pomocníků a jiných zřízenců v postavení podobnémŤ.

V tomto zákoně, především však v původní osnově uplatněna skutečnost, že vedle obchodních pomocníků v užším smyslu byl tu nebo vývojem poměrů vyrůstal veliký počet zaměstnanců, kteří byli de facto obchodními pomocníky, ač se jinak nazývali a mimo to, že zase vývojem poměrů povstaly nové veliké kategorie zaměstnanců, jichž služební poměr nebyl zákonem takřka vůbec upraven. Proto byla působnost zákona o obchodních pomocnících rozšířena i na tyto kategorie, jak skutečná potřeba a sociální spravedlnost vyžadovaly.

Panská sněmovna rakouská, pověstná svým zkostnatěle konservativním duchem, oklestila značnou měrou návrh zákona, jak usnesla se na něm sněmovna poslanecká, vymýtivši nebo omezivši četná sociálně-politická ustanovení, nesoucí se duchem sociálního cítění. Následkem toho nevyhovoval zákon přítomným poměrům hned při svém vzniku.

Dnes, po uplynutí 10 let od vzniku zákona, vystupuje se zřetelností stále větší a naléhavější skutečnost, že nemajetným zaměstnancům vzata jest převážnou měrou možnost, aby si časem zařídili vlastní podniky a že jsou tedy odkázáni věnovati práci celého života ve prospěch jiného, hospodářsky silnějšího. Z toho pak logicky následuje, že zaměstnanec v této situaci potřebuje zcela jinou, pronikavější a bezpečnější úpravu a ochranu služebního poměru, nežli zaměstnanec dřívější, jehož služební poměr býval zhusta přechodním povoláním.

Už z toho důvodu vyžaduje zákon o obchodních pomocnících změny. Hlavně však vyžaduje změny ze zásadních důvodů ideových, z důvodů pravé demokracie a sociální spravedlnosti. Na tomto základě dlužno budovati sociálně-politické zákonodárství, aby postupně pronikal a prakticky se v životě uplatňoval princip, že práce jednoho nesmí býti vykořisťována druhým, že každý pracovník má nárok na slušný, člověka důstojný život. Přítomný návrh zákona chce býti pouze etapou, vedoucí k tomu cíli, jemuž se s ohledem na těžkou situaci našeho nového státu ani nepřibližuje, tím méně jej tedy řeší.

Přes to však neužívá navrhovatel starého rakouského způsobu příštipkování, nenavrhuje pouze místní změny starého zákona, nýbrž navrhuje zrušení zákona rakouského a utvoření zcela nového zákona našeho, k němuž použita pouze kostra starého zákona.

Pro tento postup mluví již okolnost, důležitá stejně pro zájemníky občanské, jako pro judikaturu, uspořádání rakouského zákona jest nelogické (viz úsudek Dra. Ant. Randy), není vybudován organicky, nýbrž různé pojmy a momenty služebního poměru jsou sem tam přeházeny. Ani soudce, tím méně pak laik, nemá náležitého přehledu potřebného k nejnutnější orientaci. Chce-li se laik něco ze zákona dovědět, musí ho čísti vždy znova téměř celý.

Návrh nového zákona vybudován je na základě dlouholetých zkušeností z praktického života i ze soudní praxe při živnostenském soudě odvolacím. Po uvedení základních ustanovení v oboru platnosti zákona jsou další předpisy zařaděny dle možnosti tak, jak se ve služebním poměru zpravidla vyvíjejí: Návrh služební smlouvy. Jednání o něm. Uzavření smlouvy. Nastoupení služby. Eventuelní odřeknutí nastoupení. Příčiny a důsledky toho. Obsah služební smlouvy. Smlouva kolektivní. Osvobození smluv od poplatků. Služební poměr na zkoušku. Služební poměr na určitý čas. Služební poměr doživotní. Služební poměr na dobu neurčitou. Služné. Byt, strava, zaopatření. Provise. Provise z obchodů nepřímých a neprovedených. Náhrada za ušlou provisi a diety. Zákaz přijímati odměnu od odběratele. Podíl na zisku. Novoročné, remunerace. Dovolená. Příspěvek na dovolenou. Náhrada za nepoužitou dovolenou. Překážky ve vykonávání služby. Pravidelná služba vojenská. Vojenská služba za války. Dočasná neschopnost k práci. Pojištění nemocenské a pensijní- Odbytné. Opatření ochranná. Zákaz soutěže. - Rozvázání služebního poměru: a) na zkoušku , b) na určitý čas, c) doživotního , d) na dobu neurčitou. Hledání nového zaměstnání. Předčasné zrušení služebního poměru: a) zaměstnancem , b) zaměstnavatelem. Zánik práva k předčasnému zrušení služebního poměru. Bezprávné zrušení služebního poměru a důsledky toho. - Konkurs. Smrt zaměstnancova. Změna majitele závodu. Kauce. Konkurenční doložka. Konvenční pokuta. - Ukončení služebního poměru: a) súčtování , b) vysvědčení. - Promlčení nároků. - Předpisy nezměnitelné. - Příslušnost soudů. - Poměr k jiným zákonům. - Ustanovení závěrečná.

Obor platnosti zákona rozšířen návrhem na obchodní a kancelářské zřízence (sluhy), u nichž lze předpokládati, že toto jejich povolání je trvalé. Proto se navrhuje pojetí této nové kategorie zaměstnanců do zákona teprve po 5 letech nepřetržitého zaměstnání, čímž se zároveň vyrovnává doba přípravných studií a odborného výcviku oněch zaměstnanců, na které se zákon dosud vztahoval.

Dále jsou v oboru platnosti zákona uvedeny kategorie zaměstnanců jmenovitě (§ 1) a některé nové druhy podniků (§ 2), oboje spíše k vůli jasnosti a k ulehčení judikatury. V § 4 uvedeni jsou nově zástupci na provisi pro jediného zaměstnavatele, čímž má býti zabráněno obcházení zákona. Novým ustanovením § 6 odst. 2., má býti učiněno jasným, že praktikanti, volontéři a elévové patří v určitém případě pod platnost zákona. Všechny tyto změny a doplňky vynesla praxe a judikatura.

Věcně obsahuje návrh tato nová nebo změněná ustanovení: Kdy nastává služební poměr (§ 7). Představení se (§ 8). Před nastoupením služby, odřeknutí (§ 9). Náhrada za odřeknutí (§ 10). Služební smlouva (§ 11). Smlouva kolektivní (§ 12). Osvobození od poplatků (§ 13). Služební poměr na zkoušku (§ 14), na určitý čas (§ 15), doživotní (§ 16) , na dobu neurčitou (§ 17). Služné (§ 18). Byt, strava, zaopatření (§ 19). Náhrada za ušlou provisi (§ 22). Podíl na zisku (§ 24). Novoročné, remunerace (§ 25). Dovolená (§ 26). Příspěvek na dovolenou (§ 27). Náhrada za nepoužitou dovolenou (§ 28). Překážky ve službě (§ 29). Pravidelná služba vojenská (§ 30). Vojenská služba za války (§ 31). Dočasná neschopnost k práci (§ 32). Pojištění nemocenské a pensijní (§ 33). Odbytné (§ 34) Rozvázání služebního poměru (§ 37). Hledání nového místa (§ 38). Předčasné zrušení služebního poměru (§§ 39 a 40). Zánik práva k předčasnému zrušení (§ 41). Bezprávné zrušení služebního poměru (§§ 42. 43). Konkurs (§ 44). Smrt zaměstnancova (§ 45). Změna majitele (§ 46). Kauce (§ 47). Konkurenční doložka (§ 48). Ukončení služebního poměru (§§ 50, 51). Promlčení nároků (§ 52). Předpisy nezměnitelné (§ 53). Příslušnost soudů (§ 54). Poměr k jiným zákonům (§ 55).

Zákonem tímto nevzejdou státu žádná trvalá vydání, odpadá tudíž rozpočtová a úhradová doložka podle § 41 ústavního zákona.

Po stránce formální navrhujeme, aby osnova přikázána byla výboru sociálně-politickému k projednání ve lhůtě 1 měsíce.

V Praze, dne 13. prosince 1929.

Tučný, Bergmann, Zeminová,

Hatina, O. Svoboda, David, dr. Patejdl, Langr, Pechmanová-Klosová, inž. Záhorský, Šmejcová, Mikuláš, dr. Stránský, Netolický, Malý, Knejzlík, Špatný, Lanc, Sladký, Vaněk, Polívka, Hrušovsky, Richter.