Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929

III. volební období

1. zasedání

53.

Návrh

posl. F. Zeminové, dra Patejdla, A. Tučného, E. Špatného a druhů

na vydání zákona o státním dozoru na kartely a soukromé monopoly.

Podepsaní poslanci navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ........................,

o kartelech a soukromých monopolech.

Národní shromáždění republiky. Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Sdružení podnikatelů, jež mají za účel, aby solidárním postupem bylo působeno na rozsah výroby, na odbyt, dodávky, podmínky dodávkové, na omezení či vyloučení volné soutěže neb na tvoření cen (kartely, syndikáty, konvence a pod.), podléhají státnímu dozoru.

Sdružení ta označena jsou v tomto zákoně pod všeobecným označením kartelů.

Nerozhodno jest, zda kartely byly založeny mezi osobami fysickými či právnickými, spolky, společnostmi akciovými a komanditními, společenstvy a p.

Pod ustanovení tohoto zákona spadají také svazy mezi kartely, dále mezi těmito a jejich členy a třetími osobami.

Zákona toho jest analogicky užíti i na usnesení nebo opatření spolků, neb jiných korporací, které nespadají pod odstavec 1. a 2. a na jednotlivé podniky, jež mohou vykonávati následkem své hospodářské moci rozhodující vliv ve smyslu odst. 1. (soukromé monopoly).

§ 2.

Ke vzniku kartelu jest zapotřebí, aby jeho právní existence byla státem uznána.

Uznání státem zapotřebí jest i při všech pozdějších změnách kartelu.

Zákonem tímto se ničeho nemění na předpisech, podle nichž jest zapotřebí k vzniku, změně neb zániku spolků, společností neb společenstev splnění zvláštních podmínek (koncese, zápisu do obchodního a společenstevního rejstříku a p.). Bližší předpisy o vzájemném postupu příslušných úřadů při vyřizování dotyčných podání vydány budou nařízením.

§ 3.

Cizozemské kartely, korporace, společenstva neb společnosti neb jiná sdružení neb podniky zmíněné v odstavci 1., podléhají předpisům tohoto zákona, pokud se jejich činnost vztahuje na území republiky, neb pokud jsou v nich zastoupení členové, mající podniky v oblasti republiky.

§ 4.

Pro úkol státní správy podle tohoto zákona zřídí se ťStátní komise národohospodářskáŤ, Komise jest pro celou oblast republiky jedna se sídlem v Praze.

Komise skládá se po jednom zástupci a jednom náhradníku ministerstev: pro zásobování lidu, průmyslu, obchodu a živností, financí, zemědělství, národní obrany, železnic, pošt a telegrafů, veřejných prací, vnitra, zahraničních věcí a sociální péče. Kromě toho jest v komisi jeden zástupce a jeden náhradník Státního úřadu statistického s hlasem poradním. Tyto členy jmenuje vláda k návrhu resortních ministrů resp. Státního úřadu statistického na dobu dvou let.

Vláda jmenuje na stejnou funkční dobu do komise dva členy a jednoho náhradníka z odvětví průmyslu, obchodu a zemědělství (podnikatelů) a čtyři členy a dva náhradníky z kruhu spotřebitelů.

Komise tvoří plenární sbor pro rozhodování záležitostí jemu jednacím řádem vyhrazených. K správě ostatních věcí, spadajících do oboru působnosti komise, pokud nejsou přikázány v plenu komise, povoláno jest presidium a výbor, v němž zasedají po jednom zástupci z ministerstva zásobování lidu, sociální péče, průmyslu, obchodu a živností, zemědělství a vnitra a po jednom zástupci, jejž si zvolí členové z oboru výroby a spotřeby.

Vláda jmenuje předsedu komise a dva jeho náměstky z členů výboru na dobu dvou let, kteří tvoří presidium komise a výboru.

Z důležitých důvodů může vláda zprostiti člena komise neb náhradníka jeho funkce, na zbytek období jmenuje jeho nástupce. Komise jest orgánem státní správy, podléhá prostřednictvím ministerstva pro zásobování lidu, jemuž se přičlení, vládě.

Komise řídí se při svém jednání zvláštním řádem jí usneseným, který podléhá schválení vlády.

Které záležitosti spadají do pravomocí plena, které do působnosti výboru a presidia, popřípadě kanceláře komise, dále způsob úřadování a hlasování v plenu a ve výboru, pak způsob jmenování členů komise z kruhů průmyslových, obchodu, zemědělství a spotřebitelů určí se nařízením vládním.

§ 5.

Komisí přísluší vykonávati dozor na výrobu a oběh statků po stránce volnosti soutěže a cen, aby nebyly poškozovány veřejné a hospodářské zájmy státu, odběratelů a spotřebitelů.

Komise činí vládě návrhy z oboru své působnosti a může podávati veřejným úřadům dobré zdání, o něž jest požádána.

Komise zjednává v rámci svojí kompetence ochranu zájmům, jež jest jí chrániti, po případě činí přímo neb prostřednictvím příslušných úřadů nápravu shledaných závad.

O příslušnosti své podle tohoto zákona rozhoduje komise sama.

Zejména přísluší komisí:

1. Rozhodovati o uznání právní existence kartelu neb o odvolání uznání toho (§ 2).

2. Rozhodovati v případě pochybnosti o tom, která sdružení, konvence, dohody, korporace, neb organisace ve smyslu § 1 odst. 1. a 2. jest považovati za kartely podle tohoto zákona.

3. Vykonávati dozor na činnost kartelů, aby nepřekročovaly mezí vytčených jim v rámci uznání jich a nečinily ničeho proti tomuto zákonu.

4. Dozírati, aby kartely, které nedosáhly uznání právní existence státem, neb jimž uznání to bylo odňato, nevykonávaly činnosti.

5. Dozírati, aby se netvořily kartely mimo rámec tohoto zákona.

6. Rozhodovati v případě pochybnosti, které spolky, korporace neb podniky, dotčené v § 1 odst. 3. spadají svou činností pod ustanovení tohoto zákona a dozírati na činnost jich.

7. Činiti opatření za účelem stíhání přestoupení tohoto zákona příslušnými úřady.

8. Vésti rejstřík o kartelech.

9. Vůbec bdíti nad tím, aby kartely, pak spolky, neb jiné korporace a podniky, dotčené v § 1 nevyvíjely činnost na škodu veřejných zájmů, hospodářských zájmů státu, odběratelů, neb spotřebitelů a nepůsobily neodůvodněné zdražování jakož i aby činností jich nebyl zadržován pokles cen.

§ 6.

Každý kartel jest povinen, pokud není podle platných zákonů již jinak zastoupen, zříditi representaci (zmocněnce, jednatele, výbor a pod.) pro území republiky, která jej zastupuje navenek. Pokud representace taková nebyla zřízena a zřízení komise vzato na vědomí, ručí všichni členové kartelu za splnění předpisů tohoto zákona.

§ 7.

Každý nově tvořící se kartel jest povinen:

Předložiti komisí do 3 dnů ve formě notářského aktu ve 4 vyhotoveních smlouvu (ujednání, dohodu, stanovy a pod.), jež slouží za základ zvolené činnosti kartelu, se všemi dodatky, vysvětlivkami neb přílohami, jež se vztahují na obor činnosti jeho. Usnesení neb dohody, jež nejsou obsaženy v podání tom, jsou neplatné a právně neúčinny.

Žádost za uznání právní existence budiž opatřena vlastnoručními legalisovanými podpisy representace, po případě zakladatelů neb proponentů.

Ze smlouvy a příloh musí býti patrným celý rozsah a obsah činnosti kartelu a doloženy motivy, jež k zmožení jeho vedou. Zejména musí býti uvedeno:

a) Jméno a sídlo kartelu.

b) Účel a prostředky k provedení jeho.

c) Odvětví podnikání, počet, jména a sídla i rozsah v kartelu seskupených podniků (firem).

d) Práva a povinnosti členů, jakož i způsob a rozsah ručení jejich za splnění obsahu stanov (smlouvy kartelové).

e) Jména, sídla a povolání osob, pověřených zastupováním kartelu navenek (representantů, jednatelů), jakož i práva a povinností jejich.

f) Způsob, jak se děje rozhodování aneb usnášení ve věcech kartelových, jakož i způsob jak rozhodují se spory mezi členy z poměru kartelového.

g) Doba trvání kartelu a způsob jeho zrušení.

Pokud nedojde proponentů (representantů, jednatelů) písemné rozhodnutí komise, nesmí býti s jakoukoliv činností započato.

Bylo-li na základě tohoto zákona uznání právní existence kartelu vůbec odepřeno, kartel neexistuje a smlouvy, ujednání, dohody neb jiná opatření jsou neplatná a právně neúčinná.

Kartely již trvající povinny jsou do 4 neděl po tom, co tento zákon nabude působnosti, zažádati u komise o uznání právní existence své. O žádosti platí vše, co v předchozích odstavcích tohoto paragrafu jest uvedeno, vyjma odstavec poslední. Žádost podati jsou oprávnění representanti kartelu (§ 6).

Komise má co nejdříve po dojití žádosti rozhodnouti o uznání neb odepření uznání právní existence kartelu. Dokud nedošlo rozhodnutí komise, nesmí kartel vykonávati žádné činnosti.

Bylo-li uznání právní existence kartelů vůbec odepřeno, kartel zaniká a všechny smlouvy, dohody, neb jiná opatření do rozhodnutí učiněné se rozvazují, po doručení rozhodnutí učiněné jsou neplatny a právně neúčinny.

Bylo-li později na něčí stížnost neb z moci úřední komisí uznání právní existence kartelu stávajícího v celém rozsahu odvoláno, kartel rovněž zaniká. Smlouvy, dohody neb ujednání či jiná opatření do doručení rozhodnutí učiněné se rozvazují, po doručení učiněné jsou neplatny a právně neúčinny.

Při částečném uznání právní existence kartelu neb při částečném odvolání uznání toho vztahují se účinky uvedené na část jím dotčenou.

§ 8.

Každý kartel jest povinen předložiti komisi do 3 dnů po schválení příslušným orgánem kartelovým veškeré změny původní smlouvy kartelové (stanov) neb jejich součástek, jakož i pozdějších doplňků. To platí zejména o věcech uvedených v § 7. O změnách neb doplňcích platí to, co řečeno jest v předchozím paragrafu.

V téže lhůtě jest komisi oznámiti rozchod kartelu, ačli trvání jeho nebylo již ve smlouvě kartelové časově omezeno. Kdyby však po uplynutí doby stanovené pro trvání kartelu mělo býti v činnosti v posavadním rozsahu pokračováno, jest to oznámiti komisi ve lhůtě uvedené v odstavci 1. O oznámení platí obdobně to co v § 7 uvedeno.

Kde jest v tomto zákoně předepsána forma notářského aktu, jest kromě toho notář, který při sepsání aktu spolupůsobil, povinen současně s jeho vyhotovením předložiti komisi 1 opis k vědomosti.

§ 9.

Kartely jsou povinny do tří dnů předložiti komisi všechna svá usnesení, opatření neb disposice, jež mají vztah na rozsah výroby, na tvoření cen, na odbyt, dodávku neb podmínky dodávkové, na způsob prodeje resp. dodávky (komu, za jakých podmínek má býti dodáváno neb od koho odebíráno a pod.), vůbec na volnost soutěže, ať usnesení či disposice vztahují se na všechny či jen na některé podniky ke kartelu patřící.

Totéž platí i pro korporace v § 1. odst. 3. dotčené, dále pro jednotlivé podniky, jimž to bylo komisí uloženo. Usnesení, opatření neb disposice, jež nebyly komisi řádně oznámeny, jsou neplatny.

§ 10.

Komise má právo usnesení, opatření neb disposice dotčené v § 9 z důvodů § 5 zastaviti a jejich výkon zakázati, neb jej na určité podmínky vázati.

Bylo-li komisí usnesení neb jiné opatření zastaveno a výkon jeho zakázán, nebo jeho provedení vázáno na podmínky je vážně ztěžující neb znemožňující, mají strany právo žádati rozvázání smlouvy o ně se opírající.

Ustanovení § 9 s účinky zde uvedenými vztahují se i na posud platná usnesení, opatření neb disposice trvajících již kartelů, korporací neb sdružení či jednotlivých podniků v § 1. odstavec 3. uvedených.

§ 11.

Komise jest oprávněna uznati právní existenci kartelů pod výminkami, že budou ustanovení stanov (smlouvy, dohody a pod.) kartelu neb usnesení či opatření ve smyslu § 8 pozměněna, doplněna neb některé body čí ustanovení vůbec vypuštěny. To požadovati může i později, objeví-li se toho potřeba (§ 5).

V takovém připadá jest kartelu dáno na vůli, aby buď výminkám komisí požadovaným se podrobil, neb činnost pozastavenou nezahájil resp. ji zastavil a rozhodnutí své komisi oznámil.

Pokud komise na oznámení to nedala vyřízení, nesmí s činností pozastavenou býti započato. Jde-li o později požadovanou změnu stavu komisí již jednou uznaného, smí v činnosti posavadní býti pokračováno až do konečného rozhodnutí komise.

§ 12.

Komise, vykonávajíc svůj úkol, jest oprávněna v případě naléhavé potřeby vyžádati si za účelem zajištění zásob předmětů potřeby, aby příslušný úřad správní provedl jich soupis, ve smyslu vládního nařízení ze dne 3. září 1920, č, 516 Sb. z. a n.

§ 13.

Komise jest dále oprávněna, kdyby bylo toho nevyhnutelně zapotřebí, aby obyvatelstvo státu bylo zásobeno předměty potřeby za přiměřenou cenu, žádati, aby ministerstvo pro zásobování lidu neb nespadala-li by věc do jeho kompetence, ministerstvo obchodu k jejímu návrhu vydalo podnikatelům příkazy o provozu, odbytu, výdělku, cenách dodávky, dodávce neb podmínkách dodavacích, jakož i o jiných potřebných opatřeních k cíli obeslání trhu předměty dotyčnými v dostatečném množství a za ceny přiměřené.

§ 14.

Komise nahlížeti může prostřednictvím svých orgánů, jež tím pověří, do všech knih a záznamů obchodních a jiných obchodních dokladů jednotlivých podnikatelů. Orgánům těm budiž dovolen vstup do všech provozoven, skladišť, zásobáren a dáno řádné a správné vysvětlení o věcech na podnik se vztahujících. Kdo by povinnost tuto neplnil, neb jiným plniti zabraňoval, podléhá trestům níže uvedeným.

O okolnostech rozhodných žádati může komise za přísežný výslech stran u soudu. Vyňaty z povinnosti té jsou jen věci, vztahující se na technická zařízení a výrobní způsoby, jež jsou výhradními obchodními neb výrobními tajemstvími podniku.

§ 15.

Komise jest oprávněna ustanoviti z úředníků jí přidělených neb z úředníků jiných resortů (se souhlasem nadřízeného úřadu centrálního) pro jednotlivé kartely (svazy kartelové) své zvláštní dozorčí orgány (komisaře), jimž přísluší i práva v § 14. odst. 1. vytčená.

Stejné právo náleží komisí i ohledně korporací a podniků v § 1. odst. 3. uvedených, kde to uzná za potřebné.

Komisaři tito buďtež zváni včasně do všech porad správních orgánů kartelů (spolků neb jednotlivých podniků v předchozím odstavci dotčených) neb do valných schůzí, budiž jim současně sdělen písemně i předmět jednání.

Komisaři dohlížejí na to, aby zákony a statut (smlouva neb dohoda kartelová) neb jinaká pravoplatně stávající usnesení nebyly překročovány a nebyla vyvíjena činnost, příčící se tomuto zákonu.

Kdyby proti tomuto bylo jednáno, jest komisař oprávněn usnesení neb výkon jeho či jinakých opatření zastaviti. Jest však povinen do 24 hodin podati o tom komisi zprávu, aby rozhodla. Rozhodnutí staň se co nejdříve. Dokud nebylo komisí rozhodnuto, nesmí zastavené usnesení neb opatření býti vykonáno.

§ 16.

Komise má právo vyžádati si přímo od veřejných úřadů, od veřejných neb soukromých korporací, organisací a podniků neb od jednotlivců zprávy, vysvětlení a posudky na úkoly její se vztahující. Veřejné úřady a korporace jsou povinny v rámci svojí kompetence podporovati komisi v jejím úkolu a vykonávati její dožádání. Každý pak jest povinen požadované zprávy, vysvětlení neb posudky podati, vyjma případy v § 14 poslední odstavec.

Komise má právo jmenovati v oboru své působností experty a poradce. Poradci a experti mohou býti přibíráni do porad komise s hlasem poradním.

§ 17.

Komise rozhoduje v oboru své působnosti s platností konečnou.

Pravoplatná rozhodnutí její, učiněná v oboru její působnosti, jsou pro soudy a rozhodčí soudy závazná. Závisí-li soudní rozhodnutí zcela nebo z části od zjištění spadajícího do kompetence komise, odročí soud rozhodnutí své, dokud nerozhodne komise.

§ 18.

Členové komise, úřednicí neb jiní orgánové jí přidělení, jsou povinni zachovati úřední tajemství o věcech, jež ve výkonu své funkce služby, neb úředního příkazu seznali.

§ 19.

Uznání právní existence kartelu, neb odvolání uznání toho, jakož i podstatný obsah rozhodnutí podle §§ 7 a 8 tohoto zákona s pozdějšími případnými změnami jest zapisovati do rejstříku kartelu vedeného komisí. Rejstřík ten jest zápisem veřejným a každý může do něho nahlédnouti.

Způsob vedení rejstříku, jakož i bližší ustanoveni o něm a o tom, pokud obsah zápisu má býti veřejně publikován, stanoven bude nařízením.

§ 20.

Přečinu dopouští se:

1. Kdo v dohodě s jinými vyvíjí činnost v § 1 odst. 1. neb 2. uvedenou, prve než bylo k tomu dosaženo uznání právní existence kartelu.

2. Kdo vykonává jako representant (jednatel, výbor) neb jiný orgán kartelu usnesení, opatření neb dohody takového obsahu, jak v § 1 odst. 1. a 2. uvedeno, prve než bylo dosaženo uznání existence kartelu.

3. Pod ustanovení bodu 1. a 2. nespadají případy uvedené v bodu II. odst. 2. § 7.

4. Kdo jest činným ve smyslu bodu 1. a 2. tohoto paragrafu, vykonávaje jakoukoliv činnost v rámci kartelu, jíž bylo uznání komisí odepřeno neb později odvoláno.

5. Kdo vykonávaje činnost kartelu, jehož právní existence byla uznána, překročí meze, jež byly smlouvou (statutem) komisí uznanou, neb jinakým rozhodnutím jejím podle zákona tohoto stanoveny.

6. Kdo vykonává jakékoliv usnesení, rozhodnutí neb opatření, jež bylo podle §§ 8 a 10 komisí zastaveno, jehož výkon zakázán, nebo komisi řádné oznámeno, nebo kdo jinému toto ukládá neb jej k výkonu svésti hledí.

Trestní činy tyto stíhají se veřejnou žalobou a trestají se soudem tuhým vězením od 2 měsíců do 3 let, neb peněžitým trestem od 10.000 do 200.000 Kč, za přitěžujících okolností obojím trestem kumulativně.

Pokus přečinu jest trestný.

§ 21.

Přestupku dopouštějí se:

1. Representant (zástupce, jednatel a pod.) kartelů neb spolků či korporací neb podniků v § 1 odst. 3. uvedených, pak notář, který podle své povinnosti neučiní včasné oznámení v zákonu tomto předepsané, nebo učinil je nesprávně neb neúplně.

2. Členové kartelu, kteří opomenuli včasně zříditi representaci (§ 6).

3. Kdo odepře neb znemožní orgánům komisí pověřeným vstup do provozoven, skladišť nebo zásobáren, kdo udělí jim vědomě nesprávné informace neb vysvětlení neb uděliti jim odepře neb zmaří.

4. Kdo odepře neb znemožní orgánům, komisí pověřeným, nahlédnutí do knih neb jiných obchodních záznamů neb dokladů.

Pod bod 3. a 4. nespadají případy uvedené v § 14 poslední odstavec.

5. Kdo jinakým způsobem přestoupí předpisy tohoto zákona, neb jich nesplní.

Přestupky v tomto paragrafu uvedené trestá příslušný úřad politický I. instance (administrativní vrchnost policejní) pokutami peněžitými od 1.000 do 50.000 Kč neb vězením do 3 měsíců.

Přestupky promlčují se v 6ti měsících.

§ 22.

O odvolání z nálezu trestního, vydaného podle §u 21. rozhodne II. instance zemský úřad. V III. instanci rozhoduje o odvolání ministerstvo vnitra.

Odvolání třeba podati u úřadu, proti jehož nálezu čelí ve lhůtě 14 dnů.

§ 23.

Tresty na penězích (pokuty) plynou do státní pokladny.

§ 24.

Ten, komu bylo činností, příčící se předpisům tohoto zákona, kartelem neb v jeho zájmu vykonanou v soukromých právech ublíženo, může se domáhati náhrady škody, neb ušlého zisku v případech §u 20 v řízení před soudem trestním, neb pořadem práva civilního, v ostatních případech cestou práva civilního.

§ 25.

Zákonem tímto se ruší § 4 zákona ze dne 7. dubna 1870, čís. 43 ř. z.

Počátek činnosti komise bude oznámen vládní vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 26.

Zákon tento vstoupí v platnost dnem vyhlášení.

Provésti jej přísluší ministru zásobování v dohodě s ministry pro průmysl, obchod a živnosti, sociální péče, zemědělství, vnitra a spravedlnosti.

Odůvodnění,

Mateřskou zemí ohromných kartelů, ovládajících častokráte v některých oborech výroby celý světový trh, byla Amerika. V posledních letech však také v Evropě se ukazují zjevně snahy vytvořiti i v našem dílu světa trusty, které by diktovaly všem odběratelům podmínky. Do popředí veřejného zájmu vystupuje kartel železářský, který tvoře se v západních zemích Evropy, chce podrobiti si všechny země ostatní.

Tvoření se velkých kartelů je známkou nejen vyšší hospodářské výrobní organisace, ale také pokračující koncentrace kapitálu a vzrůstající jeho útočností. I u nás, ačkoliv nejsme státem velikým, vidíme v poslední době rostoucí vliv a cítíme také tíživé následky kartelu cukrovarnického, bramborářského, kartelu velkoobchodníků dobytkem a masem a v poslední době docela kartel obchodu minerálními vodami.

Přemrštěné požadavky, zejména kartelu cukrovarnického, masného a bramborářského probudily celou naší veřejnost k ostražitostí. Výrazem této nutné opatrností a snahy odkázati kartely do příslušných mezí a znemožňovati diktátorské rozdělování výroby a cen zboží, jest i tento návrh zákona. Přiznáváme každému právo koalovati se s příbuznými živly, tedy i tvoření se kartelů. Jakmile však kartel začne rozvíjeti svojí činnost na škodu obyvatelstva a státu, jest povinností státu omeziti tuto škodlivou činnost a v případě pokračování, i činnost kartelů prostě zameziti.

Dělnictvo je na kartelech interesováno pouze zdánlivě, že mu za příznivých dob zabezpečují slušnější mzdy. Kartely však, ubíjejíce konkurenci, stávají se i na mzdovém pracovním trhu svrchovanými vládci a v příhodném okamžiku svojí útočnost obrací zejména proti dělnictvu.

Také odběratelé čím dál tím více jsou na kartelech závislí. Odběrateli přímými jsou buď zpracovatelé polotovaru, neb obchodníci. Postaví-li se proti kartelu, tento je prostě může hospodářsky zruinovati, protože mu kartel odepře zboží nebo polotovary prodati.

Nejhůře jsou ovšem postiženi konsumenti, které hospodářsky využitkovává jak kartel, tak případně zpracovatel polotovarů, neb obchodník. Čím více řetěz činitelů roste, tím bezmocnější je konsument a tím dražší je zboží.

Lichevní zákon otázku kartelovou neřeší. Byla tu, spíše tendence zakročovati proti malým, snáze postižitelným a méně utajeným místním konvencím podnikatelů (obchodníků, překupníků), než zasáhnouti škodlivou činnost mocného kartelu, diktujícího zdražování. Čím prostě je zdražovatel finančně mocnější, tím bezradnější bývaly úřady i občanstvo proti kartelu.

Národohospodářská definice kartelů jest různá, ale přece jenom příbuzná. Tak Brentano praví, že ťKartely jsou koalice výrobců za účelem udržení vysokých cen jejích výrobků,Ť Bücher uvádí, že ťKartely jsou smluvní dohodou samostatných podnikatelů, sledujících cíl, trvalým monopolním ovládnutím trhu získati co možno největší kapitálový zisk,Ť Profesor Liefmann nazývá kartely ťSvazy podnikatelů založené za účelem monopolního ovládnutí trhu.Ť Rakouská osnova zákona o kartelech z roku 1897 označuje kartely opatrněji takto: ťSamostatní podnikatelé sjednotí se k tomu cílí, aby solidárním postupem, zejména shodným omezením nebo vyloučením volné soutěže působili na rozsah výroby, cen nebo odbytu zboží.Ť V letech 1911-12 podala řada socialistických poslanců na Říšské radě vídeňské návrh na úpravu otázky kartelové. V roce 1912 došlo u ministerstva obchodu ve Vídni k velké anketě a utvořen byl v poslanecké sněmovně subkomitét národohospodářského výboru pro kartelové otázky. Moderní zákon kartelový však vydán nebyl, protože válka přerušila přípravné práce.

Československá strana národně-socialistická posuzuje tvoření se, vzrůst a výbojnost kartelů nejen se stránky hospodářské a socialistické. Také stanovisko národnostní je tu jistě spolumotivem. Národně-demokratická strana, representantka průmyslového a finančního kapitálu u nás sama prohlašovala v červnu 1925. ťPánem v zemi není jen ten, kdo má politickou moc, nýbrž ten, kdo vládne rolemi, lesy, hutěmi, továrnami, dolu a peněžním kapitálem.Ť A dále časopis ťNárodní DemokracieŤ napsal: ťNesmí býti v naší politice rozdílu mezí politikou státní a politikou národní. Vše, co jest státním, musí býti i národní a co jest národní, musí býti státní. Není-li tomu tak, je to neklamným znamením, že pánem v zemi naší je někdo, kdo našemu národu nepřeje.Ť

A my k tomu hned můžeme připojiti statistiku, která jest neklamným svědectvím, že my pány ve své zemí nejsme. Ohromnou většinou lesů vládne v našem státě bývalá šlechta a církevní řády. U těch nikdo vlastenectví hledat nebude. Také finanční kapitál ze značné míry je pod vlivem zejména německého kapitálu. Těžký průmysl, jako jsou hutě a doly, vládají z ohromné většiny němečtí držitelé. Pokud se týče průmyslu ostatního, vydal sám Bund der Deutschen statistiku, podle níž jest v naší republice velkoprůmysl jen ze 16.7 procent v rukou českých, ze 17 procent smíšený, ze 66.5 procent čistě německý. Specialisováno vypadá to takto: Textilní průmysl je ze 12.5 procent v rukou českých, 62.5 procent v rukou smíšených. Keramický a sklářský průmysl je jen ze 6.6 procent český, 6.5 proc. utrakvistický a 86.8 procent německý. Průmysl papírnický jest z 3.3 proc. český, z 13.2 proc. utrakvistický a 83.5 proc. německý. Kdyby se přehlížel kovoprůmysl, byl by jen nevelký přesun ve prospěch československého kapitálu. Průmysl cukrovarnický, pivovarský a pod. jest sice češtější, ale ve svých počinech ještě bezohlednější než průmysl, ovládaný Němci. Po uvolnění vázaného hospodářství cukerního okamžitě přistoupil kartel cukrovarnický u nás k pokusům o značné zdražení cukru. Ve třech letech kartel také třikrát ceny cukru pro domácí spotřebu zvýšil, aby si tak lehce a snadně nahradil ztráty na cukru exportovaném. Následkem volného řádění kartelu máme pomalu nejdražší cukr v celé Evropě. A náš cukr v cizině se prodává až o 50% laciněji, než u nás. O bohatých dotacích státu arci nemluvíme.

Stejně Svaz pěstitelů zemáků, ač dělá nákupy mnohem levnější po venkově, zadržuje dovoz bramborů do měst, aby pro sebe ceny neúměrně zvýšil. Také kartel nakupovačů a velkoobchodníků dobytkem diktuje ceny, neodpovídající prodejním cenám na venkově, ani nákupním cenám v cizině. Zadržuje také dovoz do některých měst (Kolín), a co tropilo Družstvo velkořezníků s výsekem zkaženého masa, volá zrovna po okamžitém kartelovém zákoně.

Ať se tedy obrátíme kamkoliv, vidíme v poslední době soustavnou snahu jednotlivých kartelů ovládnouti tržiště a diktovati prostě obyvatelstvu zač a jak má žití.

V Německu před válkou, pokud expansivně tlačil se na světové trhy silou průmysl německý, podporovaný veškerou silou německé politiky, nestavěli se nepříznivě proti kartelům. Naopak zákonodárství do jisté míry i tvoření kartelů usnadňovalo. Když však po válce světové prodělávalo Německo strašné krise a když vidělo, že znehodnocené valuty zneužívají i německé kartely, zakročilo se v listopadu 1923 proti kartelům. Vydáno bylo nařízení proti zneužívání hospodářské moci, stíhány byly a energicky potírány škodlivé výstřelky kartelů na celém poli hospodářském.

V Rakousku, jehož právní předpisy platí i v naší republice, pokud nebyly novým naším zákonodárstvím změněny, existoval koaliční zákon ze dne 7. dubna 1870, čís. 43 ř. z. (§ 4), namířený proti kartelům. Tímto §em prohlášeny mohly býti i kartely za neplatné. Přes to i v Rakousku před válkou kartely byly zřizovány a vliv jejich na hospodářský život byl velmi silný. Anglie jest zemí volného světového obchodu a volné soutěže. Proto se anglické zákonodárství stavělo přirozeně na stanovisko kartelům nepříznivé, vedouc ostrý boj s monopolními sdruženími, jež mají povahu kartelů. V roce 1920 vydán byl důležitý zákon, jímž státní správě jest vyhraženo obsáhlé právo zkoumati zisky, ceny a náklady výrobní v jednotlivých oborech průmyslu a energicky potírati přestřelky. Francie sice nemá žádného samostatného zákona o kartelech. Avšak v Code pénal v článku 419 a 420 nacházejí se předpisy, jimiž se potlačuje umělé zvyšovaní cen potravin a zboží, zvláště v případech, kde tohoto zvýšení bylo docíleno ťspolečností čili koalicí hlavních držitelů stejného zboží nebo potravin, která směřuje k tomu neprodávati jich, nebo prodati je jen za určitou cenu.Ť V červnu 1923 předložila francouzská vláda poslanecké sněmovně návrh zákona, směřující k zostření dozoru a potlačování nedovolené spekulace. Také za dob válečných vydána byla řada vládních nařízení ve Francii, jimiž konsumenti byli chránění před spekulativním zdražováním zboží.

U nás podala vláda veliký návrh zákona o nekalé soutěži. Zákon tento obsahuje v sobě mnohá cenná ustanovení, ale není žádnou ochranou proti zdražovatelské politice kartelů.

Poslanecký klub národních socialistů předkládaje tuto osnovu zákona o kartelech, na níž pracovala řada odborníků národohospodářských i právnických, očekává, že příslušné výbory parlamentní zákonem kartelovým se vážně budou zabývati.

Finanční úhrady zákon tento nevyžaduje. Podatelé navrhují, aby návrh zákona o kartelech byl předložen výboru zásobovacímu a ústavně-právnímu v poslanecké sněmovně.

V Praze, dne 13. prosince 1929.

Zeminová, dr Patejdl, Tučný, Špatný,

Hatím, O. Svoboda, Fiala, Bergmann, Sladký, Vatěk, Knejzlík, inž. Záhorský, dr Moudrý, Procházka, Richter, Lanc, Slavíček, Langr, Tykal, Mikuláš, Stejskal, David. Hrušovský, dr Stránský, Netolický, Polívka, Malý,