Podepsaní navrhují:

Národní shromáždění republiky Československé račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

V §u 11 zákona ze dne 17. prosince 1919. čís. 16 Sb. z. a n. mění se znění odstavce 2 takto:

ťII. Neustanoví-li obecní zastupitelstvo služného vyššího, činí ročně počáteční základní služné skutečných trvale zaměstnaných zřízenců v obcích majících do 3.000 obyvatel 3.600 Kč.Ť

Odstavec IV. téhož paragrafu budiž škrtnut a následující odstavce buďtež přečíslovány jako odstavec IV-VIII.

Článek II.

V §u 12 v předchozím článku citovaného zákona budiž povinná doba služební stanovena zásadně 35 léty.

V důsledku této změny mění se odst. 2 §u 14 téhož zákona takto:

ťKaždým dalším rokem služebním kvota tato vzrůstá a to o 2.4% jejich celkového služného (bez jiných přídavků) nejvýše však na 100% posledních zřízencových požitků do pense vpočitatelných.Ť

Článek III.

§ 18 téhož zákona mění se takto:

ťKaždému zůstalému manželskému, nevlastnímu, nebo adoptovanému dítěti zřízence, který měl právo na výslužné neb již byl ve výslužbě, přísluší po smrtí otcově příspěvek na vychování. Příspěvek tento přináleží schovanci, pokud schovanecký poměr byl založen smlouvou, schválenou poručenským soudem.

Příspěvek tento přísluší dítěti nebo schovanci pokud nedovrší 20. rok věku svého, pomine však, nastalo-li dříve zaopatření.

Na děti a schovance starší 20 let přísluší tento příspěvek jen:

1. Studují-li na veřejném nebo právem veřejnosti nadaném učelišti až do dokončeného studia, nejdéle však

a) do dokonaného 21. roku při studiu na středních nebo odborných školách,

b) do dokonaného 24. roku při studiu na vysokých školách, avšak jen studují-li s řádným prospěchem, anebo

2. jsou-li pro trvalou duševní nebo tělesnou chorobu k jakémukoliv výdělku neschopni.Ť

Článek IV.

Odstavec 1. §u 212 zákona ze dne 24. června 1926. čís. 103 Sb. z. a n. budiž změněn takto:

ťSlužební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných a zaměstnanců okresů, jakož i obcí, čítajících přes 3000 obyvatel, fondů a ústavů jimi spravovaných, jakož i jiných veřejných korporací a ústavů, stanovené služebními řády neb usneseními těchto korporací, buďtež upraveny dle tohoto zákona.Ť

Článek V.

Zákon tento nabývá ihned účinnosti a provede jej ministr vnitra.

Poměry obecních zřízenců byly upraveny zákonem ze dne 17. prosince 1919 čís. 16 Sb. z. a n. měrou velmi nedostatečnou, která neskýtá možností lidské existence Stanovení počátečního základního služného v obcích pod 3.000 obyvatel roční částkou 1200 Kč až 1500 Kč neodpovídá dnešním drahotním poměrům a bylo by tudíž spravedlivo, aby toto počáteční služné bylo zvýšeno na výši aspoň ročních 3600 Kč s ponecháním 12.5% trienálek a 20% příbytečným. Aby nebyl touto úpravou ohrožen stav finanční těchto menších obcí, navrhuje se zrušení tak zv. přídavku drahotního.

Odstavec 1. §u 212 zákona ze dne 24. června 1926 čís. 103 Sb. z. a n. stanovil mez úpravy služebních požitků zaměstnanců autonomních směrem nahoru, avšak opomenul stanoviti také povinnost těchto korporací upraviti požitky zaměstnanců jejich směrem dolů, tj. stanoviti zákonem, že veřejnoprávní korporace jsou povinny upraviti služební požitky svých zaměstnanců vůbec a zúplna dle požitků zaměstnanců státních.

Navrhovaná změna obou citovaných zákonů směřuje k nápravě křivd, jež postihly oběma zákony zaměstnance autonomních korporací, aniž by se ohrožoval finanční stav těchto korporací veřejnoprávních.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento iniciativní návrh přikázán byl výborům sociálně-politickému a ústavně-právnímu k brzkému ústavnímu projednání.

V Praze, dne 13. prosince 1929.