Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tamto zákoně:

čl. I.

§ 29. zákonů ze dne 23. července 1919. čís. 443 a 444 Sb. z. a n. se zrušuje a nahrazuje těmito ustanoveními:

§ 29.

Vdovský plat vyměřuje se v této výměře:

1. Neměl-li manžel ještě nároku na pensi (§ 21.) a zemřel-li za trvání služebního poměru, ve výši 40% pensijního základu.

2. Jinak ve výši dvou třetin pense, jíž požíval manžel anebo na kterou by měl právo, nejméně však 40% a nejvýše 50% pensijního základu. Vdovská pense nesmí však býti nižší, než 1500 Kč.

Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li s úředníkem ve společné domácnosti až do jeho smrtí nepřetržitě nejméně po dobu pěti let, z nich aspoň po dvě léta za jeho činné služby a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě.

Ostatně platí pro vznik a trvání tohoto práva stejné předpisy, jako pro vdovy.

Za okolností, hodných zvláštního zřetele, může se povoliti zaopatřovací požitek zcela nebo z částí vdově, se kterou vstoupil úředník do manželství teprve ve výslužbě, anebo v činné službě po 60. roce věku.

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinností dnem vyhlášení.

Čl. III.

Ministrovi vnitra se ukládá, aby tento zákon provedl.

Podle §u 29 zákonů ze dne 23. července 1919. čís. 443 a 444 Sb. z. a n. vyměřuje se vdovský plat podle služebních požitků, které by byly vypočitatelny pro vyměření výslužného manželova, tím způsobem, že náleží vdově jako vdovský plat z platu manželova včetně do 6.000 Kč 40% a z toho, co nad to bral, 15%. Naproti tomu vdovám po státních úřednících a učitelích, zařaděných do určité hodnostní třídy, patří pense ve výměře ad 1. a 2. uvedené, jak bylo stanoveno §em 5., zákona ze dne 17. prosince 1919. č. 2. Sb. z. a n. z roku 1820 o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance.

§ 1. zákona ze dne 20. prosince 1922. čís. 394 Sb. z. a n. ustanovuje, že se služné státních úředníků zvyšuje od 1. ledna 1923 o 75%. Následek toho jest, že se ve smyslu čl. XIV., odst. 1. prov. předpisů k zákonům ze dne 3. října 1907. čís. 63 a ze dne 29. května 1908. čís. 35 z. z. o úpravě služebních poměrů úředníků při okresních výborech a pří obcích, pozměněných a doplněných zákony ze dne 23. července 1919. čís. 443 a 444 Sb. z. a nař. zvyšuje o 75% i služné úřednictva samosprávného.

Toto zvýšení má přirozeně vliv i na pensi a vdovské platy. Vdovy po úřednících samosprávných byly by v poměru ke vdovám po úřednících státních velení citelně poškozeny, kdyby zůstalo pří dosavadním ustanovení § 29. zákona ze dne 23. července 1919 čís. 443 a 444 Sb. z. a n.

Poněvadž směřuje zákon ze dne 20. prosince 1922 čís. 394 a ze dne 24. června 1926 čís. 103 Sb. z. a n. k docílení parity mezi úřednictvem státním a samosprávným, činí se návrh, aby byly §§ 29 zákonů ze dne 23. července čís. 443 a 444 Sb. z. a n. změněny, jak svrchu jest označeno.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh tento přikázán byl výboru sociálně politickému k projednání.

V Praze dne 13. prosince 1929.