Po léta dožadují se svazy pensistů i organisace aktivních úředníků státu a jeho zaměstnanců, rovněž i všichni činitelé, kterým záleží na řešení otázky státních úředníků, právního a hmotného zajištění státních pensistů a jim na roveň postavených, žádajíce, aby jejich peněžní platy byly vyrovnány.

Sněmovní strany bez rozdílu postavily se za tento požadavek a ve velkém množství návrhů, interpelací a dotazů vládě a různými jinými kroky vyzývaly vládu, aby tuto otázku konečně uspokojivě vyřešila.

Avšak tyto práce, které, čím později tím mocněji byly zdůrazňovány vzhledem ke stále stoupající nouzi tisíců státních pensistů a jim na roveň postavených byly dosud marné, poněvadž finanční správa státu, majíc na zřeteli finanční stav státu, odmítala úpravu právních a hmotných poměrů pensistů v dožadovaném rozsahu. Proto zmocnila se postižených k nouzi po léta snášené tak zoufalá nálada, že by její hloubka všem odpovědným činitelům státu měla býti vážnou výstrahou.

Interpelanti pokládají tedy za nutné vyzvati znovu vládu, aby neprodleně uznala možné řešení problému státních pensistů a jim na roveň postavených za důležitou státní nutnost a aby podala Národnímu shromáždění návrh na toto řešení.

Interpelanti se táží, je-li vláda ochotna to učiniti a jaké přípravy již učinila, pokud jde o hmotné zrovnoprávnění pensistů zákonem.

V Praze dne 12. prosince 1929.

Seit Jahrein wird von den Pensionsverbänden wie den Organisationen der aktiven Beamten des Staates und dessen Angestellten wie allen Faktoren die interessiert im die Lösung des Staatsbeamtenproblems sind, die rechtliche und materielle Sicherstellung der staatlichen Ruheständler und Gleichgestellten verlangt mit der bestimmten Forderung, daß deren geldliche Bezüge gleichgestellt werden.

Unterschiedslos halben die Parteien des Parlamentes sich zu dieser Forderung mitbekannt und in einer großtun fahl von Anträgen, Interpellationen. Anfragen an die Regierung, des gleichen verschiedener an derer Schritte die Regierung aufgefordert, der Frage eine endgiltige befriedigende Lösung zu geben.

Stets jedoch blieben diese Arbeiten, welche je später Je stärker in Hinsicht auf die sich immer steigendere Not tausender staatlicher Ruheständler und ihnen Gleichgestellter betont wurden, bisher erfolglos weil die Finanzverwaltung des Staates rücksichtlich der Finanzlage des Staates eine Regelung der Rechts- und materiellem Verhältnisse der Ruheständler in dem geforderten Umfange ablehnte. Solcher Art ist in den Kreisen der Betroffenen zu der von ihnen Jahrelang ertragenen Not eine Verzweiflugsstimmung getreten, die in ihrem Ausmaße allen verantwortlichen Kreisen der Staatsverwaltung eine ernste Mahnung sein sollte.

Die Interpellanten erachten es deshalb als nötig, die Gesamtregierung neuerdings aufzufordern, ungesäumt die mögliche Lösung des Problems der staatlichem Ruheständler und der ihnen Gleichgestellten als wichtige Staatsnotwendigkeit anzuerkennen und der Nationalversammlung einen dieser Lösung dienenden Antrag zu überweisen.

Die Interpellanten fragen an; ob die Regierung hiezu bereit ist und welche Vorbereitung von ihr bezüglich der materiellen Gleichstellung der Ruheständler in gesetzlicher Bezahlung schon getroffen wunden.

Prag, den 12. Dezember 1929.