Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny zakýval se osnovou výše označenou ve své schůzi, konané dne 16. prosince a konstatoval, že osnovou nemá býti dosaženo ničeho jiného, nežli prostě prodloužení platnosti dosavadních norem, bez jakékoliv změny materielní. Po té stránce bylo ovšem vysloveno mínění, že nelze do roka očekávati předložení a uzákonění osnovy o úplně nové úpravě práva poplatkového, která by také vhodným způsobem přihlédla k dávkám za úřední výkony ve věcech správních, které jsouce pouhým doplněním poplatků, měly by s nimi splynouti, takže samostatná úprava této otázky dávkové v budoucnosti stane se bezpředmětnou. Lze tedy naprostou jistotou očekávati, že s prodloužením časové platnosti dnešního dávkového provisoria setkáme se v budoucnosti zcela určitě a neměl-li by býti parlament zatěžován opětným projednáváním krátce termínovaných předloh, tylo by vhodnější stanoviti již předem delší lhůtu, v našem případě nejméně do konce roku 1933. Poněvadž však sama osnova vládní navrhuje prodloužení jenom do konce roku 1930, nevidělo se rozpočtovému výboru navrhnouti po této stránce plenu sněmovny jakoukoliv změnu.

Vzhledem ke znění §§ 10 a 11 dosud ještě platného textu zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 253 Sb. z. a n., o dávkách za úřední výkony ve věcech správních, které dávají zemským správním výborům, pokud se týče komisím a okresním správním komisím, pokud se týče silničním výborům právo vybírati za úřední úkony, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod, vedle státních kolkových poplatků ještě zvláštní dávky podle tohoto zákona, byla by na snadě myšlenka, přestylisovati příslušná ustanovení s použitím novější nomenclatury o zemských a okresních zastupitelstvech. Potřeba tato však úplně odpadá vzhledem k tomu, že citovaná ustanovení §§ 10 a 11 stala se obsoletními, ježto zastupitelstva zemská i okresní příslušné dávky za úřední úkony ve věcech správních mohou ukládati již na základě norem jiných.

Vzhledem k tomu doporučuje rozpočtový výbor, aby vládní osnova byla schválena v tomto původním, nezměněném znění:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Platnost zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 253 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, se prodlužuje do konce roku 1930.

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1930; provedením jeho se pověřují všichni členové vlády.

Vybor současně doporučuje také schválení těchto resolucí, jím samým přijatých.

1.

Vláda se vybízí, aby obnovujíc příště návrh zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, pojala do znění zákona dávkový řád.

2.

Vládě se doporučuje, aby při novelisaci tohoto zákona pojala ustanovení dávkového řádu do zákona.

3.

Vláda Československé republiky se vyzývá, aby dosavadní sazebník dávek za úřední úkony ve věcech správních, který má býti vydán nově vládním nařízením, byl podroben důkladné revisi, při čemž sazby dávkové buďtež pokud možno sazbami kvotními.

Vládě se dále ukládá, aby tam, kde i po revisi sazebníku zůstanou v platnosti dávky rámcové, k tomuto sazebníku vydala směrnice, které by jasně určovaly objektivní znaky pro vyměření dávky v jednotlivých konkrétních případech.

4.

Ministerstvo sociální péče se vyzývá, aby při revisi sazebníku uvažovalo o zmírnění dávky za úřední úkony, jež se týkají poplatku z vystavování pasů vystěhovalcům.

V Praze dne 16. prosince 1929.