Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal ve.186. schůzi dne 28. června 1929 tuto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Právní pravidla obsažená v úmluvě mezi Československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 26. května 1928 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských (nadále "úmluva"), pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona.

§ 2.

(1) Platy plynoucí podle úmluvy (§ 1) Československému zúčtovacímu ústavu (nadále "ústav") tvoří společnou zúčtovací podstatu. Této podstaty jest po úhradě výloh řízení použíti k uspokojení československých věřitelů.

(2) Vláda vydá nařízením podrobnější předpisy o uspokojení věřitelů, jež zásadně stane se, způsobem poměrným, přihlížejíc při tom podle potřeby ku zvláštní hospodářské povaze jednotlivých druhů pohledávek a jednotlivých skupin nájemníků, jichž může býti také použito jako výkonných činitelů ústavu.

(3) Na úhradu výloh řízení, a to jak výloh ústavu, tak výloh vzniklých z přibrání činitelů dotčených v odstavci 2. vybírá ústav poplatek podle § 3 zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími. Poplatek tento stanoví se na 4% ze zůstatků připsaných československým věřitelům.

§ 3.

(1) V případech, kde úmluva (§ 1) vyhrazuje stranám rozklad k rozhodčí komisi nebo k rozhodčímu soudu, nemá místnost podle § 4 zákona č. 207/1922 Sb. z. a n.

(2) Podrobné předpisy o řízení před rozhodčími komisemi a rozhodčím soudem (čl. 13., odst. 5. a 6. úmluvy) uveřejněny budou ve Sbírce zákonů a nařízení vyhláškou ministrů spravedlnosti, financí a zahraničních věcí.

§ 4.

U hypotekárních pohledávek, které podle čl. 11. úmluvy přešly na ústav, zažádá ústav pouhým podáním za poznámku v knihách veřejných, že právo zástavní za takovou pohledávku nesmí býti ani na jiného převedeno, ani zatíženo, ani vymazáno bez přivolení ústavu, jež musí míti náležitosti vkladní listiny. Soud poznámku povolí nezkoumaje, zda pohledávka přešla na ústav čili nic.

§ 5.

(1) Byl-li závazek podle této úmluvy pravoplatně zjištěn, zůstává nuceným vyrovnáním nebo soudním vyrovnáním vůči dlužníku nedotčen.

(2) Poplatky, které ústav jest oprávněn vybírati podle čl. 13., odst. 13. úmluvy (§ 1), jsou útratami podstaty podle § 46, č. 1, konkursního řádu (§ 49, č. 1-3, býv. uh. konkursního zákona) a v řízení vyrovnávacím přednostními pohledávkami podle § 23, č. 1, vyrovnávacího řádu (§ 31 býv. uh. vyrovnávacího řádu).

(3) Závazky československých dlužníků které byly třeba jen jednou stranou přihlášeny nebo které byly právoplatně zjištěny, může ústav přihlásiti v konkursním nebo soudním vyrovnávacím řízení ústav může do řízení kdykoliv vstoupiti za maďarského věřitele s účinkem, že od této doby jest sám jedině oprávněn o těchto pohledávkách právně jednati. Ústav má právní postavení věřitele, za něhož nastoupil, a patří mu za každou pohledávku jeden hlas. Ustanovení § 94 konkursního řádu a § 41 vyrovnávacího řádu o ústavu neplatí.

(4) Bude-li v konkursu popírána pravost pohledávky, kterou podle předchozího odstavce ústav zastupuje, bude ve všech případech na odpůrci aby odpor uplatnil. Popření má jedině účinek, že popírajícímu (úpadci, správci podstaty, konkursnímu věřiteli) před zúčtovacími místy, před rozhodčí komisí (čl. 13., odst. 5., úmluvy) a před rozhodčím soudem (čl. 13., odst. 6., úmluvy) náleží ono místo, které by byl dlužník měl, kdyby konkurs nebyl býval vyhlášen.

(5) platebními vyzváními a jinakými opatřeními ústavu jest nakládati podle § 110, odst. 2., konkursního řádu (§ 145 odst. 1. a 2., býv. uh. konkursního zákona).

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti zároveň s úmluvou, provedou jej ministři financí, spravedlnosti a zahraničních věcí.

Dr. Hruban v. r.,

předseda.