Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Rýpar, de Witte.

171 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Krčmář, dr Meissner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 7 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Kaňourkovi, Polívkovi, Richterovi, Sedláčkovi, Chalupníkovi, Russovi, inž. dr Touškovi, Schäferovi.

nemocí posl. dr Stránský, Šamalík, Hrubý, Nejezchleb-Marcha.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. Schäfera, Böhma a Hrubého na včerejší den.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 28. března 1935, že senát projednal a přijal:

ve 295. a 296. schůzi dne 26. a 28. března 1935 osnovy:

zákona o pobytu cizinců (tisk 1472-III sen. 1935),

zákona o hlášení pobytu (tisk 1471-III sen. 1935), a to ve znění usneseném posl. sněmovnou,

ve 296. schůzi dne 28. března 1935 osnovy:

zákona o zcizení některých státních nemovitostí v Táboře (tisk 1454-III sen. 1935),

zákona, jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost III. části úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Rumunským ze dne 22. prosince 1930 o vzájemné podpoře při celním řízení, při zamezování, stíhání, trestání přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomoci v celních trestních věcech (celní kartel) (tisk 1461-III sen. 1935),

zákona o příslušnosti a organisaci vrchních soudů jako soudů státních a o řízení před nimi (tisk 1474-III sen. 1935),

zákona, kterým se doplňuje § 5 zákona č. 3/1878 ř. z. a § 434 tr. por. zák. čl. XXXIII/1896 ustanovení řádu soudu trestního o stížnostech zmatečních (tisk 1475-III sen. 1935).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2893 až 2900.

Odpovědi tisk 2861 (I až XII).

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 366. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Mlčocha.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2833) zákona o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy (tisk 2873).

Zpravodajem jest p. posl. Bečák.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve včerejší 366. schůzi sněmovny.

Lhůta řečnická jest 40 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kunz, Pelnář; na straně "pro" pp. posl. Vaněk, Bouška, Čížek.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. Kunzovi.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Již od r. 1930 pozorujeme pokles také ve financích samosprávných svazků. Tento pokles se v posledních letech stal pro tyto svazky přímo pohromou, takže všude proniká naděje, že se provede sanace, že se poskytne pomoc těmto svazkům. Příčinou tohoto úpadku financí samosprávných svazků není zákon o obecních financích z r. 1927, který byl v době konjunktury a také normálního hospodaření na místě, nýbrž pokles přirážkové základny, způsobený všeobecným úpadkem hospodářství ve státě. Tento úpadek hospodářství ve státě nastal, jakmile byly opuštěny cesty rozumných, upotřebitelných obchodních smluv a dohod mezi sousedními státy. Tak stojíme dnes před zříceninou velmi četných těchto svazků, které mají býti přece zárodkem a základem hospodářského pořádku a oživení ve státě. Nynější návrh, od něhož jsme očekávali ozdravění svazků, nás však velice zklamal, neboť jednak zavádí krutosti, které lze těžce snésti za nynější hospodářské bídy, jednak jest velice vzdálen toho, aby tyto svazky byť jen přibližně sanoval.

Jak nutná je však sanace obcí a okresů, je zřejmo již z toho, že již dnes musilo několik obecních starostů vykonati vyjevovací přísahy a že věřitelské ústavy vedou nyní exekuce na obecní statky, jako školy, soudní budovy, elektrárny a pod., ba dokonce často i na ulice a náměstí. Zcela nové je nám, že Všeobecný pensijní ústav a Sociální pojišťovna má právo dokonce bez žaloby vésti exekuci proti obcím. Tak se stalo v prosinci min. roku, že se proti 20 obcím vedly takové exekuce. Obce jsou často v tak tísnivém postavení, že musí dokonce platy zaměstnanců vypláceti ve splátkách. Jmenovitě obce, které v posledních letech zřizovaly vodovody, kanalisace a elektrisaci a počítaly se slibovanými státními subvencemi, které byly však teprve po letech vyplaceny, octly se ve velkých platebních nesnázích. Svaz německých samosprávných svazků sestavil v poslední době statistiku 51 obcí v Čechách a 11 obcí na Moravě a ve Slezsku, která podala tento nepotěšující výsledek: 51 obcí potřebuje na r. 1935 400 mil. Kč. Z toho připadá na splácení dluhů 109 mil. Kč, tedy více než čtvrtina, na ústřední správu 14 mil. Kč, to jest 10%, na bezpečnost 27 mil. Kč, to jest 7%, na zdravotnictví 33 mil. Kč, to jest 8%, na stavbu silnic 13˙3 mil. Kč, to jsou 3%, na sociální péči 29 mil. Kč, to jest 7˙5% a na školství 38 mil. Kč, to jest 9%.

Těchto 51 obcí má neuhrazenou potřebu 152 mil. Kč, což při 70 mil. Kč přirážek vykazuje ještě schodek 72 mil. Kč, který se zase zmírní jen 10%ním příspěvkem z vyrovnávacího fondu. 11 obcí moravských a slezských, jejichž rozpočty na r. 1935 máme před sebou, vykazuje potřebu 75 mil. Kč, úhradu 43 mil. Kč, tedy schodek 32 mil. Kč, proti čemuž stojí 14 mil. Kč obecních přirážek, takže tyto obce potřebují z fondu příspěvku 18 mil. Kč, ten však také bude dosahovati sotva 20% potřeby. Provedeme-li podrobnější kontrolu obecního finančního hospodářství, musíme s politováním konstatovati, že převážná část obcí, které trpí finanční bídou, jsou sudetskoněmecké obce, neboť v sudetskoněmeckých obcích úpadek průmyslu a velká nezaměstnanost silněji působí než v jiných krajinách. Jak příspěvky ze zemského fondu, tak i úprava obecních dluhů podle tohoto návrhu zákona činí se závislými na tom, že obce o pomoc se ucházející vybírají v nejvyšší přípustné míře všechny dávky a poplatky, které jim vybírati umožňuje zákon o obecních financích. Uložení těchto podmínek vede v četných obcích k často nepříjemným rozkladům. Krise samosprávy se zvětšuje také tím, že se stát nechová vlídně k samosprávě ještě existující. Trvale možno pozorovati, že stát obtěžuje obce často velmi zbytečně předpisy a rozkazy, kontrolou a revisemi a tím neobyčejně ztěžuje správu obcí. Ze samosprávy našich obcí se vyvíjí stále více nařizovací správa. Tak na př. jsme dostali od 1. ledna 1933 do prosince 1934 ne méně než 21 nových zákonů, které vyžadují spolupráce obcí. Nelze se tedy diviti, když se z obecních úřadů stále více stává podřízená instance úřadů a když obecní úředníci musí většinu svých prací vykonávati v přeneseném oboru působnosti. Mají tedy obce dobré právo žádati, aby se stát zabýval vážnou sanací obecních financí. Ale předložená osnova podle toho nevypadá. Zcela zvlášť nepříznivý účinek musí míti na výdělečné stavy zvýšení obecních přirážek o 50%, ba dokonce o 100%, poněvadž již dosavadní přirážky často přesahují výkonnost poplatníka. I když se praví, že se na tomto zvýšení lze usnésti jen v určitých případech a musí se to státi usnesením dvou třetin obecního zastupitelstva, přece ustanovení, že dohlédací úřad jest oprávněn v jednotlivých případech předepsati 350%ní a 400%ní obecní přirážky, jest neobyčejně kruté a jest to další omezení samosprávy.

Pokud jde o státní příspěvek 202 mil. Kč k vyvazení obcí z dluhů, kterýžto příspěvek činí ročně 120 mil. Kč pro Čechy, 44 mil. Kč pro Moravu a Slezsko, 34 mil. Kč pro Slovensko a 4 mil. Kč pro Podkarpatskou Rus, musíme konstatovati, že tento příspěvek jest příliš nepatrný, srovnáme-li jej s veškerými výkony obcí a okresů pro stát. S druhé strany se musíme tázati, ze kterých prostředků pan ministr financí hodlá vzíti těchto 202 mil. Kč a zdali po tomto sanačním fondu nemáme zase očekávati nové daně a zvýšení daní. Pokud jde o organisaci pomocného fondu, velice litujeme, že mezi zemské banky, které patří k pomocnému fondu, nebyl pojat také Slezský komunální a pozemkový úvěrní ústav.

Když jsou dnes obce zatíženy dluhy skoro 9000 mil. Kč a okresy přes 1600 mil. Kč a na úrokovou službu obcí v částce 711 mil. Kč jest k disposici jen 292 mil. Kč a na úrokovou službu okresů v částce 141˙3 mil. Kč jest k disposici jen 9˙1 mil. Kč, představovali jsme si, že tato sanace bude pronikavější. Dlužno také uvážiti, že zamýšlené vydání 5%ních dílčích dlužních úpisů neučiní asi na peněžním trhu zvlášť příznivý dojem. Nevyřešená zůstává stále ještě otázka, co se stane s obcemi, které mají miliony na dodavatelských dluzích nebo jejichž přirážková základna klesla se 100% na 20%.

Obce doufaly, že se jim poskytne zvláštní pomoc a podpora z půjčky práce, ale byly velice zklamány, neboť ze 2000 mil. upsané půjčky práce bylo obcím a okresům přiděleno jen asi 263 mil. Kč. Podle návrhu se obcím promíjí další vracení přeplatků z přídělů daně z obratu v letech 1921 až 1927. Očekávali jsme, že se promine i vracení přeplatků jiných přirážek z pozdějších let, ale o tom se tento zákon nezmiňuje. Často se stává, že obcím za takové přeplatky z dřívějších let berní úřady srážejí tolik na přidělovaných přirážkách, že jest tím ohrožena existence obcí. S druhé strany berní úřady vybírají úroky z prodlení z nezaplacených daní a ačkoliv většina těchto úroků z prodlení připadá na nedoplatky obecních přirážek, obcím je nevyplácejí.

Budeme-li hlasovati pro tento zákon, činíme to jen očekávajíce, že jest přechodnou výpomocí z nouze a že stát najde jiné prostředky a cesty, aby uvedl do pořádku finance samosprávných svazků. K tomu jest zapotřebí především, aby bylo oživeno naše domácí hospodářství a aby se obcím dostalo úlevy omezením přeneseného oboru působnosti, aby se povzneslo hospodářství především výhodnými obchodními smlouvami, přiměřenými ustanoveními o oběhu peněz a devis, jakož i smlouvami o největších výhodách a aby se činně podporoval cizinecký ruch. Také se musí věnovati zvláštní pozornost sudetskoněmeckým nouzovým okresům. Těmto okresům dlužno přede všemi jinými poskytnouti vydatné státní a veřejné dodávky a práce. Také usedlý obchodník a živnostník budiž chráněn před takovými filiálkami a podniky, které obci neplatí přirážek. Jen potom dospějeme zase ke zdravému národnímu hospodářství a tím i k vydatné sanaci financí samosprávných svazků. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Vaněk. Dávám mu slovo.

Posl. Vaněk: Slavná sněmovno! Několik let byla samospráva utěšována, že bude předložen vládní návrh na oddlužení samosprávy. Děje se to po několika letech, v době, kdy okresy a obce jsou u konce svých finančních sil, děje se to pozdě, ale přece.

Projednáváme osnovu zákona, kterým má býti ulehčeno zadluženým okresům a obcím, aby mohly konati své povinnosti zákonem jim dané. Důvodová zpráva vládního návrhu praví, že zákonem č. 77 z r. 1927 a zákonem č. 169 z r. 1930 nebylo dosaženo toho, co se předpokládalo, "neboť těmito zákony mělo se vnésti do hospodářství samosprávných svazků určité finančně-hospodářské zotavení". A přiznává se v této důvodové zprávě, že finanční zotavení samosprávných svazků bylo oddáleno dlouhotrvající všeobecnou hospodářskou krisí, na rozdíl od prohlášení pana ministra financí u příležitosti projednávání státního rozpočtu na r. 1935, který vytýkal samosprávným pracovníkům špatné hospodářství, že prý velkou část zadlužení v samosprávě "nutno přičísti nedosti opatrnému hospodářskému postupu v nakládání s docházejícími příjmy, zejména nedosti opatrné investiční politice".

Zadlužení samosprávy nestalo se vinou samosprávných pracovníků, jak se mylné vykládá. Menší příjmy samosprávy byly způsobeny berní reformou, a to jak zákonem č. 76 z r. 1927, tak i zákonem č. 77 z r. 1927 a zákonem o stabilisačních bilancích, jakož i dnešními hospodářskými poměry vůbec. Tady je hlavní příčina jak těžké finanční krise samosprávy, tak i nemožnosti konání dluhové povinnosti.

Samosprávné dluhy jsou důsledkem nezbytných potřeb samosprávy a zákonných opatření. Zákon č. 76 z r. 1919 sliboval samosprávě výhody, že obce budou zbaveny povinnosti starati se o školství, sociální péči a bezpečnost, ale dodnes se musí obce starati o tyto záležitosti, ačkoliv především stát by měl tyto povinnosti vzíti na sebe.

Jest potřebí si uvědomiti, jaké poměry byly v obcích po převratu a co bylo nutno všechno provésti. Školní řady naléhaly, aby budovy po použití vojskem byly upraveny. Z nařízení úřadů byly mnohde budovány nové hygienické budovy. Obce byly nuceny obnovovati a zdokonalovati své podniky jak výdělečné, tak nemocnice, chudobince a chorobince, neboť poválečný stav obyvatelstva vyžadoval dostatečné péče sociální i zdravotní. Sociální péče vyžádala si také větších nákladů na ochranu chudých vrstev, invalidů, matek, dětí a válkou zhroucených existencí místních příslušníků. Silnice, ulice, náměstí a komunikace vůbec musily býti po dlouhé době upraveny. Bytová nouze a nezaměstnanost dělnictva vynutila si přímou účast obcí na řešení těchto problémů, ale také rozvinuty stavební ruch státem podporovaný uložil obcím povinnosti, které dnes zatěžují obce náklady na komunikace, kanalisaci, vodovody atd.

Vydání na stavby samosprávy byly úměrné potřebě a není naprosto možno srovnávati je s náklady a zařízeními státních budov - ministerstev, škol hospodářských, státních ústavů, zemědělských museí, různých památníků a různých státních budov vůbec, kteréžto stavby mnohdy byly velkými procenty nákladu překročeny a které dnes zatěžují státní pokladnu. (Tak jest!).

Jak jsem zdůraznil, pro samosprávu byly neštěstím zákony č. 76 a 77 z r. 1927. Tyto zákony kromě okleštění pravomoci samosprávy způsobily samosprávě ve věcech finančních nesmírné škody. Zavedly limitované přirážky, ale zvedly systém dávkový.

Včera p. kol. Mlčoch zde naříkal nad velikým zatížením výrobních vrstev, ale opominul říci, že je to v důsledku zákona č. 76 z r. 1927 (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské: To není pravda!), pro kterýžto zákon hlasovala také živnostenská strana. (Posl. Jiráček: Ano, my se za to nestydíme, my se k tomu hlásíme! - Předseda zvoní.) Je nutno nejen agitovati proti daním, vážení pánové, nýbrž je také potřebí uvědomiti své občany, jak vykládati zákon č. 76. Ale bohužel to strana živnostenská nedělá, vážení pánové! (Výborně! - Různé výkřiky.)

Je potřebí, aby živnostenští poslanci a předáci vůbec informovali poplatné vrstvy, jak se dělají přiznání, aby je upozornili na lhůty, poněvadž lhůtami ztrácí se nárok na event. rekursy nebo zatěžují se tím poplatníci, se kterými se zde operuje, že jsou přetížení daněmi. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Bylo tu také řečeno p. kol. Mlčochem, že jsme dali samosprávě demokratické zřízení, že mohou v obci voliti všichni občané od 21. roku, ale tito občané prý nestejnoměrně platí na obecní povinnosti. Vážení pánové, to není pravda. (Posl. Jiráček: Zaveďte přirážky k dani důchodové! - Předseda zvoní.) Dávkový systém ve všech obcích vynáší více než přirážky k přímým daním. (Stálé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Vaněk (pokračuje): Mluví se stále o přirážkách k přímým daním, ale zapomíná se říci, že dávky nejvíce zatěžují nejširší vrstvy, mezi nimi také živnostníky, ale průměrně 70% obecních příjmů jsou dávky, na které přispívají také dělníci, veřejní zaměstnanci a všechny vrstvy. (Posl. Jiráček: Ano, ale platíme tyto dávky a ještě přirážky, to je ten rozdíl!) Samozřejmě.

Daňovými výhodami pro velké podniky, t. zv. zvláštní daní výdělkovou a stabilisačními bilancemi, pro které jste také hlasovali (obrácen k živnostenským poslancům), byly sníženy daňové základny, ba samospráva byla nucena vraceti na přeplacených přirážkách. Odpisem daní u velkých podniků byla citelně poškozena a velikými průtahy v předpisování daní utrpěla samospráva veliké škody.

Nejpalčivějším problémem je otázka zvláštní daně výdělkové. (Výkřiky.) U této daně je viděti nedomyšlenost daňové reformy, které nestačila ochrana průmyslových a jiných velkých závodů před přirážkami, poněvadž do této doby byly tyto podniky zdaňovány do 80% podle zákona 329 z r. 1921. Tato daňová reforma zakročila limitem přirážek a stabilisačními bilancemi, úlevami při zakládání nových podniků a zrušením zvláštní příspěvkové povinnosti průmyslových závodů.

Co znamenaly stabilisační bilance při snížených sazbách daňových, vidíme na tomto příkladě: Podnik, který měl ve své bilanci za rok 1930 pozemky v hodnotě 10.000 Kč a odpisoval 2%, t. j. 200 Kč, nyní si je nadhodnotil na 100.000 Kč, takže odpis 2% činí teď 2000 Kč. Budovy staré v hodnotě 60.000 Kč odpisoval 2%, t. j. 1200 Kč, nyní si je ocenil na 400.000 a odpisuje 2%, t. j. 8.000 Kč. Z budov nově zřízených za daňové výhody podle zákona 102/1921, odepsal již 50% mimořádně a 20% normálně, z původní ceny 1,000.000 Kč odepsal tedy 700.000 Kč. Byl by mohl odepisovati ještě 15 let po 20.000 Kč, nyní si je však ocenil obecnou hodnotou 1,800.000 Kč a může odpisovat 50 let po 36.000 Kč. (Slyšte!)

Tím se zdanitelný zisk snižuje o velké statisíce, což znamená snížení daně výdělkové o ohromné tisíce na několik desetiletí. Tím ovšem se snižuje také základna pro vyměřování samosprávných přirážek. Jak po daňové reformě klesla daňová základna zvláštní daně výdělkové jen v Čechách, vidíme z této statistiky: r. 1929 činila 63,600.000 Kč, r. 1930 již jen 59,145.000 Kč, r. 1931 44,600.000 Kč a r. 1932 pouze 41 mil. Kč. Dostala tedy samospráva v zemi České jen na přirážkách ke zvláštní dani výdělkové r. 1932 méně o 130 mil. Kč; uvážíme-li, že o stejnou částku dostala samospráva méně ze všeobecné daně výdělkové, znamená to 1/4 miliardy Kč. (Slyšte!) Touto částkou bylo by možno uhraditi rozpočtový schodek obcí a okresů v Čechách. Tak vypadá tolik vychvalovaná daňová reforma.

Správně včas předpisované a vybírané daně zachránily by samosprávě stamilionové částky, kterážto ztráta způsobila poruchy v celém jejím hospodářství. Neodůvodněně stanoveným limitem v době vysoké hospodářské konjunktury způsobena byla škoda ohromná a v jednotlivých obcích téměř hotová katastrofa.

Krise samosprávy nastala po 3 až 4 letech účinnosti těchto protisamosprávných zákonů. Nejprve se objevily důsledky v daňových základech. Samosprávě byly odňaty příděly z výnosu daně z obratu, dávka z motorových vozidel, z vyššího služného, výnos daně přepychové a rozdíl od limitovaných přirážek.

Upozorňuji na jeden klasický příklad, jaké neblahé důsledky tyto zákony měly.

Město Třebíč mělo r. 1927 příjem na dani z obratu 602.000 Kč, na dávce z motorových vozidel 44.400 Kč a na přirážkách 1,077.000 Kč; dohromady tedy z těchto tří titulů 1,723.400 Kč. Dnes nedostává toto město z daně obratové nic, dávka z motorových vozidel odpadla a na přirážkách je příjem 645.000 Kč, tudíž ztráta příjmová z těchto tří titulů činí 1,078.400 Kč.

Bývalý vyrovnávací fond, dnes zemský fond, má podle zákona hraditi schodek obecního rozpočtu, ale tento fond ani v jednom případě v žádném roce nenahradí žádné obci celý schodek. V posledních letech vyrovnává pouze 30% požadavků obcí na vyrovnávací fond s doporučením, aby nekrytý schodek byl vyrovnán úsporami na všech ostatních položkách. Zemským účetním úředníkům, vážení pánové, se tato rada samosprávným pracovníkům lehce udělí, ale v praxi se těžko provádí. Kde se má šetřiti? Zaměstnanci samosprávní jsou povětšině placeni jako zaměstnanci státní, na školství, chudinství a sociální péči vůbec se nedá už ušetřiti, jako na žádné z ostatních položek. Jaký je tedy následek? Že se neplatí úroky z dluhů a dále že dochází k žalobám, odhadům obecního majetku, exekucím, ba i k dražbám obecního majetku, čímž jsou způsobena samosprávě další vydání a ohromné škody.

Ve smyslu ustanovení §u 15 exekučního řádu a §§ 5 a 6 min. nařízení ze dne 6. května 1897 ř. z. musí se ke každé žalobě proti obci vyjádřiti dozorčí orgán nad obcemi, zda vzhledem k veřejným úkolům obce, o něž jest se jí starati, jest exekuce přípustná. Okresní úřady se vyjadřují povětšině zamítavě, zemské úřady jako instance odvolací, bohužel, šmahem exekuce povolují, někdy se zvláštním odůvodněním.

Obec byla žalována peněžním ústavem, že nezaplatila úroky. Okresní úřad sdělil na žádost okresního soudu, že exekuce není přípustna vzhledem k veřejným úkolům obce, o něž jest jí uloženo se starati, neboť připuštěním navrhované exekuce bylo by podstatně zmenšeno kmenové jmění obce a užitky z něho plynoucí. Proti tomuto rozhodnutí podává věřitel odvolání k zemskému úřadu a ten rozhoduje takto: Okolnost, že obec používá výnosu z obecních nemovitostí k plnění svých veřejných úkolů, je pro otázku přípustnosti exekuce nerozhodná, ježto obec má možnost upraviti svůj rozpočet snížením vydání nebo zvýšením ostatních svých příjmů, aby mohla dostáti svým zákonným a smluvním závazkům, což by ostatně musila učiniti také v tom případě, když by nevlastnila žádného majetku. Nemovitosti, obecní podniky, elektrárny, vodárny, jatky, jichž prodeje a nucené dražby se domáhá věřitel, nejsou nikterak samy o sobě určeny k plnění veřejnoprávních úkolů a obec jakožto veřejno-právná korporace tyto nespravuje, nýbrž tyto jako každý jiný soukromoprávný subjekt obhospodařuje. Nutno tudíž uvážiti, že kmenové jmění obce není ohroženo teprve povolením veřejné dražby na ně, nýbrž ohrožení to bylo přivoděno tím, že obec převzala svého času závazky, které nyní nemůže splniti. Měla proto obec sama již při původním zavázání se k určitému plnění uvážiti, jaké důsledky tím na sebe béře, a zda vzhledem na dřívější své smluvní a zákonné závazky může kontrahovati a plniti závazky nové.

Toto odůvodnění, slavná sněmovno, je velmi zajímavé. Tvrzení, že obec může snižovati ve svém rozpočtu vydání a zvyšovati příjmy, je naprosto falešné, poněvadž každá obec jistě vypjala svůj rozpočet již podle potřeby. V době, kdy obec půjčku uzavírala, měla si prý býti vědoma, jaké důsledky na sebe béře, tedy měla věděti, že přijdou zákony, které obec poškodí, měla věděti, že přijde hospodářská krise; ale zemský výbor, resp. zemský úřad, který dnes povoluje exekuce s takovým odůvodněním, svého času tyto půjčky povoloval, tedy také nemohl věděti, jaké přijdou neblahé zákony na samosprávu a že přijde hospodářská krise.

Od té doby, kdy se datuje hospodářská krise, upadla samospráva v důsledku svrchu jmenovaných zákonů do nemožnosti plnění toho, co bezpečně před těmito protisamosprávními zákony mohla dobře konati a také konala. Byly-li obce ochuzeny zákonem, musí býti tak zákonem obcím pomoženo. Dnes takovou osnovu projednáváme. Kdyby se zaručily obcím příjmy, které měly do vydání zákonů č. 76, 77 z r. 1927, nemusili bychom dnes projednávati zákon nám předložený.

Výtky, činěné obcím a okresům, že prováděly investice neproduktivní, nejsou na místě. Je dvojí druh investic, předně investice podnikové, tedy výnosové. Podniky obecní konají svoji dluhovou a úvěrovou službu. Elektrárny, plynárny, vodárny a jatky dostačí svými výnosy na plnění dluhové služby, na druhé straně však průmyslové obce a hlavně města podnikala v době popřevratové a v letech 1930 až 1933 investice za účelem zmírnění bídy nezaměstnaných. Je pravda, že není zákonného podkladu, aby se obce staraly o nezaměstnané, jak mnozí páni u zemských úřadů tvrdí, ale nezaměstnaní a dnešní hospodářskou krisí trpící občané přicházejí do bezprostředního styku se samosprávními pracovníky, mají blíže k obci než ke státním úřadům, a tady obce pomohly státu při řešení velké bídy povstalé z nezaměstnanosti tím, že podnikaly nouzové práce za příspěvku ministerstva soc. péče. (Výborně! - Potlesk.) Velká nezaměstnanost, bída a hlad, povstalé z těchto poměrů, přiměly mnohé politické úřady k tomu, že samy upozorňovaly obce, aby v zájmu zachování veřejného klidu a pořádku prováděly různé investiční práce, na které byly zemskými výbory povoleny výpůjčky a na které také přispívalo ministerstvo soc. péče z t. zv. produktivní péče o nezaměstnané. Mnozí účetní úředníci zemského úřadu, provádějící revisi obecního hospodářství, mají na mysli jenom zákonné předpisy, a takový úředník u pracovního stolu nemůže pochopiti, že obecní zastupitelstva v dnešní tak těžké době musejí míti také porozumění pro věci, které se dotýkají svými těžkými problémy nejen obcí, nýbrž i občanů a státu. Je samozřejmé, že zmírněním nezaměstnanosti zatěžovaly se zejména průmyslové obce nebývalými náklady, ale nutno uvážiti, že zde vykonaly obrovský kus práce pro stát. (Výborně!)

Také zvýšená úroková míra způsobila větší zatížení obecních rozpočtů. Agenda samosprávy rostla se vzrůstem výkonů a nových úkolů. Není snad jednoho zákona, ve kterém by se nepravilo: "obec jest povinna, obec musí býti nápomocna při provádění toho kterého zákona." Přenesená působnost na obce rozmohla se od převratu takovou měrou, že města mající 10 až 15 tisíc obyvatelů musí míti 2 úředníky a 1 zřízence, aby zdolána byla práce diktovaná přenesenou působností. (Výborně!) Okresní úřady, berní správy, berní úřady, okresní nemocenské pojišťovny, zemské úřady a vojenské úřady zatěžují obecní agendu tolik, že to vyžaduje nákladů desetitisícových. Samospráva ráda a oddaně plnila a plní tyto úkoly a povinnosti u vědomí, že tak činí pro zdar národa a státu. (Výborně!) Jest nutno uvážiti, že samospráva jako stát trpí hospodářskou krisí a poklesem kupní síly. Obce vykazují menší příjmy na všech obecních dávkách, základna daňová klesá, výnos dávek je menší a povinností obci neubývá, jsou stejné, ba mnohdy se zvýšily. Při tom se nezmenšují povinnosti obcí, které jim ukládá stát a zákony. Obce jsou zákonem povinny zřizovati a udržovati obecní knihovny, vésti voličské seznamy a nésti náklad spojený s volbami do obcí. Obce jsou povinny vésti pamětní knihy, umisťovati různé státní úřady, ubytovávati vojsko při nedostatečné náhradě, krýti náklady proti nakažlivým nemocem, přispívati na státní starobní renty, působiti při ochraně dětí nemanželských a v cizí péči. Města a větší obce musí nésti náklad na školy a musí přijímati žáky do vzdálenosti 4 km. Voláme proto, aby dávno předložený vládní návrh o újezdních měšťankách byl konečně projednán a proveden. (Výborně! - Potlesk.) Samospráva musí zpětně snižovati nájmy pozemků, musí pečovati o brance a lidi opuštěné, musí se postarati o umístění nábytku rodinám exekučně vystěhovaným, atd., atd. Obce na Moravě musí na rozdíl od obcí v Čechách platiti 23% školní přirážky. Bylo by spravedlivé, aby toto zatížení obcí na Moravě bylo odstraněno. (Tak jest!) Za 17 roků republiky mohla se provésti aspoň unifikace v tomto směru. Obcím by velmi pomohlo, kdyby vládou vydaná vzorná pravidla o vybírání dávek na základě nájemného nebo nájemní hodnoty bytů byla změněna. Základem pro vyměřování dávek je činže a činžovní hodnota bytů z roku 1927. Bylo by jak pro poplatníka, tak i pro obec spravedlivé, aby se dávky vybíraly na základě placené činže roku předcházejícího, před rokem zdaněným, jak se děje při vyměřování daně domovní a činžovní. Vládnímu návrhu zákona je nutno vytknouti, že dává možnost zvýšení přirážek o 50% obcím a 50% okresům. Zvýšení přirážek u obcí a okresů naprosto těmto samosprávným svazkům nepomůže, naopak, podle mého názoru, způsobí větší zatížení výrobních vrstev, které ještě zbyly, a tyto poslední ještě zničí.