Úterý 12. března 1935

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci zahraničního výboru, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato jest přijata.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 2668), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, podepsaná v Paříži dne 11. dubna 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. června 1934, č. 104 Sb. z. a n. (tisk 2779).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní za resignovavšího zatím posl. Slavíčka posl. Sedláček, za výbor zahraniční za omluveného posl. inž. Žilku posl. Machník.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor živn.-obchodní, p. posl. Sedláčkovi.

Zpravodaj posl. Sedláček: Slavná sněmovno! Aby určitým odvětvím československého průmyslu byly usnadněny výrobní podmínky, bylo nutno zvýšiti celní ochranu na zboží sazebních položek č. 445 a 459 československého celního tarifu, jejichž sazby byly však vázány obchodní úmluvou z 2. července 1928 ve prospěch Francie. Při posledním jednání s Francií o úpravu našeho dovozu zvýšením kontingentů pro náš dovoz do Francie vzdala se Francie dřívějších nižších sazeb a sjednány byly nové celní sazby pro uvedené položky v takové výši, jaká jest našemu průmyslu potřebná. Podobně jest tomu u zboží vyjmenovaného v čl. II, pro něž byla příslušná smluvní sazba dekonsolidována dodatkem z 23. března 1932 a nyní se obnovuje arci na vyšší hladině. Ustanovení čl. III pak bylo pojato do dodatkové dohody na žádost československého ministerstva financí, které si tuto změnu přálo k ulehčení celní služby.

Výbor živn.-obchodní projednal ve schůzi dne 26. června 1934 shora uvedený vládní návrh a usnesl se doporučiti posl. sněmovně ke schválení toto usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkovou dohodu k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, podepsanou v Paříži dne 11. dubna 1934 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. června 1934, č. 104 Sb. z. a n.

Doporučuji slavné sněmovně, aby přijala toto schvalovací usnesení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Machníkovi.

Zpravodaj posl. Machník: Slavná sněmovno! Zahraniční výbor projednal ve schůzi dne 5. prosince 1934 dodatkovou dohodu k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, podepsanou v Paříži dne 11. dubna 1934 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. června 1934, č. 104 Sb. z. a n., a usnesl se doporučiti ji posl. sněmovně ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena. Přihlášen je řečník na straně "proti" p. posl. dr Hassold.

Dávám mu slovo.

Posl. dr Hassold (německy): Slavná sněmovno! Je to sice řídký zjev, že se vůbec ještě někdo z oposice v této sněmovně hlásí ke slovu. Přes to chci dnes jednou promluviti o oboru, který není sice přímo na pořadu schůze, ale o němž pojednávalo několik vládních nařízení, takže přece při této příležitosti mohu zaujmouti stanovisko k této otázce.

Chci dnes promluviti o oboru zákonů, který se týká zemědělství a který má neobyčejný význam pro velkou oblast zemědělského hospodaření. Jest to obor zákonů o odkladu exekuce, o prohlášení za nouzové území a souvisící s tím otázka přeměny dluhů a vyvazení z dluhů. O těchto obšírných hospodářských oborech pojednávalo několik zákonů, které svým původem sahají zpět až do května 1933. Musíme zde rozlišiti dva obory: otázku odkladu exekucí a otázku prohlášení za nouzové území. Nejdříve byl vydán zákon z 5. května 1933 č. 74/1933 Sb. z. a n., který přinesl zemědělství přerušení normálního exekučního pořádku. Tento zákon byl myšlen jako nouzové opatření a pomýšlelo se na to, aby nebyl ponechán v platnosti déle než do konce roku. Již když tento zákon nabyl účinnosti, ozvaly se hlasy, které ukazovaly, že tento jednou nyní načatý předmět zákonů nedá se do konce roku prostě zprovoditi se světa. Také již v červenci 1933 bylo vydáno vládní nařízení, které naznačovalo, že tento zákon bude nutno prodloužiti. Skutečně také v prosinci 1933 byl tento zákon prostě prodloužen o celý rok. Zákon jako takový se dá prodloužiti, ale nesnáze, v nichž se ocitá zemědělství tímto prostým prodloužením, jsou velmi značné. Kdo měl v praksi co dělati s těmito otázkami, ví, že přerušení normálního zákonitého průběhu předpisů o exekucích, prodejích atp. má rozhodně dvě stránky. S jedné strany má to přinésti ochranu zemědělství, s druhé strany však to znamená nebezpečí, že se závazky zemědělství stále více nahromadí a že konec konců řešení těchto nahromaděných exekucí bude tím těžší. V prosinci 1933 byl tento zákon jen krátkým provisoriem na 8 týdnů prodloužen do 28. února 1934 a v této době byl úmysl tyto otázky řádně upraviti. Krátká doba a poměry způsobily, že to nebylo možné, a tak byl v únoru 1934 zase vydán zákon č. 33/1934 Sb. z. a n., který přinesl prodloužení odkladu exekucí do konce roku 1934. Léto 1934 přineslo však i nový druh zákonů, a to t. zv. prohlášení za nouzové území. Nelze pochybovati, že zemědělství mimořádně trpělo loni neobyčejnými poměry, zvláště suchem, takže bylo nutno učiniti jistá nouzová opatření. Nouzová opatření byla učiněna podle okresů. Jak se vybíraly tyto nouzové okresy, veřejnost se vlastně nedověděla; zdá se, že pracovaly komise, a pak snad i zemědělská rada mohla podati svůj posudek o těchto otázkách. Obyvatelstvo samo se dovědělo o těchto nouzových opatřeních vlastně teprve ze zákonitých ustanovení. Nouzová opatření platí často jen pro soudní okresy, a ni nikoliv pro celé politické okresy a působí, že jednotlivé soudy nestejně rozsuzují. Toto opatření je ovsem dvousečným mečem. Nelze pochybovati, že četní zemědělci naléhavě potřebovali této podpory, ale s druhé strany rovněž určitě nelze pochybovati, že rozličné živly často využily tohoto zákona, soustavně ho využívaly, a že neschopnost platiti nebo aspoň snížená neschopnost se proměnila v ne chuť platiti.

Ale jiný následek tohoto zákona měl přímo osudný účinek zvláště pro střední a drobné zemědělce. Bylo-li již dříve pro zemědělce poměrně těžko dostati úvěr, tyto zákony způsobily, že úvěr byl v praksi vlastně ubit. Dnes již skoro není možné pro střední hospodářství, které není příliš silně zatíženo, dostati vůbec ještě úvěr ať od Reiffeisenek, hospodářských záložen nebo městských spořitelen. Následek jest, že při notorickém nedostatku hotových peněz mezi obyvatelstvem stačí často nepatrný dluh, aby k těmto dluhům přistoupily zase útraty a nové útraty, takže pro tento odklad zemědělec musí často na útratách zaplatiti více, než kolik byl dlužen na jistině. Nedají se spočítati případy, že zemědělec nemůže zaplatiti ani příspěvků svým vlastním organisacím, na př. zemědělským nemocenským pokladnám nebo úroků Reiffeisenovým pokladnám a těm podobné, takže nastává nutnost, že tyto ústavy samy musí zakročovati proti svým vlastním členům nebo příslušníkům téhož stavu.

V říjnu 1934 byla tato nouzová opatření prodloužena a člověk musil býti přímo zvědav, jak se zákonodárné sbory vypořádají s těmito zákony do konce roku 1934.

Vážené dámy a pánové! Víte, že jsme zasedali ve sněmovně až do doby krátce před vánocemi a že zákony, jejichž účinnost se končila s koncem tohoto roku, nebyly v parlamentě vůbec projednány. I když se člověk o to zajímal, nemohl se ani dověděti, jak mají býti prodlouženy. Teprve když parlament odešel na prázdniny, vyšlo několik vládních nařízení, která tyto zákony prostě o rok prodloužila, tak vládní nařízení ze dne 22. prosince 1934 č. 258 Sb. z. a n. a další dvě nařízení z téhož dne č. 259 a 260 Sb. z. a n. Celý krátký obsah těchto vládních nařízení jest, že místo data 31. prosince 1934 bylo prostě položeno datum 31. prosince 1935. To jest prosté, ale zdali se to v praksi udrží, jest jiná otázka. Musíte si představiti, že při těchto odkladech se odkládá nejen splácení hypotečních dluhů nebo jejich zúročení, nýbrž často byl i při exekucích na svršky zabaven živý inventář. Představte si situaci zemědělce, když mu byl již r. 1933 na př. zabaven mladý dobytek a když tento dobytek byl tímto zákonitým prodlužovacím opatřením neočekávaně pojištěn na život, neboť zemědělec není oprávněn tento dobytek prodati, poněvadž by se tím dopustil zmaření exekuce. S druhé strany se přece nemůže zemědělec ocitnouti v neočekávaném vnuceném hospodářství, kterého nesnáší, poněvadž se zemědělské nutnosti, výnosnost jeho chovu dobytka a jeho potřeba nekryjí s automatickým prodlužováním zákonů. Následek toho jest, jak jsem měl příležitost viděti ve svém praktickém povolání, že ojediněle bez ohledu na exekuce byly tyto zabavené předměty a zvířata prodávány, že se to stalo všeobecně pravidlem, ačkoliv podle trestního zákona měl by býti zemědělec stíhán, protože se dopustil zmaření exekuce. Na jedné straně vyvíjí se prodloužením nemožnost prakticky je prováděti, na druhé straně hrozí zákonitý trest za zmaření exekuce. Bylo by naléhavě potřebí, aby se tyto otázky značné části našeho úhrnného národního hospodářství projednávaly zákonodárně vážněji než dosud. Ve vrstvách, které se těmito otázkami věcně zabývají, jsou stále četnější hlasy, které úplně jasně uznávají, že se touto cestou naprosto nedá pokračovati. Tak se na př. v poslední době svazový ředitel František Hilmer z Brna zabýval obšírně těmito otázkami a z jeho často kritických poznámek lze zřetelně pozorovati, že jest si plně vědom slabin tohoto zákonodárného oboru. Ukazuje na to, že zákon o odkladu exekucí způsobil již r. 1933 poměry, které mohly míti osudný účinek pro celé hospodářství, kdyby zemědělci nebyli na své dluhy platili více, než byli podle zákona povinni. Z prakse mi není známo, že se platilo více, než k čemu byl dlužník skutečně zavázán. Ale dobře vím, že se zde skutečně hojně projevil obávaný neblahý účinek. Hilmer praví dále, že se obava, že zákon o exekucích podkope morálku dlužníků, přece docela nesplnila proto, že zemědělské organisace to všechno podrobně vysvětlily. Jest to nepochybně velmi závazná stránka tohoto problému. Když někdo skutečně nikoliv nouzí, nýbrž zákonodárstvím byl sváděn a lákán, raději si pomáhal návrhy na odklad svých závazků, místo aby jim vyhověl, jest to stránka, která velmi silně postihuje a ohrožuje morálku obyvatelstva. Hilmer praví pak výslovně: "Ovšem mají užitek z takových dobrodiní tohoto zákona i tací zemědělci, jimž chybí poctivá vůle, aby přiměřeným přizpůsobením svých výdajů daným poměrům dostáli svým platebním závazkům, kteří pak žijí takřka na útraty věřitele. Proto již nesmí býti zákon o exekucích, který platí do konce roku 1935, prodloužen." Jest to hlas, jejž jistě nutno bráti vážně a jenž si ujasňuje, že tyto zákony jsou v nejzazším případě možné do konce letošního roku, i když již do té doby mohou způsobiti značnou škodu.

Táži se, jak se to má dále vyvíjeti. Jest možnost a nebezpečí, že se problém z toho vyplývající nebude projednávati již v této sněmovně a že bude na delší dobu přeložen, a nelze předvídati, jak a v jaké formě nastane vůbec přiměřené prodloužení. Představte si, že se po rozpuštění sněmovny sejde nová sněmovna a tato nová sněmovna bude míti určitě jiné starosti než zabývati se touto otázkou, takže lze předpovídati, že se učiní pokus prostě ke konci roku tuto otázku zase prodloužiti vládním nařízením. Jak dlouho vydrží zemědělství takové prodlužování? Tvoří se prostě vyslovený stav ex lex, poněvadž zemědělec musí prostě kráčeti cestou, kterou mu předpisuje příroda, a nikoliv cestou mrtvého paragrafu, poněvadž prostě jinak nebude moci hospodářsky se dále vyvíjeti.

V poslední době byly jak na německé, tak i na české straně na schůzích proneseny narážky, že se pracuje na otázkách z toho vyplývajících. To by byla jednak otázka t. zv. přeměny dluhů a jednak otázka vyvazení z dluhů. Dosud jsme se o obou otázkách dověděli bohužel ještě poměrně málo a nemohu k tomu zaujmouti stanoviska, poněvadž vůbec nevím, jak si povolaná místa představují tuto přeměnu dluhů. Teprve v posledních dnech zaslal ministr Spina severošumavskému sjezdu své strany pozdrav, ve kterém napsal: "Pracujeme plánovitě na velké a těžké, obšírné otázce přeměny dluhů zemědělců." Nějaký náznak, narážku, jak se tato otázka projednává, nelze bohužel pozorovati. V posledních dnech konali i čeští agrárníci schůzi v Brně a jako nový bod svých požadavků po stránce hospodářské vytyčili zřízení úřadu na ochranu drobných a středních zemědělců, který by měl provésti vyvazení z dluhů. Táži se vás, jak si lze představiti takové vyvazení z dluhů? Vyvazení z dluhů jest odpoutání od závazků, od dluhů, které zde jsou. Jen jednou pronikl do veřejnosti takový náznak ve článku, jejž uveřejnil "Venkov". V tomto článku se pravilo, že se pomýšlí nejen na snížení úroků, nýbrž i na snížení mezd a pojistného; a mimo to se prý má vytvořiti státní záruka, se kterou se mají umořiti hospodářské dluhy. Lhůta, splácení, má se rozděliti na pět až dvacet let. Pokud jde o hypoteční dluhy, lze pomýšleti na takové řešení, ale vychází se již přes to a pomýšlí se na krátkodobé dluhy, půjčky, které mají býti takto vyřešeny. Jak se takové provedení představuje v praksi, o tom se zřejmě ještě vážně neuvažovalo, ačkoliv široké vrstvy obyvatelstva se o to neobyčejně silně zajímají.

I Hilmer mluví o této otázce a ukazuje, že se má pro zemědělce vytvořiti vyrovnávací řízení zvláštního druhu a že se krátkodobé půjčky mají proměniti v půjčky se lhůtou splatnosti od 5 do 20 let. To by znamenalo zamrznutí peněžního trhu i pro jiné stavy a to pro drobné stavy, které na venkově mají co dělati se zemědělci. Když se na jedné straně zastaví platy, je jasno, že na druhé straně ustane příliv peněz a že proto musí nastati stagnace v celém zemědělství. Ale také se navrhuje, bude-li se žádati zaplacení hotovými, že se má poskytnouti sleva 20 až 40%. Považuji to za neobyčejně obtížné a to proto, že se musím tázati, který ze stavů, které na venkově mají co dělati se zemědělci, vykazuje skutečně 20 až 40%ní čistý zisk? Pohlédnete-li na drobného živnostníka, který je ve spojení se zemědělcem, znamená snížení jeho pohledávky o 20 až 40% nejen úplnou ztrátu jeho výdělku, nýbrž i ztrátu jeho vlastních výrobních nákladů. To neznamená nic jiného než hromadné vyrovnání na 60%, jinými slovy budou do tohoto vyrovnání strženy i jiné stavy, které pracují společně se zemědělcem. Ve skutečnosti by to způsobilo skutečnou platební neschopnost širokých venkovských vrstev. Mimo to ukazuji, že vláda ani stát se dosud nikdy nepokusily ve svém vlastním oboru prominouti dluhy. Bylo by bývalo nasnadě, kdyby se byla vláda zabývala otázkou prominouti zemědělcům nezaplacené daňové pohledávky. Mělo by velký význam, kdybyste se konečně zabývali úrokovou mírou, neboť vysoká úroková míra starých hypotečních dluhů u zemědělců jest palčivé zlo, které tak neobyčejně silně působí, že při zatížení hypotečními dluhy, ještě poněkud mírném, nebyli zemědělci ve špatných letech ani s to, aby dostáli svým úrokovým závazkům, nemluvě již o tom, aby mohli platiti anuity a konati přiměřené splátky. Kdyby se uvazovalo o přiměřené slevě hypotečních dluhů snížením úrokové míry, byla by to již vždy podstatná a značná úleva pro zemědělce. Mimo to měly by se ohromné požadavky na zaplacení daňových nedoplatků, které se často vymáhají velice bezohledně, projednati ve formě, aby to bylo úlevou pro zemědělce. Není to v pořádku, když vláda jde a třetímu škrtne, co je dlužen čtvrtému, poněvadž to jest zásah do soukromé právní sféry a do soukromého práva. K tomuto zásahu vlastně stát podle platných zákonů není vůbec oprávněn, i když ovšem má moc vydávati takové zákony. Podstatně významnější by bylo, kdyby stát zmírnil břemena, která v jeho prospěch tíží na zemědělství, protože by tím značně účinněji zasáhl, než je možné takovými zákony o odkladu exekucí a prohlašování za nouzová území.

Zamýšlel jsem pouze ukázati na tuto kapitolu, protože ji považuji za neobyčejně naléhavou a protože nestačí, aby tu a tam rozličné schůze pouze na to ukázaly, že se v této otázce pracuje, aniž se byť jen sebe méně dá na jevo, jak si představujete další vývoj a konečné řešení těchto otázek. Dosud bylo několikaletým odkladem dosaženo již toho, že se nahromadilo tolik závazků a exekučních pohrůžek, že kdyby tyto zákony náhle ztratily účinnost, přihrnula by se na lid přímo potopa, poněvadž se sešly tak ohromné sumy závazků, že zemědělec je dnes zadluženější než před počátkem účinnosti tohoto zákona. Ale tím nelze trvale pomoci, nelze přílivu vody do nekonečna brániti zřizováním hrází a nebezpečí spíše roste než aby se zmenšovalo. Proto jsem chtěl svými slovy ukázati, že je naléhavě nutno nenechati tyto zákony jako zákony o ochraně nájemníků platiti do nekonečna, nýbrž nalézti řešení, které by naprosto nebylo nebezpečím nejen pro zemědělství, nýbrž pro veškeré venkovské obyvatelstvo.

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru živn.-obchodního, p. posl. Sedláčkovi.

Zpravodaj posl. Sedláček: Vzdávám se slova.

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor zahraniční, p. posl. Machníkovi.

Zpravodaj posl. Machník: Nevím, co bych ještě přičinil.

Předseda (zvoní): Páni zpravodajové posl. Sedláček a Machník vzdali se slova.

Přistoupíme ke hlasování.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové, a to ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 2737), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 29. srpna 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5. září 1934, č. 197 Sb. z. a n. (tisk 2780).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. dr Zadina, za výbor zahraniční p. posl. Machník.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor živn.-obchodní, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Dodatková úmluva s Německem, kterou právě projednáváme, pojednává o zvýhodnění vývozu našeho chmele do Německa.

Německo chrání domácí produkci chmele dvojím opatřením: především vysokou celní sazbou, která činí v autonomním celním tarifu 150 říšských marek, a kromě toho zvláštním nařízením, podle kterého pivovary v Německu musejí dávati přednost při výrobě svému domácímu německému chmeli. Roku 1932 uzavřeli jsme s Německem zvláštní dohodu, podle které Německo snížilo nám pro náš vývoz chmele celní sazbu ze 150 Řm na 70 Řm a kromě toho slíbila německá vláda, že bude liberálně vyřizovati žádosti německých pivovarů za vyšší používání československého chmele.

Za tyto dvě veliké výhody, které se získaly pro vývoz našeho chmele do Německa, poskytla naše vláda zase Německu dvě jiné výhody, a to ohledně výhodného celního odbavování dehtových barviv z Německa k nám a ohledně povolení dovozu hašeného vápna z Německa do Československé republiky. Tato dohoda byla uzavřena r. 1932 na jeden rok a byla prodloužena po druhé r. 1933 a po třetí r. 1934 a to je dohoda dodatková, kterou právě projednáváme.

Výbor živn.-obchodní projednal tuto dodatkovou úmluvu ve schůzi dne 21. listopadu minulého roku a usnesl se doporučiti ji posl. sněmovně ke schválení podle obvyklé schvalovací formule:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkovou úmluvu k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednanou dne 29. srpna 1934 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5. září 1934, č. 197 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Machníkovi.

Zpravodaj posl. Machník: Slavná sněmovno! Ježto Německo k ochraně vlastního pěstování chmele nařídilo - nouzovým nařízením z r. 1931 - domácím pivovarům povinné používání domácího chmele v určitém minimálním poměru k celkové jejich potřebě a ježto zároveň zvýšilo clo na chmel na 150 marek, bylo nutno dohodnouti se s ním o takové úpravě, která by obhájila československé vývozní zájmy. To se stalo v dodatkové úmluvě ze dne 6. října 1932, jež byla uveřejněna ve Sb. z. a n. pod č. 159. Ustanovení úmluvy platila však pouze do 31. srpna r. 1933. Jejich platnost byla pak prodloužena - dodatkovou úmluvou z 21. srpna 1933 uveřejněnou ve Sb. z. a n. pod č. 179 - o jeden rok, a to do 31. srpna 1934. Když pak i tato úmluva pozbyla platnosti, bylo nutno - k zachování kontinuity - sjednati novou dohodu. To se stalo dodatkovou úmluvou z 29. srpna 1934, která platí po dobu platnosti hospodářské dohody z 29. června 1920, nejdéle však do 31. srpna 1935. Tato úmluva byla uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou uveřejněnou ve Sb. z. a n. pod č. 197. Přejímá úplně ustanovení svrchu cit. původní úmluvy ze 6. října 1932, pokud jde o chmel. Pro československý chmel zůstává tedy dále v platnosti clo 70 marek, jež bylo sníženo ze svrchu zmíněných 150 marek. Mimo to se německá vláda zavázala, že bude blahovolně vyřizovati žádosti svých pivovarů o používání československého chmele. Tím bylo dosaženo obhájení československých vývozních zájmů.

Z toho důvodu usnesl se zahraniční výbor ve schůzi dne 5. prosince 1934 doporučiti posl. sněmovně, aby tuto dodatkovou úmluvu schválila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme ke hlasování.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 4. odstavec pořadu.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Posl. Hlinka a druzi podali podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu návrh, aby pan předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dostavil se do schůze posl. sněmovny a podal vysvětlení o použití likvidačních přebytků fondu pro zaopatřování umělých hnojiv.

Návrh vyhovuje jedn. řádu a dám o něm rozhodnouti bez rozpravy prostým hlasováním.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Hlinky a druhů, aby pan předseda nejvyššího účet. kontrolního úřadu dostavil se do schůze posl. sněmovny a podal žádané vysvětlení, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

*

Sdělení předsednictva.

Přikázáno výboru se lhůtami.

Výboru ústavně-právnímu přikázány počátkem schůze rozdané vládní návrhy tisky 2841 a 2842 a k návrhu předsedovu byly jmenovanému výboru k podání zpráv o těchto vládních návrzích uloženy lhůty do čtvrtka, t. j. dne 14. března t. r. do 11 hod. dopol.

Dovolená.

K návrhu předsedovu dala sněmovna hlasováním posl. Grebáči-Orlovi dovolenou na dobu od 12. do 20. března t. r. pro neodkladné zaměstnání.

Omluvili se

nemocí posl. Ježek, dr Rosche a dr Matoušek.

Změny ve výborech.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Schweichharta za posl. de Witte.

Do výboru techn.-dopravního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Motyčku za posl. Krause.

Do výboru branného vyslal klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. Danihela za posl. Suroviaka.

Rozdaný tisk

mezi schůzí: Zpráva tisk 2844.

Oznámena schůze výboru zahraničního.

Předseda oznámil, že zahraniční výbor koná schůzi zítra ve středu dne 13. března o půl desáté hod. dopol.

*

Předseda sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 14. března 1935 v 11 hod. dopol. s

pořadem:

1. Zpráva výborů rozpočtového a zahraničního o vládním návrhu zákona (tisk 2836), kterým se nově určuje výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí býti poskytnuty podle II. hlavy zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu (tisk 2844).

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2841) zákona o hlášení pobytu [podle §u 35 jedn. řádu].

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2842) zákona o pobytu cizinců [podle §u 35 jedn. řádu].

4 a 5. Druhá čtení schvalovacích usnesení, přijatých v dnešní schůzi ve čtení prvém.

6 a 7. Nevyřízené odst. 5 a 6 dnešní schůze.

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trestní věci posl. Śliwky (tisk 2612).

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. inž. Kalliny (tisk 2621).

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Opavě v trest. věci posl. dr Schollicha (tisk 2636).

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Jihlavě v trest. věci posl. Novotného (tisk 2702).

12. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v N. Jičíně v trest. věci posl. Klimenta (tisk 2800).

13. Doplňovací volba náhradníků volebního soudu.

Schůze skončena ve 4 hod. 47 min. odpol.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP