Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

177 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Beneš, Bradáč, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, dr Franke, dr Hodža, dr Krčmář, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 9 hod. 18 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. inž. Novákovi, Wokurkovi, dr Buzkovi, dr Suchému, dr Novákovi, dr Moudrému.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru rozpočtového posl. dr Patejdla a dr Stránského za posl. Šmejcovou a Davida.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 351. schůzi sněmovny projev ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. dr Roscheho, projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Bródyho a projevy hrubě urážlivé z řeči posl. Töröka.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2750) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1935 (tisk 2760).

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté dne 28. listopadu t. r. ve 349. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" p. posl. Babel; na straně "pro" p. posl. Zářecký, Pik a Chloupek.

Uděluji slovo prvému řečníku, p. posl. Zářeckému.

Posl. Zářecký: Slavná sněmovno! Ve všech projevech členů naší vlády a téměř ve všech projevech členů této sněmovny jako červená nit se táhne snaha přispěti nějakým způsobem k řešení těžké otázky nezaměstnanosti v našem státě. Shledávají se všecky možné prostředky, které by přispěly, aby se nezaměstnanost dala vyřešiti nikoliv podporami, nýbrž prací. Je nutno, abychom se všichni snažili hledati práci pro nezaměstnané, a v dnešním svém projevu chci také přispěti k řešení této otázky určitým návrhem, který si dovolím přednésti.

Jisto je, že není dosti dobře možno, aby byla část dělnictva zaměstnána v průmyslu, který nemožno znovu oživiti, ani rozšiřovati, není možno ani v zemědělském průmyslu, cukrovarnictví, lihovarnictví přikročovati k rozšiřování podniků, není možno rozšiřovati práci v dolech - slyšeli jsme tady, že počet nezaměstnaných dělníků v dolech stoupá - ale zbývá zde přece jen určitá možnost, kde můžeme zaměstnati určitý počet dělníků, a to dobudováním průmyslu mléčného. Průmysl mléčný je jediný, který rostl i za těžkých poměrů posledních let, i za těžké krise. Vidíme, že se budovalo v poslední době asi 10 družstevních podniků mlékařských, ovšem za těžkých předpokladů a těžkých podmínek, je však potřebí, abychom přikročili k dobudování tohoto mléčného průmyslu tak, jak je vybudován ve státech jiných, abychom se tak postavili do řady těch kulturních národů a států, které řeší organisování mléčné výroby tak, jak to doba s sebou nese a žádá.

Vážení přátelé, u nás je situace taková, že máme v naší mléčné výrobě jenom 1/10 této výroby spravovánu tak, jak má býti řádně spravována, a s 9/10 výroby mléčné není hospodařeno racionelně, jak by výroba tato vyžadovala. U nás se na př. vyrábí do roka asi 10.000 vagonů másla, z nichž něco málo přes 1.000 vagonů je máslo mlékárenské, čajové, které snese skladování a následkem toho také přesuny z dob nadbytku do dob nedostatku, a 9.000 vagonů je máslo selské, které nesnese skladování, které musí býti prodáváno překotně a často pod cenou. Z těchto cenových výkyvů pravidelně ani konsument nic nemá a mimo to způsobuje překotná nabídka na trzích chaos a nedá se to přemoci jinak nežli přeměněním tohoto másla na máslo čajové. Toto je jediná cesta, žádná druhá neexistuje. Abychom mohli tuto cestu nastoupiti, je potřebí rozšířiti síť másláren asi ještě o 50 podniků pro nejbližší dobu, abychom ve všech oblastech našeho státu měli zařízené a podle potřeby strojově vybavené máslárny na výrobu čajového másla, abychom tak mohli tuto výrobu usměrniti a zásoby, které vznikly v dobách přebytku - to jest na jaře a v dobách chrástu řepného - uskladniti a přenésti do dob nedostatku, který se pravidelně dostavuje v červenci nebo v měsících zimních. V těchto dobách dovážíme k nám máslo z ciziny úplně zbytečně, neboť bychom si toto máslo mohli hladce vyrobiti doma, jelikož máme mléka nadbytek. Můžeme toho dosáhnouti však jenom tenkráte, když konsumenta uspokojíme rovnocenným a jakostním výrobkem našeho másla čajového, které musíme vyráběti v našich máslárnách.

Vážení přátelé, tento nedostatek náležité organisace výroby mléčné má za následek veliké národohospodářské ztráty. Přihlédneme-li k tomu, že na př. jenom ztráta na ceně selského másla proti čajovému máslu činí průměrně 5 Kč na 1 kg, pak tato ztráta vyčíslena u 9000 vagonů znamená národohospodářskou ztrátu 450 mil. Kč. Ale je tu ještě další ztráta na kvalitě a na množství. Při domácím zpracování spotřebuje se na l kg másla o 5 l mléka více než v řádně zařízené máslárně a promítneme-li tento nedostatek do číslic, pak vidíme, že následkem větší spotřeby při 9000 vagonech to činí 450 mil. litrů mléka, ze kterého by se nechalo v máslárně @a 25 l vyrobiti 18.000 kg másla po 18 Kč za 1 kg, což činí 324 mil. Kč. Celkem činí národohospodářská ztráta následkem špatné kvality a kvantity másla 770 mil. Kč. Tuto ztrátu je možno odčiniti a napraviti. K tomuto kroku je nutno přikročiti zvláště proto, poněvadž vidíme, jak produkce mléčná postupně stoupá. Podle statistiky, kterou máme po ruce, vidíme, počítáme-li průměrnou dojivost v Čechách na jednu dojnici a rok 1800 l, na Moravě 2000 l, na Slovensku 1500 l, na Podkarpatské Rusi 1200 l, že vyrábíme 4.352,680.800 l mléka, a počítáme-li 1 Kč za 1 l činí hodnota tohoto mléka 4 1/2 miliardy Kč. Toto mléko je u nás zpracováváno racionelně jenom v 879 podnicích, jednak soukromých, jednak družstevních, které zpracovaly podle statistiky Státního úřadu statistického provedené k 1. lednu letošního roku, a to družstevní mlékárny 336,360.004 l a při tom vyrobily 9,737.899 kg másla, soukromé podniky pak zpracovaly 182,441.281 l a vyrobily másla 2,002.716 kg, takže celkem bylo racionálně zpracováno 518,801.285 l a vyrobeno 11,740.615 kg másla V procentech vypočítáno je to asi slabých 12 % výroby mléčné, s kterými je hospodařeno tak, jak hospodařeno býti má.

V jiných státech kolem nás je situace naprosto jiná. V Německu mají zařízeno již dnes 12.000 podniků mlékařských, ve Finsku 682, v Holandsku 608, v Dánsku 1388, v Polsku 1600, v Rakousku 1000. Polsko a Rakousko jsou země, které daleko později počaly organisovati mléčnou výrobu, a již dnes nás předhonily, takže je musíme dnes doháněti. Je potřebí, abychom si uvědomili, že tyto věci musíme řešiti vlastní silou, kde tato síla nestačí, že je také na druhé straně nutné, aby i stát zde určitým způsobem povzbudil činnost, která směřuje k zmírnění nezaměstnanosti v našem státě. Také z toho důvodu je potřebí, aby stát zakročil zde určitým způsobem.

Je ještě dosti značná cenová disparita mezi zemědělskými výrobky, v tomto případě třeba mezi mlékem a ostatními výrobky, které zemědělec potřebuje. Přirovnám jenom dva takové artikly. V mlékařských podnicích spotřebuje se velmi mnoho uhlí. 1 q tohoto uhlí stál u nás před válkou 2 K. Mléko prodávalo se za 8 až 10 krejcarů. Potřebovali jsme tedy na 1 q uhlí 10 litrů mléka. Dnes stojí toto uhlí 34 Kč a potřebujeme tudíž nikoliv 10, nýbrž 20, 25 i více litrů mléka na 1 q uhlí. Můžeme přirovnati také jinou věc. Práci zednickou. Zedník před válkou u nás pracoval za 3 Kč denně, pracoval tedy za 15 litrů mléka po 20 hal. Dnes dostává 32 Kč, se sociálními břemeny až 42 Kč na den, a je tedy potřebí nikoli již 15 litrů, nýbrž 25 litrů mléka po 1.60 Kč, aby jeden pracovní den byl mlékem zaplacen.

Za těchto poměrů je samozřejmo, že není dosti dobře možno, aby zemědělci budovali nové mlékařské podniky, poněvadž tato dis parita je ubíjí a takový podnik nestaví se rentabilně Navrhujeme, aby stát zakročil v tom směru, že by poskytl jen úrokování 1/3 pro stavěného nákladu po dobu 15 let. K tomu účelu bylo by potřebí ročně 4 mil. Kč. To by mělo za následek, že by se další dvě třetiny, tedy 8 mil. Kč ročně na úrokovou službu z pro středků soukromých zainteresovaly do této akce. A promítneme-li to v číslicích, pak vy padá to tak, že bychom měli k disposici v prvním roce při účinnosti tohoto opatření 4 miliony plus 8 milionů Kč soukromého kapitálu, tedy 12 mil. Kč, které činí úrok při 6 % ze 200 mil. Kč. A připustíme-li, že polovina této částky by musela býti věnována na pod niky, které se právě budují, a na podniky starší a jen polovina by přišla k dobru pro příští rok, pak přece by se jen jednalo zde o 100 mil. Kč, které by byly k disposici pro nový stavební ruch, pro nové zaměstnání stavebního dělnictva a tím zmenšení nezaměstnanosti. Tedy pomocí 4 mil. Kč ročně by se vyvolal ruch stavební a jiný v sumě 100 mil. Kč, čímž by se podstatně přispělo k zmírnění nezaměstnanosti.

Ale, vážení přátelé, já jdu dál a tvrdím, že by se zvýšil i příjem státu, a mám zde poznamenáno, že v takovémto případě, když zaklá dáme mlékařská družstva, musí tato platiti obratovou daň. Naše mlékařská družstva odvádějí obratovou daň ve značné výši. Mám zde několik příkladů, které mohu uvésti. Obec Dobrá Niva má základ daňový 13.000 Kč, jediná sýrárna Soc v obci zaplatila za rok 20.000 Kč jenom na dani obratové. Máme Čejetičky, které zaplatily za 8 roků 1,400.000 Kč tedy 175 tisíc Kč ročně, a Troju, která zaplatí - ročně 283.000 Kč na dani obratové. Tedy budováním nových podniků mlékařských se poskytuje možnost příjmů pro státní pokladnu z obratové daně, která takto státu uniká. V několika málo letech tato investice byla by úplně zaplacena.

Mimo to je potřebí, abychom porovnali podporu mlékařství s podporováním jiných od borů podnikání. Mohu uvésti jenom nejbližší nám, elektrisaci, o které se mluví. Jistě zasluhuje podpory, ale při elektrisaci se nikterak výrobky nerozmnožují, ani se jejich jakost nezlepšuje. Zdá se, že podpora, která se zde elektrisaci poskytuje, je správná a že takovým podporováním zpříjemňuje se život.

Podporujeme vodovody z důvodů zdravotních a bezpečnostních a zase jistě výrobků se tím více nevyrobí, ani jakost výrobků se nezvyšuje a přece se to dělá jen z důvodů zdravotních a bezpečnostních.

Dále podporujeme melioraci. Zde nastává určité zlepšení bonity, větší snad kvalita i kvantita vyrobeného obilí na zmeliorované půdě, ale výsledky této meliorace objevují se teprve po několika letech, takže rentabilita hospodářského podnikání se teprve v pozdějších letech k nám vrací, kdežto při podporování mlékařství máme zde všechny podmínky spojené, jsou zde důvody zdravotní, usnadnění výroby, zlepšení kvality a kvantity a mimo to při stejném krmení dosažení větší výnosnosti a to ihned, jakmile se zavede a ne až po letech. Je tedy zřejmo, že podporování mlékařství jest jednou z nejrentabilnějších možností, která se zde státu skytá.

Je potřebí zdůrazniti, že rozpočet ministerstva zemědělství stále se snižuje. Není sporu, že krise zachvátila nejvíce stav dělnický, nezaměstnanost atd., a stav zemědělský. Měl by tedy po právu býti rozpočet těchto dvou resortů, které mají na starosti dělnictvo nezaměstnané a zemědělství, zvyšován. Ale vidíme, že se u zemědělství děje pravý opak, že nemá ministerstvo zemědělství prostředků, aby podporovalo tak důležité odvětví, jako je výroba mléčná. Dnes stojíme právě před řešením této otázky v Praze a okolí. Je pravda, že nemáme ještě dostatečně podchycenou a zorganisovanou výrobu. K tomu právě směřuje návrh, který přednáším. Tvrdím, že bez řádné organisace výroby nepodaří se nám organisace odbytu a obchodu. V poslední době vidíme, že se v Praze vyvinul veliký boj mezi pražskými mlékárnami a zemědělci a že se tento boj také rozšířil i do řad konsumentských atd. Jaký důsledek se nám projevuje? Poslední pokles cen o 20 haléřů na pražském trhu přesunuly pražské mlékárny na zemědělce. Uzavírají smlouvy se zemědělci na ceny o 20 haléřů a ještě více nižší, než byly před tím, a tak vidíme, že tento pokles postihne především naše zemědělce. Tento pokles je velmi značný. Do Prahy dodává se denně přes 300.000 litrů mléka. Pokles 20 haléřů na litru znamená ztrátu 60.000 Kč denně pro zemědělce dodávající mléko do Prahy. To je měsíčně 1,800.000 Kč. Ztráta, kterou zemědělství velmi těžce snáší, poněvadž bylo postiženo v posledním roce suchem a cena krmiv stoupla. Cena, dnes v Praze dosahovaná za mléko, neodpovídá naprosto rentabilní ceně mléka a také ne kryje výrobní náklady. Mohlo by se namítnouti, že nutno snížiti režii v mlékárnách, která je vysoká. Je beze sporu v některých mlékárnách vysoká, ale je možno dojíti ku snížení režie jen tenkráte, když upravíme náležitě obchod na trhu, když nenecháme chaos, který dosud na trhu vládne, a zavedeme pořádek. A tu je potřebí, abychom si odpověděli na otázku, co tomu řekne konsument. Jak to vypadá s konsumentem, toho nejlepším dokladem jest, co píše "Telegraf" ze dne 6. listopadu t. r. (čte): "Kdyby nebylo 4 kontrolorů bývalého lichevního úřadu, dnes kontrolorů zemského úřadu, odd. 27, nevěděla by Praha, že je zásobována mlékem, zbryndaným vodou a zbaveným tuku a máslem znehodnoceným margarinem, nevěděla by, že je tímto způsobem okrádána přímo ve velkém, nevěděla by, že dnes je znehodnocování mléka a rozmnožování másla margarinem velmi výnosnou živností, proti které není léku, poněvadž zákon o falšování potravin zná na toto provinění jen korunové tresty, na které jsou padělatelé ochotni se předplatit.... Každý měsíc tohoto roku odebrali v různých obchodech a na různých pražských tržištích průměrně 150 vzorků falšovaného mléka a másla. V zabavených vzorcích mléka bylo zjištěno ve státním zdravotním ústavu různé procento přimísené vody a různé procento odtučnění mléka odstředěním nebo pouhým sebráním tuku. Ve většině vzorků mléka bylo nalezeno 10 až 25 % přilité vody. Ve zbývající menší části bylo vody mnohem více, někdy tolik, že vlastně nešlo o falšování mléka vodou, nýbrž vody mlékem. Neboť co říci o mléku, do kterého bylo přilito 69% vody? Nebo o mléku, z jehož 1 litru se pomocí vody udělají 2 litry?" Cituji úmyslně časopis konsumentský, který v tomto článku velmi pěkně vystihuje skutečnost, která je taková, že konsument nedostává mléko jakostní, nýbrž falšované a jest bit v nízké ceně více, než kdyby platil cenu řádnou za řádný výrobek, který by mu zaručil jakost předepsanou zákonem. Je potřebí, abychom si uvědomili, že jen chaos, který na trhu vládne, zavinil dnešní pokles cen a že tento pokles cen v mnohých případech vymstí se na konsumentech zhoršením jakosti. Dnes situace je taková, že obchodu mlékem věnuje se kde kdo, různí ti vozíčkáři, nezaměstnaní, ženy železničářů, a mám zaznamenaný případ, že kočí, kteří dováželi mléko do mlékáren, odešli a zařídili si vlastní dovoz mléka do Prahy a tím jsou živi lépe než jako kočí u mlékáren. Různí lidé věnují se tomuto obchodu mlékem a při takovém chaosu je kontrola absolutně vyloučená a není jiné možnosti než zavésti pořádek tím, že se uplatní zákony, které jsme před 1/2 rokem v tomto shromáždění přijali. Žádná jiná schůdná cesta nebyla nikým vymyšlena, nebyla navrhována a nemohla býti přijata. Prohlašuji, že jsme ochotni jednati s každým o úpravě mléčného trhu. Dnes není otázka, jde-li o pasteurisaci nebo nejde-li o pasteurisaci, otázka zní: půjdeme cestou chaosu, neklidu, falšování mléka a nemožné kontroly nebo půjdeme cestou pořádku, organisace, stability cenové a zdravého nefalšovaného mléka? Musíme odpověděti na tyto otázky, všechno ostatní je vedlejší. Perou-li se mlékárny mezi sebou nebo neperou, konkurují-li velkostatky, je věc vedlejší; my musíme v zásadě rozřešiti tuto otázku a jsem přesvědčen, že se musíme přikloniti k odpovědi na otázku druhou a zavésti pořádek jako v jiných civilisovaných státech kolem nás a že nesmíme trpěti chaos, který dosud je.

Vážení pánové! Je potřebí si uvědomiti, že tento pořádek je základem pořádku v celé živočišné produkci, a jsem přesvědčen, že přijde chvíle, kdy se budou suchem postižení a poklesem cen mléka ochuzení zemědělci tázati, jak se mohlo státi, že trvající nepořádek na trzích mléka přivodil pokles ceny, když máme na provedení stabilisace zákony již 1/2 roku staré, a kdo zavinil, že se tyto zákony neplní? Ta chvíle přijde, ba stojí již před námi. Tvrdím, že bez zabezpečení a úpravy otázky mléčné není myslitelna úprava živočišné produkce vůbec, sice bychom pro budoucnost znemožnili plánování v produkci obilní a pochovali to, co jsme tak těžko vybojovali, a zemědělství by upadlo zpět do té bídy, ze které se tak těžko, pozdě a pomalu dostává. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo p. posl. Babel.

Posl. Babel (německy): Jak je zřejmo ze samého finančního zákona na r. 1935 a ze slov zpravodaje a ministra financí k tomuto zákonu pronesených, nepomýšlí vláda vůbec zastaviti srážky z platů státních zaměstnanců, ač dne 31. prosince letošního roku uplyne platnost zákona, nýbrž dále od 1. ledna prodlouží platnost zákona o platových srážkách. Proti tomuto úmyslu my, komunistická strana, co nejostřeji protestujeme a žádáme, aby se od 1. ledna 1935 zase vyplácely plné platy a aby se zase platily požitky všem státním zaměstnancům prvního dne v měsíci až do 24.000 Kč ročního příjmu napřed.

K úhradě navrhujeme: 1. Aby se přestaly platiti všechny anuity, úroky a umořovací platy bývalým rakouským knížatům a milionářům, jež pouze státní dráhy musí platiti za 74 převzatých soukromých drah v roční výši 33˙5 mil. Kč. 2. Aby se zastavilo splácení všech dluhů státních drah bankám a státní pokladně, které jsou splatné v r. 1935 ve výši 322˙6 mil. Kč. 3. Aby se k dalšímu vyplácení plných požitků státním zaměstnancům užilo 481 mil. Kč, určených v r. 1935 na stavbu nových železničních tratí na Slovensku čistě z důvodů válečné techniky a strategických a nemajících naprosto žádného hospodářského významu pro slovenské obyvatelstvo.

Znovu velice ostře protestujeme proti úmyslu dále snižovati požitky a stav personálu u státních drah, čímž se má podle tohoto finančního zákona zase ušetřiti 176 mil. Kč a zároveň proti neslýchanému úmyslu zase zdražiti ceny jízdného v osobní dopravě, jelikož za nynější katastrofální situace pracujícího obyvatelstva a stoupající drahotě není prostě možno snésti nějaké zvýšení sazeb. Své požadavky pro státní zaměstnance a pro pracující obyvatelstvo, zvláště však pro železničáře odůvodňujeme tím, že proti slibu vlády, že sníží ceny potravin a potřeb, tyto ceny ještě vzrostly, a především tím, že všechny požitky státních zaměstnanců, jak konkretně dokazuje přímo neslýchaný případ státních drah, poklesly od r. 1920 o 57˙8%. Konečně žádáme, aby přestalo všechno propouštění ze státních a veřejných podniků, žádáme o za stavení všeho nuceného překládání jakož i nuceného předčasného překládání do výslužby. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Chloupek.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! U příležitosti projednávání loňského rozpočtu jsem zdůraznil, že neběží tak o to, jaké cifry vložíme do rozpočtu, jako spíše o to, jak bude rozpočet dodržen. Zkušenosti posledních let to znovu potvrzují. Domnívám se, že je nanejvýše nutné, abychom se zaměstnávali v této sněmovně a hlavně pak v rozpočtovém výboru konečnými účty, jak hospodaření státu nakonec vypadá, a abychom na základě konečných účtů konali přípravy k příštím rozpočtům.

Pokud se týče hospodářského života v republice, je podle mého skromného názoru především nutno, abychom měli zdravý a normální oběh peněz, poněvadž nám nepomůže žádná jiná transakce, bude-li se oběh peněz zdržovat, ať už uměle, nebo v důsledku nedůvěry. Chceme-li učiniti peněžní trh volným, chceme-li poskytnouti všude úvěr, musíme zase znovu získati důvěru, a to je ten nejtěžší náš problém. Bude-li důvěra občanstva ke státu, bude-li tu důvěra vzájemná, jsem přesvědčen, že přispějeme tím nejvíce ke zdravému koloběhu celého hospodářského života.

Jako všichni řečníci - řekl bych, že toto volání táhlo se debatou o rozpočtu jako červená niť - zdůrazňuji i já potřebu zařaditi všechny pracovní síly do pracovního procesu, dáti jim práci. Toto volání v letošní debatě převládá, a možno to jen s povděkem konstatovati. Rozcházíme se jenom v tom, jak nezaměstnanost léčiti; zdá se, že již převládá názor ve všech stranách tohoto slavného parlamentu, že nezaměstnanost odstraníme jediné prací a převážně prací a nikoliv podporami, které samy o sobě, když nezaměstnanost léčíme převážně podporami, spíše tuto zhoršují, než by ji zlepšovaly. A tu si musíme říci, že nejlepší sociální politikou v tomto státě bude ta soc. politika, která přivede zase do rovnováhy a do normálního běhu celou výrobu zemědělskou, celou výrobu živnostenskou i celou výrobu průmyslovou. O tom není, slavná sněmovno, sporu. My se jen rozcházíme v nazírání na otázku výroby zemědělské.

Byl zde s mnoha stran popírán velký a převážný význam výroby zemědělské. V tomto směru učinil tak znovu kol. dr Rosche, který si stále naříká na velký prý vliv jednostranné agrární politiky, a byl to i kolega Tučný, který zde včera na případu z července t. r., že se přihlásilo k nemocenskému pojištění o cca 8000 méně zemědělských dělníků, dovozoval, že nemůžeme nezaměstnanost léčiti směrem k zemědělství, tedy že zemědělství v tomto směru nám málo pomůže.

Dovoluji si podotknouti, že i problém nezaměstnanosti kotví svými kořeny v zemědělství a v zemědělské a lesní výrobě a nikde jinde, především tam, neboť, slavná sněmovno, uvážíme-li, a já to stále musím opakovati, že od r. 1921 odešlo nám ze zemědělství 300.000 osob, vidíme, že to není zdravý zjev a že těchto 300.000 osob najde zase beze všech možných pokusů a experimentů kolonisačních obživu v zemědělství tenkrát, když zemědělství najde svou rentabilitu. Tedy o to se bát nemusíme. Dnes je však v krisi zemědělské postup obrácený. Zemědělství nám dává další nezaměstnané, a to dcerky a syny anebo i táty z chalup, kteří se nemohou v důsledku velmi špatných cen, hlavně výrobků živočišných, na chalupě uživit a dělají konkurenci dělnictvu průmyslovému i jinému. Dejte rentabilitu českým zemědělcům hlavně zabezpečením odbytu a slušných cen živočišné výroby a pak zmenšíte nezaměstnanost okamžitě. Je tedy kořen nezaměstnanosti beze sporu zde.

A nyní, slavná sněmovno, budiž mi dovoleno říci několik slov k tomu, co zde bylo včera nadhozeno o monopolu kol. Tučným. Kol. Tučný podotýkal, že je třeba zabezpečiti mzdy zemědělského dělnictva, když byly zabezpečeny zemědělcům ceny obilí monopolem. Já se k tomuto připojuji, a nejen že se připojuji, my tyto věci prakticky děláme. Ovšem musíme si ujasniti jednu věc, že monopol - a tu zase nesouhlasím s kol. Tučným - měl letos bohužel jen v malé části význam pro naší republiku. Měli jsme střední Čechy a mám zde dopis od našeho důvěrníka dělníka Vochomůrky z Vojkovic, kde mi píše (čte): "Letošní ohromné sucho zničilo v našem kraji skorem úplně obilní žně právě v žírných krajích. Výnosy z korce pohybují se kolem 100 kg a je málo hospodářů, kteří mohou něco odprodati, ačkoliv ceny obilí následkem monopolu, který zajišťuje rolníkům výnosnost, jsou slušné. Mimo to vyprázdňují se zde v okrese blízko Prahy chlévy, dojnice se odprodávají a nové nekupují. Na našem statku máme již jeden chlév prázdný. 4 krmiči přišli tím o práci. Krmiva stoupají v ceně, mléko v ceně klesá. Nevyplácí se drahá krmiva, kde bylo takové sucho, kupovat, ač pro odbyt máme blízko Prahu."

Nechci dále pokračovat. Konstatuji jen, že naši lidé sami vidí, že monopol letos pomohl jen tam, kde byla úroda, a že byla velká neúroda právě v krajích, kde se nejvíce zaměstnává dělnictvo, v krajích úrodných, v našem Polabí, na Hané v jižní Moravě, kde je nejvíce středních a velkých statků, je nesporné. Ale, slavná sněmovno, je nutno si také ujasniti, že právě s tohoto hlediska se musíme dívati na situaci, neboť kromě toho, že obilní monopol nemohl letos působiti všude, činí obilní tržba, jak výstižně řekl kol. prof. Brdlík, pouze 1/4 celkové tržby zemědělské. Nemáme tedy postaráno ještě o 3/4 tržby a je proto nutné, chceme-li míti více práce v zemědělství, a práce lépe placené, abychom zabezpečili odbyt a ceny pro všechny výrobky zemědělské, neboť jen tak opatříme daleko více a daleko lépe placené práce pro zemědělské dělnictvo než dosud.

Nám, slavná sněmovno, na osudu zemědělského dělnictva neobyčejně záleží, jak to zde již řekli mnozí z předešlých pp. řečníků, zejména býv. předseda vlády Udržal. My jsme si vědomi, že tomuto dělnictvu musíme věnovati největší pozornost, musíme mu ji věnovati po stránce odborné, kulturní a musíme věnovati pozornost výrobě zemědělské. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Když tyto tři předpoklady zajistíme, pak bude snadné zvýšiti náležitě úroveň zemědělského a lesního dělníka a přizpůsobiti ho sociální, kulturní i odborné výši dělníka průmyslového. Tedy v tomto směru, slavná sněmovno, jestliže my přicházíme a organisujeme tyto lidi, nedopouštíme se, konstatuji, žádné demagogie, žádného šarlatánství, naopak povinností agrární demokracie je především upnouti pozornost k sociálně nejslabšímu dělníkovi, zemědělskému, lesnímu, venkovskému, dělníkovi, který z venkova pochází. Jestliže se nám tato naše poctivá snaha chce zazlívati a vytýkati jako nějaká demagogie (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) anebo teror, pak to s tohoto místa důrazně odmítám. (Potlesk. - Posl. Jos. Tůma: Kolik mají platu ti dělníci?) Kolik mají, pane kolego, víte vy dobře a já vám to velmi stručně povím. Jsem povděčen, že se na to tážete. Roku 1923, konstatuji, kdy byly ceny zemědělských výrobků daleko vyšší než dnes, daly všechny strany socialistické, včetně komunistů, které tehdy zasedaly v poradním sboru, souhlas k 30% snížení mezd. Od té doby, kdy tam přišla naše organisace, přes to, že se nezotavily ceny, byla naše spolupráce se zaměstnavateli, náš apel na ně, tak účinné, že se mzdy značně zvedly a že se dále zlepšovaly až do let 1931, 1932, 1933, kdy se částečně od bouraly. Ale my si prostě tuto otázku jako zemědělci chceme vyřešiti mezi sebou, poněvadž víme, že ti druzí, kteří mezi nás jako advokáti zasahují, nechtějí zisk všech vrstev zemědělského lidu, nýbrž spíše chtějí si od nésti politický profit jako právní zástupci jednotlivých vrstev našeho zemědělského obyvatelstva, které v agrární demokracii patří do jednoho tábora, kde si své otázky především vyřeší samo. Poskytněte nám k tomu jen před poklady!