Předseda dr Staněk.
Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.
Zapisovatelé: Chalupník, Pik.
216 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bechyně, dr Beneš, dr Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda dr Staněk zahájil
schůzi v 10 hod. 18 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je
způsobilá jednati.
podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu
udělil předseda na dnešní den posl. inž. Novákovi, dr Marešovi;
do 10. t. m. posl. dr Polyákovi.
přikázal předseda žádosti:
kraj. soudu v Chustu ze dne 31. října 1934, č. Nt V 36/1934, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 2. listopadu 1934, č. 11.250/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Bródyho pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 647-III),
kraj. soudu v Chustu ze dne 31. října 1934, č. Nt V 23/1934, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 2. listopadu 1934, č. 11.252/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Bródyho pro přečiny podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 648-III),
kraj. soudu v Chustu ze dne 31. října 1934, č. Nt 36/1934, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Kosicích ze dne 3. listopadu 1934, č. 11.251/1934, za souhlas s trest. stíháním posl. Bródyho pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 649-III),
okres. soudu ve Znojmě ze dne 2. listopadu 1934, č. Nt 635/34 za souhlas s trest. stíháním posl. dr Mareše pro přestupek pomluvy podle §u 2 zákona č. 108/33 Sb. z. a n., resp. utrhání na cti podle §u 3 téhož zákona (č. J 650-III),
kraj. soudu v Trenčíně ze dne
7. září 1934, č. Tl XII 35/34, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 5. listopadu 1934, č. 11.119/34, za souhlas
s trest. stíháním posl. Suroviaka pro přečin pomluvy spáchaný
tiskem podle §u 2 zákona č. 108/33 Sb. z. a n., se zřetelem na
§ 1 zákona č. 124/24 Sb. z. a n., ve znění vyhlášky min. spravedlnosti
ze dne 7. července 1933, č. 145 Sb. z. a n., vydaného na podkladě
§u 43, odst. 1 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 651-III).
Předsednictvo usneslo se podle
§u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy
o 346. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči
posl. Zápotockého a projev hrubě urážlivý z řeči posl.
Dvořáka.
Předseda (zvoní):
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Rozprava o prohlášení ministra financí učiněném ve 344. schůzí posl. sněmovny dne 26. října 1934 a o prohlášeních předsedy vlády a ministra zahraničních věcí učiněných ve 345. schůzi posl. sněmovny dne 6. listopadu 1934.
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 345. schůzi sněmovny dne 6. t. m.
Lhůta řečnická jest 60 minut.
Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Hodáč, dr Buzek, Ježek, Hokky, dr Peters, Čižinská, dr Törköly; na straně "pro" pp. posl. Kaufmann, Hrušovský, Chobot, Dubický, Tučný, de Witte, Zierhut, dr Winter, dr Patejdl.
Prvním přihlášeným řečníkem na
straně "pro" je p. posl. Kaufmann. Dávám
mu slovo.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Z příkazu klubu německých sociálně demokratických poslanců postavím v čelo svých vývodů k projevu pana ministra financí toto prohlášení (čte):
"I při našem stanovisku k projevům, které jsme slyšeli v této sněmovně, naše nejnaléhavější péče se týká osudu pracujících a nezaměstnaných. Do středu svých úvah stavíme další trvání krise a považujeme za nejdůležitější úkol státu, aby zde účinně zasáhl. V poradě našich důvěrníků v Ústí n. L. vypracovali jsme návrhy, od jejichž uskutečnění očekáváme citelné oživení výroby a především rozmnožení pracovních příležitostí, které mají zvýšiti životní úroveň dělnické třídy, jež klesla na nesnesitelné minimum. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Tento program vrcholí v požadavcích, které chceme dnes zase zdůrazniti: Rozmnožení veřejných a soukromých příležitostí ku práci podporou vývozu, investicemi a zlepšením organisace úvěru. Sanace samosprávných sborů, aby se zajistily jejich sociální a kulturní výdaje. Zákonně zkrácení pracovní doby prozatím na 40 hod týdně. Zajištění mezd a smluv. Úprava pracovního trhu zajištěním uvolněných pracovních míst pro sociálně nejpotřebnější. Stupňovaná péče o nezaměstnané. Záchrana nezaměstnané mládeže před tělesným a mravním úpadkem.
Minulá neděle ukázala, že německé pracující obyvatelstvo naší země vzalo tyto požadavky za své a s celou silou své odhodlané vůle stojí za nimi. Projevy, které uspořádala naše strana minulé neděle v Karlových Varech a Podmoklech, v Teplicích, Chomutově, Krnově a Šumperku, s důrazem, který se nedá přehlížeti, ukázaly vnější moc a vnitřní sílu našeho hnutí. Dokázaly, kdo jest oprávněn mluviti jménem širokých mas lidu. A při tom vůbec nepřišly ke slovu velké části našeho organisačního území, východní Čechy a Šumava, na Moravě volební kraje brněnský a jihlavský. I tam víme o desetitisících bojovníků, kteří se stejnou věrností a odhodlaností k boji stojí za naší věcí.
Cítíme povinnost s tohoto místa poděkovati svým věrným přátelům ještě jednou za podivuhodnou odevzdanost a obětavost, kterou ukázali. Tito mužové a ženy přes vítr a chlad, přes nouzi a bídu ve svých rodinách, přes nedostatečný oděv a nepostačitelnou výživu nebáli se několikahodinové cesty a dali svůj poslední uspořený groš, aby sobě samým a svým nezaměstnaným bratřím umožnili účast na projevech. Podali nádherný příklad proletářské věrnosti, projevili také pevnou vůli nesčíslných tisíců činně podporovati hospodářské a sociálně politické požadavky německé sociální demokracie.
A volání těchto desítek tisíců nesmí vyzníti marně. Nesmí býti oslyšeno tím méně že se tito lidé v bouřlivé době slovem a prací ukázali nejspolehlivějšími oporami demokratické republiky. Ohlašujeme-li nárok těchto lidí na práci a chléb, vyslovujeme tím jen samozřejmou věc. Jsme při tom v úplné shodě s pokrokovou československou veřejností, dovoláváme se hlasu "Lidových novin", které dne 6. listopadu popisujíce naše projevy, napsaly: "Jest nejen v naší moci, nýbrž přímo naší povinností těmto lidem pomoci. Nejlepší a nejúčinnější pomocí jest péče o zmírnění hospodářské a sociální bídy." A stejnou myšlenku vyslovuje "Národní osvobození": "Demokraticky stát jest těmto svým hlídkám dlužen práci a chléb. Neboť nesmí hladověti vojsko, má-li zvítěziti. Tím méně nesmí býti vojsko bojovníků pro demokracii v tak těžkých dobách vydáno všanc hladu."
Potvrzujeme tyto projevy s díkem jako výraz republikánské solidarity, které jsme se při našich projevech dovolávali.
Těší nás také, že můžeme konstatovati, že výklady pana předsedy vlády zdůraznily nutnost promyšlených hospodářsko-politických zakročení a také nutnost četných sociálně politických opatření. Pro uskutečnění těchto opatření nasadíme všechny své síly."
A nyní k vývodům pana ministra financí. Pan ministr financí zaujal dne 26. října ve výkladu skoro dvouhodinovém stanovisko ke státnímu rozpočtu a k hospodářským poměrům Československé republiky. Hospodářská situace Československé republiky vykazuje mírné zlepšení. Po prvé od několika let mohlo se podle prohlášení pana ministra financí upustiti od dalšího snižování rozpočtových číslic. Pan předseda vlády prohlásil vloni při poradách o rozpočtu na r. 1934, že tento rozpočet jest posledním deflačním rozpočtem. Pokud můžeme zjistiti z číslic rozpočtu na r. 1935, dodržel své slovo a nynější rozpočet lze jistě považovati za rozpočet stabilisační. Pan ministr financí přes velkou opatrnost ve svých vývodech mluvil přece dosti optimisticky a zdá se, že má plnou důvěru v hospodářský vývoj v r. 1935. Rozpočet vykazuje, jak můžeme zjistiti, nikoliv snížení, nýbrž mírné zvýšení číslic výdajů i příjmů, které činí asi 350 mil. Kč. Jistě lze označiti jako úspěch, že při těchto číslicích rozpočtu nebylo zapotřebí usnésti se na nových pramenech příjmů. I optimismus pana ministra financí stran očekávaného hospodářského zlepšení a tím zesíleného zajištění rozpočtových číslic příjmů zakládá se na opatrném posuzování hospodářského zlepšení, které se dá zjistiti od poloviny r. 1934. Jelikož byla zvýšena výroba, jest zde také mnoho daní, které rovněž budou zvýšeny. Podle vývodů pana ministra financí lze očekávati zvýšení nákladní dopravy, zvýšených číslic dovozu a vývozu a tím tedy i vyšších příjmů z cel, zvýšených příjmů státních podniků, pošty a železnic, a jistě i dosavadní výsledek číslic, které bylo lze zjistiti z hospodářské situace, ukázal, že optimismus pana ministra financí není docela neodůvodněný. Uvolnění, které nastalo v hospodářské krisi a které lze očekávati i v r. 1935, připouští také, abychom předpokládali, že tento vývoj bude poněkud rychlejší, což se jeví jistým se zřetelem na výsledky zahraničního obchodu v poslední době. Při opatrném hospodaření lze, nenastanou-li zpětné nárazy, považovati rovnováhu v hospodářství za jistou.
Jest jen jedna strana, která zcela zvlášť kritisuje rozpočet, a to křesťansko-sociální strana. Doporučili bychom jen této straně, aby si připomenula dobu své činnosti v koalici. Tehdy byla dobrá obchodní konjunktura státní pokladny byly naplněny a byly zde reservy. Oni však neměli tehdy nic jiného na práci - připomínám, že jsme r. 1927 projednávali v této sněmovně tři velmi důležité finanční zákony, které státu a našemu hospodářství způsobily těžké újmy, a o něž se křesťanští sociálové i v rozpočtovém výboru s největší prudkostí plně a zcela zasazovali. Byla to daňová reforma, kterou nastalo zcela významné převrstvení přímých daní v nepřímé, dále zákon o obecních financích, který znamenal zničení finanční svrchovanosti obecní samosprávy, omezení svobody při ukládání přirážek v obcích, konečně stabilisační bilance, jimiž podnikatelé mohli do svých bilancí pojmouti milionové zisky bez zdanění, zákon, který ještě dnes jest příčinou, že velké průmyslové podniky mohou své daňové závazky zcela libovolně samy vypočítávati. Můžeme konstatovati, že jen těmito třemi daňovými zákony a situací z toho vyplývající stát ztratil mnoho set milionů na příjmech. Sociální pojištění bylo novelováno v době dobré konjunktury, kdy podniky byly schopné platiti. Můžeme konstatovati, že za občanské koalice nastal úplný klid v sociálním zákonodárství Ale, když pánové kritisují, upozornili bychom je i na rakouský rozpočet, který se příště bude projednávati ve spolkové radě. Tam zjistí, že se tam užilo milionů šilinků na udržení klidu a pořádku, na opatření zbraní a válečných prostředků, nikoliv proti vnějšímu nepříteli, nýbrž proti vlastním rakouským občanům, proti ženám a dětem. Musíme se tázati: Co nám mohli tito pánové přinésti jako vzájemné plnění z tehdejší doby od svých koaličních soudruhů? Nemají tedy vůbec práva ke kritice naší spolupráce na tomto rozpočtu a nedáme se zmýliti ani jejich kritikou, která se nyní venku zvlášť ostře začíná.
Od té doby uplynulo 7 let, z toho 5 let těžké krise, která skoro úplně ochromila československé hospodářství. Panuje těžká, strašná krise důvěry, která měla katastrofální účinky na naše mezinárodní styky. K tomu přistupuje měnová krise ve většině zemí, s nimiž obchodujeme, ohromné zostření politického napětí, které občas vedlo skoro k akutnímu nebezpečí války. Přes to bylo možno pozorovati v této době, kdy němečtí sociální demokraté působí v koalici, sociálně politický pokrok ve všech oborech, ačkoliv v této době nebyly k disposici naplněné pokladny, nýbrž panovala nouze, která ovsem musila míti vliv i na stát a jeho finance. U státních podniků se rovněž částečně projevila nečinnost, nebo doznaly omezení, zvláště při dopravních podnicích ohromně ubylo nákladů. Úbytek u dílen státních podniků a u dopravních zařízení jde do mnoha milionů, skoro do miliard, a přes to dokázali jsme v této těžké době pomoci nouzi trpícímu, krisí postiženému dělnictvu zlepšením sociálně politických zařízení od r. 1929. Ohromný úbytek daní nebyl by měl tak ničivé následky a nebyl by si především vynutil tak mnohé opatření úsporné komise, kdybychom byli měli miliardy ztracené v době občanského bloku daňovou reformou a zvláště zákonem o bilancích a odpisy daní. Krise hospodářství musila nutně způsobiti i krisi státních financí. V letech 1931 a 1932 musili jsme proto, že byl rozpočet pasivní, nejprve několika sty milionů, pak miliardou a více, k vyrovnání rozpočtu na návrh úsporné komise snésti velmi mnoho omezení. Krutostem, které tím byly způsobeny, bylo by bývalo možno se vyhnouti, kdyby se dříve bylo lépe hospodařilo a následky, které jsem výše uvedl, z doby vlády občanského bloku, nebyly by nastaly a úsporná komise nebyla by sáhla ani na požitky státních zaměstnanců. Připomínám, že němečtí soc. demokrati v době své spolupráce v koalici přinesli státním zaměstnancům zlepšení, že však tato zlepšení se nedala docela udržeti, čehož příčinou byla především krise ve státním hospodářství. Ale nejen to samo. Jako následek krise a nerozumného, nenárodohospodářského hospodaření občanského bloku, byla potřebná krutá opatření, která se dnes kritisují.
Vina však záleží i v tehdejší nesoustavnosti a nedůslednosti personální politiky. Dobré síly byly propuštěny a předčasně vyloučeny ze státní služby, ačkoliv toho nebylo služebně zapotřebí. Správní reforma nevedla k odlehčení, nýbrž k těžkému zatížení správy. Agenda vzrostla a bylo nutno zase rozmnožiti personál, takže jsme tedy dostali vyšší osobní břemena a mimo to ještě musíme nésti ohromné břímě výslužného. Nepoměr mezi požitky v činné službě a ve výslužbě stále více vzrůstal a stával se nesnesitelnějším. S personálem, který by byl mohl žíti bez hospodářských starostí, bylo lze v tomto oboru dosíci příznivých úspěchů. Ale tak jsme se místo zjednodušení dožili zkomplikování celé správy. Ve finanční správě, především u okresních finančních ředitelstev, můžeme nejlépe pozorovati účinek těchto opatření. Nezkušení lidé, kteří se s příslušnými poplatníky často nemohou dorozuměti, předpisují daně nepromyšleně a bezohledně. To působí spoustu protestů a odvolání, jež jsou přímým důsledkem opatření okresních daňových úřadů. Denně se svádí roztrpčený boj mezi byrokracií a poplatníkem. Tím se daňové případy pro rekursy táhnou často rok, dvě a tři léta, mnoho se píše a nesmyslné výslechy rozlaďují úředníka a poplatníka, tisíce exekucí se nemůže provésti, poněvadž drobní lidé nemají zabavitelné předměty. Jest tedy nezbytně nutno obnoviti pořádek ve správě. Všechny daně se musejí řádně vyměřovati, vymáhati a vyúčtovati, odpor drobných poplatníků se tím odstraní a sprovodí se se světa mnoho křivdy a mnoho krutostí. To však také přispěje k tomu, aby byly dosaženy příjmy z daní rozpočtené na r. 1935. Vady ve správě a také trýznění vedou k daňovým nedoplatkům, které se konec konců musí jako pochybné odepsati, a pak budou chyběti i v číslicích příjmů v rozpočtu na r. 1935. Kéž by reorganisační komise, která jest již ustavena, vykonala dobrou práci! Racionální použití státního personálu, žádné předčasné propouštění, snad reaktivování zvlášť schopných sil, žádné zvyšování výdajů na odpočivné požitky, to by měl býti cíl, o nějž dlužno usilovati. Tak se přispěje i k tomu, aby se účinek hospodářského zlepšení udržel a zajistil v rozpočtových číslicích na r. 1935.
Že hospodářský optimismus pana ministra financí nepostrádá věcného podkladu, ukazují nám úřední číslice našeho zahraničního obchodu. Ukazují nám však také, že v našem průmyslu se zmenšil počet zhroucení. Vezmeme-li tyto úřední číslice za prvních 8 měsíců r. 1934 a srovnáme-li s nimi předešlá léta, můžeme konstatovati, že v prvních 8 měsících 1932 bylo konkursů 946, ve stejné době v roce 1933 1060 a ve stejné době v r. 1934 885. Vidíme tedy zde již zcela značný pokles. Totéž jest u vyrovnání. Počet vyrovnání v prvých 8 měsících činil v roce 1932 3013, v r. 1933 2575 a v r. 1934 1400. To znamená aspoň zmírnění katastrofálního stavu, které stojí za zmínku.
Totéž můžeme konstatovati u naší obchodní bilance. První známky zlepšení projevily se ovšem v průmyslu surovinovém a těžkém. Při výrobě surové oceli zaznamenáváme ve vývozu v prvních 8 měsících r. 1932 výrobu 472.000 tun, v r. 1933 výrobu 511.000 tun a v r. 1934 výrobu 655.000 tun. U surového železa pozorujeme rovněž stálý vzestup vývozu. Činil v prvních 8 měsících r. 1932 313.000 tun, v r. 1933 ve stejném období 329.000 tun a v r. 1934 399.000 tun.
I u vývozních předmětů lze pozorovati něco podobného. Vyjímám jen několik příkladů. Zcela pozoruhodný vzestup můžeme zaznamenati u bavlny, příze a přízového zboží. Zde činil vývoz v r. 1933 243,360.000 Kč, v r. 1934 366,616.000 Kč, tedy o 123,256.000 Kč více. U lnu činil vývoz v r. 1933 136,293.000, v r. 1934 197,771.000 Kč, tedy o 61,478.000 Kč více. U konfekčního zboží činil vývoz v r. 1933 91,644.000 Kč, v r. 1934 155,133.000 Kč, tedy o 63,489.000 Kč více. Železa a železného zboží bylo v r. 1934 vyvezeno více o 2221,464.000 Kč. Kovů a kovového zboží bylo v r. 1934 vyvezeno více o 40,240.000 Kč. Ovoce a zeleniny bylo vyvezeno více o 23,675.000 Kč.
Podobný nebo skoro podobný vzestup pozorujeme i při dovozu, kde rovněž vidíme zcela značné zvýšení, tak u bavlny o více než 93 mil. Kč, u železného zboží o více než 37 mil. Kč, u kovového zboží o více než 42 mil. Kč, u ovoce a zeleniny skoro o 12 mil. Kč. Úhrnný dovoz činil v prvních 8 měsících r. 1932 5.470 mil. Kč, v r. 1933 3.915 mil. Kč a v r. 1934 4.105 mil. Kč. Vidíme tedy, že jsme již překonali nejnižší stav r. 1933 a i když jsme nedosáhli ještě stavu z r. 1932, přece pozorujeme pomalý pokrok.
Úhrnný vývoz vyvíjel se podobně. Činil za prvních 8 měsíců v r. 1932 4.802 mil. Kč, v r. 1933 3.644 mil. Kč a v r. 1934 4.363 mil. Kč, takže v r. 1934 v 8. měsíci skoro doháníme 8. měsíc roku 1932. Můžeme tedy říci, že v této chvíli jest číslicemi prokázáno, že obchodní bilanci v r. 1934 lze nazvati aktivní.
I u dopravních podniků pozorujeme vzestup naloženého zboží. U státních dopravních podniků konstatujeme, že v r. 1932 bylo pro vývoz naloženo 185.000 vagonů, v r. 1933 184.900 a v r. 1934 226.100 vagonů, počítáme-li stále prvních 8 měsíců. V domácí dopravě bylo přistaveno v r. 1932 2,715.000 vagonů, v r. 1933 2,409.000 vagonů a v r. 1934 2,510.000 vagonů. Nacházíte tedy i zde malý vzestup počtu přistavených vagonů. Můžeme však i dále ze státních příjmů konstatovati, že se nákladní doprava zcela značně zlepšila i když nikoliv tak, abychom u státních dopravních podniků měli aktivní hospodářství. Ale přece můžeme říci, že srovnáme-li to s loňskem, poklesl schodek asi o 2/3, a to u železnic.
Zajímavé jest, že u uhlí nenastala změna zasluhující zmínky. Ani u těžby kamenného ani hnědého uhlí. Tyto číslice zůstaly skoro stejné. U kamenného uhlí činila těžba v roce 1932 7,135.000 tun, v r. 1933 6,705.000 tun a v r. 1934 6,768.000 tun. U hnědého uhlí číslice těžby poněkud poklesly a sice činila těžba hnědého uhlí v r. 1932 9,817.000 tun, v r. 1933 9,485.000 tun a v r. 1934 9,643.000 tun. Tento nepatrný pohyb v těžbě uhlí jest jistě důkazem, že pro pokles vývozu poklesla i doprava uhlí, ale také důkazem, že kapacity výroben síly v místech výroby ještě dlouho nebude plně využito. Technické zlepšení výroby přispělo právě k tomu, že dané kapacity nemohlo býti plně využito.
Ještě jasněji to ukazuje, že totiž technický pokrok nedosáhl ještě plných účinků, fakt, že zaměstnanectvo ve výrobních podnicích nebylo rozmnoženo. Vezmeme-li číslice sociální pojišťovny, můžeme konstatovati, že přes to, že nastal vzestup výroby a že i obrat zboží a obchodu se zlepšil, počet zaměstnanců v podnicích vlastně dále klesá. Podle číslic Ústřední sociální pojišťovny bylo v r. 1932 zaměstnáno ještě 1,805.000 lidí, v r. 1933 již jen 1,619.500 a v r. 1934 (počítáme-li stále prvních 8 měsíců) 1,611.000 pojištěných osob. To ukazuje, že ani v době zvolna stoupající konjunktury nerozmnožujeme personálu, poněvadž technický pokrok a zlepšení výrobních podniků v první době krise bylo ještě hnáno kupředu a podnikatel právě nezaměstná dříve dalších dělníků, dokud při 48hodinné pracovní době nebude úplně využito technické zlepšení.
Počet nezaměstnaných činil v srpnu 1932 460.952, v r. 1933 625.863, v r. 1934 572.366 a stoupá dále. Zde jistě můžeme považovati za příčinu poklesu nebo změny počtu nezaměstnaných částečně to, že vyloučení nezaměstnaní se již nehlásí k registraci a že většina nezaměstnaných je zaměstnána při pomocných a náhodných pracích, takže se sice počet úplně nezaměstnaných snížil, ale že v průmyslových podnicích byly jisté práce a řádný výdělek ještě omezeny. Z těchto příčin stala se otázka zkrácení pracovní doby neobyčejně naléhavou.
Bývalý ministr soc. péče dr Czech podal v r. 1931 návrh na zkrácení pracovní doby na 40 hodin v týdnu. Po rozpravě zde ve sněmovně byl však tento návrh nebo osnova odložena. Dnes dlužno konstatovati, že jsme tehdy otázku pracovní doby velmi důkladně i jako členové odborových organisací projednávali s podnikateli a že jsme se vší silou postavili za návrh tehdejšího ministra sociální péče. Podnikatelé tehdy zaujali stanovisko, že se otázka pracovní doby může upraviti teprve, až nastane lepší konjunktura. Prohlásili, že tehdy ani podnikatelé ani dělníci neměli zájmu na zkrácení pracovní doby, poněvadž se ve většině podniků pracovalo méně než 40 hodin, totiž 36, 30, 24 hodin atd. Označili jsme tehdy s tohoto místa otázku pracovní doby jako otázku krise, jako solidaritu veškerého dělnictva a otevřeně jsme vyslovili, že, nebude-li jinak možno, má se vzíti na vědomí zkrácení pracovní doby i bez mzdového vyrovnání, a to proto, poněvadž by tehdy dělníci nebyli bývali zaměstnáni, jelikož se pracovalo méně než 40 hodin. My bychom byli ve sněmovně a zákonem ustanovili 40hodinový týden a na začátku lepší konjunktury bylo by bývalo možné bojem odborových organisací vydobýti mzdové vyrovnání. Tehdy mnoho kolegů zdejších, především z komunistické strany využilo příležitosti, aby nás u dělníků uvedli v podezření.
Dnes možno zjistiti, že tehdy byl by býval přijat návrh, jejž jsem s tohoto místa učinil, kdybyste právě vy z komunistické strany nebyli venku na dělníky vykonávali neobyčejný vliv. Tehdy byl by býval 40hodinový týden upraven zákonem a odborově Zabývali jsme se znovu, a to zase na naléhání pana ministra sociální péče za účasti nebo se souhlasem pana předsedy vlády, otázkou zkrácení pracovní doby jako s důležitým opatřením v krisi. Páni podnikatelé, s nimiž jsme jednali nejdříve za předsednictví ministra sociální péče a později na jeho přání sami, nyní celou věc obrátili. Jako v r. 1931 zase prohlásili, že počátek konjunktury úplně vylučuje možnost měniti pracovní dobu, především se mzdovým vyrovnáním, jak jsme žádali, protože by to úplně porušilo kalkulační základnu. Nyní musím s tohoto místa konstatovati něco velmi zvláštního, co tak ostře osvětluje stanovisko podnikatelů. Při jednání se zástupci "Svazu" a "Hlavního svazu německých zaměstnavatelů" pánové náhle prohlásili, že by bylo možno uvažovati o zařazení dělníků jako o opatření v krisi a konec konců dosíci, aby dělníci konečně zmizeli z ulice a byli pojati do výrobního procesu, aby se sáhlo k opatření, které by umožnilo průmyslníkům blíže se zabývati otázkou zkrácení pracovní doby, které by však vedlo i k tomu, aby zmenšilo počet úplně nezaměstnaných. Páni průmyslníci, i čeští, si zde vynašli nový recept podle vzoru pracovní fronty v Hitlerovu Německu. Prohlásili totiž, že, budeme-li souhlasiti, zařadili by o 100% více dělníků, a to při stejné hrubé mzdě. Že by zde byla možnost přijmouti více dělníků. To znamená tedy ve chvíli, kdy dělníci pro toto opatření se vzdají 50% své mzdy, mohli by zaměstnavatelé přijmouti dělníky do práce. Nebudou-li zástupci dělnictva souhlasiti s těmito návrhy, podnikatelé nebudou schopni přijmouti do práce více dělníků. Buď jsou zakázky a mohou se provésti s 50%ním snížením mzdy, anebo nejsou žádné a pak ani s takovými mzdami nelze obsazovati pracovní místa v podnicích. My jsme to zamítli a do dneška nebyla tato otázka pres nové vyjednávání rozřešena. Ani zde se podnikatelé ničemu nenaučili a jsou proti každému přizpůsobení pracovní doby k technickému pokroku. Nejraději by pracovali bez dělníků, s podnikem úplně automatisovaným a při tom neuváží, že, když jsou tito dělníci vyloučeni, zmizí především jako spotřebitelé, že sice lze udržeti výrobu s automatisovaným podnikem, ale že by zde nebyli spotřebitelé, kteří by toto zboží kupovali. Toho podnikatelé, jak se zdá, vůbec nedbají, že jen výroba dobře upravená podle potřeby a zvýšení kupní síly dělníků, tedy promyšlené hospodářství, pro které i pan předseda vlády ve svém výkladu projevil jisté porozumění, jest schopno vyřešiti krisi. To naši podnikatelé nikdy nepochopí a bude nutno, aby vláda i zde zasáhla pevnou rukou a aby v zájmu práce a obyvatelstva tohoto státu a v zájmu tohoto státu samého byla tato opatření provedena zcela prostě nařízením.
My jsme nejen mezi svými dnešními požadavky, které jsem přečetl na počátku svých vývodů, nýbrž i při jiných projevech a při své parlamentní práci z tohoto důvodu postavili v čelo svých požadavků otázku podpory vývozu. Můžeme konstatovati, že máme sice již léta vývozní ústav, že se na něj také vyhazují peníze, ale můžeme také zjistiti, že když některý podnik dostane větší zakázky z ciziny, které nutno považovati za zakázky dovozní, zcela určitě musí přijmouti kruté podmínky a že v tomto případě u příslušných míst nenacházejí podnikatelé potřebného pochopení Měli jsme příležitost při velkých zakázkách tkacích stavů, které bylo lze dostati v letech 1931/32 - přes 3 mil. Kč - u nichž při podrobném prokalkulování i při ochotě dělníků vyříditi tyto zakázky levněji, při ztrátách, které podnikatelé byli ochotni vzíti na sebe, jak prohlásili, přece zůstal schodek 250.000 Kč, dožíti se toho, že vývozní ústav prohlásil, že nemůže tyto peníze poskytnouti. Tak byly tyto zakázky do Ruska a anglické Indie ztraceny, nemohly býti převzaty, poněvadž vývozní ústav tohoto rozdílu neposkytl, když by přece určité průmyslové odvětví bylo mělo zajištěno trvalý odbyt. Totéž bylo později u velkých ruských zakázek, které by byly našemu těžkému průmyslu přinesly zakázek asi na 500 mil. Kč. I zde ústav selhal a tyto zakázky byly tehdy ztraceny. Druhý důležitý požadavek, který jako hospodáři musíme vytyčiti, jest, aby stát ručil za úvěr. I zde bylo leccos podniknuto a nynější ministr sociální péče dr Meissner požádal v jasně formulované žádosti o 50 mil. Kč, aby v případech, kdy zdravé dobré firmy mohou získati nová vývozní území, stát převzal záruku za určité částky, takže by se tyto podniky octly v situaci, že by si mohly opatřiti nutný úvěr.