Zkrátka prohlašuji, že jsem pevně přesvědčen, že jediné touto organisací a regulací výroby a trhu zemědělského můžeme povznésti naše zemědělství z těžkého úpadku a z těžké krise a postaviti je na zdravý a pevný základ, aby zase plnilo své důležité poslání, které má jako základní pilíř celého našeho národního hospodářství. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Babel.

Posl. Babel (německy): Včerejší výklad ministra pro zahraniční věci dr Beneše, jakož i vládní prohlášení předsedy vlády Malypetra ukazují - abych vyňal jen několik důležitých bodů - nač pomýšlí vládnoucí třída tohoto státu: na další fašistická opatření, ještě nestydatější vydrancování pracujících a ještě surovější rdoušení potlačených národů. Předseda vlády Malypetr včera ohlásil, což u něho jako českého agrárního kapitalisty a mnohonásobného milionáře je přece přirozené, nová úsporná opatření, zvýšené zbrojení proti vnitřnímu a vnějšímu nebezpečí, další omezení demokratického volebního práva a provedení zamýšleného zákona o registraci politických stran. A dr Beneš nepokrytě vyslovil pravý úmysl vlády proti potlačovaným národům, především proti německému národu v tomto státě, proti němuž se postupuje tak, jak prý to vyžadují zájmy tohoto státu. Pro něj platí stran otázky menšin ovšem jen nadiktované smlouvy imperialistických zájemců. Těch několik málo slov ze včerejšího vládního prohlášení dvou zástupců českého finančního kapitálu stačí, abychom viděli, kam směřuje kurs v tom státě. Ostré hrozby obou ministrů směřují ovšem především proti komunistické straně, proti všem revolučním dělníkům a zcela zvlášť proti nespokojeným a pobouřeným masám sudetsko-německého pracujícího lidu. Všechno mluvení o domněle nutných opatřeních k udržení demokracie zní z těchto ministerských prohlášení jako výsměch. Ještě více výsměchu vyznívá však z části řeči ministra pro zahraniční věci dr Beneše o ochraně menšin. Jak t. zv. ochrana menšin skutečně vypadá, musíme při této příležitosti jednou odhaliti. Vy ovšem nechcete o tom slyšeti pravdu. Ale mojí povinností jest říci vám ji zde otevřeně do tváře: Celé německé pracující obyvatelstvo v tomto státě, v této t. zv. demokratické republice, jest pražskými držiteli moci, českým šovinismem nejneslýchaněji znásilňováno. (Posl. Dvořák: Pane předsedo, a co jednací řád? Kde je 30 poslanců? Spočítejte je! - Výkřiky s pravice: A kde jsou vaši poslanci? - Posl. Dvořák: Pusťte je z kriminálu a budou tady!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji, že je přítomno 30 poslanců. (Výkřiky posl. Dvořáka.)

Posl. Babel (pokračuje): Německý lid je zde oloupen o všechny národnostní svobody, kulturně ničen, politicky rdoušen, sociálně zbaven práv a hospodářsky doslova zničen. To jest pravda o tak zvané ochraně menšin v tomto státě. Největší oběti hospodářské krise připadají na německé pohraniční území. Celá průmyslová odvětví uzavřela vrata továren, zatím co se v českých územích zřizují a otevírají nové podniky. Zástupy nezaměstnaných rostou a rostly v německém pohraničním území dvojnásob a trojnásob proti českým územím, zatím co současně podpory, zvláště z vyživovací akce ministerstva sociální péče, právě v německém pohraničním území u německých nezaměstnaných byly daleko více sníženy než v českých územích. Velké německé podniky jako na př. rotavské železárny byly prostě zavřeny a přeloženy do českého území. Tisíce německých dělníků přišlo o chléb, o existenci a se svými rodinami jsou vystaveni nejtrpčí nouzi. Celé sudetskoněmecké území jest bojištěm mezi českými a německými kapitalisty, kde stále opět trpí jen dělníci, zaměstnanci a drobný střední stav, na jejichž zádech se zde vybojovávají konkurenční boje mezi českými a německými kapitalisty. Od založení Československé republiky sviští nepřetržitě bič českého šovinismu na zádech německého pracujícího obyvatelstva. Ono má odpykati zločiny bývalé habsburské monarchie, které byly 300 let páchány na českém národě. My k tomu pravíme: Nikoliv německý dělník, zaměstnanec a zemědělec, nikoliv německý drobný živnostník může býti činěn odpovědným za to, co se stalo, stejně jako nemůžeme svalovati odpovědnost na českého dělníka, zemědělce a českého drobného živnostníka za to, co se nyní páše proti německému pracujícímu lidu v tomto státě. Třída vykořisťovatelů, ať jakékoliv národnosti, plemene nebo vyznání má odpovědnost za vše to, co se stalo, ona společně rozdmychovala národnostní rozpory, ona má společný zájem vydrancovati jak český, tak i německý pracující lid, k němuž používá takových prostředků, jako jest šovinistické štvaní, aby jej držela od sebe, rozdělila a zneužila pro imperialistickou válku, aby si vyrovnala své rozpory.

Takovému dr Preissovi jako českému finančnímu kapitalistovi se nikdy nevedlo hůře než německým arijcům Liebigovi a Schichtovi nebo velkokapitalistickému německému židovi Petschkovi. Doplatil vždy jen pracující lid prostřednictvím těchto kapitálových hyen, jak německý, tak i český na území dnešní Československé republiky, stejně jako v ostatním kapitalistickém světě. Čeští a němečtí pracující nemají žádného zájmu, aby se národnostně vzájemně potírali, jako vykořisťovaná třída mají jen jednoho společného nepřítele, mezinárodní třídu vykořisťovatelů. Oni jsou jen pouštěni jedni na druhé, jsou proti sobě štváni. Způsoby, jakých se při tom užívá, jsou nejrafinovanější, jaké si lze pomysliti, jsou to takové způsoby, které se dotknou německého a českého dělníka a zaměstnance právě na nejcitlivějším místě, kde by se nejlépe mohli sejíti: Tak na př. jest propuštěn, restringován německý úředník nebo zaměstnanec, jeho rodina jest uvržena do bídy a nouze a na jeho místo se přijme český dělník nebo zaměstnanec, jak se to dělo dosud nepřetržitě v tisících, ba desetitisících případů, zvláště ve státních a veřejných podnicích, u státních drah, pošty atd. Jest docela přirozené, že zaměstnanci a dělníci jsou tím rozhořčeni, a lze také docela pochopiti, že za takových okolností velmi snadno jsou náchylni naletěti na radikální německé fašistické fráze a sliby. Ale zde nejde jen o otázku existence německých dělníků a zaměstnanců v tomto státě, nýbrž o mnohem více, co ještě dále musí stupňovati šovinistické štvaní. Tlak na německá pohraniční území v tomto státě jest stále horší, německý pracující lid jest vydán všanc nejhoršímu zotročení, pronásledování a dvojnásobnému potlačování a vydrancování. Drahota jest v německém pohraničním území veskrze daleko větší než v českých oblastech, daňový tlak a exekuce jsou v německém pohraničním území daleko silnější a častější než v českých oblastech.

Pro neznalost státního jazyka byly propuštěny tisíce zaměstnanců ze státních a veřejných služeb. Ba nejen tisíce. Desítky tisíců jich bylo, kdož takto přišli o svou existenci.

Obce jsou zkrachované, nemohou pomáhati, poněvadž, žádají-li o peníze z dotačního fondu k vyrovnání jejich těžké finanční situace, nedostanou od české byrokracie žádných peněz. Musejí tedy odváděti mnohem vyšší dávky než v českých obcích, které mají přednost na subvence z dotačního fondu. Tím se břemena stávají pro pracující obyvatelstvo stále nesnesitelnější. Veškerá německá mládež jest bez práce, bez naděje na nějakou existenci, bloudí po ulicích nezaměstnaná a zpustlá. Nikdo ze státních činitelů se nestará o tuto mladou generaci. Jedno ovšem jim pro ni zbylo: pracovní tábory podle vzoru fašistických států. K tomu všemu přistupují ještě přímo vyzývavé útoky na německé pracující obyvatelstvo. Němečtí představení a starostové se nahrazují českými vládními komisaři, loupí se poslední zbytky samosprávy. Komisaři diktují a provokují německé obyvatelstvo, jak to již často učinil v Mostě dr Pfleger, který se odvážil hroziti německému mosteckému obyvatelstvu, že uzavře divadlo, nebude-li souhlasiti s vyššími dávkami, které navrhl.

Německé školy se rdousí, děti německého pracujícího lidu musejí hladové, v roztrhaných šatech a obuvi choditi několik hodin cesty do starých zchátralých stavení, která se jmenují školami a jsou přeplněna, zatím co stát na druhé straně pro české menšiny staví z našich daní paláce s přímo přepychovým vybavením, i když jen málo dětí do těchto škol dochází. Nepatrný zbytek německých zaměstnanců musí, ba jest přímo nucen posílati své děti do české školy, jen aby se takové paláce mohly stavěti i v nejmenších hnízdech, aby se ukázalo, že je zde pánem v domě český šovinismus a nikoliv německé pracující obyvatelstvo. Německý státní zaměstnanec jen proto se ohýbá před tímto diktátem, aby docela nepřišel o svou existenci, neboť jest varován příkladem četných svých předchůdců, kteří byli propuštěni. Na německé zaměstnance, na celé obce a sbory se působilo nátlakem, aby upisovali půjčku práce, ze které však pro německé nezaměstnané nebyla opatřena žádná práce, nýbrž které se užilo k zacpání velkých schodkových děr ve státním rozpočtu, především k nákupu válečného materiálu. Proto byli němečtí zaměstnanci, obce a sbory, nuceni upisovati peníze pod rouškou "půjčky práce". Byl to podvod a konečně ještě výsměch německému pracujícímu obyvatelstvu. Mimo to jest v celém německém pohraničním území skoro trvale stav obležení, konají se vlastenecké, fašistické slavnosti a vojenské parády a území jest zaplaveno četníky. Ti trýzní obyvatelstvo, pronásledují je a dopravují hromadně do vězení. Schůze se jen se zcela nepatrnými výjimkami v německých pohraničních oblastech skoro veskrze zakazují, stávky a demonstrace se ubíjejí surovým násilím, německé noviny pracujícího lidu se zabavují a zastavují, organisace se rozpouštějí, dokonce i kulturní organisace, jako spolky tělocvičné, sportovní a podpůrné a spolky volnomyšlenkářů. Při tak zvané pozemkové reformě, která se pociťuje zvlášť v německém pohraničním území, byla sta německých zemědělských dělníků a dělnic, když majetek převzali čeští majetníci zbytkových statků, z práce vyhozena a odbyta almužnou. Dnes musejí žebrati. Při tom, aby tito chudáci byli tam ještě provokováni, byli přivezeni čeští dělníci z českých území. Nový zákon o rozdělení výroby margarinu způsobí, že se octneme zase před tím, že tisíce německých dělníků vyletí na ulici, zatím co pro zvýšený příděl kontingentů při výrobě margarinu českým firmám zase bude moci býti zaměstnáno více českých dělníků. Mnoho německých spořitelen pro úpadek průmyslu v německém pohraničním území a pro četné jiné okolnosti udělalo úpadek. Drobní střádalové ztrácejí své poslední, poněvadž stát poskytuje sice českým velkým bankám miliardové subvence, ale nemyslí na to, aby drobným střadatelům pomohl sanací. Totéž se děje novým zákonem o chmelu. Sta drobných existencí chmelařů je zničeno, totéž činí firma Baťa, která svými filiálkami zaplavila již celé německé pohraniční území a zničila poslední zbytek obuvnických existencí, aniž zde stát zasáhl s pomocí pro drobné živnostníky. K tomu se druží ještě středověké týrání bezbranných proletářů, jak se provádí v ústecké policejní strážnici a v četných jiných místech v německém pohraničním území. (Výkřiky komunistických poslanců.) Mnoho interpelací s průkazným materiálem bylo zodpověděno jen s výsměšným zamítnutím. Kde se dělníci v německém pohraničním území proti všemu tomu trýznění, proti surovému teroru podnikatelů a proti hladu postavili na obranu své existence, tam dala buržoasie svým četnictvem stříleti do těl německého pohraničního obyvatelstva, jako tomu bylo v Duchcově, kde byli 4 mrtví a 6 těžce raněných, v Mostě, kde byli 2 mrtví a 11 těžce raněných, v Chomutově, kde bylo 15 raněných, ve Frývaldově, kde bylo 8 mrtvých a 21 raněných. Zatím co český fašistický vůdce Gajda jako duševní původce ozbrojeného židenického puče dostal, pravím, čtyři měsíce vězení, dostala, abych uvedl příklad, jistá žena z německého území, stará nezaměstnaná matka, která jen prý dala dále jakýsi leták, rovněž čtyři měsíce těžkého vězení nepodmíněně, které si v Litoměřicích již odpykala. A tyto poměry mají býti podle obou prohlášení dr Beneše a Malypetra ještě více zhoršeny a zostřeny. To jest pravý obraz demokracie a tak zvané ochrany menšin v Československu. Německé pohraniční území stává se peklem pro německý pracující lid. V této situaci jest přirozené, když německý pracující lid ve svém nezměrném roztrpčení vidí svého smrtelného nepřítele v pražských držitelích moci a jest ke všemu ochoten, jen aby se vysvobodil z tohoto útlaku. Tato politika českého imperialismu prospívá ovšem a je právě vhod v sudetskoněmeckém pohraničním území Hitlerovu agentu Henleinovi, který sice navenek předstírá, jako se to - stalo v České Lípě, kde prý rozvinul svůj program, že se loyálně chová k této demokracii a k tomuto státu. Ale jen aby mohl rozhořčené masy organisačně zachytiti, mluví tak otevřeně před pražskými držiteli moci, poněvadž ví, že nynější chvíle pro nepříznivou situaci Hitlerova Německa není nejvhodnější, aby se i zde zřídila táž otevřená fašistická diktatura německého finančního kapitálu jako ve Třetí říši a aby se provedlo připojení k této říši.

Henlein zná duši roztrpčených německých pracujících mas, a kdo by jí nerozuměl za těchto poměrů, v nichž žije německý lid v tomto státě? Že chce býti osvobozen z útlaku českého šovinismu, lze si jen dobře vysvětliti. Proto může i Henlein k nim navenek mluviti o loyalitě k tomuto státu. Proto mu také nepřipadá za těžko zdánlivě společně mobilisovati německý pracující lid pro české fašistické parády a slavnosti. Ale jinak než navenek mluví jeho spolupracovníci, jeho agenti ve stech malých tajných schůzích v německém pohraničním území, kde lidé dostávají jiné informace a velmi dobře vědí, co chtějí. Henlein dovede výtečně jako Hitlerův agent užívati německých dělníků, zaměstnanců a lidí z drobného středního stavu jako rváčských gard proti revolučnímu dělnictvu k záchraně německé buržoasie. Ale velké masy Henleinových přivrženců si neujasnily pravé úmysly tohoto muže, nepozorují, do jak velkého nebezpečí je Henlein dostane hesly o národní pospolitosti, stavovském zřízení atd. Henlein, který vidí svůj úkol v tom, aby zfašisoval německé obyvatelstvo, Henlein, vyslovený hitlerovský fašista a agent Hitlera a německé buržoasie v tomto státě - neboť i dr Spina ho chrání, Mayr-Hartingové, Stenzlové, Roscheové a jiní jsou také jeho přátelé - jest skutečně velkým nebezpečím pro dělnickou třídu. Henlein nemá jiné úmysly než jeho pánové z Třetí říše, totiž aby zde v německém pohraničním území udělal velké masy německého obyvatelstva zralými pro otevřenou fašistickou diktaturu, aby všechno zfašisoval, dostal pod svůj vliv, využil svých loyálních projevů k tomuto státu a k této demokracii, aby tyto masy zorganisoval a organisované udržel, aby pak v dané chvíli, i když jest dnes pod ochranou českých bodel, přece zítra pod ochranou Hitlerova meče mohl vystoupiti proti revolučnímu proletariátu v tomto státě. On jest schopen rovněž v německém pohraničním území provésti takový 30. červen a nezalekne se toho, kdyby se snad dnešní jeho věrní přívrženci jednou odvážili tázati se ho, zdali splní dané sliby. Henlein jest pro německé pracující obyvatelstvo v tomto státě týmž nebezpečím, jako český imperialismus - ať dříve nebo později. Že Henlein, který usiluje o totéž jako Hitler, nemůže býti východiskem, ukazuje všem německým pracujícím trpké zklamání dělnické třídy v Třetí říši, kde stejně jako dříve jest u moci třída vykořisťovatelů, která diktuje, ale nemůže masám opatřiti práci, kde stoupající drahotou ještě vzrůstá bída a nouze. Potlačování každé svobodné myšlenky, krvavá vláda proti každému, kdo se odváží vystoupiti proti vykořisťovatelům, to nemůže býti východiskem pro dělníka, pro zaměstnance, pro drobného příslušníka středního stavu ze sudetskoněmeckého území. Jediným východiskem jest cesta, kterou nastoupil ruský proletariát pro své sociální a národní osvobození, kde není panování vykořisťovatelů, kde není nezaměstnanosti, kde všechny národy osvobozeny mají své plné právo sebeurčení, kde dříve chudý sedlák, živnostník a drobný příslušník středního stavu v bývalém carském Rusku dnes bezstarostně jako slušně žijící člověk vřazen vstoupil do velké armády lidí tvůrčích a budujících socialismus a jest osvobozen sociálně i národnostně. Ale to všechno není zde v tak zvané demokracii, to všechno jest tím méně v Německé říši. Německý pracující lid má právě dnes, dne 7. listopadu, příležitost pohlížeti na 17. výročí vítězné proletářské revoluce v Rusku a na velké dílo, které si ruský proletariát vytvořil svým odhodlaným revolučním bojem proti všem vykořisťovatelům a potlačovatelům, takže dnes může vítězně a slavnostně oslavovati 17. výročí svého osvobození, zatím co my jsme zde včera naopak od dvou zástupců českého finančního kapitálu, od ministra pro zahraniční věci dr Beneše a předsedy vlády Malypetr a musili slyšeti, že se ještě více zhorší a zostří beztoho neutěšené poměry - pro německé pracující obyvatelstvo zvláště. Německý pracující lid se musí, ať chce nebo nechce, rozhodnouti, že skutečně vážně bude s námi, komunistickou stranou, pod jejím vedením bojovati proti vykořisťování a utlačování, že bude komunistickou stranu v jejím boji všude a vždy podporovati, její řady posilovati, její tisk čísti a rozšiřovati, musíme společně s českými, slovenskými, polskými a maďarskými potlačovanými a vykořisťovan ými dělníky bojovati proti každému útoku mezinárodní vykořisťovatelské třídy a zvláště proti českému šovinismu v tomto státě.

A nyní několik slov k socialistickým stranám, zvláště k německé straně sociálně demokratické. Domnívá-li se německá sociálně demokratická strana, že Henleinovo hnutí v německém pohraničním území není tak zvlášť velké nebezpečí, jak psal její tisk po projevu Henleinovu v České Lípě, že se ho prý zúčastnili jen drobní měšťáci atd., zatím co oni mají rozhodující část, většinu dělníků odhodlaných k revolučnímu boji, varujeme před těmito tvrzeními, i když německá sociálně demokratická strana dne 4. listopadu na 6 projevech v německém pohraničním území zmobilisovala přes 80.000 proletářů. Ale, když porovnáme tyto projevy a nebezpečí Henleinovo, Henleinův fašismus v německém pohraničním území, musíme si již říci, že takovým jediným nedělním projevem v 6 městech proti fašismu nemůže býti věc odbyta. Kdyby Henleinovi bylo povoleno 6 projevů v německém pohraničním území za týchž předpokladů, pak by při své obratné kolportáži, mlácení frází a demagogii, sebral přes 150.000, snad i 20.000 lidí, ale dejte pozor, nejen měšťáků, nýbrž nespokojených a rozhořčených dělníků. Právě soc. demokratické strany v tomto státě mají přece po 4. listopadu příležitost vzpomenouti si, jakou sílu kdysi dne 4. března 1919 představovala dělnická třída proti třídě vykořisťovatelů, když vystoupila v ohromných masách ve všech městech celého německého pohraničního území. To byla doba, ve které německé pracující obyvatelstvo bylo ještě ušetřeno dnešních zklamání. Ale, domnívá-li se německá sociální demokracie, že Henlein nemůže najíti mnoho přivrženců z nejchudších vrstev nezaměstnaných a dělníků, poněvadž prý při prohlášení svého programu zapomněl ukázati na nouzi a hospodářské potřeby těchto vrstev, pak bychom se mohli stejně i my dnes po 4. listopadu, po projevech německé sociální demokracie tázati: Proč se zapomněla německá sociální demokracie zabývati těmito palčivými otázkami národnostního a politického útlaku německého pracujícího lidu v tomto státě a co zamýšlí proti tomu učiniti? Jako Henlein opominul postaviti do popředí hospodářské požadavky dělníků z německého pohraničního území, vůbec úmyslně zapomněl se o nich zmíniti, stejně zapomněla také úmyslně německá sociální demokracie zabývati se požadavky proti národnímu a politickému utlačování německého dělnictva, ačkoliv nerozlučně souvisí se sociální otázkou. Německá soc. demokratická strana měla by si býti vědoma, proč takové velké masy, jaké pochodovaly dne 4. března 1919 pod rudým praporem, tentokráte se nedostavily. Právě u této části rozhořčených a nespokojených mas, která se ještě neobrátila k Henleinovi, hrozí nebezpečí, že právě jako ve Třetí říši, právě pro takovou politiku, jakou provozuje koaliční vláda proti německému pracujícímu lidu v tomto státě, hromadně přejde k fašismu. Německá sociální demokracie - buďmež upřímní - zmobilisovala sice nejvěrnější příslušníky své strany a odborových organisací a z několika pohraničních organisací, ale zdaleka nikoli rozhodující část pracujících vrstev, která jest ochotna bojovati proti fašismu, proti vykořisťování a potlačování. Že tato velká masa zůstala vzdálena, toho příčinou jest jednak, že německá sociální demokracie chtěla nastoupiti jen sama se svými přívrženci a neukazovala ochotu vážně vzbouřiti všechny pracující kterékoliv národnosti, zavolati je a mobilisovati a společně i s komunistickou stranou bojovati proti fašismu. Že to učinila sama, musilo ovšem zase rozhořčiti velké části německého pracujícího obyvatelstva, zvláště nyní ve chvíli velkého fašistického nebezpečí, kdy buržoasie Henleinovi a na druhé straně Stříbrnému všechno povoluje a proti fašistům zakazuje vyjíti na ulici, ba dokonce své koaliční straně, německé soc. demokracii v Karlových Varech a jiných městech zakázala projev proti fašismu. Zde stojíme před velmi vážnou otázkou, kterou si dělníci z německé soc. demokratické strany musí dobře rozvážiti. Velké masy zůstaly vzdáleny proto, poněvadž napřed viděly, že to vůbec nemá býti žádný vážně míněný protifašistický projev. Neboť když se konal pod hesly: pro tuto demokracii, pro koaliční politiku s buržoasií, pro 40 hodinový pracovní týden bez vyrovnání mzdy atd., určitě nechtěli němečtí dělníci pochopiti, že to jest vážně míněná akce proti fašismu, vykořisťování a potlačování. Již to stačilo, aby zeslabilo tyto protifašistické projevy. Tvrdím, že německá dělnická třída jest rozhořčena a roztrpčena na celou politiku proti německým pracujícím v tomto státě a že bude zahnána do tábora fašismu, kdyby se měla ještě častěji dočkati takových projevů, jako tomu bylo 4. listopadu, bez skutečného denního boje proti sociálnímu a národnímu otroctví. Nepomýšlíme na to, abychom tyto projevy snižovali, ale smysl a ráz těchto projevů byl podle toho a také ukazoval, o tom ať se nikdo neklame, jak chladné přijetí masami musili jednotliví řečníci při svých řečích pozorovati, neboť masy přišly proto, aby skutečně demonstrovaly proti fašismu, proti vykořisťování a potlačování.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta minula.

Posl. Babel (pokračuje): Východisko ukázal zde dnes soudr. Zápotocký, že totiž není jiného, než aby socialističtí dělníci, soc. demokratičtí a komunističtí společně se zasadili o socialistické bojové společenství, pro vládu dělníků a sedláků, která podporována masami zezdola může úspěšně potírati a odstraniti kapitalistické vykořisťování a národnostní potlačování. Pracující německý lid nenávidí karabáč pražských pánů. Němečtí pracující bouří se však i proti německým vykořisťovatelům a jejich agentům, kteří pro zisk prodávají, zrazují a potírají sociální a národní zájmy německého pracujícího lidu. Němečtí pracující odvracejí se od takových socialistů, kteří s frází demokracie a menšího zla vydávají lid všanc zhoubě a vedou jej vstříc válce a fašismu. Německý pracující lid je již syt toho, aby žil v sociálním a národním otroctví kapitalismu, který s pomocí fašistických podvodníků na lidu zostřuje vykořisťování a národnostní útlak.

Němečtí pracující žádají práva, aby sami mohli rozhodovati o své národní svobodě. Oni neprodají svou národní svobodu Hitlerovi, nejkrvavějšímu nepříteli pracujících. Dejte německým pracujícím právo sebeurčení, zanechte vykořisťování a národnostního útlaku, nevhánějte zoufalce Hitlerovi do objetí. Pak nebude německý lid nikdy nepřítelem českého lidu a bude ještě hájiti samostatnost českého národa. Němečtí pracující, kteří se cítí solidárními s lidmi utlačovanými v Hitlerovu Německu a kteří jejich boj činně podporují, jsou zároveň třídními bratry a spojenci českých dělníků a pracovníků v boji o sociální a národní osvobození v Československu. Socialistické válečné souručenství (Místopředseda Roudnický zvoní.), bojovný spolek českých a německých dělníků a sedláků v tomto státě společně s českými dělníky vytvoří společnou třídní frontu proti jejich společným potlačovatelům, proti hladu, fašismu a válce. Dostanou jen z rukou českých dělníků národní svobodu a vybojují s nimi společně sociální a národní osvobození vůbec. Čeští a němečtí dělníci společně žádají: Konec politice uličních tabulek a jazykového trýznění, úplná svoboda a rovnoprávnost německého jazyka....

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil.

Posl. Babel (pokračuje): Pryč s Gesslerovými klobouky a česko-šovinistickými hrady štvaní a útlaku. Pro zřízení německých škol a německých kulturních středisk podle národních, kulturních a třídních potřeb německých dělníků. Pryč se vzájemným štvaním a nastrkováním českých a německých dělníků, aby se dosáhlo vyšších zisků a snížily mzdy. Pro zařazení německých dělníků a zaměstnanců do výroby a státních podniků podle jejich národních a třídních potřeb, práci a chléb pro všechny. Pro zvýšení mezd, 40 hodinový pracovní týden s vyrovnáním mzdy, pro zlepšení sociálního pojištění a ochrany nájemníků, pro opatření práce, podporu nezaměstnaných na útraty podnikatelů a státu, proti vyhánění drobných sedláků z jejich statků.

Žádáme půdu pro drobné rolníky a osvobození od tíživých daní. Vy subvencujete banky a kartely, vymačkáváte a vyvlastňujete střední stav. Žádáme zdanění kapitalistů a snížení daní drobným živnostníkům. Proti zkáze německých obcí, proti panství českých vládních komisařů, pro obnovení samosprávy a finanční svrchovanosti německých samosprávných sborů. Konec faktickému výjimečnému stavu, vyzývavým okupačním opatřením.

Pro službu německých vojáků ve vlasti s německým jazykem jako služebním. Pro odchod mocenského aparátu československého finančního kapitálu z německého území. Konec olupování o demokratická práva, pronásledování a žalářování socialistických a národně revolučních bojovníků o svobodu. Zákaz Henleinovy fronty a všech fašistických sdružení, volné ulice pro protifašisty. Proti kapitalistickému drancování a národnostnímu potlačování, pro sociální a národní osvobození. Proti fašistické frontě hladu a války frontu proti fašismu a imperialistické válce. Proti spojení českých držitelů moci s německými kapitalisty, fašistickými podvodníky lidu a socialistickými ničiteli lidu třídní sbratření českých a německých dělníků. Akční jednota a válečné souručenství socialistických a komunistických dělníků. Ať žije jednotný boj o sociální a národní osvobození! Ať žije proletářský třídní boj! Ať žije komunismus! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Kliment; na dnešní a zítřejší den posl. Śliwka, Hrubý, Höhnel.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru kulturního posl. inž. dr Tumlířovou za posl. Zářeckého.

Klub poslanců čsl. nár. demokracie vyslal do výboru ústavně-právního posl. Špačka za posl. dr Matouška.