Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Pik, Chalupník.

189 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bechyně, dr Beneš, dr Dérer, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Místopředseda Taub zahájil schůzi v 1 hod. 29 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

ve schůzi konané dne 4. července t. r. přikázány k řádnému projednání návrhy:

výborům živn.-obchodnímu a zemědělskému návrh tisk 2606;

výborům zemědělskému a rozpočtovému návrhy tisky 2623, 2640, 2641, 2671, 2677, 2681 až 2685, 2692, 2709, 2714;

výboru zemědělskému návrhy tisky 2642, 2676, 2715;

výborům brannému a rozpočtovému návrh tisk 2710.

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru soc.-politického o návrhu posl. Kleina, Teplanského, Tučného, Petra, Tauba, Köhlera, inž. dr Touška a druhů zákona o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích) (tisk 2720).

Zpravodajem jest p. posl. Klein. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Klein: Slavná sněmovno! Zákon ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., t. zv. zákon o obchodních pomocnících, poprvé reguloval v modernější formě pracovní poměry této významné skupiny zaměstnanců. Není pochyby, že pro dobu, ve které tento zákon byl sjednáván, četná ustanovení byla značným pokrokem, že organisace soukromých zaměstnanců plným právem označovaly tento zákon jako sociální pokrok a že se v duchu tohoto zákona snažily uplatniti dané výhody. Za 24leté praxe zákona o obchodních pomocnících zjistily se ovšem četné vady a zejména pak doba poválečná překonala mnohá ustanovení v duchu sociálním, byly sdělávány různé hromadné a jednotlivé smlouvy, ve kterých práva zaměstnanců soukromých byla lepším způsobem upravena, než jak o nich mluví starý zákon z r. 1910, a tak z tohoto ovzduší vznikaly iniciativní návrhy, které podle volebního období a sněmovních tisků blíže uvádí výborová zpráva.

Souhrn těchto návrhů je přáním zaměstnanců po důkladné reformě zákona o obchodních pomocnících. V odůvodnění těchto návrhů pak se praví, že doba překonala starý zákon a že se má v republice vytvořiti zákon nový. Až do r. 1923 byla v platnosti nařízení, která upravovala výpovědní lhůty soukromých zaměstnanců v tom směru, že jednoměsíční výpovědní lhůta zákonem z r. 1910 dovolená se suspenduje a jako nejkratší výpovědní lhůta se stanoví t. zv. lhůta kvartální, 6nedělní. V květnu 1923 prohlásila vláda, že je ochotna předložiti sněmovně osnovu, která by byla vlastně odpovědí na iniciativní návrhy poslanců a ve které by byly splněny požadavky, které organisace předloží. Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo několik referentských osnov. Tyto osnovy byly předmětem jednání zájmových skupin, nedošlo však k dohodě, neboť jak skupina zaměstnavatelů, tak i skupina zaměstnanců vyslovily určité námitky. Osnovy referentské byly přepracovány a i ta nejnovější nedošla žádoucího vyřízení, takže bylo třeba uvažovati o novém způsobu jednání, uvažovati zejména v nové sněmovně, zdali politické a jiné poměry umožňují, aby iniciativní návrhy, když již nebylo možno předložiti osnovu vládní, mohly býti ústavním způsobem projednávány. I zde se objevily určité obtíže a proto jsem jako zpravodaj výboru soc. politického v dohodě s předsedou posl. sněmovny, p. ministrem spravedlnosti a p. předsedou výboru soc. politického požádal vrcholné organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců, zdali je možno dohodnouti se o takové osnově, která by se předložila posl. sněmovně a senátu jako dohoda zájmových skupin, která podle možnosti má býti respektována, aby se nestala předmětem zbytečných politických jednání a byla prostě presentována jako něco, co tato skupina zaměstnanců vůbec zasluhuje. Po tříletém jednání komise a různých anket dospělo se konečně k takové dohodě, že vláda o ní mohla jednati a že zejména pp. ministři spravedlnosti, nejdříve dr Meissner a nyní také dr Dérer, umožnili, aby elaborát v nové redakci se stal předmětem jednání. Je třeba zdůrazniti, že to byl zejména referent z ministerstva spravedlnosti, pan vrch. odb. rada dr Srba, který ve velmi důkladné formě vypracoval k elaborátu odborné komise, jíž předsedal býv. ministr dr Hotowetz, komentář, který v podstatě vyčerpává obsáhlou materii, vzpomíná judikátů vydaných pro tento zákon, který, o čemž není pochyby, zůstane jako práce velmi důkladná cenným dokumentem i pro komentáře budoucí. Tímto novým jednáním, jehož jsem se jako zpravodaj zúčastnil, došli jsme, že původní elaborát odborné komise byl ještě po stránce stylistické i právnické v některých partiích propracován v zájmu nového zákona, a dokonce se podařilo tomuto novému jednání, že i po stránce materielní byly některé paragrafy zlepšeny.

Výbor soc. politický volil pro propracování iniciativní osnovy zvláštní subkomitét. V tomto subkomitétu měli pánové z jednotlivých centrálních úřadů možnost znovu vyjádřiti stanovisko jednotlivých resortů, a poněvadž se při tomto novém jednání objevily potíže, zejména pokud jde o § 2, který mluví o zaměstnancích státu, úřadů, veř. podniků a veřejnoprávních korporací, bylo třeba respektovati stanovisko ministerstva financí a ministerstva vnitra a došlo pak ve společné schůzi s odbornou komisí k dohodě, která je vyjádřena v §u 2, jak jej soc. politický výbor navrhuje.

Ministerstvo obchodu vzneslo námitky proti původnímu oddílu II, který jednal o učních. Odborná komise byla toho mínění, když se dělá tento zákon o soukromých zaměstnancích, že je v zájmu věci, aby okruh osob, které máme na mysli, byl zachycen v jednom zákoně, a proto odborná komise pojala do toho zákona o zaměstnancích, řekl bych starších, také zaměstnance mladší, učně, praktikanty, volontéry a podobný okruh mladistvých osob v tomto zaměstnání. Ministerstvo obchodu ovšem původně již namítalo, že nemůže připustiti, aby v tomto zákoně řešily se otázky učňů, kteří podléhají živnostenskému řádu, a konstatovalo, poněvadž otázka učňů bude zcela novým způsobem upravena v novele živnostenského řádu, že tento resort nemůže souhlasiti, aby z tohoto komplexu učňovského byla vyňata jedna skupina a dána do zákona jiného. Lze ovšem o té věci diskutovati, ale s ohledem na to, že nám jde o celou osnovu, že zaměstnanci čekají zejména na novou úpravu výpovědních lhůt, které je mají chrániti proti bezdůvodnému, divokému propouštění z práce, prohlásily odborové organisace zaměstnanců, že sice souhlasí, aby oddíl II. o učních byl vyňat z tohoto zákona, že se však nevzdávají práva, aby požadovaly zvláštní osnovy, která by upravovala otázku učňů, praktikantů, volontérů a jinde již vyjmenovaných osob.

Posl. sněmovně byla taková osnova již předložena před lety panem posl. Tučným a také některé jiné náměty jednaly o mladistvých zaměstnancích v obchodech, kancelářích a průmyslu, takže sněmovna má možnost, aby na základě těchto iniciativních návrhů tuto materii učňovskou znovu projednávala.

Motivem pro konstituování odborné komise byly těžké poměry, ve kterých žijí dnes všichni zaměstnanci tohoto státu, které však u soukromých zaměstnanců mají určité specifické znaky, které nelze přehlížeti. Jedním z těchto znaků je, že zaměstnavatelé propouštějí starší zaměstnance přesto, že tito zaměstnanci mají přes toto t. zv. stáří naprostou duševní, odbornou i fysickou kvalifikaci. Podle statistiky zjišťujeme, že u soukromých zaměstnanců pracovní stáří začíná kolem 45 let, to znamená, propustí-li se soukromý zaměstnanec v tomto věku, že nedostává nového místa jen proto, že je právě již t. zv. starším zaměstnancem. U odborových organisací můžeme zjistiti, že jde o osoby, které mohou s velikým úspěchem i v tomto t. zv. stáří zastávati svá místa, že jde o osoby s velikou zkušeností a s vysokou odbornou klasifikací, ale jen t. zv. stáří je překážkou, aby takový starší propuštěný úředník dostal opět zaměstnání. Proto, myslím, že v nedávných dnech jsme vykonali veliký kus práce na poli sociální ochrany těchto obětí hospodářské krise, když jsme odhlasovali nový pensijní zákon, který po prvé zavádí nový typ důchodu, důchod t. zv. sociální, který se má vypláceti těmto lidem staršího sice věku, ale mladým ještě pro práci. Tento zákon mohl ovšem tuto myšlenku vyjádřiti pouze ve výpovědních lhůtách, aby zaměstnanci nebyli v krátké době vydáni na pospas vší bídě a nedostatku. Tu mohu prohlásiti, že odborná komise v tomto směru vykonala velmi mnoho, neboť tento zákon reguluje automaticky delší výpovědní lhůty pro více než 400.000 zaměstnanců.

Je třeba uvážiti také dobu, ve které tento zákon děláme. Je třeba respektovati psychologické a hospodářské ovzduší, ve kterém se připravoval. A když přes to tato osnova v takové veliké cifře upravuje výpovědní lhůty pro tak velikou skupinu zaměstnanců, tak není pochyby, že plným právem mohu prohlásiti, že soukromí zaměstnanci tímto zákonem dostávají velikou část svých požadavků.

Je třeba jen připomenouti, že na Slovensku se podle maďarských zákonů dnes vypovídají zaměstnanci se 14denní výpovědní lhůtou bez ohledu, jak dlouho jsou zaměstnáni, a že v historických zemích, pro které platí zákon o obchodních pomocnících, který neplatí pro býv. maďarské území, máme dnes u 80 až 85% jednoměsíční výpovědní lhůty, které lze podle dnešního zákona uskutečniti do roka 24krát, to jest každého 1. a 15. dne měsíce. To zákon odstraňuje. Odstraňuje především jednoměsíční výpovědní lhůtu a stanoví jako nejkratší lhůtu 6nedělní, zásadně kvartální, která může býti učiněna pouze v zaměstnání do 5 let a která může končiti koncem měsíce, ale nikdy nemůže býti dána 24krát do roka, jak je tomu dnes podle zákona o obchodních pomocnících, v nejhorším případě 12krát do roka a mezi 5. až 15. rokem musí býti kvartální lhůta zachována a smlouva nemůže býti jinak upravena. My po prvé zavádíme do našeho zákonodárství dlouhé výpovědní lhůty, to jest 3měsíční a 5měsíční. Když vezmu ten případ slovenský, kdy zaměstnanec se služební dobou delší 20 let je dnes vypověděn se 14denní výpovědní lhůtou, pak za platnosti tohoto zákona může býti propuštěn teprve po 5měsíční lhůtě. Toto rozpětí ukazuje jakost a dobrý obsah tohoto zákona i pro země historické, kde máme v platnosti zákon o obchodních pomocnících. Upravuje delší povinné lhůty pro onu skupinu, kterou jsem určil počtem asi 400.000, způsobem naprosto uspokojujícím.

Ustanovení o výpovědích se ještě také zlepšuje, pokud jde o zkušební dobu. Dnešní zákon umožňoval, že zaměstnavatel mohl přijmouti někoho na zkoušku a tuto t. zv. zkušební dobu mohl neustále prodlužovati. Podle tohoto zákona není to možno, poněvadž jednou sjednaná zkušební lhůta se musí dodržeti. Buď nastane rozchod obou kontrahentů, anebo nastane normální pracovní poměr, který lze vypověděti buďto podle nějaké smlouvy, která je lepší než zákon, anebo minimální ochranou, která je vyjádřena v osnově o výpovědích.

Pokud jde o zvykové právo, které máme pouze na území bývalého Maďarska, je tato věc dostatečně respektována v přechodných ustanoveních v tom směru, že zaměstnanci, který by měl podle zvykového práva nárok na delší dovolenou, podle našeho zákona je tento nárok zachován ve formě, jak o tom mluví příslušné ustanovení.

Pokud pak máme podle zvykového práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro prominentní zaměstnance, vedoucí zaměstnance jako ředitele, redaktory deníků a pod. snad lepší výpovědní lhůtu, než stanoví tento zákon, chci jen konstatovati, že zákon tento upravuje poměr asi pro 600.000 zaměstnanců v republice a že nemůžeme pochopitelně pro nějakou úpravu, která se týká nepatrné skupiny těchto vedoucích zaměstnanců, řekl bych ztěžovati jednání o tomto zákonu nebo nějakým způsobem upravovati věci, které nebylo možno uskutečniti ani v odborné komisi.

Pokud jde o novináře, když jsem se o nich již zmínil, chci jen konstatovati: Novináři mi prominou, řeknu-li, že se starali o věc, ale špatně. Když v listopadu loňského roku byla osnova předána vládě, tehdejší ministr spravedlnosti dr Meissner sám vzpomenul, že by se znovu mělo uvažovati o speciálním zákoně, upravujícím pracovní poměr redaktorů, a on to byl, který dal podnět, aby býv. ministr Hotowetz svolal t. zv. kuratorium pro novinářské pojištění, které existuje podle zákona o pensijním pojištění, v němž jsou zaměstnavatelé a zaměstnanci, a aby se pokusil o dohodu, která se mu podařila v komisi, také pokud jde o okruh soukromých zaměstnanců ve svém celku. Dr Hotowetz také vyhověl tomuto přání a obě skupiny pozval. Skupina zaměstnavatelská odepřela však jednati o speciálním zákoně a odepřela jednati o zvláštní kapitole, která měla býti eventuálně v tomto soukromozaměstnaneckém zákoně. To všechno bylo řečeno novinářům před 7 měsíci a bylo jistě dosti času, aby z iniciativy organisace novinářů mohlo se ještě o věci dále jednati. Nenese tedy vinu na tom odborná komise, ani ministr, ani vláda, nýbrž jsou na tom vinny poměry. Věci jsou takové, že každá organisace musí se o svou věc sama starati, musí za ní choditi a když se o ni nestará, dopadne to tak, jak to dopadlo nyní s novináři.

Já sám, ačkoliv to nebylo mojí povinností, jsem před několika měsíci upozornil funkcionáře syndikátu, že nejpodobněji bude se hlasovati o tomto zákonu ještě před prázdninami a že je na nich, aby svým velkým vlivem se postarali, aby tento zákon byl doplněn ještě zvláštní speciální kapitolou o novinářích. Poněvadž se to dnes vytýká, jsem povinen otevřeně a upřímně prohlásiti, že jediná vina je v organisaci novinářů a nikde jinde; každý jiný, ať to byl ministr, odborná komise nebo referent v ministerstvu, vykonali v tomto směru na 100% svoji povinnost. Ale přes to musím prohlásiti, že právní postavení novinářů se pochopitelně zlepšuje tímto novým zákonem, poněvadž novináři podléhali dosud zákonu o obchodních pomocnících. Tento nový zákon zlepšuje původní zákon z r. 1910 a nebylo jistě správné, abychom vyjmuli redaktory z tohoto zákona, poněvadž pak by byli buď mimo každý zákon nebo v nejlepším případě podléhali by ustanovením zákona občanského.

Druhá velká skupina materiálních výhod leží v ustanoveních o dovolených. Dovolené se zlepšují pro soukromé zaměstnance tím způsobem, že dnešní minimálně 10denní dovolená se zlepšuje na 14 dnů, pak dnešní 14denní dovolená se nahrazuje dovolenou 3nedělní a místo dnešní 3nedělní ustanovuje se dovolená 4nedělní, konstatuji - placená dovolená. Novum je také, že za určitých předpokladů, o kterých blíže mluví zákon, má nárok na dovolenou také zaměstnanec, který sám dal výpověď. Podle dnešního zákona, dal-li zaměstnanec výpověď sám, nemá nároku na dovolenou, podle zákona nového má nárok na dovolenou. Ovšem zde bylo třeba upraviti některé otázky, které by snad mohly vyvolávati stesky, ale jsem přesvědčen, když na jedné straně získáme dovolenou pro ty, kteří ji nemohli dnes získati, že pochopitelně skupina zaměstnavatelská chtěla také určitou úpravu, která by chránila zaměstnavatele pro ty případy, když se propustí zaměstnanec z důvodů závažných, bez výpovědi atd. Je třeba pochopiti, že v každém případě jde o dohodu, o kompromis a že každý kompromis má určité slabiny jak na straně práv zaměstnanců, tak i na straně práv zaměstnavatelů.

Třetí materiální výhoda, kterou chci vyzdvihnouti z tohoto obsáhlého zákona, je nárok na plat po dobu nemoci a úrazu. Dnešní zákon zná pouze jednu lhůtu, t. j. 6 neděl; trvá-li choroba nepřetržitě, má zaměstnanec právo na plat po dobu 6 neděl. Novy zákon zlepšuje tuto lhůtu, a sice prodlužuje ji, když je někdo v zaměstnání déle než 10 let o 14 dnů a za každých 5 let o 1 týden, takže starší zaměstnanci, kteří dnes jsou chráněni jen tou 6nedělní lhůtou, mohou, jsou-li déle než 20 let v zaměstnání, býti chráněni 12nedělní lhůtou. Je viděti, že i zde jde o veliký pokrok. Nesmíme přehlédnouti, že jde o plat, o celé požitky a že to nesporně nebylo také zaměstnavatelům vhod, když jim nový zákon ukládá také z tohoto titulu určité finanční povinnosti.

Veřejnost se pozastavila nad tím, že v novém zákoně není výslovně uvedeno, že zaměstnavatel nesmí nemocnému zaměstnanci strhávati něco, co dostává z veřejno-právního pojištění. Pochopitelně, když to v novém zákoně není a není tam nic kontrérního, zůstává právní stav, jaký je dnes. Nemocný zaměstnanec, který pobírá nemocenské, dostane je zase, a zaměstnavatel nemá podle nového zákona práva, aby něco, co zaměstnanec dostává z veřejno-právního pojištění, mohl si strhávati na platu nebo pod. To chci vysvětliti, poněvadž v novinách se objevily zprávy, které prostě neodpovídají skutečnosti.

Velmi význačným zlepšením dnešního právního stavu je ustanovení o zárukách, o kaucích. Páni vědí, že takřka denně pracovní soud nebo jiné naše právní instance rozhodují velmi zlé záležitosti svedených zaměstnanců, kteří v domnění, že mají zabezpečené existence, vkládali do rukou nesvědomitých zaměstnavatelů kauce, o které zpravidla přišli. Je sice pravda, že se zase může o tom diskutovati, že kauce může míti solidní funkci, že nemusí býti zneužita, ale podle mého mínění, když už má býti zachována instituce kaucí, není dobré, aby kauce zůstala v podniku. Zaměstnanci jsou proti kaucím vůbec, to je pochopitelné, a říkají - je to také moje osobní stanovisko - že ustanovení o kaucích má vůbec zmizeti ze zákona a že kauce se mají zapověděti, ale když to není prostě možné, bylo třeba i zde dělati kompromis. Při zachovávání tohoto zařízení o zárukách říká tento zákon velmi přísným a jasným, naprosto nedvojakým způsobem, že kauce nesmí býti ponechána v závodě, nýbrž že musí býti v dohodě oboustranné uložena u peněžního ústavu. Je to, myslím, podstatná ochrana zaměstnanců, kterou nelze jako řadu jiných ustanovení změniti nějakou smlouvou, poněvadž je to ius cogens.

Osnova má celkem 58 paragrafů. Myslím, že to je první zákon, který v této sněmovně je projednáván s hlediska naprosto moderní úpravy pracovního poměru, zákon, který respektuje vedle těch sociálních stránek nezaměstnaných, propuštěných, také práci žen a práci mladistvých. Vedle starého ustanovení o tom, že v závodech má býti příležitost k odpočinku, jsme zde v zákoně vyjádřili jednu myšlenku, která se týká žen vdaných. Vyjádřili jsme myšlenku, která odporuje dosavadnímu právnímu stavu, že porod není nemocí. My zde vyjadřujeme, že porod má býti považován za nemoc, pokud jde o ochranu sociální, a že všechny dávky mají se s tohoto hlediska platů podle tohoto zákona ženám vypláceti.

Veliká rozprava byla pak o rozsahu zákona. Komise této věci věnovala velikou pozornost a v několika tuctech schůzí jednala pouze o rámci zákona. Zaměstnavatelé ovšem prohlásili, že s námi sjednávají delší výpovědní lhůty, delší dovolené, lepší nároky v době nemoci, ustanovení o zárukách jenom za té podmínky, že zůstane dosavadní rámec zákona o obchodních pomocnících nadále v platnosti. Nicméně není pochyby, že nová konstrukce §u 1 přece jen rozšiřuje dnešní rámec; nedosahuje ovšem rámce zákona o pensijním pojištění a mohou zde býti sporné některé kategorie průmyslové, o kterých však blíže mluví odst. 3, §u 1, který je vlastně opakováním některých judikátů. Ale organisace průmyslových úředníků se domnívají, že bude-li v zákoně ustanovení, že pro posouzení otázky, zda zaměstnanec je podroben tomuto zákonu, je rozhodující pouze, jaká je povaha jeho práce a nic jiného, žádný titul, že t. zv. sporné kategorie také asi zapadnou do rámce nového zákona.

Ve výboru soc. politickém vyslovil pan posl. Tayerle pochybnost, že personál divadel nebude podléhati tomuto zákonu, a dožadoval se, aby § 1 jasně vyjádřil příslušnost této kategorie zaměstnanců k novému zákonu. Já jsem ve shodě s p. zástupcem ministerstva spravedlnosti prohlásil, že zaměstnanci divadel jsou naprosto bezpečně zachyceni tímto zákonem, a to §em 1, odst. 1, lit. d), kde se mluví o "podnicích, ústavech a závodech třebas nevýdělečných, provozovaných veřejnými nebo soukromými podnikateli nebo příslušníky svobodných povolání" atd.

Není pochyby, že divadlo je podnik, zaměstnanci, herci, zpěváci vykonávají vyšší služby, o tom také nikdo nepochybuje, takový je také judikátní stav a nemusí se výslovně personál divadel zde jmenovati, poněvadž je nebezpečí, že jakmile počneme některou kategorii vyjmenovávati, nevíme, kde máme přestati.

Stejně byly vysloveny pochybnosti ze Slovenska, že nebudou tomuto zákonu podléhati lékárníci. I to jsme vyřešili, že není pochyby, že lékárník vykonává vyšší služby, a poněvadž i podle právního stavu na Slovensku jde o podnik, tedy i zaměstnání lékárnické bude nesporně tomuto zákonu podléhati.

V resoluci zvláště doporučujeme vládě, aby v nejkratší době předložila sněmovně osnovu zákona o pracovním poměru obchodních jednatelů, zástupců a cestujících. Proč to činíme? Původní zákon z r. 1910 do jisté míry pamatoval na zaměstnance, kteří vedle platu mohou míti také provisi, nebo jen provisi, a také pamatoval na zaměstnance s více zaměstnavateli. Ale judikatura nerespektovala úmysl zákonodárcův a vytvořila nám situaci, která je v naprostém rozporu se skutečným stavem, deklarovala nám obchodního zástupce jako samostatného podnikatele, který pak - to se rozumí - nejen že nemá žádné ochrany podle zákona zaměstnaneckého, nýbrž podle prakse daňové je dokonce povinen odváděti daně podnikatelské. Tento naprosto nemožný, ba zoufaly stav se musí odstraniti. Lidem, kteří mohou v našem hospodářském životě vykonati veliký kus práce reorganisační a reformní, lidem s bohatou zkušeností musí nějaký zákon pevně zaručiti jejich právní postavení a někde musí býti demarkační linie, která bude oddělovati tohoto zaměstnance od t. zv. samostatného agenta. To máme v pensijním pojištění, v nemocenském zákoně i v jiných. Proto plným právem odborná komise se shodla, že nemůžeme řešiti tyto detailní věci obchodních zástupců v tomto vládním návrhu zákona, ale nemáme námitek, aby byl vytvořen speciální zákon o pracovním poměru obchodních zástupců a jednatelů, který by mohl býti vhodným doplňkem tohoto zákona zaměstnaneckého. V tom směru doporučujeme také příslušnou resoluci.

Druhá resoluce, navržená v dohodě s pp. zástupci ministerstva financí a vnitra, žádá vládu, aby slyšela odborové organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců před vydáním obou nařízení, jež se týkají okruhu zaměstnanců veřejnoprávních, veřejných nebo státních, a dále žádá tato resoluce, aby vláda těmto organisacím poskytla možnost spolupráce při provádění těchto dvou nařízení. Mohu tedy obě dvě resoluce doporučiti sněmovně k přijetí.

Vážená sněmovno! Zákon, o kterém máme nyní rozhodovati, je pochopitelně významný také po strance hospodářské. Jsme si plně vědomi, že jakákoli úprava soc.-politická nemůže zůstati bez odezvy v poměrech hospodářských. Soukromí zaměstnanci v našem státě projevili tak často a vydatným způsobem pochopení pro hospodářskou obnovu, dali podnět k plánům hospodářským a dali se k disposici svým aparátem, svými úředníky, svými skupinami a tiskem pro to, aby u nás byl zlepšen celý hospodářský život, a tato významná skupina lidí, která chápe, že nejde pouze o to reklamovati nějaké právo, nýbrž že má také povinnost, dostává nyní tento zákon, kterým ji vřazujeme nejen do skupiny sociální ochrany, nýbrž také již na pole hospodářské obnovy.

V tomto smyslu doporučuji jménem výboru soc. politického, aby sněmovna osnovu zákona odhlasovala. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Prosím o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrhy posl. Bílka, Zápotockého, Babela, Śliwky a soudr.:

K §u 1, odst. 1:

Začátek znějž:

"(1) Ustanovení tohoto zákona platí pro pracovní poměr osob:

a) které podléhají zákonu o pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších službách a které při provozování obchodu jsou ustanoveny, aby převážně konaly buď služby kupecké (obchodní pomocníci) nebo služby vyšší, nikoli kupecké, a všechny osoby, zaměstnané při kancelářské práci,".

V lit. c) buďtež na konci vypuštěna slova "jménem a na účet svých zaměstnavatelů".

V lit. d) budiž za slova "živnostenský řád (zákon)" vloženo "a všechny osoby, zaměstnané v půjčovnách, čítárnách, u knihkupců, antikvariátů, v obchodech s uměleckými věcmi, hudebninami, se zbraněmi a střelivem, zaměstnanci divadelních a zábavních podniků, kin, zaměstnanci drogerií, lékáren, šoféři atd.".

K §u 4:

V odst. 2 budiž na konci vloženo "která však v žádném případě nesmí býti horší nežli smlouva hromadná".

V odst. 3 budiž na konci vloženo "podle hromadné smlouvy, platné v nejbližším místě neb kraji".

K §u 5:

V odst. 1 budiž za slovem "Zaměstnavatel" místo slova "vydá" vloženo "je povinen vydati".

Odst. 2 budiž škrtnut, odst. 3 budiž označen jako odst. 2.

V §u 6 budiž konec od slov "vyzván, aby se dostavil" nahrazen slovy "pozván, aby se dostavil".

V §u 7 budiž odst. 3 škrtnut.

K §u 8:

V odst. 3 budiž konec od slova "musí" do konce škrtnut.

Odst. 4 budiž škrtnut.

Odst. 5 budiž nahrazen zněním: "Nese-li na zrušení smlouvy zaměstnavatel byť jen částečnou spoluvinu, platí takové sankce, jako kdyby zaměstnavatel rušil smlouvu sám."

V odst. 6 buďtež slova "soudně vymáhány" nahrazena slovem "uplatňovány".

V §u 9 buďtež v odst. 2 na konci slova "ode dne splatnosti" nahrazena slovy "ode dne přerušení pracovního poměru".

K §u 11:

Odst. 2 budiž nahrazen zněním: "Za obchod ujednaný za zaměstnavatele zaměstnancem přísluší zaměstnanci provise v každém případě, když zaměstnavatel ujednání plní nebo obchod výslovně neodmítl."

V odst. 3 buďtež počáteční slova "Není-li jinak umluveno" škrtnuta a začátek bude zníti "Zaměstnanci přísluší provise.....".

V odst. 4 buďtež škrtnuta slova "není-li jinak ujednáno".

K §u 12:

V odst. 1 buďtež počáteční slova "Není-li jinak ujednáno" škrtnuta a začátek bude zníti "Zaměstnanec nabude práva....".

Odst. 3 znějž: "Provise jsou splatné a zúčtují se koncem každého kalendářního měsíce. Skončí-li se pracovní poměr před dobou zúčtování, je provise, na kterou zaměstnanec nabyl práva podle odst. 1, splatna dnem, kdy se poměr končí. Náleží-li provise ze smluv, sjednaných s postupným plněním, je po skončení pracovního poměru provise splatna za všechna další plnění ihned najednou předem."

V odst. 4 buďtež slova "na žádost zaměstnance" nahrazena slovem "měsíční" a dále buďtež škrtnuta slova "ale jen potud, pokud zaměstnanec výpisu potřebuje".

V §u 14 buďtež odst. 2 a 3 škrtnuty.

K §u 15:

V odst. 1 budiž první věta nahrazena zněním: "Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může býti dohodnut smluvně podíl na zisku, avšak neodvisle od zaměstnancova pevného platu, jehož výše je dána §em 4, a nesmí v žádném případě podíl na zisku ovlivniti výši tohoto platu."

Odst. 3 budiž nahrazen zněním: "Zaměstnavatel je povinen bez vyzvání dokázati zaměstnanci správnost vykázaného zisku."

§ 16 budiž nahrazen zněním:

"(1) Zaměstnanec má nárok na vánoční remuneraci, splatnou k 15. prosinci každého roku, a to ve výši jedné dvanáctiny všech ročních požitků.

(2) Má-li zaměstnanec nárok i na jiné periodické odměny nebo na jiné zvláštní odměny, přísluší mu z nich, tak jako i z vánoční remunerace, když byl pracovní poměr zrušen před dospělostí nároku, částka, která odpovídá poměru pracovního období, za něž se odměny poskytují, a době, po kterou v tomto období pracovní poměr trval."

V §u 17 budiž odst. 1 nahrazen zněním:

"Na žádost místních skupin zájmových organisací zaměstnanců neb jejich ústředen musí býti okresním úřadem zakázáno, aby v podnicích určitého druhu nebo v určitých místech nebo pro určité obvody nebyly zaměstnancům poskytovány na srážky platu obytné místnosti, strava nebo prostředky spotřeby."

§ 18 budiž nahrazen zněním:

"Zaměstnavatel je povinen poskytnouti zaměstnanci zálohu na plat ve výši aspoň úměrné v běžném kalendářním měsíci odpracované pracovní době."

§ 19 budiž nahrazen zněním:

"(1) Nemůže-li zaměstnanec konati práce pro nemoc nebo úraz, který si nezpůsobil úmyslně, podrží právo na plat až do tří měsíců.

(2) Tato lhůta se prodlužuje za každých 5 let zaměstnání o jeden měsíc.

(3) Právo podle odst. 1 přísluší ženám vždy v případě porodu.

(4) Pojištěnec, jenž byl podroben léčebné péči pod dozorem lékařským, nesmí býti z důvodů tohoto léčení propuštěn ze zaměstnání a nesmí mu býti dána výpověď po dobu léčení. Zavede-li se léčebná péče, je takové propuštění nebo taková výpověď bezúčinnou, došlo-li k ní po podání návrhů nebo žádosti o léčebnou péči."

V §u 21 buďtež slova "předčasně propuštěn" nahrazena slovem "vypovídán" a slova "o čtrnáct dnů" nahrazena slovy "o šest týdnů".

K §u 22:

V odst. 1 buďtež slova "po čtrnáctidenním" nahrazena slovy "v době svého".

V odst. 2 buďtež v obou případech slova "přes tři dny" nahrazena slovy "přes sedm dní".

V §u 23 buďtež v odst. 3 slova "zrušen bez výpovědi" nahrazena slovem "vypovězen".

V §u 24 nechť odst. 1 zní: "Nemůže-li zaměstnanec konati práce pro plnění své branné povinnosti, podrží svůj plat a veškeré požitky po dobu tří měsíců."

§ 25 nahrazuje se zněním: "Právo zaměstnance na plat zaniká, byl-li zaměstnanec právem propuštěn."

K §u 26:

V odst. 1 budiž v prvé větě slovo "peněžité" nahrazeno slovem "celkové" a konec odstavce od slov "a je-li" nahrazen zněním "Za stravu a jiné opatření, jež zaměstnanec nemohl užíti, je zaměstnavatel povinen zaplatiti mu náhradu v penězích."

Odst. 2 budiž nahrazen zněním: "Trval-li pracovní poměr v různých zaměstnáních ve smyslu tohoto zákona ne více než 5 roků, dovolená činí dva týdny. Trval-li přes 5 let, tři týdny, a trval-li přes 10 let, čtyři týdny. Pro zaměstnance mladší 20 roků, prodlužuje se dovolená o jeden týden."

Odst. 4 budiž nahrazen zněním: "Dovolená musí býti nepřetržitá. Je-li zaměstnanec z důležitých důvodů zaměstnavatele z dovolené odvolán, musí zaměstnavatel zaměstnanci hraditi všechny výlohy i škody, zaměstnanci s odvoláním dovolené vzniklé. Zbytek dovolené má zaměstnanec právo nastoupiti do 4 neděl po přerušení původní dovolené, avšak tento zbytek se prodlužuje o jeden týden. Rozdělení dovolené na nejvýše dvě období může se státi jedině na žádost zaměstnance. Pro zaměstnance, kteří mají děti školou povinné, budiž dovolená stanovena v měsících školních prázdnin, přejí-li si toho."

Odst. 8 budiž škrtnut.

§ 27 budiž nahrazen zněním: "Zaměstnanec neztrácí práva na dovolenou v žádném případě."

V §u 28 budiž v odst. 1 škrtnut dovětek "jak to vyžaduje a umožňuje způsob provozování".

V §u 30 buďtež odst. 1 až 3 nahrazeny zněním: "Je-li pracovní poměr smluven na dobu přechodnou nebo na zkoušku, může býti zrušen oběma stranami jen v prvém měsíci, kdykoliv týdenní výpovědí. Trvá-li déle než jeden měsíc, stává se poměrem trvalým."

V §u 31 budiž odst. 2 nahrazen zněním:

"Výpověď může býti dána:

a) trval-li pracovní poměr ne více než 5 let, vždy ke konci kalendářního čtvrtletí na dobu tří měsíců,

b) trval-li ne více než 10 let, vždy ke konci kalendářního čtvrtletí na dobu 6 měsíců,

c) trval-li přes 10 let, vždy ke konci kalendářního čtvrtletí na dobu 12 měsíců."

Místopředseda Taub (zvoní): Hlasování o tomto odstavci pořadu odložíme na dobu pozdější a, nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání dalšího odstavce. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Přistoupíme tedy k projednávání odst. 2 pořadu, jímž je: