Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

180 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Černý, dr Dérer, dr Krčmář.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 40 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. Zajičkovi; na dnešní případně zítřejší den posl. Fedorovi; na tento týden posl. Rázusovi.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Holota.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Dietla na den 8. března t. r.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa dne 12. března 1934 posl. Kopeckého za posl. Dvořáka, dne 14. března t. r. posl. Štětku za posl. Sterna a dne 15. března t. r. posl. Sterna za posl. Kopeckého; klub poslanců "Deutsche christl.-soc. Volkspartei" posl. Bobka za posl. Fritschera.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeitsund Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Rosche za posl. dr Bachera.

Dotazy:

posl. dr Daňka, Bezděka a druhů ministru vnitra o chystaných osobních změnách u ředitelství moravské hypoteční a zemědělské banky (č. D 1269-III):

posl. Sedláčka a druhů ministru školství a nár. osvěty o zesměšňování církve katolické učitelem Jos. Kokorským v Karlíně (č. D 1270-III);

posl. dr Pružinského ministru financií v záležitosti obchodovaní niektorých peňažných ústavov v Liptove (č. D 1271-III);

posl. inž. Kalliny:

ministru soc. péče, že Else Klierové z Plesné (v okrese vildštejnském) nebyl přiznán vdovský důchod (č. D 1264-III).

ministru železnic o výpovědi staničního dělníka Jana Quoiky a soudruhů u odboru pro udržování trati v Kadani-Prunéřově (č. D 1265-III);

posl. Wagnera:

ministru soc. péče, aby se napravily nepřístojnosti u okresních nemocenských pojišťoven (č. D 1267-III),

ministru zemědělství o vojenských úlevách pro zemědělskou inteligenci (č. D 1268-III).

Odpovědi:

min. vnitra a financí na dotaz posl. Sladkého o urychlené sanaci katastrofálního finančního stavu města Karvinné na Těšínsku (č. D 1184-III);

min. vnitra na dotazy:

posl. Neumeistera ve věci podílu v biografu ve Vsetíně (č. D 1228-III),

posl. Koudelky v záležitosti neodůvodněného potrestání starosty obce Krymlova okr. úřadem v Č. Brodě (č. D 1218-III);

min. zemědělství na dotaz posl. inž. Kalliny o poskytnutí subvence na regulaci potoka Hahnbachu v Rotavě, v okrese kraslickém (č. D 1022-III);

ministra školství a nár. osvěty a ministra

financí na dotaz posl. Sladkého o urychleném převzetí Masarykova městského reálného gymnasia ve Vsetíně do správy státní (č. D 880-III);

ministra školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Šamalíka a druhů o nepřístojnostech na škole v Molenburku, okres Boskovice na Moravě (č. D 1154-III),

posl. dr Holotu o úprave penzijných vecí detských opatrovateliek obecných (č. D 1161-III);

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Neumeistera ve věci zadání poštovní jízdy v Novém Jičíně (č. D 1214-III);

min. železnic na dotaz posl. Malého:

o zrušení laboratoře při oddělení IX/4 ředitelství stát. drah v Brně (č. D 1158-III),

ve věci zastavení výplaty odměn za zákonné volno (č. D 1216-III);

min. obchodu na dotaz posl. Hokkyho o úžasnej kríze drevárskeho priemyslu na Slovensku a Podkarpatskej Rusi a o udanlivom úmysle vlády, že vraj chce dať povolenie k dovozu väčšieho množstva dreva z Polska (č. D 1225-III);

ministra financí na dotaz posl. dr Pružinského v daňovej záležitosti Fr. Kmeča, maloroľníka z Novej Lubovne (pošta Lubovňa) (č. D 1227-III).

počátkem schůze:

Interpelace tisky 2508 (I až XI), 2517 (I až V).

Odpovědi tisk 2518 (I až VI).

Těsnopisecké zprávy o 316. a 318. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze rozdané tištěné vládní návrhy přikázal předseda:

výborům zahraničnímu a živn.-obchodnímu tisky 2515 a 2516,

výboru kulturnímu tisk 2520.

Předseda konstatoval, že sněmovna je způsobilá se usnášeti, a k jeho návrhu stanoveny byly výborům k podání zpráv o těchto vládních návrzích lhůty 14denní.

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu trest. v Praze ze dne 2. března 1934, č. Nt XIX 3/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Kremsera pro přečin proti bezpečnosti cti (č. J 600-III),.

kraj. soudu v Plzni ze dne 12. března 1934, č. Nt X 6/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Dvořáka pro zločin podle §§ 81, 87 tr. z. případně §u 15, č. 2 zákona na ochranu republiky, přečin podle §u 283 tr. z. a přestupek podle §§ 3, 19 zákona o právu shromažďovacím a oznámení okr. soudu v Rokycanech ze dne 9. března 1934, č. Nt 51/34, podle §u 25 úst. listiny o zatčení téhož poslance (č. J 601-III).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 321. schůzi sněmovny dne 8. března 1934 projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Štětky a projevy ohrožující bezpečnost státu z řečí posl. Bílka, Hodinové-Spurné a Chmelíka.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu.

Nebude-li námitek, budeme projednávati nejprve odst. 2 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání odst. 2, jímž jest:

2. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2462), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda k II. dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1932 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaná dne 2. prosince 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1933, č. 255 Sb. z. a n. (tisk 2495).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. Světlík, za výbor živn.-obchodní p. posl. Chalupník.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji - za výbor zahraniční - p. posl. Světlíkovi.

Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno! Dohoda k II. dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1932 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927 týká se dvou malých detailů v celním sazebníku, a to vyclívání dmychadel, pouzder a osvětlovacích skel k elektrickým svítilnám.

Dohodou ze dne 2. prosince m. r. vyhověli jsme tarifikační stížnosti Švýcarska, jež žádalo, aby dmychadla byla proclívána za stejnou sazbu jako ventilátory a exhaustory, t. j. za 337.50 Kč místo dosavadní autonomní sazby 700, resp. 750 Kč za 100 kg. Naproti tomu vyhovělo také Švýcarsko našim stížnostem do tarifikační prakse Švýcarska při vyclívání pouzder a osvětlovacího skla k elektrickým svítilnám. Proclívání tohoto zboží upravilo Švýcarsko autonomní cestou a řečenou dohodou toto opatření potvrdilo a zajistilo.

Tato dohoda byla tím snadnější, ježto naše obchodní styky se Švýcarskem se vyvíjejí za dnešní zlé doby uspokojivě. (Hluk. - Předseda zvoní.) Náš dovoz ze Švýcarska klesl sice r. 1933 proti r. 1932 o 18%, náš vývoz do Švýcarska o 13%, ale naše obchodní bilance se Švýcarskem zůstala přece i v minulém roce aktivní částkou 90 mil. Kč.

Zahraniční výbor projednal tento vládní návrh ve schůzi dne 15. února 1934 a usnesl se doporučiti posl. sněmovně ke schválení příslušné schvalovací usnesení, jež doporučuje také ke schválení plenární schůzi. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor živn.-obchodní - p. posl. Chalupníkovi.

Zpravodaj posl. Chalupník: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova tisk 2495, kterou se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda k II. dodatkovému protokolu ze dne 27. června 1932 k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaná dne 2. prosince 1933 a uvedená v prozatímní platnost vyhláškou ze dne 22. prosince 1933, č. 255 Sb. z. a n., dotýká se pouze několika položek celního sazebníku tvořícího součást obchodní smlouvy z r. 1927.

Dohodou touto vychází se vstříc požadavku Švýcarska, aby dmychadla dovážená k nám byla proclívána stejnou sazbou jako ventilátory a exhaustory, položka 538 a) a b) československého sazebníku, to jest za 337.50 Kč místo dosavadní autonomní sazby 700 Kč resp. 750 Kč za 100 kg. Naproti tomu vyhovělo také Švýcarsko našim stížnostem do tarifikační prakse ohledně vyclívání pouzder a osvětlovacího skla k elektrickým svítilnám. Proclívání tohoto zboží upravilo Švýcarsko autonomní cestou a zajistilo je řečenou dohodou. Jakých výsledků po stránce finanční a hospodářské bude tímto opatřením dosaženo, nelze prozatím určiti. Projevuje se tím pouze obapolná snaha vzájemným dorozuměním umožniti a udržeti obchodní styky, které zejména pro naše hospodářství projevují se dosti příznivě.

Živn.-obchodní výbor projednal tento vládní návrh ve schůzi dne 20. února 1934 a usnesl se doporučiti posl. sněmovně, aby schvalovací usnesení přijala ve znění podle zprávy výborové (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Schvalovací usnesení má pouze jeden odstavec. Dám o něm hlasovati najednou, podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení dám na pořad schůze příští.

Tím je vyřízen odst. 2 pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2460), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol k dodatkové úmluvě ze dne 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 23. března 1921, sjednaný v Praze dne 27. listopadu 1933 a uvedeny v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. prosince 1933, č. 234 Sb. z. a n. (tisk 2496).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. Ruppeldt, za výbor živn.-obchodní p. posl. Sedláček.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Ruppeldtovi.

Zpravodaj posl. Ruppeldt: Slávna snemovňa! Dňa 27. novembra 1933 bol v Prahe zjednaný doplnkový protokol k dodatkovej úmluve zo dňa 1. marca 1924 k obchodnej a plavebnej smluve medzi republikou Československou a kráľovstvom Italským zo dňa 23. marca 1921, zjednaný v Prahe dňa 27. novembra 1933 a uvedený v prezatýmnu platnosť dňom 12. decembra 1933.

Československá vláda tým vyhovela žiadosti italskej vlády o dekonsolidáciu cla na obyčajné drevo, položky italského colného sadzebníka 604 a) 1 až 3. Československá vláda pôvodne zásadne odmietala akékoľvek jednanie o tejto veci, hľadiac na špatnú situáciu vlastného priemyslu dreva. Ale konečne, uvážiac celkom malý vývoz nášho dreva do Italie - 287 ton r. 1932 - a na druhej strane uvážiac pomerné protivýhody, ktorých sa nám za to dostane, italskej žiadosti vyhovela. Zato sa Československu dostalo, že sa splní dôležitá požiadavka našej zemedelskej výroby vo forme zkrátenia lehoty pre bezcolný dovoz ranných zemiakov z Italie do Československa o 9 dní, t. j. miesto od 1. apríla do 23. júna bude od 1. apríla do 14. júna. Pre obdobie od 15. do 23. júna incl. je smluvené clo na ranné brambory 80 Kč za 100 kg. Ďalej Italia sa vzdala smluvného cla na dovoz cibule v položke 41 a) československého colného sadzebníka, čím dosavádna smluvná sadzba 24 Kč za 100 kg stúpla na 60 Kč za 100 kg, tedy na normálne clo podľa zákona z 22. júna 1926.

Podľa československej štatistiky za r. 1932 vyviazanie cla na obyčajné drevo postihne dovoz československého dreva do Italie, ktorého sa vyviezlo v cene asi 450.000 Kč. Protivýhoda, ktorú dosiahlo Československo, postihla by dovoz italskej cibule k nám, ktorej bolo dovezené 3263 q za 365.000 Kč - dovoz cibule z r. 1931 na 1932 klesol so 4.727 q na 3.263 q, v hodnote so 612.000 Kč na 365.000 Kč - a ďalej časť vývozu italských ranných zemiakov, ktorých bolo dovezené r. 1932 bez cla 74.544 q, celkom za 10,259.000 Kč.

Zahraničný výbor prejednal tento vládny návrh na svojej schôdzke dňa 15. februára 1934 a usniesol sa doporučiť posl. snemovni na schválenie následovné schvaľovacie usnesenie:

Národné shromaždenie republiky Československej schvaľuje doplnkový protokol k dodatkovej úmluve zo dňa 1. marca 1924 k obchodnej a plavebnej smluve medzi republikou Československou a kráľovstvom Italským zo dňa 23. marca 1921, zjednaný v Prahe dňa 27. novembra 1933 a uvedený v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 12. decembra 1933, č. 234 Sb. z. a n.

Mám česť túto schvaľovaciu úmluvu odporúčať posl. snemovni na prijatie. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor živn.-obchodní - p. posl. Sedláčkovi.

Zpravodaj posl. Sedláček: Slavná sněmovno! Italie požádala náš stát, a to již před delší dobou, aby dal souhlas k dekonsolidaci cla na dovoz dříví v položce 604 a) 1 až 3 italského celního sazebníku.

Naše vláda dlouho odmítala jakékoliv jednání o této otázce s ohledem na kritickou situaci našeho dřevařského průmyslu, ale konečně po zralém uvážení, že do Italie velmi málo našeho dřeva se exportuje a za to ze Italie nám nabízí značné protivýhody při dovozu zvláště rané zeleniny a bramborů z Italie k nám, že nám přijala náš požadavek, aby doba bezcelného dovozu raných brambor do Československa byla zkrácena a aby se vzdala smluvního cla vázaného na dovoz cibule v položce 41 a) čsl. celního sazebníku, konečně italskému návrhu vyhověla.

Z té příčiny usnesl se výbor živn.-obchodní doporučiti posl. sněmovně ke schválení připojené schvalovací usnesení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jest přihlášen řečník, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen je na straně "proti" p. posl. Śliwka. Dávám mu slovo.

Posl. Śliwka (polsky): Smlouva mezi republikou Československou a Italií, předložená zde ke schválení, jest výsledkem toho, jak se dnes vyvinuly politické a hospodářské poměry v Evropě. V tomto případě se vztahuje na zahraniční poměr Československé republiky k jinému státu. Nebude nemístné, abych při této příležitosti neřekl několik slov o poměru mezi republikou Československou a Polskem, který se v poslední době náhle obrátil. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Slezský lid v Československé republice skutečně nyní prožívá okamžiky a chvíle neobyčejného vzrušení. Jest skutečně důležité, aby ve chvíli, kdy hospodářská a politická krise pohnula politickými způsoby myšlení v celé Evropě, slezský lid nalezl případný tón, v němž by zaujal zřejmé stanovisko k celé situaci i u nás v československém Slezsku.

Události v Německu, v Rakousku, ve Francii a v Španělsku pohnuly veřejným míněním také u nás na Těšínsku, revoluční vření zachvátilo dělnické masy v celém Slezsku. Proletariát český a polský bez ohledu na rozdíly národní a politicko-stranické, se spojuje se zřetelem na nebezpečí fašismu. Fašismus ohrožuje nejen za hranicemi, nýbrž i u nás na území Slezska československého a polského. Fašismus na české a polské straně hledí svésti na bezcestí mezinárodní tendence mezinárodního proletariátu.

S jedné strany polský fašismus využil nynější situace zahraniční, aby z podnětu režimu Pilsudského zanesl na Těšínsko novou pochodeň šovinismu a nacionalismu, a s druhé strany československý šovinismus a fašismus hledí využíti této situace a poštvati československý proletariát proti polským proletářům. Za tímto účelem vydávají se jako kdysi za plebiscitu r. 1920 nová hesla: "Bij, vraždi Čecha, bij, vraždi Poláka!" Polský a český dělník má se dáti vražditi vzájemně proto, aby česká a polská buržoasie znovu tyla, aby ho využívala. S polské strany se volá: Revise hranic československého Slezska až po Ostravici a Frýdek! S druhé strany čeští šovinisté křičí: Chceme celé Slezsko až po Bílsko! Česká a polská buržoasie chce zase proletářskýma rukama uchvátiti kořisť a schovati ji pro sebe.

V tomto případě, kdy o to jde, polský a český lid výslovně praví: Pokud chcete revisi hranic, my máme své požadavky, nejen revise hranic, nýbrž i revise soukromého vlastnictví ve prospěch československého proletariátu ve Slezsku. O Slezsko bojovali pánové již dříve za Rakouska a po převratu po válce, neboť to znamenalo doly, hutě, průmysl, kapitál, a to všechno nepochybně se dotýká zájmů imperialismu s jedné i s druhé strany. Polská buržoasie ve Slezsku byla a vždy bude lokajem každé panující kasty, poněmčovala polský lid, a nyní jde společně s českou buržoasií a chrání její zájmy tak, jako polská buržoasie na polské straně.

Proletariát musí brániti své vlastní zájmy ohrožené útiskem hmotným a kulturním, tudíž politickým terorem jak na polské, tak i na české straně. Buržoasie chce obnoviti staré časy z r. 1920, časy plebiscitu, aby lid bojoval na české a polské straně pro její zájmy, a proto mu znovu slibuje. Jako dříve Rygier a Daszynski slibovali, že tam na polské straně bude všechno v pořádku, tak i zde náš soc. demokratický poslanec Prokeš, nár. demokrat Špaček a jiní sypali a sypou sliby na všechny strany.

Polští dělníci říkají výslovně: Jak proti polské buržoasii, tak i proti československé buržoasii musí se organisovati boj pod praporem komunistické strany Československa, případně Polska. Michejda ve svém těšínském proslovu praví, že slezský lid bude se v Polsku míti jako v ráji. Na to odpovídáme jako polští dělníci, kteří se cítí zajedno s celým polským národem, že v Polsku Piłsudského není ani ráj, ani zaslíbená země, že tam vládne krvavý a trestanecký režim soldatesky horší pro revoluční proletariát než za carského Ruska. Na venkově je tam ohromná bída, lid nemá ani chleba, ani soli, ani obleků, ani nářadí, jest bez práce a bez podpory, nezaměstnaní pracují tam na nucených pracích v pracovních oddílech jako vojenském zřízení.

Fašismus v Polsku je korunován novou ústavou bez sněmu. Dvakrát sto tisíc sedláků v okolí Ropczyc, kde jest sídlo Witosowa "Piassta", vzbouřilo se a bojovalo dvě neděle proti ozbrojenému vojsku Piłsudského, proti četnictvu a policii, aby zachránilo svůj kousek chleba. Pokud jde o politické svobody, proletariát v Polsku jest bez svobody, trýzněni jsou nejen komunisté, nýbrž i socialisté, jako na př. poslanci Lieberman, Baginski, Ciołkosz a jiní, kteří se na vlastní kůži přesvědčili o svobodě a ráji u Piłsudského. Za takových okolností nás polští fašisté ujišťují, že v Polsku jest lépe než jinde a že nám ručí za svobodu, chléb a práci.

V polském Těšíně, v Golešově a ve Skočově právě před rokem polská policie a četnictvo vypálila salvu do polských dělníků a zabila dva polské dělníky. To je svoboda, která nás očekává od dnešního polského režimu. Pro nás není Piłsudski, Michejda a jiní tohoto druhu žádnou osobností, které bychom si měli vážiti. Ta svoboda, kterou nám pánové při revisi hranic slibují, znamená pro dělnickou třídu kriminál, pracovní oddíly a robotu.

A jak píše sám vládní orgán "Nowiny sląskie"? Čteme tam, že "počešťování v československém Slezsku dělá strašné pokroky" a článek se končí výkřikem z "Přísahy" Konopnické: "Nedáme země, odkud pochází náš rod!" a "Ať žije armáda Piłsudského!" Ta krásná slova hněvu a pobouření slyšíme dnes na českopolských hranicích ve Slezsku, ale polská vláda se 15 let dívala na to všechno, jak byl polský lid v Československu opovrhován, ale přes to Polsko mlčelo. A v Československu pomáhali československé vládě hlasováním pro rozpočet polští poslanci, kteří se dnes bojí přijmouti za to odpovědnost.

A jak se mají věci na české straně? [ ] a k rozbití jednotné fronty proletariátu, aby v moři krve utopila pud proletariátu ke svobodě, slibujíc práci, demokracii a svobodu. Na svém "táboře" za zamčenými dveřmi na střelnici v Těšíně mluvil o obnovení plebiscitu pan Špaček, který Poláky v Československu úplně smazal s povrchu země. Proti jeho vyzývavé urážce českých Poláků co nejrozhodněji protestuji. Horník český ani polský nemá svobody v československém Slezsku, nezná dne ani hodiny, neboť každou chvíli může býti vyhozen z práce. 6000 horníků bylo vyhozeno ze slezských dolů v posledním roce, frýštácké hutě, třinecké hutě sotva vegetují, bohumínské rovněž.

Jak je postaráno o polského dělníka, vidíme z toho, že soudy a vězení jsou na denním pořadu a že polské dělníky pod pláštěm slovanské solidarity vyvlastňují z práva majetku a soukromého vlastnictví. Pozemkovou reformu česká buržoasie provedla proti polským dělníkům tak katovsky, že se to nedá vysloviti.

Pronásledování vidíme rovněž v polském školství. Pan ministr dr Dérer dva roky sliboval, že zestátní gymnasium v Orlové. Na papíře je zestátnili, ale peněz žádných nedali. Politické pronásledování vidíme ve vypovídání polských dělníků, nemajících práva příslušnosti v Československu, do zahraničí, schůze se soustavně zakazují, polské časopisy dělnické, jako na př. "Głos Robotniczy" jsou zabavovány a vůbec zastavovány. A může zde polský dělník míti sympatie k této vládě? [ ].

My nepotřebujeme cesty šovinismu, odmítáme ji a jako komunisté konstatujeme, že to, co se děje ve Slezsku, jest mobilisace šovinismu a fašismu českého i polského, aby se rozbila jednotná organisace českých a polských dělníků a aby se připravila půda pro novou imperialistickou válku. A co dělají sociálfašisté? Čeští jdou společně s českou buržoasií a polští s polskou buržoasií, nemajíce žádného třídního socialistického mezinárodního stanoviska.

Zajímavý a zábavný jest postup pana Chobota, který napsal v časopise "Robotnik slaski", že jest proti polskému fašismu a proti podniku Pilsudského, ale ve společném výboru stran zastupujících Poláky důvěrně řekl, že jde s Poláky s polské strany. Stanovisko komunistů k této otázce jest jasné. Chcete, aby vám tonoucí koráb zachraňoval ten, kdo jest otrokem? Nikoliv!

Komunistická strana Československa formuluje stanovisko proletariátu. Jest to stanovisko odpovídající usnesením komunistické internacionály v národnostní otázce vůbec. Marx, Engels o tom píší: "Národ, který utlačuje jiné národy, nemůže sám sebe osvoboditi." Lenin o tom tvrdí: "Těžiště internacionální výchovy dělníků v zemích potlačujících nezbytně musí spočívati v tom, že hlásají a chrání svobodu, odtržení zemí utiskovaných. Bez toho není internacionalismu. Máme právo a povinnost zacházeti s každým socialistou národa vykonávajícího útisk, který neprovozuje takovou politiku a propagandu, jako s imperialistou a darebákem. Jest to bezvýhradný požadavek, kdyby dokonce případ odtržení před zavedením socialismu byl možný a proveditelný jednou v tisíci případech."

My jako komunisté prohlašujeme právo sebeurčení pro polský lid v českém Slezsku. Polští komunisté a čeští komunisté jsou v tom ohledu úplně solidární. Boj proti vlastní buržoasii vyhlašují společně při každé příležitosti jak polští, tak čeští komunisté, hlásají spolupráci a společnou obranu českého a polského proletariátu před národnostním útiskem a šovinistickým terorem. Obrana potlačovaného polského lidu jest možná jen s pomocí komunismu a sovětů. Polská buržoasie není schopna chrániti polský lid, neboť potlačuje jiné menšiny. [ ]. Varujeme lid, aby ne vkročil znovu na bezcestí plebiscitu: česká buržoasie se dohodne s polskou a lid bude trpěti. Jediná záchrana polského lidu ve Slezsku jsou vítězné sověty v Československé republice a v Polsku.

V bratrském spojení českého a polského proletariátu blíží se historické chvíle, kterou cítíme i my ve Slezsku. Komunistická strana vyspěla k těmto chvílím a úkolům. Voláme ke Slezanům, že záchrana jest v sovětech a komunismu. Odstraníme příčiny nespokojenosti ve Slezsku. Nezaměstnaným dáme práci. Kapitalistickým zahalečům odebéřeme doly a hutě, zavedeme šestihodinný pracovní den, umístíme všechny nezaměstnané v továrnách, zabereme půdu, hnijící zásoby potravin, hladovým dáme chléb a pokrm, [ ]. Peníze z bank hodíme nikoliv za hranice nebo na spekulaci, nýbrž uvedeme je v oběh, který roztočí kola továren, hutí, průmyslu, dolů, který poskytne slezským rolníkům stroje a zbaví je dluhů. Panské lesy dáme k užívání slezským sedlákům a pod dohled dělnicko-selských rad. Školy a vyučování dostane každá národnost a zvláště polská bez nátlaku, při čemž si dobrovolně zvolí jazyk. Na šovinismus a fašismus odpovídáme jednotnou frontou válečného bratrství českého a polského proletariátu. Na všechny choutky šovinismu a fašismu odpovídáme jednotnou frontou proletariátu, žádáme pro slezské Poláky svobodu a osvobození, žádáme pro sebe práva sebeurčení [ ] bez dlouhých kompromisů. Bez čachrování, anket a průtahů poskytne komunistická strana Slezanům jak Polákům, tak Čechům, hospodářské osvobození z bídy, národnostní svobodu a nádhernou budoucnost pod praporem komunismu.

Končím a poznamenávám: Přejete si, pánové, revise hranic? My hlásáme revisi hranic nikoliv fašisticky, nikoliv šovinisticky, nýbrž revisi bolševicky, revisi bank, revisi kapes Larischů a Gutmannů a vyhnání jich ze Slezska.

Přejete si ochrany vlasti? My žádnou vlast nemáme. Všude se s námi zachází macešsky, my se staráme jen o svou sovětskou vlast. Chcete, aby polský dělník zabíjel českého dělníka, jako to bylo za plebiscitu? Český a polský proletariát již nikdy neobrátí zbraň proti sobě, nýbrž užije všech sil, aby zajistil jak Polákům na Těšínsku, tak též Čechům v Polsku hmotné zajištění existence a národnostní osvobození pod praporem komunismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor zahraniční, p. posl. Ruppeldtovi.

Zpravodaj posl. Ruppeldt: Slávna snemovňa! Jeden rečník, pán posl. Śliwka, nepričinil žiadnych poznámok ani dôvodov proti osnove a preto bez akejkoľvek zmeny odporúčam návrh zahraničného výboru k prijatiu. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Zpravodaj výboru živn.-obchodního p. posl. Sedláček vzdal se slova.

Přistoupíme k hlasování.

Schvalovací usnesení má pouze jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdrželi na dnešní den posl. Bazala, Blatná, Kirpalová, dr Rosche, Jelinek, Hrubý, Sladký.

K návrhu předsedovu dala sněmovna hlasováním žádanou dovolenou posl. dr Goldsteinovi do 22. dubna 1934 pro neodkladné jednání v zahraničí.

nemocí posl. Bródy.

mezi schůzí: zpráva tisk 2522.

Místopředseda Roudnický oznámil, že hned po schůzi plenární konají schůze výbory zemědělský a ústavně-právní.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Pan posl. Štětka předložil předsedovi sněmovny dotaz podle §u 70 jedn. řádu. Uvádí v něm, že ministr železnic Bechyně osobně ho nepřijal, když si u něho chtěl stěžovati do odebrání paušalovaných železničních jízdenek redaktorům dělnického tisku, a táže se, jaká opatření učiní předseda sněmovny, aby členům sněmovny zaručena byla ústavní práva a aby pan ministr železnic byl poučen o svých povinnostech, zejména přijati dělnické poslance.

K věci samé sdělil pan ministr železnic dopisem ze dne 9. března 1934, že přání pana posl. Štětky o přijetí nemohl vyhověti pro nával prací resortních i státních a pro četné porady politické v této době; že však ani po osobní rozmluvě nebylo by se změnilo rozhodnutí úřední, neboť podle výnosu č. j. 49.830/III-3 z r. 1933 paušalované železniční jízdenky redaktorům po dobu zastavení listů musí jejich majitelé deponovati u ministerstva železnic. Podrobné odpovědi o této věci dostane se ostatně p. posl. Štětkovi na jeho dotaz podle §u 67 jedn. řádu.

Pokud jde o závěrečné otázky dotazu pana posl. Štětky podle §u 70 jedn. řádu, upozorňuji, že ústavní listina v §u 22, odst. 2 zakazuje členům Národního shromáždění obraceti se k veřejným úřadům ku podpoře osobních zájmů stran. (Výkřiky posl. Štětky a Klimenta.) A kontrario vyplývá z tohoto ustanovení, že je přípustno, aby členové Národního shromáždění v zájmu veřejném se obraceli k veřejným úřadům, ovšem tedy k úřadům všeobecně. Co do povinnosti ministrů ukládá ústavní listina v §u 52 předsedovi a členům vlády, že jsou povinni odpovídati na interpelace členů sněmoven, a § 40 obsahuje ustanovení: "K žádosti kterékoliv sněmovny nebo jejího výboru dostaviž se ministr osobně do schůze."

Podle uvedeného ústavní listina ani jednací řád sněmovny neposkytují podkladu tazateli, aby osobní přijetí ministrem pokládal za právo ústavní, ani předsedovi sněmovny, aby učinil opatření, žádaná v závěrečných otázkách dotazu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Mírová slavnost, která se pořádá každoročně v naší zasedací síni, bude zde opět na Bílou sobotu dne 31. března tohoto roku.

Její pořadatel, Československý Červený kříž, jednou v roce v širokém shromáždění vzpomíná těch, kdož na poli válečném i v práci mírové usilovali o lepší bytí lidstva, a přibližuje občanstvu zájmy všeobecné, aby mu tkvěly na mysli nejen tento den, nýbrž po celý rok, ba po celý život.

Kdo neměl by podporovati altruistické snahy směřující ke sblížení lidstva? Proto i vás, paní a pánové, upozorňuji na chystanou slavnost.

Jelikož po dnešní schůzi sněmovna pravděpodobně nastoupí velikonoční prázdniny, přeji zároveň vám všem příjemné velikonoční svátky.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze svolána byla písemně s pořadem, který podle §u 40 a §u 9, odst. 1, lit. d) jedn. řádu určí předsednictvo.

Končím schůzi.