Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Špatný, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Rýpar, de Witte.

230 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Dérer, inž. Dostálek, dr Matoušek, dr Meissner, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 24 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Matzner.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Udržala pro nemoc na včerejší den.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 14. ledna 1934, čís. 1578/1934-7, že na místo zemřelého posl. Horáka povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny náhradníka Jana Pelnáře, fotografa v Soběslavi, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Dotazy:

posl. Sladkého ministru vnitra o zamýšleném zrušení okr. úřadu ve Vsetíně (č. D 1215-III),

posl. Malého ministru železnic ve věci zastavení výplaty odměn za zákonně volno (č. D 1216-III).

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty a min. vnitra na dotaz posl. Sladkého o splnění školských požadavků českého Chomutovska (č. D 805-III),

min. školství a nár. osvěty a min. financí

na dotaz posl. Polívky, Hrušovského, Bazalu a druhov na osamostatnenie a poštátnenie čs. pobočiek na nemeckom evanjel. gymnáziu v Kežmarku (č. D 1116-III),

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Richtra o řádném umístění tříd stát. českého gymnasia v Brně na Legionářské ulici (č. D 1171-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a soc.-politického k usnesení senátu (tisk 1866) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 787 a 821), jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona (tisk 2465).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní p. posl. dr Ivanka, za výbor soc.-politický p. posl. Biňovec.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší, 313. schůzi sněmovny.

Lhůta řečnická jest 40 minut.

Přihlášeni jsou ještě páni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Krumpe, Babel, K. Procházka; na straně "pro" p. posl. Kremser, Vaculík, Kejmar, Dubický, Tayerle.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "pro", p. posl. Kremserovi.

Posl. Kremser (německy): Slavná sněmovno! Předložený zákon byl nám podán k projednání teprve z podnětu velké důlní katastrofy a vidíme v něm jen jedno z nutných opatření, ale naprosto ještě nikoliv úplné řešení všech otázek souvisících s oseckou katastrofou. Tento zákon splňuje jen část úkolů, které má stát provésti; 194 dětí, které ztratily své otce, a 125 vdov, které ztratily své muže, volá po něčem více, než jest v tomto zákoně obsaženo, a musejí se proto učiniti ostřejší opatření, musejí se učiniti všechna ochranná opatření, kterých jest potřebí, aby příště byly lidské životy chráněny. 71 Němců a 68 Čechů našlo společný hrob v tomto dole Nelson, společně je postihlo neštěstí. Bez jakýchkoliv rozdílů národnosti postihlo neštěstí všechny horníky, kteří byli v dole. Podle této skutečnosti musejí všichni činitelé bez rozdílu učiniti všechna opatření, která jsou nutná, aby se příště zabránilo takovým katastrofám.

Jedním z nejdůležitějších opatření jest však boj proti duchu, který dnes vládne v podnicích, proti duchu, který pro zisk užívá strojů až do posledních odvážných možností, proti duchu, který pro úspory neobnovuje včas strojů, proti duchu, který pro bilanční přebytky neprovádí ochranných opatření, proti duchu, který škrtá řádnou kontrolu, aby se snížila režie, proti duchu, který pro zisk omezuje bdělost strážců, která má pečovati o bezpečnost lidí, proti duchu, který podkopává odpovědnost odpovědných osob, proti tomuto duchu, který si odvážně zahrává s lidskými životy. Proti tomuto duchu musí bojovati celé lidstvo a učiniti všechna možná předběžná opatření, aby se příště zabránilo takovým katastrofám.

Přímo po neštěstí byli všichni odborníci zastrašeni. Podnikli jen tu a tam zcela nesmělé pokusy, aby nalezli ospravedlnění. Nyní mluví již hlasitěji, poněvadž od neštěstí již uplynulo několik dnů. Svaz báňských a hutních inženýrů považoval za nutné prohlásiti veřejnosti, že se ohrazuje, aby se jiní lidé zabývali neštěstím na dole Nelson a aby kromě té neb oné úřední komise ještě někdo si troufal posuzovati tuto katastrofu. Jest to neslýchaná domýšlivost svazu, když praví, že se úsudek o takových katastrofách má přenechati jen povolaným a že se rozšiřováním předčasných a skreslených zpráv nemá snižovati činnost horních techniků, již za všedních poměrů beztoho těžká a plná odpovědnosti. Jistě nikomu nenapadlo snižovati činnost horních techniků, ale zajisté zůstane veřejnosti vyhrazeno právo kritisovati činnost systému, který vládne v dolech, jakož i způsobu, jak se bezohledně zachází s lidským životem, a to bez tak zvaných odborníků, kteří, jak se zdá, se cítí sami jediné k tomu povoláni a domnívají se, že mají výlučné právo tvořiti si úsudek tam, kde si i jiní lidé o tom mohou vytvořiti úsudek. (Výkřiky posl. Höhnela.) Vy nemáte o tom žádného úsudku, pane Höhnel, vy nejste schopen si utvořiti o tom nějaký úsudek, poněvadž nevíte, za jak těžkých poměrů musí horníci pracovati.

Horním technikům připadne úkol, který bude mnohem vyšší a pro lidi mnohem důležitější, aby se příště zabránilo takovým katastrofám. Přes to přese všechno nedáme si zkaliti svůj úsudek o vyšetřování, jaké byly poměry na dole Nelson.

Pan ministr veř. prací ve svém projevu ve výboru to vyložil, ale úplně se vyhnul četným otázkám, které jsou rozhodující pro posuzování neštěstí. Velice důležitou otázkou jest, jakých lamp užívali horníci. Podle oznámení správy dolu bylo prý užívání karbidových lamp zakázáno. Pan ministr se ve svém projevu vyjádřil opatrně, neboť řekl, že dělnictvo má veskrz užívati elektrických akumulátorových lamp. Tím však není řečeno, že jiné jsou zakázány, nýbrž jen "veskrze" měli takových užívati. Víme však, že 6 horníků, kteří pracovali v jednom revíru zcela stranou od jiných a z nichž 4 byli jako zázrakem zachráněni, mělo otevřené karbidové lampy a že tyto karbidové lampy zhasly tlakem výbuchu v dole, a že tito lidé byli zachráněni za pomoci kapesní lampy, kterou jeden z horníků měl u sebe. Jest tím tedy bezvadně prokázáno, že, jak ještě později vyložím, přes zvýšené nebezpečí, že v dole vybuchne uhelný prach, přes stálé ohromné nebezpečí požáru se tam užívalo karbidových lamp a že se těchto karbidových lamp užívalo v dohodě se správou dolu a s jejím souhlasem. Zkoumáme-li výpovědi dvou lezců, které přináší odborný časopis horníků "Glückauf", vyplývá z toho, že se i správa dolu a jistě i horní inspekce dopustila velkých nedbalostí. Lezec Gauer zaměstnaný na dole Nelson vypovídá, že 1/4 hodiny před katastrofou vyjel nahoru a hlásil správě dolu, že se místy ukazují plyny. Doporučoval, aby mužstvu bylo přikázáno vyjeti z jednotlivých revírů, ale správa dolu to zamítla. Zde jest tedy výpověď odpovědného důlního lezce, který v dole zjistil plyn a který také doporučil správě dolu, aby mužstvo odvolala. Zakládá-li se, co tento lezec prohlašuje, byť jen částečně na pravdě, jest tím bezvadně zjištěna odpovědnost správy dolu. Důlní lezec Helmer uvedl před vyšetřovací komisí, že se správa dolu nestarala o nejprimitivnější ochranná opatření a že na dole VIII nebyla vůbec žádná voda. Uhelný prach se nezametal a nezkrápěl. I při zazdívání starých chodeb se šetřilo. Co vypráví důlní lezec Helmer, zjistili i četní lidé, kteří tento důl znají, i lidé, kteří tam nepracují, ale kteří podle své povinnosti tímto dolem musili projížděti. Praví se, že v dole bylo neobyčejně mnoho uhelného prachu, že se tento uhelný prach neodstraňoval, a to z úsporných důvodů, a již ve výboru jsem uvedl fakt prokázaný závodní radou, že se k zazdívání ohně užívalo starých zazdívek, že se braly dřevěné zazdívky ze starých vyčerpaných revírů a že se jich užívalo pro revíry, z kterých se mělo těžiti. To jest podle odborného úsudku naprosto nepřípustné.

Včera nám oznámil pan ministr Dostálek i posudek generálního ředitele státních dolů inž. Staucha. Pročítáme-li jej pozorně, nabýváme názoru, že tento posudek nepřináší faktů rozhodných pro nešťastný výbuch na dole Nelson, nýbrž že tam jsou sestaveny jen zkušenosti a mínění, jak to nacházíme v každé knize o hornictví. Posudek nemůže tedy míti nároků na zvláštní hodnocení, neboť, že jsou v dolech methanové plyny, dioxyd uhlíku a kysličník uhličitý, že uhelné plyny lehce vybuchují, že mohou přivoditi výbuch uhelného prachu, že výbuch může nastati sirkou, otevřenou lampou nebo zpětným výbuchem při užití špatných nábojů, nebo také když vypukne oheň, to jsou věci, které nám nemusí oznamovati znalec s hodností generálního ředitele státních uhelných dolů, ty zná každý horník, který půl roku pracuje v dole. Mnohem důležitější a zajímavější by bylo, kdyby nám p. gen. ředitel Stauch ústy pana ministra oznámil něco o poměrech na dole Nelson. Ale otázkám, jak se zacházelo s prachem, byl-li navlhčován a odstraňován, bylo-li v dole mnoho nebo málo žárovišť, těmto otázkám se zřejmě nepřetržitě vyhýbal, ačkoliv jsou důležité pro zjištění příčin katastrofy.

V této souvislosti bych rád promluvil o věci, která nám ukazuje spojení dolu Nelson a sousedních dolů Adolf Marie, Bihl a Viktorin s léčivými zřídly v Teplicích. Pan ministr ve svém výkladu ve výboru řekl, že teplickým léčivým pramenům nehrozí žádné nebezpečí z tohoto neštěstí na dole. Domnívám se, že toto tvrzení jde poněkud příliš daleko, neboť těžení hnědého uhlí není jen v souvislosti s léčivými prameny v Teplicích-Šanově, nýbrž i s léčivými prameny celých Čech a těžba uhlí jest nepřetržitým nebezpečím pro léčivé prameny v Teplicích, Karlových Varech, Mariánských a Frant. Lázních a také piešťanským pramenům hrozí nebezpečí z těžby uhlí. Obec teplická vede již mnoho let spor se správou dolu Nelson o těžbu t. zv. druhé sloje, druhé vrstvy v úpadnicovém revíru. Báňské úřady, které mají o této věci rozhodovati, projevily svůj souhlas s těžbou a v rozhodnutí se praví doslova, že těžba 150.000 tun uhlí jest národohospodářsky mnohem významnější než léčivá zřídla lázeňského místa. Uznávám, že to může býti hledisko báňského úřadu, ale popírám, že by měl právo posuzovati, je-li těžba 150.000 tun uhlí důležitější než udržení léčivých pramenů.

Proti tomuto rozhodnutí báňského hejtmanství a báňského revírního úřadu v Mostě podala teplická obec stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Tato stížnost byla podána v dubnu 1933 a dnes ještě není vyřízena. Ale, aby nehrozilo léčivým pramenům další nebezpečí, podala obecní správa ve stejné době žádost báňskému hejtmanství v Praze, aby stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu přiznalo odkladný účinek. V téže době podala dohlédací stížnost ministerstvu veřejných prací, v níž se poukazuje na stížnost k nejvyššímu správnímu soudu a zároveň se prosí, aby se působilo, aby báňské hejtmanství přiznalo odkladný účinek stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.

Nyní dostala obec teplická od báňského hejtmanství vyřízení, žádost o přiznání odkládacího účinku byla zamítnuta a v odůvodnění se praví: "V tomto případě jest zúčastněným úřadům známo z četných intervencí a vyřízení rekursů, týkajících se dolu Nelson, konečně i ze zpráv podřízených úřadů, že těžný tlak v úpadnicovém revíru dosáhl nejvyššího stupně a že udržení důlních prostorů v drobivém uhlí není dále možné. Výlomy ve stropech dosáhly již před vydáním naříkaného rozhodnutí takového rozsahu, že sloj musila býti uzavřena v širokém okruhu, poněvadž ve vydolovaných prostorech pravidelně povstával oheň. Kdyby i déle potrval tento stav, jaký se ukazoval v době naříkaného výměru, došlo by k uzavření celého revíru a k úplné ztrátě všeho nevytěženého uhlí."

Zde tedy báňské hejtmanství bezvadně dokázalo, a to v prosinci 1933, že v úpadnicovém revíru propukají větší ohně. Jistě také vědělo, že je zde velké množství uhelného prachu, a přes to, že to báňský úřad uznal a zjistil, nic se nestalo. Zajímavé jest, že dohlédací stížnost k ministerstvu veřejných prací není ještě do dneška vyřízena a po důlním neštěstí se pánové velice divili, když jsme naléhali na její vyřízení. Poslední sjezd zřídelní inspekce, báňského revírního úřadu, majetníků pramenů a majetníků dolů do dolu Nelson konal se dne 19. prosince 1933. Při těchto pojížďkách bylo zjištěno, že se pravidelně vyskytují ohně a že není dostatečně postaráno o uhelný

prach. Ale víme také, že důl Nelson byl r. 1930 vyškrtnut z listiny dolů, ohrožených třaskavými plyny. Jest správné, že se od r. 1903 v dole Nelson třaskavé plyny neukázaly. Byl-li však již vyňat z této listiny, měl býti zařazen aspoň do první třídy nebezpečí dolů ohrožených ohněm a uhelným prachem.

Ze všech zpráv lidí, kteří v dole pracovali a častěji měli co dělati na dole Nelson, jasně vysvítá, že četná opatření, která by byla bývala nutná, byla zanedbána pro úsporu režie a materiálu. Nepronášeje konečného úsudku, nemohu úplně zprostiti viny správu provozu. Rovněž musím báňským úřadům, které zde mnoho zanedbaly, stále a stále vytýkati, že nesplnily úplně svého úkolu.

A nyní ještě několik slov k otázce léčivých pramenů. Podle našeho zákonodárství věc se má tak, že dnes o ohrožení léčivých pramenů uhelnými podniky rozhodují báňské úřady. Báňský úřad jest úřad, který má částečně hájiti i zájmy hornictví. Zřídelní inspektorát jest však při rozhodnutích o léčivých pramenech sborem podávajícím své mínění, má podati jen svůj posudek, ale nemusí se nikterak rozhodovati podle tohoto posudku. Charakteristickým zůstává, že úřad zřízený na ochranu hornictví jest i úřadem rozhodujícím o ochraně našich léčivých pramenů. Zde jest nutno, aby rozhodně nastala nová úprava, a to, aby nerozhodovaly báňské úřady, nýbrž úřady správní jako třetí činitel mezi oběma skupinami zájemců: na jedné straně majiteli léčivých pramenů se zřídelním inspektorátem, na druhé straně majiteli dolů s báňskými úřady. Jest tedy potřebí na ochranu našich léčivých pramenů právě v německé části Čech, kde všechny úzce souvisí s těžbou uhlí, aby se příště provedla taková úprava, že rozhodování o tom připadá správním úřadům.

Ale rád bych zde ještě konstatoval zajímavý případ, jak se naše zákony provádějí. R. 1928 byl usnesen zákon č. 57 Sb. z. a n. o zařízení a působnosti báňských úřadů. V posledním paragrafu tohoto zákona se praví: "Zákon nabude účinnosti, jakmile bude vydáno vládní nařízení." Toto vládní nařízení do dneška ještě nevyšlo. Usnesli jsme se sice r. 1928 na zákoně o zařízení a působnosti báňských úřadů, ale tento zákon do dneška nenabyl účinnosti, poněvadž ještě nevyšlo vládní nařízení. Rád bych na tomto místě zase vyzval ministerstvo veř. prací, aby urychleně vydalo nařízení, aby zákon z r. 1928 nabyl účinnosti. Dne 13. února 1931 vyšlo vládní nařízení o pořizování důlních map. Ze starých zkušeností víme, že se důlním mapám věnuje velmi málo pozornosti, a inženýr, který pravidelně provádí prohlídky dolů právě v oblasti dolu Nelson, zaslal mi tuto zprávu: "Na jaře 1932 musily se pro značně vyšší množství vody vytékající z obezdívek otevříti uzavírací zdi k dolu Viktorin, aby se mohlo k přehradám. Při tomto řízení se ukázalo, že předložené důlní mapy jsou nesprávné a že i orgány Mostecké těžařské společnosti byly naprosto neorientovány o tamějších poměrech." Zde tedy zcela bezvadně zjistil nikoliv laik, nikoliv dělník, nýbrž jeden z odborníků, kteří prohlížejí doly, že právě Mostecká těžařská společnost neměla důlní mapy v pořádku, ačkoliv se ve veřejnosti stále pokouší vylíčiti to tak, jakoby právě tam důlní mapy byly nejlepší. Podle tohoto vládního nařízení z r. 1931 jsou majitelé dolů povinni důlní mapy doplniti a opraviti. V §u 5 se praví: "Neustanoví-li vláda novou, kratší lhůtu, uplyne po 3 letech"; to tedy znamená, že letos dne 13. února uplyne tříletá lhůta k opravě důlních map. Rád bych již upozornil ministerstvo, aby báňské úřady učinily všechna opatření, která nám poskytují záruku, že ustanovení tohoto vládního nařízení budou také skutečně provedena a že na všech uhelných dolech a jamách budou důlní mapy uvedeny do pořádku a opraveny. Vždyť my, kteří bydlíme v uhelném revíru, víme, jaké utrpení musí snášeti drobný chalupník, když podává žalobu na náhradu škody proti majetníku uhelného dolu, poněvadž jeho dům dostal trhlinu, jelikož uhlí pod ním bylo vybráno. S těmito nesprávnými důlními mapami vydávají se velmi často kruté a nespravedlivé rozsudky proti těmto drobným majetníkům domů v uhelné oblasti, poněvadž majitelé dolů s nesprávnou důlní mapou mohou dokázati, že se pod tímto domem uhlí neodkopalo. Drobný majetník domu nemůže provésti opačný důkaz a soudy osvobozují správu dolu a ona nemusí hraditi škodu. I zde by se měla při škodách způsobených těžením na předmětech na povrchu země provésti změna, poněvadž sta a tisíce lidí se připravuje o trochu svého jmění drancováním dolů, které se pod zemí provozuje bez určité kontroly.

Ale není možné, aby se dnes mluvilo o tomto neštěstí a neudělala se zmínka o události, která se zase včera stala v hnědouhelném revíru ve Strupčicích na dole Anna. Důl Anna jest proslavený svým majetníkem a ten zase jest proslaven svými styky s dřívějšími vládami tím, že měl státní dodávky a s druhé strany zůstal státu dlužen daně. Československo tím nezískalo vážnosti v cizině; tento důl měl býti nyní v exekuční dražbě prodán. Včera tedy podle časopiseckých zpráv vypukl požár v těžné věži na jejím vrcholku. Tím jest tedy bezpečně prokázáno, že to nebyl požár v dole, nýbrž že to byl pravděpodobně požár založený. Nechci nikoho nijak podezřívati - snad se přece ještě počítalo s pojištěnou částkou, která může vésti k urovnání. Nás nezajímá tak dalece požár jako to, co se kromě něho ještě stalo. Podle zpráv v dnešních ranních listech bylo v době, kdy požár vypukl, v dole zaměstnáno 20 horníků, a dále bylo zjištěno - bylo to v 1 hodinu v noci - že o 22. hodině, tedy o 3 hodiny dříve, byla strojovna uzavřena, strojník odešel domů, takže dělníci v dole pracovali bez jakéhokoliv spojení s povrchem. To jest stav neslýchaný, neuvěřitelný. Že tito lidé byli zachráněni, jest zázrak, a zásluhu na tom má jen energie vrchního lezce, který v pravé chvíli řekl: "Za všech okolností ven větrací jamou." Co by se bylo stalo, kdyby byl nastal výbuch uhelného prachu nebo výbuch ucházejících uhelných plynů? Horníci byli by přišli o život a ráno bylo by se s úžasem zjistilo, že 20 horníků přišlo o život, poněvadž nebylo žádného spojení s povrchem. Jest to možné a lze si pomysliti, že báňské úřady souhlasí s tím, aby se pracovalo v dolech, když jsou nahoře ve strojovně zaměstnanci odvoláni a strojovna jest uzavřena? Jest sice dole zvonkové spojení do strojovny, ale topič nemůže tohoto znamení zvonkem slyšeti. Tím jest jakékoliv spojení s vnějším světem úplně přerušeno a jistě i tento fakt měl by býti důvodem, aby se zahájilo přísné vyšetřování, jak lze dovoliti lidem pracovati v dolech, když lidé nahoře v provozu zaměstnaní odejdou, když je tam zavřeno, zase z proslavených úsporných důvodů, aby se ušetřila jedna síla, bez ohledu na ochranu lidí zaměstnaných v dolech. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Žádná tato otázka nebude vyřešena jakýmikoli národními požadavky. Ve veřejnosti a především mezi horníky v hnědouhelném revíru udělalo zvláštní dojem: 71 Němců a 68 Čechů našlo společný hrob. Jistě nebudu podezírán, že jsem nějaký náruživý nacionalista, ale tím, že se otázka důlní katastrofy chce spojiti s národnostními požadavky, se důlní katastrofy ani nezamezí ani nezeslabí. Neboť konečně poslední velké katastrofy jako na př. u Cách, největší důlní katastrofa posledních let ve Francii s 1100 obětmi, staly se v jednojazyčném státě. To jest důkaz, že ani jednojazyčností nelze katastrofám zabrániti. V území, kde jest mnoho smíšených manželství, kde se skoro nedá zjistiti národnost v rodinách, poněvadž často muž jest Čech, žena Němka nebo naopak - v celém hnědouhelném revíru od Ústí n. L. až k Chomutovu máme většinu takových smíšených manželství v Československu vůbec - nemá národnostní otázka žádného významu. Spíše dlužno učiniti opatření, majetníkům se musí ukázati silná ruka, aby nemohli dělati, co chtějí. Kdyby byly předpisy přísně dodržovány, bylo by se mohlo zabrániti mnoha katastrofám a neštěstím. Nejlepší zákon, nejlepší nařízení, nejsou nic platná, když se nedodržují, když se kontrolující orgány nestarají, aby všechny předpisy byly prováděny. Kdyby byly bývaly v dnešním znění dodržovány naše předpisy o záchranných pracích, náš požární řád, naše důlní inspekce, bylo by se zabránilo mnohému neštěstí. Přes to musejí býti tyto předpisy vybudovány, aby se příště vůbec zabránilo takovým katastrofám. Závodním radám se musí vyhraditi větší práva, aby mohly účinně čeliti všem nebezpečím.

V tomto smyslu chceme splniti svou povinnost vůči otrokům dolů. Od pana ministra žádáme, když se neustavila parlamentní vyšetřovací komise, aby určitě předložil sněmovně obšírnou a shrnující zprávu úřední vyšetřovací komise, aby se sněmovna dověděla o provedeném vyšetřování a abychom si mohli utvořiti celkový úsudek o tomto vyšetřování. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Krumpe. Dávám mu slovo.

Posl. Krumpe [německy]: Slavná sněmovno! Všichni ještě jsme pod strašlivým dojmem velkého neštěstí v Oseku. Bylo mi uloženo, abych jménem klubu německé křesť.-sociální strany lidové vyslovil všem osobám, postiženým neštěstím, nejhlubší soustrast. Cítíme společně smutek celého revíru a doufáme, že vzhledem k výjimečným zjevům a velikosti neštěstí budou také učiněna výjimečná opatření, aby pozůstalí byli uchráněni před nouzí a bídou, aby byrokracie nevypočítávala teprve na čtvrt haléře důchody a nezkoumala je, nýbrž aby vřelé srdce spolu promlouvalo v pomoci pro oběti katastrofy. S dostiučiněním konstatuji, že energickým zásahem pana min. Dostálka byl učiněn dobrý počátek. Vyslovuji mu také zde dík za jeho činnost.

Požadavek, aby pozůstalí obětí katastrofy byli zajištěni před nouzí v životě a zoufalstvím, jest samozřejmý. Ale s týmž důrazem žádáme, aby příčiny tohoto neštěstí byly vysvětleny do nejmenších podrobností, aby se bezohledně pátralo, aby se vyšetřily příčiny neštěstí a abyste se nezastavovali před nikým, především však aby bylo přesně vyšetřeno, zda také státní revisní orgány splnily svou povinnost plně a zcela. Prohlášení pana min. Dostálka, že v říjnu byla skutečně provedena velká revise, nemůže mne uspokojiti. Jest prokázáno, že poměry na dolu Nelson byly takové, že by byla bývala nutna řádnější inspekce. Udělati pořádek, jestliže se někde najde zanedbání, někde pochybení, zavinění, zasáhnouti bezohledně a nikoliv snad tak, že se dotčený pošle prostě do výslužby. To není u lidí s tak vysokými platy právě přiměřený trest. Ovšem jsme si také vědomi, že se nám se vší technikou stále ještě nepodařilo úplně spoutati temné mocnosti uhelných dolů a podříditi je zcela naší službě. Ale, co jest v lidské moci, musí se učiniti, aby se zaručila bezpečnost horníků. Zde úplně souhlasím s vývody kol. Kremsera, který prohlásil, že zákon sám to neudělá. To jest pravda, zákon to neudělá, mrtvé písmeno to nemůže dokázati. Neboť, kdyby to učinil zákon sám, byl by již postačil horní zákon z r. 1854, který ve všech prohlášeních byl líčen jako až dosud vyhovující a bezvadný. Ale zákon vyžaduje, aby se ho správně používalo. Úplně souhlasím s vývody pana min. Dostálka, že máme horní zákon, který postačuje, ale že se tohoto zákona musí také používati. Kdybychom zvýšili trestní sankce sebe výše, tak, jak se to zde zavádí novelou, kdybychom je zdvojnásobili a zdesateronásobili, stále ještě to nezjedná plnou bezpečnost pro pracující lidi v dolech. K tomu patří něco více. K tomu patří, aby především majetníci dolů a odpovědní správci cítili, že jsou odpovědni za všechny lidi, kteří vykonávají svou službu pod zemí, za jejich život a jejich zdraví. To jest část výchovy, která se nedá opatřiti zákonem. Toto svědomí nechť se probudí oseckým neštěstím! Starejte se o život a zdraví dělníků, vždyť to nejsou stroje, není to mrtvý kapitál, nýbrž jest to život a střed celého hospodářství, jest to člověk.

Vítáme tedy všechna bezpečnostní opatření zaváděná a zostřovaná novelou a dáváme k nim svůj souhlas, i když se zdají sebe trapnější a téměř nadměrná. Proto s těmito ustanoveními novely naprosto souhlasíme. Doufáme jen, že ohlášené novelování horního zákona, pokud jde o poskytnutí širší bezpečnosti, použije všech moderních vymožeností a stane se způsobilým nástrojem.

Při tom se však nemůžeme zbýti dojmu, že zákon přes všechny dobré úmysly stal se přece jen zákonem příležitostným a zůstává jím. Vyšetřovací komise z Oseku ještě nepromluvila. Důl Nelson ještě nevydal své tajemství. Leží ještě zazděno v plamenech v dole a musíme teprve čekati, co snad nám jednou důl poví, aby bylo možno bezvadně zjistiti příčinu. Proto nebylo nesprávné od min. Dostálka, že ve výboru upozornil, že by bylo dobře vyčkati zkušeností oseckých, aby se dokonale uskutečnily v tomto zákoně, aby se opatřilo něco skutečně způsobilého.

Nestalo se to, zákon z určitých důvodů přišel rychle na stůl sněmovny a tak máme, bohužel, před sebou jen příležitostný zákon. Příčina, proč byl zákon podán ve sněmovně, aniž se čekalo na výsledek komise, aniž se bezvadně vysvětlilo neštěstí, není ani tak ve snaze zvýšiti bezpečnost. Ta zde byla, kdyby se jen správně používalo starého zákona. Došlo-li nyní v Strupčicích k novému důlnímu neštěstí, nestalo se to proto, že jsme proti tomu neměli zákonného podkladu, nýbrž právě proto, že se nepoužilo starého horního zákona. Přes to se nepřeneseme a sta zákonů nám nepomohou. Vydává-li se zde tato novela, neděje se to, aby se zostřila bezpečnostní opatření a trestní sankce, nýbrž některá jiná ustanovení, která vlastně ani tak nezasahují do důlního provozu, jsou více hospodářské povahy, ale jsou také s to způsobiti úplný hospodářský převrat v dolování. Jsou to dva body o zestátnění a vyvlastnění důlních podniků a ustanovení o hrozících jazykových zkouškách, které ohrožují německé pracovní místo na dolech. V druhém odstavci bodu 4 článku I zavádí se ve změně §u 240 horního zákona vyvlastnění dolů. Není to ještě přesně vyjádřeno a rozhodnutí se vyhrazuje vládnímu nařízení pro pozdější dobu.