Všechny posudky o příčinách katastrofy na dole Nelson shodují se v tom, že byla zaviněna výbuchem uhelného prachu, to znamená, že tento prach tam musel býti nahromaděn v množství, které způsobilo katastrofu tak neslýchaného rozsahu, že ani jeden z těch, vyjma ty 4, kteří bezprostředně po výbuchu byli náhodou v nejbližší blízkosti větrné jámy a mohli se okamžitě a s největším napětím svých sil zachrániti, že ani jeden z těch, kteří se o něco málo zpozdili, se nedostal nahoru. To je dokladem, že množství tohoto prachu nemohlo se nahromaditi jen v krátké době, nýbrž že musilo to býti za delší časový interval a že při bedlivější kontrole by to nebylo mohlo jen tak beze všeho ujíti pozornosti. Odstranění uhelného prachu je přece v lidských možnostech a silách a i když už ne úplné jeho odstranění, aspoň jeho - podle hornopolicejních předpisů nutná - imunisace, posýpání prachem kamenným. Jsou-li tato opatření provedena, pak nikdy nemůže nabýti katastrofa - i když zasáhne nějaká vis major, jejíž odvrácení snad není v lidských rukou - takového rozsahu, jako tomu bylo v tomto případě.
A nyní se podívejme, jak se především hromadění tohoto prachu projevuje. Dnes jsou při dobývání uhlí úplně jiné poměry nežli před 20 a 30 lety. Nové racionalisační metody vytlačují zde nejen lidskou sílu a nahrazují ji strojem, vytvářejí tu úplně nové poměry pracovní, nýbrž vytvářejí tu zároveň nová nebezpečí vznícení prachu, kterých dříve, v době ruční práce, v takovém rozsahu nebylo. Ale to nejsou jen třasavé žlaby, šramačky, zbíječky a všechno to, co tu dnes je a co by vyžadovalo, aby právě bezpečnostním opatřením byla zde věnována daleko větší pozornost, než tomu bylo dříve. Nejde tu jenom o zmenšování počtu hornictva v dolech zaměstnaného, který, abych to krátce ilustroval, klesl proti r. 1921, tedy proti době před 13 lety, o celých 58.713, čili 43˙8 % (Výkřiky posl. K. Procházky.) a proti r. 1930, kdy jsme začali cítiti počátky krise, o 26.188, a proti předválečnému roku 1913 o 24.617, tedy více nežli o 1/4. Požehnání racionalisačních metod objevuje se na druhé straně v úžasném vzestupu výkonu, t. j. v množství vytěženého uhlí, které připadá na dělníka a šichtu, a zejména se objevuje drasticky v porovnání výše mezd, obsažené v ceně 1 q uhlí.
Ten stav vypadá tak, že v revíru ostravském klesá podíl mezd na 1 g ze 7˙94 Kč r. 1922 na 3˙68 Kč r. 1932 (Výkřiky komunistických poslanců.), v hnědouhelné pánvi v severozápadních Čechách z 3˙45 Kč r. 1922 na 1˙91 Kč r. 1932. To je jedna část racionalisačního požehnání a dokladem té druhé části je katastrofa na dole Nelson.
Prosím, abychom se nyní podívali na tuto otázku! Jsou tu na základě dnešních zákonných ustanovení možnosti a prostředky, aby se i těmto výstřelkům racionalisačním čelilo, čili nic? Podíváme-li se do horního zákona, třebaže je starý 80 let - myslím, že již tehdy před 80 lety jeho autoři docela dobře oceňovali riskantnost hornického povolání, ačkoliv si sotva mohli býti vědomi, k jakým pracovním metodám se na základě strojového rubání dojde - najdeme tam v §u 240 ustanovení, že báňský úřad může naříditi podnikateli odstraniti taková nářadí, jichž užívání podstatně ohrožuje bezpečnost dělníků. Myslím, že již toto ustanovení je podkladem, aby bylo zjišťováno, do jaké míry se nové racionalisační metody uplatňují, pokud jde o bezpečnost.
A že nezůstává jen při tomto právu, že je tu možnost tato nařízení a opatření provésti, o tom mluví § 173 obecného horního zákona, kde se praví: "Zjistí-li báňský úřad stav příčící se bezpečnosti, stanoví, přibrav podle okolností znalce, způsob, jak má tento stav napraviti, a lhůtu, do které se má náprava provésti anebo, je-li to nutné, též nařídí, aby náprava byla provedena ihned na náklad držitele hor." Je tu tudíž nejen možnost zákroku dozorčích úřadů, nýbrž i možnost provedení nutného bezpečnostního opatření, a to i v těch případech, kdy ziskulačnost nebo nedbalost podnikatelů těmto opatřením překáží. (Výkřiky posl. Klimenta. - Místopředseda Stivín zvoní.) Přál bych si - a myslím, že i celá veřejnost - aby byla podána zpráva, kdy bylo těchto ustanovení horního zákona použito, jaké byly pokuty, které byly podnikatelům za zanedbávání bezpečnostních předpisů předepsány, abychom měli nějaký doklad o inspekční činnosti. Nestačí jen oznámiti každý rok, že tolik a tolik lidí utrpělo smrtelný úraz anebo těžké zranění atd. Za starého Rakouska byly o báňské inspekci vydávány obsáhlé zprávy, jako se dnes vydávají na př. o činnosti živnostenských inspektorů. Nemáme nijaké širší publikace mimo těch několik suchých cifer. Naše inspekční oddělení se vyčerpává vydáváním, shromažďováním různých bezpečnostních předpisů. Jsou toho knihy. Takových knih máme asi 11. Již jenom přečtení a rozebírání těchto předpisů vyžaduje značné práce. Je však zřejmé, že toto nemůže býti pokládáno za činnost bezpečnostních orgánů a inspekce, neboť vydávání sebe krásnějších předpisů a nařízení nemá naprosto žádné ceny, když není pamatováno, aby byla dodržována a zachovávána.
Vím, kde leží příčiny tohoto stavu. Je to ten stále postupující úpadek báňské administrativy, báňských úřadů a zejména inspekčních oddělení. (Výkřiky posl. Klimenta.) Malé srovnání: Pan ministr dnes ve svém projevu o to také stručně zavadil, že máme počet kvalifikovaných báňských úředníků proti starému Rakousku o 40% menší. To také odpovídá mým cifrám, které zde mám, podle kterých r. 1918 mělo staré Rakousko na území našeho státu kvalifikovaných úředníků báňských s dvojím vysokoškolským vzděláním 135, v období 1927 až 1930 jich bylo 81, tedy minus 40 %. A prosím, od té doby agenda báňských úřadů v porovnání s agendou za starého Rakouska značně vzrostla novými úkony a úkoly, uloženými zákony o závodních revírních radách, a jinými nezbytnými pracemi. Je pravda, že se snížil počet úředníků báňských úřadů, byly odstraněny také i ty zvláštní výhody, které byly za starého Rakouska a které spočívaly v určitém uznání dvojí vysokoškolské kvalifikace. Dnes se ovšem také poskytuje, abych tak řekl, uznávací poplatek, spočívající ve zvýšení základního platu o 8 % proti ostatním státním zaměstnancům. Tento stav způsobuje, že řada úředníků báňských, zejména při styku s majiteli dolů, začíná se ohlížeti po lepším a výnosnějším zaměstnání, a tak vidíme, že na př. za posledních několik let páni: dr Peters, který byl tajemníkem Svazu majitelů dolů a před tím ve službách báňského úřadu, pan dr Rybák, generální ředitel bývalých Gutmannových závodů, dnes České obchodní společnosti, p. dr Jirsch, dr Bukovanský, dr Vlach, inž. Höfer, dr Thomas, dr Schwaiger, dr Zankl, dr Zlonický a dr Pospíšil stali se z bývalých báňských úředníků úředníky největších těžařských společností. Při tom provádí se přímo křiklavé snižování nákladů, pokud jde o věcné dávky spojené s komisemi a jízdami. Tak na př. byla v rozpočtu položka na cestovné a stravné u prvé a druhé instance našich báňských úřadů, která r. 1931 činila 481.000 Kč, snížena na 180.000 Kč, čili o 62.5 %. Když srovnávám tento stav se stavem, jaký se projevoval ve starém Rakousku, pak na př. tato položka, která za starého Rakouska pro báňské hejtmanství v Praze činila 47.600 předválečných rakouských korun, tedy valorisována 6˙8kráte - 480.000 Kč, omezena o 320.600 Kč, v dnešní hodnotě činí jenom 112.000 Kč, čili je menší o 2/3. Tak nastává úbytek sil u báňských úřadů, nedostatek nových sil, a důsledky toho stojí tu před námi.
Chtěl bych se dotknouti některých jiných nedostatků, které naše báňská administrativa vykazuje. Je to ku př. nemožný stav, který je při vyplácení hornických mezd. § 206 horního zákona výslovně praví, že mzda horníka musí býti vyplacena nejdéle ve lhůtě 14denní a tam, kde byly výplaty kratší, že musí tyto výplaty býti zachovány. A že se tím rozumí výplata plné mzdy, je doloženo tím, že v tomtéž odstavci stojí, že odejde-li dělník ze závodu, vyplatí se mu mzda ihned; zajisté že mzda a žádná záloha nebo "foršus", jak horníci říkají. Těžařům toto ustanovení leželo v oku, ale ne proto, že by tím snad docílili, jak oni říkají, měsíčních výplatních období, které se prý snáze účtují. Vlastní účel byl však takto zastřen. Je ovšem správné, že tato změna by nic neznamenala, kdyby horník věděl, že vydělá měsíčně tolik a tolik a že 15. dostane polovinu nebo přibližně polovinu tohoto výdělku a pak doplatek. Tím by byla věc spravená. Zde však vypadá věc poněkud jinak. Horník pracuje v akordu a jeho akordní sazby jsou v každém výplatním období vypočítávány. Je vypočítáváno, kolik nadělal vozů, kolik dříví postavil atd. Čím toto období je kratší, tím snáze si havíř dovede spočítati, co vydělal, a zapamatuje si snáze výsledky své práce. Při delším období však není možno mnohdy tento stav vůbec zjistiti, poněvadž zatím nastane sesutí či jiná porucha, takže do díla nelze proniknouti.
Ustanovení zákona, o němž jsem se zmínil, bylo prováděno jako samozřejmé plných 18 let. Najednou si vzpomněli podnikatele, že prosadí výplaty měsíční se zálohami. Na pomoc jim přiskočil nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 2. dubna 1930 vykládá ustanovení §u 206 horního zákona tak, že není porušeno jeho ustanovení, bude-li v období nejméně 14denním ne plná, nýbrž přibližná mzda horníku vyplacena. Toto rozhodnutí se nejen příčí praksi, která byla všeobecně uznávána a byla podložena prováděcími předpisy starého ministerstva orby, ale pánové z nejvyššího správního soudu zapomněli dále říci, kdy vlastně se koná výplata konečná, pakliže rozhodli, že podle uvedeného zákona stačí, aby v době nejdéle 14denní byla prováděna výplata přibližná. Dnes je dokonce stav takový, že horníci byli donuceni akceptovati místo 14denní 15denní výplaty, ač se to příčí nejen ustanovení horního zákona, nýbrž dokonce i jinému rozhodnutí nejvyššího správního soudu. A v tomto stavu trčíme dodnes.
Druhá věc je problém hornického pojištění. Je toho všude plno a mluví se dokonce, že zákon o hornickém pojištění byl nedbale dělán, že se nepamatovalo na úhradu, a to že způsobilo, že se pojištění dostalo do finanční katastrofy, v níž se nalézá. A přece stačí se podívati do zákona č. 242 z r. 1922, kde stojí, že pro první rok opatří se úhrada rozvrhem, poněvadž ten rok musel býti, aby se mohly udělati patřičné propočty, aby se mohly zcentralizovati ústavy, které by byly schopny tyto propočty dáti, ježto asi 120 bratrských pokladen by bylo sotva dodalo materiál, kterého pro úpravu pojištění bylo třeba. Po tomto roce však podle ustanovení zákona má ministerstvo uloženo nařízením stanoviti zabezpečení pojištění, a to nejen důchodů napadlých, nýbrž i budoucích. Opora zákonná zde tudíž byla. Kdože nepoužil toho ustanovení zákona? Byl to dozorčí úřad! Myslím, že když mohl dozorčí úřad vyhrožovati představenstvu Ústřední bratrské pokladny rozpuštěním za to, že se postavilo proti vydržování zvláštních sil v dozorčím výboru, které měly přejímati funkce členů dozorčího výboru za lidi tam zvolené, a žádati, aby Ústřední bratrská pokladna na to vyplatila značnou částku nejen na hotovosti, nýbrž aby na toto udržování platila každého roku přes půl milionu Kč, tedy je viděti na této straně horlivost nejen podivnou, nýbrž i zbytečnou, kdežto na druhé straně, kde bylo nutno zachrániti vlastní pojištění, jsme ji neviděli.
To je tedy zlá kapitola, a jestli zde nesáhneme na kořen, zejména když i inspekční oddělení hornické je součástkou báňských úřadů, jestliže zde neuděláme pořádek, tedy sebe lepší zákon a sebe vyšší tresty zůstanou jenom tresty na papíře a prakse nás pak postaví před jinou skutečnost.
Co se projevovalo na dole Nelson, to věděli havíři dobře, to jsme věděli také my, že je to totiž právě skupina dolů velmi nebezpečných, kterým je třeba věnovati mimořádnou pozornost.
Zde však narážíme ještě na jiné svízele. Je to celý pracovní systém, který dnes je při dobývání uhlí uplatněn. Před lidmi stojí dozorci, jejichž hlavním je: Tolik a tolik vozů třeba naložiti, a když ne, tak jsi lenoch a půjdeš pryč.
To je jen jedna část. Druhá jsou nedostatečné a nízké mzdy. Zejména teď, kdy počet šichet je omezen, donucují tyto poměry člověka, má-li vydělat tolik, aby byl trochu živ, že napíná své síly do krajnosti a při tom se nemůže přirozeně zjišťovati, je-li zabezpečen. A při hřmotu šramaček, zbíjaček a třasavých žlabů nemůže slyšet, co dříve havíř slyšel, když začalo praskati nadloží, že je třeba učiniti opatření k záchraně. Tedy to je další kapitola hornického života. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)
A konečně k tomu třeba připojit pověstný špársystém, který dnes se projevuje v dolování, kdy se vyplácí zvláštní premie těm úředníkům, kteří se vykáží co možná největší úsporou na materiálu a provozních potřebách. A to právě bylo potvrzeno při katastrofě na Nelsonu, že polovička lidí, kteří byli určeni pro odstraňování prachu, byla z důvodů úsporných před katastrofou propuštěna. Je viděti, že tento systém, který má na zřeteli jediné docílení co největšího zisku, nedbá na to, za jakých obětí se tak děje. (Výkřiky.)
Ku předloženému návrhu poznamenávám ještě toto: Předložený návrh nepokládáme za konečné vyřízení nutné ochrany horníků cestou zákonodárnou. Návrh zvyšuje trestní sankce a obsahuje jistě změny horního zákona. Za důležitější pokládáme však především vybudování řádné důlní inspekce a umožnění dělníkům, kteří nejvíce riskují, aby na této inspekci mohli býti spoluúčastni. To jest účelem resoluce, která je připojena ke zprávě obou výborů. Myslím, že bude považována za stejně tak důležitou jako přijatý zákon a že v nejkratší době bude provedena změna zákona o závodních radách a rovněž i prováděcího nařízení k tomu zákonu, kterým se rozšiřuje právo členů závodních rad vykonat prohlídku bezpečnostních opatření dole i na povrchu, a sice ne nedostatečným způsobem, jak je dnes v prováděcím nařízení, neboť během jednoho dne za 14 dnů při velké rozloze závodů, kterých máme řadu, je nemožné ani pětinu toho závodu projíti. Tato ustanovení musí býti tak doplněna, aby byla umožněna v určitých kratších intervalech prohlídka celého stavu dolu a jeho bezpečnostních opatření a stejně musí být dána možnost prohlídky v tom případě, jestliže osazenstvo upozorní na nebezpečí, a musí být dána možnost dovolání se úřední inspekce, jestliže správa závodů odmítne přes upozornění provésti opatření, která jsou nutná. Zde jsme toho názoru, aby to byli členové závodních rad, poněvadž ti lidé na šachtě pracují, znají nebezpečí, která se projevují, z různého způsobu dolování, a že i kdyby byli inspektoři organisacemi navrženi a jako úředníci fungovali, že nebudou moci vykonávati svoji povinnost a úkol tak svědomitě jako horník, který tam je se svými kamarády. Ovšem musíme trvati na tom, aby tito lidé byli úplně nezávislými od závodu, dále, aby nemohli býti nijak zkráceni a pronásledováni ani v případě, kdyby jejich členství v závodní radě a tím účast na prohlídkách dolů snad pominuly. Doufám proto, že v nejkratší době budeme moci projednati druhou část řešení, které je nezbytně nutné již v důsledcích událostí, které si vynutily předložení tohoto návrhu zákona.
Ovšem, že při tom nepouštíme se zřetele a to je zejména akutní v dnešních poměrech velké nezaměstnanosti - problém zkrácení doby pracovní, a myslím, že právě v hornictví, kde doba pracovní byla vždy v důsledcích povahy hornického povolání nejméně o hodinu kratší než v ostatních povoláních, dále z ohledu na nynější rozsah nezaměstnanosti, a zejména při racionalisačních metodách, které se projevují a které zapřahují člověka ke stroji jako otroka, jsou dány všechny důvody pro to, aby pracovní doba při nejmenším pro dělníky pod zemí byla zkrácena.
S uspokojením přijímáme prohlášení pana ministra, že podle našeho návrhu výpověď mzdových smluv prodlužuje se do konce tohoto roku. Bylo by velmi dobré v zájmu uklidnění existenční nejistoty horníků, kdyby i zákaz propouštění během tohoto roku byl nejenom vydán, nýbrž i dodržen. (Výborně!)
Z tohoto stručného souhrnu poměrů a obtíží, s nimiž horníci zápasí, je rovněž odůvodněn jejich požadavek, aby při nastávající sanaci hornického pojištění jejich nedostatečné nároky materiální a právní zůstaly aspoň zachovány v míře, v jaké dnes jsou.
Na konec bych chtěl říci jen tolik,
že jediná půda pro řádné uplatnění horníků při práci, jediná půda
pro řádné uplatnění bezpečnostních předpisů a ochrany horníků
a pro zabránění mrhání s národním majetkem, může spočívati jenom
v tom, vezmou-li se doly ze soukromého podnikání, které se provádí
jen za účelem zisku, a převedou-li se do vlastnictví všeobecna,
do vlastnictví státu. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této
schůze.
nemocí posl. inž. Nečas,
B. Procházka, Světlík.
Posl. Mrskošová oznámila
zároveň s klubem poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu,
že stala se členem tohoto klubu.
Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické
vyslal do výboru rozpočtového posl. Vaňka za
posl. dr Stránského; do výboru techn.-dopravního posl.
Fialu a inž. Záhorského za posl. Hatinu a Lance;
do výboru ústavně-právního posl. dr Stránského a
Richtera za posl. Lance a Hynka.
mezi schůzí: zprávy tisky 2466
až 2468.
Místopředseda Stivín sdělil, že předsednictvo se usneslo, aby příští schůze konala se ve čtvrtek dne 18. ledna 1934 v 10 hod. dopol. s
Nevyřízené odstavce pořadu 313. schůze.