2. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o návrhu posl. Berana, Pika, Zeminové, Koška, Schäfera, Ježka, dr Hodiny a druhů (tisk 2436), aby byl vydán zákon, kterým se stanoví srážky z platů členů Národního shromáždění (tisk 2452) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem za výbor ústavně právní ustanovuji za zaneprázdněného posl. dr Suchého posl. dr Zadinu, za výbor rozpočtový posl. Bergmanna.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Ústavně-právní výbor pojednal o této osnově zákona ve své dnešní schůzi a usnesl se doporučiti posl. sněmovně, aby tuto osnovu zákona schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Posl. Beran, Pik, Zeminová, Košek, Schäfer, Ježek, dr Hodina a druzi podali iniciativní návrh, aby srážky, které se ústavním činitelům podle zákona č. 204 z r. 1932 srážejí, byly zvýšeny o 4 %. Návrh svůj odůvodnili tísní státní pokladny a ve své důvodové zprávě přirozeně také uvádějí, jaké srážky platové již poslancům s jejich diet se srážejí. Aby také veřejnost nebyla mylného názoru, s kterým se velmi často setkáváme, že výkon poslaneckého mandátu je snad jednou z nejlepších výdělečných činností v našem státě, je nutno tento názor naší veřejnosti poněkud opraviti. Bohužel, setkáváme se s tímto zjevem téměř mezi všemi vrstvami a dnes jistě nenadsadím, řeknu-li, že vykonavatel poslaneckého a senátorského mandátu v republice Československé patří k nejnenáviděnějším občanům tohoto státu. Vedlo by velmi daleko, kdybychom měli zkoumati všechny příčiny, proč se na poslance v našem státě útočí, proč se jim mnohdy i nadává. Jsou různé příčiny, proč se stávají poslanci nenáviděnými. Mnozí nemohou poslance náviděti proto, poněvadž snad při sestavování kandidátních listin nedostali se na tak vhodné pořadí, aby byli také poslanci zvoleni; jiní opět útočí na poslance proto, že mu ten neb onen poslanec neopatřil to, co osobně chtěl anebo žádal; jiný zase žehrá na poslance, poněvadž ho nevytáhl z nepříjemně situace, která třeba končila kriminálem; jiný opět není spokojen se členy parlamentu proto, že mu nevymohli odpis na daních, tak jak on by si to přál; opět jiný není spokojen s poslanci, že mu nevymohli tu neb onu koncesi; řada občanů je nespokojena, poněvadž jim poslanec nemohl přinésti v osobním prospěchu to, co oni by si přáli, a konečně ovšem také nenávidí určití jednotlivci i vrstvy poslance proto, že je zde mnoho přítelíčků demokracie, ať zleva nebo zprava, kteří se snaží svou agitací zdiskreditovati funkci poslance. (Posl. Vallo: Toho nieje treba!) Vždyť vy páni také patříte k těm, kteří té cti poslaneckému mandátu jistě nepřidali.

Ale přesto, že kde kdo s poslanci je nespokojen, přesto, že kdekdo na ně hubuje nebo se na ně horší nebo je nenávidí nebo jim dokonce nadává, kde kdo je vyhledává. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) To je už rysem, charakterem nynější doby. Dneska platí, že bez poslance se nedá ani rána, abychom tak lidově řekli. A kdyby poslanci ze své prakse mohli zvěčniti všechny ty záležitosti a věci občanů a voličů, v nichž byli žádáni o pomoc a intervenci, byl by to jistě velmi hezký historický dokument pro příští generaci, kterému by mnohdy nescházelo ani na grotesknosti, a možná že by to byla velmi veselá kniha, která by byla velmi vyhledávána (Výkřiky posl. Vallo.), poněvadž se někteří občané domnívají, že poslanec není zde k ničemu jinému, než aby vymáhal osobní koncese, osobní výhody, a neschází ani na žádostech, kde se obrací jednotlivci na poslance, zdali by nevěděl o nějaké šikovné služce atd. (Posl. Štětka: Anebo porodní bábě!) Neschází k tomu mnoho. Možná, že se to u vás už stalo.

Jest jisto, že právě tím, že si občané neuvědomí, že poslanec má býti především zákonodárcem a že mu tedy má býti dána možnost a příležitost, aby mohl také řádně studovati předložené osnovy, jakož i otázky národohospodářské, kulturní a sociální, učinili naši občané z poslance vlastně služku pro všechno. (Výkřiky a smích komunistických poslanců.) To není k smíchu, poněvadž je to pravda, že to tak je, že si to občané tak zvykli. Snad je na nás, abychom občany vychovávali, aby pohlíželi na tu funkci jinak. (Stálé výkřiky komunistických poslanců.) Tím pokřikováním to ovšem nespravíte.

Nelze ovšem při této příležitosti popřít a zapřít, že by bylo daleko méně poslaneckých intervencí, kdyby také naše státní administrativa a celá veřejná administrativa byla v pořádku, byla pružnou a nepovažovala záležitost občana za pouhý mrtvý akt, kus mrtvého papíru, nýbrž kdyby si vždycky uvědomila, že za každým aktem je také kus lidského života. Pak by snad odpadla převážná část poslaneckých intervencí, které se mnohdy musí konati proto, že administrativa je buď nepružná, příliš liknavá, nebo vyřízení některé věci trvá léta, a je tedy zapotřebí tímto způsobem pros kontrolu státní administrativy a ji také popoháněti, aby včas věci občanů vyřizovala. Je přirozené, že při tomto mínění, které zakořenilo v naší veřejnosti, svezou se se svou troškou do mlýna i trabanti reakce, kteří soustavně se snaží, ať v tisku, ať na schůzích nebo i zde v tomto domě co nejvíce zdiskreditovati funkci poslaneckou. A patří k těmto lidem i ti, kteří sice z mandátu si pomohli, ale přes to nemohou přijíti poslancům na jméno, snad proto, že už tento mandát nemají.

Žehrá se u nás velice často na to, že poslanec velice zřídka přichází mezi lid, že poslanec neudržuje dostatečného styku s lidem. Myslím, že tento úsudek části našeho občanstva je naprosto nemístný a nesprávný. Vždyť všichni z praxe víme, kolik absolvujeme schůzí do roka, kolikrát přijdeme ve styk se svým voličstvem a občanstvem. Vždyť dnes, myslím, není ani jedné zapadlé vesnice v naší republice, kde by se neukázal ne snad jeden poslanec, nýbrž kde by se do roka nevystřídalo poslanců několik. Není tedy možno stěžovati si na nedostatečný styk poslanců s lidem. Vždyť přicházejí nejen do styku s lidem pomocí schůzí, porad a konferencí, nýbrž i těmi žádostmi, které na ně vznášejí občané, a konečně je tu korespondence, kterou poslanci musejí vyřizovati. Tedy myslím, že o úzký styk poslance s lidem je v praxi uspokojivě postaráno. Ovšem, měli by si také občané uvědomiti, co smějí a mohou od poslance žádati. A nežádati od něho více, než poslanec může vykonati a než také podle zákonů poslanci vykonati je dovoleno a přípustno. Bohužel, občanstvo u nás si to neuvědomuje. A právě, že také toto falešné mínění je v naší veřejnosti zakořeněno, není té harmonie mezi zákonodárným sborem a širokými vrstvami lidu, jíž by bylo v demokracii třeba.

Budiž mi ještě dovoleno několik připomínek o funkci poslance po stránce hmotné. Požádal jsem několik svých kolegů, aby mi sdělili, jakou mají režii s vykonáváním poslaneckého mandátu. Mohu zde vypočítati i režii kolegy, který patří k socialistickému táboru a bydlí mimo Prahu. (Výkřiky poslanců strany komunistické: Nemá zbytkový statek?) To nemá, pane kolego.

Tedy počítejme. 10% srážka podle zákona č. 204 činí 500 Kč; srážka klubovní, jízdenka a daň důchodová 1.100 Kč; příspěvek župě na administrativu 500 Kč; poštovné, korespondence, telefon a telegraf 500 Kč; noviny, knihy a členství ve spolcích 400 Kč; dary a příspěvky na různé sbírky, na sociální a kulturní instituce, podniky atd. 400 Kč. Dnes mně, prosím, jeden kolega ukazoval 20 složenek, které dostal během jednoho týdne, žebravých dopisů. Je nucen žíti mimo dům v Praze, poněvadž je z venkova, a tedy počítá-li velmi málo na byt - 3krát týdně 30 Kč - je to 350 Kč měsíčně. A konečně stravu v Praze počítá jenom 500 Kč. Dohromady 4250. Zůstává mu tedy z těch vyčítaných 5000 Kč pro jeho osobní potřebu jenom 750 Kč.

Konečně mně sdělil kolega, který patří ke střednímu stavu živnostenskému, který také bydlí mimo Prahu, svůj rozpočet, jaké výdaje jsou u něho spojeny s výkonem poslaneckého mandátu. 10% srážka 500 Kč, srážka na klub 1200 Kč, tajemník na vyřizování korespondence 600 Kč. (Posl. Štětka: A co sluha, komorník?) Pane kolego, račte dovolit, chce-li někdo vyhověti a býti slušným, aby každému aspoň odpověděl, a má-li vyříditi za rok 5000

až 6000 dopisů, tedy nemůže to při své zaměstnanosti dělat sám, a jestliže si tedy vydržuje tajemníka, není to žádný luxus. Tedy vydržování tohoto tajemníka 600 Kč měsíčně - myslím, že to není žádný královský plat poštovné 300 Kč; župě na tisk 600 Kč; daně a lístek na dráhu 300 Kč měsíčně; různé příspěvky spolkům 150 Kč; sbírky na různé sociální a kulturní účely 300 Kč; noclehy pouhých 150 Kč; automobil a intervence, zpropitné atd. 200 Kč a stravování v Praze 300 Kč - dohromady 4620 Kč. Zbývá mu tedy pro osobní potřebu 380 Kč.

Konečně jsem si vyžádal z občanských stran od jednoho kolegy bilanci, jaké vydání má s výkonem funkce poslanecké, a vypočítal mně to za celý rok. 10% srážka 6000 Kč; jízdenka 2400 Kč; klubovní srážka za celý rok 7200 Kč - je vidět, že je to šťastnější klub, že jsou tam menší srážky - byt v Praze 6000 Kč; poštovné 3600 Kč; noviny 600 Kč; členství ve spolcích atd. 1200 Kč; cesty na schůze, vstupné, příspěvky na sociální a kulturní účely, dary atd. 2500 Kč; pobyt v Praze, auta, zpropitné atd. za celý rok 1800 Kč; schůze v župě a příspěvky v župě 4000 Kč; knihy a různá drobná vydání representační 5000 Kč - tedy celkem 55.000 Kč za celý rok.

Tyto rozpočty nejsou pranic nadsazeny a víme všichni ze zkušenosti, jak to vypadá. Je to zapotřebí jednou také otevřeně naší veřejnosti říci, proč bychom se s tím skrývali? (Výborně!) Co by tak asi náš občan řekl, že poslanec nemá žádné neděle? Kdy, prosím užije té neděle poslanec, on ji celý rok nemá, naopak pro něho neděle znamená ještě daleko větší námahu, poněvadž v neděli absolvuje 2 nebo tři schůze a dostane se v noci domů, ne-li ráno druhého dne. Musí záhy ráno v neděli vyjíti, aby mohl absolvovati schůze. Co by tak naši občané tomu řekli, že v Americe na př. mají senátoři ze státních prostředků vedle svých pravidelných diet placeného tajemníka, placený telefon, placenou svou kancelář, že mají korespondenci osvobozenou od poštovného a že mají každý svou studovnu na státní útraty. Co by tomu asi občan Československé republiky řekl při tom mínění, které dnes o poslancích má, a o tom, jak je tato funkce nejlepším a nejkrásnějším výdělečným zaměstnáním?

Přesto, že takto vypadá situace ve skutečnosti a vpravdě, doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby sněmovna schválila iniciativní návrh jmenovaných poslanců, a to ve znění, jak se na něm usnesly výbory rozpočtový a ústavně-právní. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen je řečník na straně "proti", p. posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! V závěru po projednaném rozpočtu pro r. 1934, který znamenal pro státní zaměstnance snížení platů a pro zaměstnance státních podniků snížení mezd přímo i nepřímo v částce 600 mil. Kč, dostává se také na pořad schůze této sněmovny iniciativní návrh p. posl. Berana, Pika a druhů. Pan zpravodaj, aby zdůvodnil účelnost, prospěšnost a také poslání tohoto iniciativního návrhu, rozebral ubohý stav poslanců československého parlamentu, a tu by se zdálo bez přehánění, že opravdu českoslovenští poslanci jsou jedni z nejubožejších, že snad je pro ně potřebí dokonce národní sbírky.

Abych demonstroval především účel a poslání tohoto iniciativního návrhu pánů navrhovatelů, zejména pp. posl. Berana a Pika, tito národní hrdinové se vlastně v zájmu vlasti zařezávají, ale jen na 4%, pokud jde o diety, ponechávají si však všechny prebendy ze zbytkových statků, správních radovství atd. Abych stačil se lhůtou, která právě se zřetelem na to, že jde o poslance, je zvláště oseknuta, mohu jen velmi stručně uvésti některé z důležitých faktů, kterých jsme již svědky po dobu tří let, když se jedná o otázku státních zaměstnanců a jak vždycky s tím souvisící otázka poslanců jest strkána do hlavy.

Tedy především, proč dochází dnes k projednávání iniciativního návrhu, kterým se mají snížiti t. zv. poslanecké platy o 14%, jak navrhuje iniciativní návrh. Veřejnost československá je tu klamána tímto návrhem, jakoby páni poslanci a senátoři již byli r. 1931 jednou snížili své platy, r. 1932 po druhé a konečně r. 1933 po třetí, poněvadž vždycky, když šlo o snížení platů státních zaměstnanců, bylo snížení počítáno samo o sobě, ale vždycky se opakovalo snížení znovu a znovu, ale pro pány poslance páni navrhovatelé to všecko spočítali - kdyby to bylo možné ještě od prababičky, spočítali by to také - ale poněvadž jim snížení jde jen od r. 1931, počítali to tedy od r. 1931 a všecko dali pod jeden účet a vykazují, jak říká důvodová zpráva, úsporu 3,800.000, jakoby letos, to je r. 1933 pro rok 1934 šlo o úsporu 3,800.000 Kč. A zatím podfuk, podvod, pro rok 1934 nejde o 3,800.000 Kč, nýbrž o 900.000 Kč, aby se docílilo snížení mezd a platů pro r. 1934 u státních zaměstnanců o 600 mil. Kč. To je devisa a účel předloženého vládního návrhu. Ale, chci-li ho spojiti - zas mohu jenom úplně zhuštěně spojiti účel tohoto návrhu s ohledem na všechny dosud projednané otázky státních zaměstnanců, zejména snížení položek mezd a platů státních zaměstnanců - pak vzniká otázka, proč tento návrh přichází v této době a jaký je jeho účel? A pak na tuto otázku je pouze jedna odpověď, aby bylo před pracující veřejností, zejména před státními zaměstnanci odůvodněno snížení položek mzdy dělníků o 20%, kde - vyjádřeno v sumě - jde o 120 mil. Kč, o které mají býti sníženy mzdy dělníků pro r. 1934 ve státní správě a ve státních podnicích. Za druhé, aby tím bylo odůvodněno snížení položek platů smluvních zaměstnanců o 15% v průměru, kde číselně vyjádřeno jde o 40 mil. Kč, o něž mají býti sníženy platy smluvních zaměstnanců. Za třetí konečně, aby tím bylo odůvodněno přímé snížení mezd a platů státních zaměstnanců, vyjádřené v rozpočtu pro r. 1934 pevnou částkou 400 mil. Kč, o které mají býti sníženy mzdy a platy, a to vládním nařízením, podle kterého mají býti postiženy mzdy a platy i těch nejubožejších státních zaměstnanců. To je vlastní devisa, kterou obsahuje projednávaný iniciativní návrh, který má dáti tuto základnu, čili opodstatniti snížení mezd a platů státních zaměstnanců. Pánové od r. 1931 chodí stále se snížením platů poslanců, ministrů a presidenta republiky. Vládní návrh r. 1931 již ustanovoval o t. zv. úsporných opatřeních platových ve veřejné správě, že z platu presidenta republiky bude strženo 500.000 Kč, z platů poslanců 6% a z platů předsedů obou sněmoven 12%. Ale to je odůvodnění pro to, aby mohl býti r. 1931 odbourán vánoční přídavek státním zaměstnancům, který representoval 300 mil. Kč. Důvodová zpráva k tehdejšímu vládnímu návrhu také uvádí výsledek tohoto úsporného opatření a říká, že když to tak dopadne, jak má na mysli tento vládní návrh r. 1931, pak že úspora bude činiti z platu presidenta, který má 3 mil. Kč, 500.000 Kč, z platu předsedů obou sněmoven 31.200 Kč, na platech členů Národního shromáždění 1,569.000 Kč a na platech členů vlády 224.000 Kč. Naproti tomu že snížen, lépe řečeno, odbourán bude vánoční příspěvek, takže úspora bude činiti 203 mil. Kč. Tato dekorace, především snížení platu presidenta tohoto státu, snížení platů poslanců o 6% a snížení platů předsedů a místopředsedů o 12%, má usnadniti tomuto režimu odbourání vánočního příspěvku státním zaměstnancům.

Dále r. 1932 přichází opětně vládní návrh, který opakuje - poněvadž ta dekorace sloužila jenom jeden rok - aby bylo odůvodněno r. 1932 další snížení platů státním zaměstnancům opět ve vládním návrhu o t. zv. úsporných opatřeních personálních v §u 1, že se zase jedná o snížení platu presidenta státu o 500.000 Kč, o snížení platu poslanců, předsedů a místopředsedů obou sněmoven a dokonce že se jedná o snížení platů členů vlády. A opět následuje zatím další odbourání až 15 i víceprocentní státním a veřejným zaměstnancům. Jenom jako důvod k tomu se uvádí, že úsporná opatření počínají u hlavy státu a že se vztahují bezohledně tak, jak říkal původně první návrh, na všechny platy, nejenom na služné do 56.000, ale pak r. 1932 že se prý musí sáhnouti na nižší platy.

R. 1933 už nepřichází vládní návrh, ale přichází návrh iniciativní, který již upustil od snížení platů presidenta a předsedů obou sněmoven, ale přes to drží ještě jako dekoraci snížení platu poslanců a senátorů a říká, že toto snížení má činiti 14 %. Ale pánové stále počítají z r. 1931 6%, k tomu připočítávají 4% r. 1932, což činí 10 %, a r. 1933 až 1934 o 4% čili pořád dekorují, jako by se jednalo o 14% ní snížení platu poslanců pro rok 1934. Zatím jde tedy jenom o 4%ní. A také i tisk nejenom měšťácký, nýbrž i tak zvaných socialistů upravil svoje zprávy tak, že čtenář měl za to, že ti poslanci opravdu se už rozmyslili, čili přišli k poznání svých ohromných hříchů, stálého a soustavného snižování mezd a platů u státních zaměstnanců a že tedy začínají opravdu šetřiti, a to především u sebe. A v tom směru také vypadá podaný iniciativní návrh, který je na konec vyjádřen právě v těchto zásadách.

Aby pánové docílili od r. 1931 snížení mezd a platů státních zaměstnanců nejenom ve státní správě, nýbrž i ve státních podnicích, aby docílili odbourání vánočního přídavku, se kterým právě tak zvaní socialisté šli r. 1929 do voleb, kdy říkali, že musí býti odčiněn tak zv. zákon občanské koalice č. 103, že musí býti odčiněno také vládní nařízení čís. 15 a že státní zaměstnanci musí dostati vyrovnání svých platů a mezd a v důsledku toho dostanou také vánoční přídavek, aby pak byly důvody k jeho odbourání r. 1931, pánové slevili 6 % a aby bylo další odbourání 15, 20 až 30%, pánové slevili 4%, a tak máme ve srovnání s r. 1931 rozpočet r. 1934 takovýto: snížily se položky mzdy a platy ve státní správě o 800 mil. Kč, ve státních podnicích o 1.200 mil. Kč, čili snížily se položky platy a mzdy od r. 1931 do r. 1934 o 2 miliardy. A na tohle obětovali tak zv. českoslovenští zákonodárci-poslanci pouhou sumu 1,824.000 Kč a senátoři 996.000 Kč, aby docílili snížení o 2 miliardy u státních zaměstnanců, ve státní správě ave státních podnicích. Pánové se vyhýbají jako čert kříži mluviti o tak zv. dvojích a trojích, snad i více platech poslanců a senátorů. Pan zpravodaj demonstroval ten ubohý stav poslanců a senátorů na rozpočtech, které, jak říká, si vyžádal od různých poslanců z různých stran a které vypadaly opravdu tak, že ti poslanci by byli málem odkázáni na podporu v nezaměstnání, poněvadž z toho, co jako diety dostávají, jim prostě nic nezbude. Pánové, jaká je skutečnost? Kdybyste byli tím, co o sobě říkáte, co zde pan zpravodaj řekl, tak byste otevřeně řekli, začneme to tedy se shora. Vláda - 16 ministrů, z nich 14 má vedle ministerského platu ještě plat poslanecký. Pravda je, že podle iniciativního návrhu budou se strhovati 4% j enom s poslaneckého platu, nikoliv s toho ministerského. Zde tedy bude postižen pouze plat poslanecký a ne ministerský. Tedy zde již ukazuje, že z 16 ministrů 14 má dvojí plat z titulu své funkce veřejné - poslance a ministra. Ale jděme dále. Ze 16 ministrů jest jich 10, kteří mají ještě plat jako státní a veř. úředníci a zaměstnanci. Tito mají již plat třetí, plat, který v průměru podle toho, co je ve veřejnosti známo, činí 70.000 Kč. Kdyby se tedy jednalo skutečně o docílení úspor, pak by ministerské platy a také i poslanecké, event. také i ty úřednické, musily býti v tom směru korigovány, poněvadž, když se má za to, že státní zaměstnanec, který má 7.000 Kč, má vystačiti v době krise a finanční katastrofy a má dáti státu ze své almužny 4 %, pak by se mělo všechno odbourati, aby také měli oni jen tento plat.

Jak to vypadá s poslanci? Nemám ten rozpočet pana kol. zpravodaje, ten jsem nehledal, mám jiný rozpočet. Podíval jsem se na sociální složení poslanců a senátorů, a podle statistiky, když je vysvlékneme na základě mé zkušenosti za všechna ta léta do naha tak, jak oni jsou, pak to vypadá takto: ze 450 poslanců a senátorů je 121 státních a veř. zaměstnanců, kteří mají ještě druhý plat vedle poslaneckého. Tedy, pane kolego zpravodaji, jistěže tedy nebudou bráti podporu v nezaměstnání tito chudáci, poněvadž bude na konec zjištěno, kdyby ji uplatňovali, že mají ještě vedlejší druhý, ne-li třetí a další příjem. A z těchto 121 státních zaměstnanců poslanců složení sociální a hospodářské vypadá takto: Je tu 24 kněží, kteří vedle svých poslaneckých a jiných platů pobírají ještě ze státní pokladny příplatek na kongruu. Dále je 32 profesorů, 24 učitelů, 35 stát. úředníků a 6 železničářů, jejichž platy činí 56.000 Kč ročně, tedy platy poslanecké. Díváme-li se, kam který je zařaděn, tedy podle mého šetření mají průměrně 45.000 Kč ročně. Pak prosím, u těchto stát. a veř. zaměstnanců nelze mluviti o bídě. A kam to tedy jde podle p. kolegy zpravodaje, který měl za to, že je třeba vylíčiti jejich bídu tak, jakoby skutečně tito zástupci lidu se nalézali v bídě. Ale vedle těchto 121 poslanců, kteří již mají dvojí plat, podívejme se na další složení. Obě dvě sněmovny mají 28 advokátů, nehledě k tomu t. zv. poměrnému zastoupení, jak je advokátní stav zastoupen v obou komorách. Pak ovšem 28 advokátů buďto přímo anebo nepřímo má svoje advokátní kanceláře anebo jsou společníky některé z kanceláří. Potom je zde 55 redaktorů, z nichž 99 % má ještě platy redaktorské vedle svých poslaneckých. Dále je zde 13 velkostatkářů a průmyslníků, kteří vedle svého ohromného bohatství mají ještě ty vedlejší výlohy, o kterých zde mluvil pan zpravodaj. Pak je zde 50 velkých sedláků, kteří mají politiku ne jako sport, nýbrž jako prostředek k dvojsedlákům, aby rychlejším způsobem rostli na dvojsedláky. Obě dvě komory mají dále 32 velkých živnostníků a velkých obchodníků.

Pánové, 84 % v obou komorách je zajištěno hospodářsky a finančně nejenom jednou, nýbrž dvojmo a trojmo. Naproti tomu slyšíte při sociálním složení obyvatelstva československého, kde je 85 % pracujících, že mají toto zastoupení: 34 dělníků všeho povolání včetně horníků, pak je zde 7 domkářů a 10 drobných živnostníků, obchodníků a drobných řemeslníků. Prosím, to je t. zv. sociální složení obou komor, poslanecké sněmovny i senátu. Kdyby se vám opravdu jednalo o to, abyste spořili a nevydávali zbytečně peníze, pak by ovšem nesměl tento návrh znamenat úspory 900.000 Kč, nýbrž 22 mil. Kč, poněvadž podle našeho návrhu, jak my jej podáváme, musili by pouze poslanci, kteří v důsledku toho, že byli povoláni či zvoleni jako zástupci lidu, ztratili své jediné zaměstnání, to je jediný příjem, dostati t. zv. odškodnění, ne aby si mohli hromaditi, tak jak vy jste určili, majetek, aby přestali jim chutnat škubánky, aby se naučili choditi v lakýrkách a ve fraku, kam jste právě t. zv. dělnické zástupce r. 1919 a 1920 dostali, a tím pochopitelně také jste vytvořili barikády mezi dělnickou třídou.

Ale jestliže by opravdu šlo o t. zv. zastoupení dělnické třídy, plnění jejích požadavků, práva, pak by jejich zástupce musil také vědět, jak chutnají škubánky, a proto by nesměl dostat více než to, aby měl kryty svoje lidské potřeby. A v tom směru náš návrh zní: Plat přísluší jenom těm členům Národního shromáždění, kteří nemají vedlejšího příjmu. Plat nesmí převyšovati 2.500 Kč. Na základě toho pak by odpadly také všechny ty stížnosti. Ale jestliže pánové mají za to, že lze mluvit o ubohém stavu poslanců a senátorů a nyní přicházejí s tím: "No, oni chudáci dávají co mohou, vždyť jsou chudí, vždyť to, co dávají, dávají už z toho posledního", pak je to, pánové, podvod, pak je to švindl, který má zakrýti ono snížení mezd a platů státním zaměstnancům. Proto jste každým rokem od r. 1931 stále dávali do popředí presidenta, ministry, poslance, abyste především odbourali vánoční přídavek, abyste odbourali platy a mzdy o 1200 mil. Kč a na konec abyste o 600 mil. Kč snížili v této době platy a mzdy. (Místopředseda Zierhut zvoní.)

Prohlašuji, že všechny oběti, které přinesli státní zaměstnanci snížením mezd a platů, jsou zbytečně hozené do chřtánu finančního kapitálu, do chřtánu tohoto režimu, který na konec obrátí všechny tyto oběti proti vlastním státním zaměstnancům na jejich další zbídačení a vykořistění. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Štětky a soudr.:

Zákon znějž:

"§ 1. Plat přísluší jen těm členům N. S., kteří nemají vedlejšího příjmu. Plat obnáší nejvýše 2.500 Kč.

§ 2. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1934. Tímže dnem pozbývají platnosti všechna zákonná ustanovení jemu odporující.

§ 3. Provedením tohoto zákona pověřují se všichni členové vlády."

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavněprávního, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno, dovoluji si opakovati svůj původní návrh, aby slavná sněmovna tuto osnovu zákona schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Pan posl. Štětka zde především uváděl, že se má znovu sraziti státním zaměstnancům 600 mil. Kč. Konstatuji, že podle připraveného vládního nařízení srážky tyto nedosahují ani úhrnné částky 350 mil. Kč. (Posl. Štětka: A co snížené položky příjmové ve státním rozpočtu?) Pan posl. Štětka dále zde uváděl, že iniciátoři tohoto návrhu chtěli oklamati veřejnost tím, že uvádějí, že tyto srážky činí 14 %, ačkoliv každý, kdo si tento návrh přečte, vidí a je okamžitě orientován, že je to se srážkami podle zákona č. 204. Dále zde uváděl, že úspora, které tím bude docíleno, je zde v tomto iniciativním návrhu uváděna tak, aby veřejnost se domnívala, že tímto opatřením se docílí úspory 3.800 mil. Kč. Kdo si přečte poslední odstavec důvodové zprávy, vidí, že tomu tak není.

Konečně, z pana kol. Štětky se stal najednou velký obhájce státně-zaměstnaneckého stavu, ale není tomu dlouho, co jsme odbourávali a zrušili vánoční přídavek a pan kol. Štětka se stal dnes advokátem tohoto vánočního přídavku. Ale mohu prohlásiti, kdykoliv a kdekoliv jsem se setkal na veřejných schůzích s mluvčími komunistické strany, vždy vytýkali před dělníky, že prý se státním zaměstnancům rozhazuje, poněvadž prý se jim dává vánoční přídavek. (Posl. Štětka: Sekčním šéfům!) Prosím, na všech schůzích, kde jsem se sešel s komunisty, vždycky hudli stejnou. Je tedy viděti, že dostali v tomto směru pokyny z ústředí, aby proti vánočnímu přídavku frontálně vytáhli, a dnes jsou najednou velkými obhájci vánočního přídavku stát. zaměstnanců. Pan kol. Štětka zde uváděl také platy ministrů; uváděl, že někteří ministři mají dva platy, někteří tři platy. Mohu prohlásiti, že ministři se vzdali svého platu státně-zaměstnaneckého, že ministři dávají svůj poslanecký plat ve prospěch péče o nezaměstnané, takže si ponechávají jedině plat ministerský. (Posl. Štětka: Tomu nebude věřiti žádný!) Vždyť není zapotřebí, abys to věřil zrovna ty, mně stačí, když to budou věřiti ti druzí. Konečně vytýkal zde pan kol. Štětka, z něhož se stal takový úsporný komisař Československé republiky je to také přiznání k státotvornosti, vždyť je to chvalitebné, když z komunistického klubu slyšíme ho mluviti jako nejlepšího úsporného komisaře, myslím, že se mu ze žádného resortu nikdo nemůže vyrovnati - dvojí nebo dokonce trojí plat poslanců a senátorů. (Posl. Štětka: Vzíti tam, kde je!) Ano, o to právě jde, ale já se ptám, proč se na př. nezřekli členové komunistického klubu, státní zaměstnanci, svého státně-zaměstnaneckého platu? Já se ptám, proč se nezřekl svého poslaneckého platu pan dr Šmeral, který ho pobíral dvě léta, jsa ještě v Rusku? (Posl. Štětka: Ale byl státním zaměstnancem?) Prosím, ale nebyl tady, nevykonával mandát. Prosím, proč se nevzdal pan dr Šmeral tohoto poslaneckého platu? Ale já se ptám, proč se, pánové, nevzdáte svého poslaneckého platu, když jedete do Ruska na své sjezdy a konference a tam, jakmile překročíte hranice, dostanete od Ruska plat jako státní zaměstnanci? Když tu republiku tak milujete, proč to neuděláte? Vidíte, tady by se dalo také uspořiti. Ovšem vy to také jenom kážete pro ty druhé. A konečně, proč se nevzdal na př. svého státně zaměstnaneckého platu pan Houser, váš příslušník, proč se nevzdá pan Haken svého učitelského platu atd.? Tedy kažte napřed tam tu morálku, a když to vaši udělají, my to uděláme také.

Pan kol. Štětka zkoumal velmi pečlivě sociální složení této sněmovny, až na svůj klub. Ten jeho klub před nedávnem ještě, dokud karlínští kluci nezačali u vás ještě čistiti, byl ve svém složení asi stejný jako složení celé sněmovny. A konečně, když už tak lidově zde mluvil o těch i škubánkách, patří to aspoň k nějakému obveselení této sněmovny, ale pane kolego Štětko, škubánky nejsou ani buržoasním, ani proletářským jídlem, to je docela dobré jídlo, které já docela rád jím. (Hlasy: Vždyť to nejíš celý rok!) Račte dovoliti, pane kolego, já nechci, abyste mně koukal pod pokličku, já se nekoukám ani vám pod pokličku, ale nechci nechati tady urážeti ty škubánky. (Veselost.)

Dovoluji si tedy znovu doporučiti slavné sněmovně, aby osnovu schválila tak, jak se na ní usnesl ústavně-právní a rozpočtový výbor. Při tom nedoporučuji, aby byl přijat pozměňovací návrh posl. Štětky a soudr. (Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Hlasování o tomto odstavci odložím na dobu pozdější, nebude-li námitek. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: