Čtvrtek 14. prosince 1933
Předseda dr Staněk.
Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.
Zapisovatelé: Chalupník, Langr.
177 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Hodža, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 308. schůzi posl. sněmovny a konstatuji, že sněmovna je způsobilá jednati. (Poslanci povstávají.)
Slavná sněmovno! Veliká a těžká doba vyžaduje velikých osobností, které vedou a odpovídají. Prožíváme doby nad jiné vážné a obtížné, kdy lid sám instinktivně volá po spolehlivých vůdcích. V době rozvířené politickými a sociálními zmatky jest uměním získati obecnou důvěru a důvěru udržeti. Musí to býti muž mimořádných vlastností, schopností, muž veliké trpělivosti, nadměrné shovívavosti a veliké lásky i umění smiřovati rozvaděné a rozvášněné tábory, a při tom osobnost ocelového charakteru, aby dovedla vésti k prospěchu celku a získati si důvěry všech.
Objevují se na politickém nebi mužové, kteří zazáří jako meteor, jehož intensita však hasne při prvních nárazech praktického života a poctivé politiky. Vůdce v demokracii musí býti fanatikem pravdy a poctivosti. Musí býti geniem, který dovede demokratickou spolupráci usměrňovati poctivým kompromisem. Musí míti vědomí, že slouží myšlence a dobru celku pod zorným úhlem věčnosti, bez ohledu na chvilkové hossana mas neb zlobné výpady a intriky. Musí míti srdce předobré a vůli nezdolnou. Musí býti prost ješitnosti a domýšlivosti. Musí býti harmonicky vyrovnanou osobností, jež má cíl a odvahu sloužiti lidu.
Takový byl Antonín Švehla, o němž v úterý dne 12. prosince tohoto roku roznesl telegraf a radio do celého světa truchlivou zvěst, že tiše zesnul v Hostivaři.
Předčasně odešel z našeho středu předseda několika vlád republiky Československé, předseda republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.
Mám-li podati relief života a práce tohoto velikého člověka, musím poukázati na předem vylíčené vlastnosti vůdčí osobnosti, jež bez nadsázky patří zesnulému politiku a státníku v plné míře.
Bolestno jest vzpomínati mně, který desítky let prožil jsem v nejužším kontaktu a přátelské spolupráci se zesnulým, jeho života a zásluh. Líčiti jeho život znamená kresliti nadlidskou práci a bezmeznou obětavost. Vzpomínati práce zesnulého znamená trpce želeti krutého osudu, který před řadou let vyřadil Ant. Švehlu z politické aktivity a který přede dvěma dny odvolal ho z řad národa. Právě v době, kdy tolik potřebujeme velikých mužů, odchází Švehla, aby se již mezi nás nenavrátil. V tom je tragika osudu, že odchází po létech nadlidského utrpení, titanského zápasu se smrtí, který vyhrál jen dočasně, že odchází dnes, kdy obecná důvěra celého národa spontánně volala ho k odpovědné vůdčí práci. Což divu, že těžký smutek dolehl na celý národ, který zná Švehlovu práci a který dovede oceniti dosah Švehlovy oběti! Nejen venkov, jemuž srdcem a prací prvně Švehla patřil, nýbrž celý národ a všechny politické strany želí skonu velikého syn a národa Československého.
Antonín Švehla narodil se 15. dubna r. 1873 v Hostivaři, pocházel z rodu selského a byl předurčen, aby převzal rodinný statek. Měl již za svého jinošství i v letech těžké zemědělské tísně příležitost sledovati vývoj sociálních a stavovských otázek svého prostředí. Záhy účastnil se zemědělského hnutí ve sdružení českých zemědělců.
Jako bystrý a horlivý čtenář doplňuje sebevzděláním svůj fond vědomostí, z dějin čerpá poučení o poslání svého národa a sokolskými zásadami tuží sebekázeň a charakter. Politický boj o zemědělské otázky dal mladému Švehlovi podnět k politické aktivitě. R. 1901 zasahuje do vedení sdružení českých zemědělců a r. 1903 stává se předsedou tiskařského a vydavatelského družstva rolnického.
Vystihnuv bystrým pozorovatelským darem význam zemědělství jako základu národa a moci, přejímá jako hlasatel zákona půdy orgán "Obranu zemědělců", usiluje o jednotnou agrární organisaci v zemích koruny České a jako člen českého odboru zemědělské rady je nejen vyznavačem velkorysé agrární politiky, nýbrž i praktickým organisátorem. R. 1909 stává se sotva 36letý Švehla předsedou výkonného výboru agrární strany a zůstává jím až do své smrti.
Na půdu parlamentní vstupuje r. 1908, kdy jest zvolen poslancem do sněmu království Českého. Svými schopnostmi i znalostmi proniká záhy mezi vedoucí osobnosti. R. 1908 je zvolen předsedou klubu zemských poslanců agrárních a r. 1913 předsedou Svazu českých zemských poslanců. Stává se tím vůdcem české politiky na českém sněmu zemském a má vynikající účast na všech tehdejších významných poradách, které řešily národnostní otázky v Čechách.
Jeho talent státnický rozvíjí se však zvláště za války světové. Za kritických chvil tehdejších Švehla postřehl, že jedině ve sjednocení národa jest jeho záchrana a že musí býti zapomenuto vše, co národ dělilo. Proto koná stálé porady s čelnými politiky všech českých stran, zve do své pracovny představitele jejich a úsilovně účastní se prací o jednotnou politickou organisaci národa. Když pak jeho snažení je korunováno úspěchem a vytvořen Český svaz na radě říšské ve Vídni a Národní výbor v Praze, stává se Švehla doma "šéfem generálního štábu české revoluce", jak to napsal k jeho životnímu jubileu Vlastimil Tusar. Na podzim r. 1918 jest Švehla prvním místopředsedou Národního výboru. Podle programu našeho odboje jedná se Slováky, s Jihoslovany, Poláky i Rusíny, u něho sbíhají se všecky nitky české politiky. Za jeho vedení redigují se v jeho pracovně české proklamace, soustřeďují se první návrhy příští ústavy i jiných zákonodárných prací a organisují akce na záchranu českého člověka, jako České srdce, hospodářská jednota a podobně.
Přišel památný 28. říjen 1918. Švehla spolu s ostatními čtyřmi muži 28. října stojí v čele převratu a společně se ujímají vedení veřejné správy. Vydávají první zákon republiky, pečují o převzetí úřadů, zavádějí pořádek, dbají o bezpečnost a starají se o ukázněnost mas. Zásluhy Antonína Švehly v domácím odboji během války a zvláště v den, kdy národ převzal do svých rukou vedení svých věcí, byť byly kýmkoli zkreslovány a podceňovány, najdou zaslouženého místa v historii mladého státu. Když se utvořila první vláda republiky, přejímá Švehla resort ministra vnitra a setrvává na tomto místě do května 1920. Nemalé jsou zásluhy Švehlovy při budování ústavy republiky a bude jich vždy vděčně vzpomínáno.
Antonín Švehla byl stále poslancem za pražský kraj. V posledním volebním období zabránila mu choroba vykonávati poslaneckou funkci.
Za první vlády úřednické, kdy nebylo v parlamentě organisované majority, byl utvořen péčí Švehlovou pětičlenný výbor koalovaných stran, tak zvaná "pětka", čímž se konsolidovaly poměry tak, že po období Benešova kabinetu mohl Švehla vystoupiti s vládou ryze parlamentní. V čele svých tří vlád stál až do r. 1928, kdy choroba donutila ho vzdáti se aktivní politické práce.
Je nemožno vylíčiti, co všechno Švehla v Národním shromáždění konal. Připomínám toliko, že v době, kdy novému státu kladeny byly základy ústavní, hospodářské a finanční, kdy bylo budováno jeho zřízení sociální a kulturní, měl Švehla na všech těchto pracích podíl nejhlavnější. Zdůraznil bych zvláště, že jeho mimořádné politické dovednosti se podařilo získati též zástupce našich krajanů německých k aktivní spolupráci pro stát.
Švehlovy známé úspěchy jako politika a státníka vyvěrají ze složek jeho osobnosti. Měl lásku k veřejné práci, úžasnou neúmornou píli, tvůrčí politický a organisační talent, neúnavnou energii i trpělivost v dohodování se s ostatními politickými stranami. Byl obratný taktik, střízlivý reální politik a dovednost, s níž uzavíral čestné dohody různorodých stran a složek, vynesla mu titul "mistr kompromisů", jimiž umožňoval parlamentní spolupráci.
Vyčerpávající prací, při níž si nedopřával oddechu, podryl si zdraví. Ale zdolával vždy chorobu silou vůle u vědomí, že doba žádala v mladém státě konati i nejtěžší povinnosti.
Avšak zákon přírody byl nepřítel neúprosný. Nemoc krutě po léta lámala vzdor Neústupného. Úporně, ale marně zápolil se zákeřnou chorobou. Nejednou se zdálo, že životní energie jeho zvítězí i v tomto nerovném boji, choroba se zdánlivě zlepšila a dovolila mu občas sledovati současné události. Tu ochotně pomáhal alespoň radou. Poslední politický projev učinil loni dne 28. října k zástupcům své strany, kteří jej přišli v Hostivaři navštíviti. Je to snad jeho politická závěť, určená nejen stoupencům strany, nýbrž celé československé veřejnosti. Rýsuje se v ní celá státnická i ušlechtilá lidská osobnost Švehlova. Praví tam mimo jiné: "Nejprve práce, pak úcta a pak teprve jest možná autorita... Musíme si zachovati schopnost střízlivého a správného úsudku k sobě navzájem, nahoru i dolů... Právě tyto doby vyžadují, abyste pečlivě volili své vůdce, kterým svěřujete své osudy. Dbejte, aby měli na pravém místě srdce, svědomí a rozum. Divíte se, že v době hospodářsky tak svízelné, dávám na prvé místo srdce, snad se vám to zdá příliš citovým. Rozvážil jsem dobře, že právě v době těžké je třeba, aby vedoucí člověk měl srdce na pravém místě, aby dovedl hřejivým citem probudit lidské svědomí k plné odpovědnosti a dal zároveň ušlechtilý podnět ku práci a činům pro lid, hospodářskými poměry zkrušený."
Ve funkci předsedy republikánské strany a jako vůdce zemědělského lidu nesledoval jen úkoly a snahy úzce stranické. Své straně, již přebudoval, rozšířil a zorganisoval, dal náplň moderního agrarismu, který se nevyhýbá důležitým úkolům a otázkám sociálním a kulturním vedle úkolů stavovských a hospodářských. Jeho srdce vždy cítilo s malými a utlačovanými, neznal osobní msty a nenávisti, jednal s každým, byť i politickým odpůrcem, jako sobě rovným. Jeho snahou bylo, aby se agrární hnutí konsolidovalo jako hnutí všezemědělské a aby v něm našli rovného místa drobní zemědělci vedle středních a větších i agrární inteligence. Pozemková reforma, veliké dílo hospodářské, sociální a národní, jest z veliké části jeho dílem.
Zkonsolidováním venkova vykonal Švehla veliké dílo pro demokracii. Agrární demokracie, opřená o pevné, ukázněné organisace, jest bezpečnou obranou myšlenky lidovlády a zůstane odkazu svého vůdce vždy věrná.
Vše, co Švehla konal, konal poctivě, nenáročně a s vysilující pílí. Ve všem svém počínání sledoval zájem a prospěch celku, nikdy nebyl úzce a útočně stranický. Dovedl pochopit cizí přesvědčení, jako stejně poctivě a úporně dovedl hájiti názor a přesvědčení vlastní.
Uprostřed velikého díla pro konsolidaci státu vyřazen byl nelítostným osudem z aktivní práce a před dvěma dny vepsal Osud do knihy Švehlova života kapitolu poslední... Dotlouklo zlaté srdce. Zavřely se oči plné dobroty a lásky. Přeťat byl život muže, který mohl a měl v historii státu hráti nejvýznačnější role. Odchází tak, jak žil: skromně, nenáročně, bez okázalosti, bez slávy a hluku. Tak odcházejí v pravdě velicí lidé. Tak odchází vůdce, který padá na frontě veřejné práce a tiše mizí, aby jeho život a dílo posoudila nestranná budoucnost.
Antonín Švehla zasloužil se o republiku v míře nejvýznačnější. Jeho životního díla nikdy národ nemůže zapomenouti. Svému národu dal vše, co bylo v jeho silách, a národ dává mu nejdražší dar: upřímnou, trvalou, absolutní vděčnost a důvěru.
Antonín Švehla zůstane této generaci i generacím příštím vzorem národních a občanských ctností. Jeho nesmrtelné zásluhy zůstanou trvale světlým listem v národní historii, v níž zůstane jméno hostivařského sedláka zapsáno písmem nesmazatelným
Děkuji za projev úcty, již jste projevili velikému zesnulému svým povstáním.
Zároveň děkuji všem, kdož sněmovně projevili účast na těžké ztrátě, již utrpěla nenávratným odchodem Antonína Švehly.
Končím schůzi a sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze konala se dnes o půl 4. hod. odpol. s pořadem jako schůze 308. (Poslanci usedají.)
Končím schůzi.