Při této příležitosti chci převzíti výkřik nouze pana presidenta Liebiga, že v průmyslových krajích severních Čech vládne hlad. Pane ministře Hodžo, jen jedno slovo: Jest přece pravda, že u zemědělství jde o ceny. U zemědělství nejde o práci, zemědělství má práce do úpadu. U zemědělství jest však hospodářská chyba, že nemůže dostati cen, kterých potřebuje. Rozdíl proti průmyslu záleží v tom, že průmysl nemá práci, my vůbec nemůžeme mluviti o ceně, poněvadž nemáme žádnou práci. Neboť ceny v obchodu, živnostech a průmyslu neurčujeme dnes sami, nýbrž kupci. Kupec řekne: "Dám za to tolik a tolik" a průmyslník a obchodník i živnostník musí dnes již jen zkoumati, zda vůbec ještě může takový obchod uzavříti. My nesouhlasíme s generálním ředitelem Federerem z Vítkovických železáren, když říká: "Musíme provésti přebudování v tom smyslu, že onu část průmyslu, který nemůže již pracovati pro vývoz, nahradíme jinou částí, která pracuje pro domácí trh." To neznamená jinými slovy nic jiného, než vzdání se velké části vývozního průmyslu a zvláště textilního průmyslu. Pánové, buďte rádi, že máte vývozní průmysl, opatřete předpoklady, aby měl práci a tak nejlépe udržíte hospodářskou úroveň.

Jiným příkladem jsou obchody s jednotnými cenami. Činím panu ministrovi obchodu, dr Matouškovi, největší výtku, že v této věci nepostupuje dosti energicky. Jeho výklady v rozpočtovém výboru nás naprosto neuspokojují. Měli byste jednou viděti nouzi a bídu, která zachvátila obchodníky a živnostníky. Nyní zavádějí se těmto lidem ještě obchody s jednotkovými cenami, které nejsou ani povinny používati při prodeji kvalifikovaných sil. U drobného obchodníka musí se učedník, pomocník, učiti nebo býti vyučen tři léta, do obchodu s jednotnými cenami přijímají se nevyučená děvčata, která již druhého dne mohou prodávati. Protestujeme proti tomu co nejostřeji a odkazuji na své vývody v rozpočtovém výboru.

Utvořil se desítičlenný výbor z průmyslu a zemědělství. Tu musím prohlásiti, že jest to přece přímo ostudné a deprimující, že v tomto desítičlenném výboru není ani jediný představitel německého zemědělství a průmyslu. Vysvětlete mi to! To jsou otázky hospodářsko-politické a nikoliv národní, proč nemůžete při tom míti nás Němce? Když nás nedbáte, nejsme-li zastoupeni, nemusíme se zde státi nedůvěřivými? Jest to trpké bezpráví, že v tomto stadiu loyální spolupráce Němců nepřibíráte do tohoto výboru zástupce německého hospodářství. Na jedné straně odvolávati se na to: "Musíme spolupracovat", na druhé straně nás vyřazovati, to nejde dohromady.

Několik slov o měně. My poslanci jsme povinni promluviti k této závažné kapitole. Celá česká veřejnost jasně uznává, že měna byla svého času stabilisována příliš vysoko. V poměru ke švýcarskému franku byla stabilisována na 15, bylo by však bývalo lépe, kdyby byla bývala stabilisována na 10. Měna vyžádala si od československého obyvatelstva velké oběti ve formě dávky z majetku, nových daní a zvýšení starých daní. Obyvatelstvo vynaložilo vše a Československo také má nejlépe stabilisovanou měnu v Evropě. Ale v politice není nic pevného a nezměnitelného a na věčné časy, a při nebezpečí, že se okolí postaví na jiné stanovisko, nelze trvati na ztrnulém stanovisku. V rozpočtovém výboru jsem podal návrh, aby se o této kapitole diskutovalo a aby byli přibráni znalci z bank, z průmyslu atd. Nestalo se to, není toho třeba, neboť to navrhla jen oposice. Máme dva směry: Jeden směr chce, aby se nezbytně setrvalo na stabilitě měny, druhý směr žádá jakéhosi rozšíření úvěru, určitého rozmnožení oběhu bankovek. Připojuji se k druhému směru. Až dosud byl jsem přísným zastáncem stability měny. Za žádných okolností nesmíme připustiti inflaci. My však potřebujeme střední cesty rozšířením úvěru, rozmnožení oběhu bankovek, abychom oběhu hospodářství přidali určité množství nové krve. Můžeme to udělati? Při nepatrném zahraničním zadlužení Československa, při přísných devisových předpisech můžeme podle mého mínění oběh bankovek beze všeho zvýšiti. Aby mi při tom nebylo špatně rozuměno. Za všech okolností odsuzuji inflaci, ale přimlouvám se za rozšíření úvěru, aby se hospodářství dostalo povzbuzení k životu. Neboť, pánové, s touto otázkou souvisí přece celý problém úvěru, otázka úrokové míry a cen. Jest snad možno stále křičeti: "Dolů s cenami, dolů s cenami", zůstává-li na druhé straně veřejné a sociální zatížení stejně vysoké? Tím se dostáváte do slepé uličky a musíte věci vážně zkoumati. Dnes jsme již dosti střízliví, abychom mohli spolu mluviti o těch věcech otevřeně.

Měl bych ještě velmi mnoho, co bych řekl o kapitole samosprávy. Máme takový úpadek ve finančním hospodářství samosprávy, který vyžaduje naléhavě rozřešení. Poněvadž však čas utíká, musím si tuto kapitolu schovati na jindy.

Rád bych s vámi promluvil ještě několik slov o otázce sudetsko-německé a národní. Vnitřní sudetsko-německý problém musíme si vyříditi sami mezi sebou. Tuto otázku nechceme zde před vámi veřejně projednávati, ačkoliv to téměř působí dojmem, jako kdybyste pro nás dělali lepší sudetsko-německou politiku, než bychom to dokázali sami. Naráz způsobili jste poměry, kterých jsme sami nemohli přivoditi a jedním rázem vytvořili jste situaci, kterou bychom byli z vlastního uznání nikdy nedokázali. Pane ministře Hodžo! Kdybych s vámi měl mluviti in camera caritatis, otázal bych se nyní na toto: Kdybyste byl sudetským Němcem, jak byste byl dělal v minulosti sudetsko-německou politiku? A tu se domnívám, že mohu tvrditi, že český národ by byl dělal mnohem lepší sudetsko-německou politiku než my. Ale, pánové, v Československu měli jste nepřátele státu jen slovy. Ve skutečnosti však byli lidé u nás již dávno věrní státu a posuzováno s tohoto stanoviska lze snad ovšem o mnohém souditi jinak. Pro nás Němce jest osud dán. My u nás bojujeme dnes o otázku: Rozdělení na strany nebo rozdělení na stavy. Nevím, v jaké míře u nás již uzrála situace jak u Čechů, tak u Němců, abychom vůbec uvažovali o stavovských myšlenkách podle profesora Spanna. Domnívám se však, že při malém národním tělesu záleží u nás, sudetských Němců, přece na tom, abychom zachytili masy. Jak ráz národní strany, tak také stavovský názor, obojí musí míti za konečný cíl totéž. Národní strana, která zachytí masy, musí se nezbytně dolů rozdělovati stavovsky a stavovské rozdělení musí nezbytně, vyrovnávajíc hospodářsko-politické a sociálně-politické rozpory, dospěti k jednotnému názoru v oboru kulturním a národně-politickém. S tohoto stanoviska prohlašuji, že k tomuto názoru patří jistě také obdoba u Čechů. U sudetských Němců nedojde nikdy k jednotné straně. Kdo tomu věří, jest na omylu, poněvadž poměry u nás, sudetských Němců, jsou docela jiné než na př. v Rakousku nebo v Německu. Tvrdím, že nikdo, byť měl sebe větší propagační sílu, nebyl by s to, aby zničil většinu stran. Tvrdím, že na př. nikdo, kdyby měl sebe větší agitační sílu, německé sociální demokraty by sice mohl zeslabiti, ale nemohl by je zničiti. Totéž se týká křesťanských sociálů a Svazu zemědělců. Zničiti může jen autoritativní ustanovení. Vy jako vláda rozpustili a zastavili jste strany. Ale v stranickém boji samém nikdo není s to, aby sprovodil se světa určité skupiny, které si vytyčily určitý světový názor a mají jistou dobu svého života. S tohoto stanoviska vypadá u nás ovšem věc docela jinak a jest to šílenství, omyl, mluviti u nás o fašismu a diktatuře nebo nám ji připisovati. Diktatura může býti prakticky jen česká. Že by se takové diktatury mohli zúčastniti Němci, o tom musíme pochybovati. My Němci nemáme naprosto žádné touhy po české diktatuře. Nám jest demokratická soustava, i když má sebe více vad, jak jsem je ukázal, v praksi mnohem sympatičtější.

Ale jednu věc musím říci se vší upřímností: V této sněmovně mluvil jsem vždy od plic a nedával jsem si ubrousek na ústa, třebas mi to mohlo býti bráno ve zlé. Ale starostí o hospodářství pustili jste z hlavy projednávání národního problému. Hleďte pánové, v podstatě - a já vám to vytýkám - nemáte zájmu na národním, hospodářském a kulturním vývoji našeho stavu. Nám chybí u Čechů důvěrníci, kteří v nás Němcích vidí nejen pomocníky dočasného vládního systému, nýbrž lidi, kteří žijí v tomto státě jako Němci, kteří pochopili pojem loyality a kteří se loyálně hlásí ke státu. Proto nesmíme upadnouti do chyby minulosti, nýbrž za všech okolností musíme se snažiti, abychom po stránce národní sprovodili se světa třecí plochy, abychom dostali volnou dráhu pro skutečně úspěšné sociálně-politické úkoly. A tu se domnívám, pánové, že vám musím vytknouti, že jste tímto vývojem většinou sami vinni. Již v uplynulých letech měli jste mnoho lidí, kteří se k vám postavili úplně loyálně a žádali od vás důkazů, že jejich politika má nějaký účel. Vy jste to nepochopili a tím jste nechali vzniknouti proudění, o němž jste se domnívali, že zaujímá vůči vám nepřátelské stanovisko. Všechny české strany konstatovaly, že 28. října většina německého obyvatelstva zaujala úplně loyální stanovisko. I táži se vás: Jaké důsledky jste vyvodili z tohoto loyálního stanoviska německého obyvatelstva? V podstatě žádné. Nechali jste věci úplně beze změny. To vidíte sami na nejprimitivnějším příkladu, který jsem vám před tím uvedl. (Posl. Dubický: To se nevybubnuje!) Pane kolego Dubický, v mnohém směru budu v této věci míti pravdu, i když se snad právě my nejhůře dorozumíme. Ale za určitých okolností jsme oba také dosti hrubí, abychom si řekli pravdu, a právě po cestě pravdy dojdeme dále a proto jsem pobouřen, že se řečnická lhůta tak omezuje, poněvadž my lidé přece jen se scházíme prostřednictvím řeči. Nepřicházíme dohromady, abychom si v kuolárech řekli jeden druhému "dobrý den", s ministry nelze mluviti, poněvadž jsou přetíženi prací, poněvadž, mluví-li se s nimi, naslouchají na půl ucha, na půl ucha naslouchají již opět jinému. Kdy se s nimi má mluviti o těchto věcech? Ve sněmovně má poslanec 10 minut řečnické lhůty. A přece jest tolik věcí, které by se měly říci. A právě v dnešní době jest vybudování poměru mezi vámi a jinými národy státu to nejdůležitější, čeho potřebujete. A já vám říkám docela upřímně, pánové, jest úplně lhostejné, zda trváte na idei národního státu, nebo my na idei národnostního státu, to jest úplně vedlejší, hlavní věc jest, aby nastal takový stav, abychom my jako Němci byli v tomto státě spokojeni, abychom se k sobě skutečně chovali tak, abychom mohli pracovati k požehnání všech společně.

Ještě jedno slovo, pánové! Budoucí politiku nebudou dělati staří politikové, tu dělá mládež. Domníváte-li se, že dnes náladu mladistvých sil u Němců povznesete pendrekem nebo vyšetřovací vazbou, prohlašuji vám, že se dopouštíte základního omylu, poněvadž dnes tito lidé, kteří stojí na stupni vstupu do praktického života, musí býti jinak vychováváni. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Neboť nesmíte je oloupiti o zbytek ideálů. Tito lidé zaujímají vůči vám úplně aktivní a kladné stanovisko a proto vás varuji, abyste nepokračovali tímto směrem.

Končím a prohlašuji vám, že béřete na sebe velkou odpovědnost, a musím vám také upřímně říci: My na německé straně, pokud zaujímáme ke státu a k událostem v tomto státě aktivní a kladné stanovisko, nemůžeme již potřebovati dalších mučedníků. Již je nesnášíme a již to nevydržíme, nechcete-li dosáhnouti opaku toho, co jste vlastně zamýšleli. Pan dr Kramář jest jistě jeden z nejrozumnějších na české straně a má veliké politické zkušenosti atd. Ale jednu otázku přece jen bych si dovolil k jeho vývodům k 28. říjnu: Čeští a němečtí agrárníci sedí pohromadě a zabývají se věcmi, němečtí a čeští sociální demokrati pracují společně: proč na druhé straně nemohou také čeští měšťáci spolupracovati s německými měšťáky? (Posl. Dubický: Na to odpovězte vy, pane kolego, proč!) Hleďte, pane kolego Dubický, já přece říkám, nejsme ještě tak daleko a říkám panu kol. Benešovi s české živnostenské strany a říkám to také národním demokratům většinou budou patřiti do tohoto okruhu také čeští národní socialisté, poněvadž vlastně nemají přece žádného odpůrce - také my měli bychom spolu mluviti o těchto věcech, nikoli z důvodů čistě sobeckých, nýbrž poněvadž bychom se tím vzájemně poznali a nutili se k politickému dorozumění, a domnívám se, že by se tím všem poměrům prokázala daleko větší služba, než mluvíme-li tak a tak dlouho vedle sebe, na prázdno. Končím nyní prohlášením a říkám vám: my sudetští Němci chceme mír. Chceme, aby přestaly národní boje mezi oběma národy, poněvadž se domníváme, že vyřazení tohoto boje bude velkou výhodou nejen pro stát, nýbrž i pro obyvatelstvo a pro jednotlivce. Jednu věc musíte uznati: na české straně musíte také chtíti. Jestliže na české straně nechcete, pak veškeré úsilí Němců jest zbytečné a musíte býti připraveni na opak toho, co vlastně musíte míti a proto vám říkám: Chtějte a na německé straně máte vůli 100%ní. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Udržal. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Udržal: Slavná sněmovno! Žádná odpověď je vždy nejpřípadnější odpovědí na každou zřejmou provokaci, zvláště pak na provokaci tak nízkou, jakou je útok posl. Stříbrného ze dne 29. listopadu na mou bývalou vládu.

Než my žijeme, bohužel, v abnormální době, plné chorobných instinktů, v době zvrácených pojmů, kde zbabělý křik bývá pojímán jako vášnivá touha po pravdě, a poctivost a mužnost se zase vykládá jako nedostatek práva a síly.

Tedy jen v zájmu pravdy, která, bohužel i na tomto místě často tak nebezpečně se kolísá, že nelze ji rozeznat od nejpustší lži, žádám nynější vládu, aby vyhověla okamžitě přání posl. Stříbrného a podrobila všechno dění mé bývalé vlády urychleně nejpřísnějšímu šetření a sdělila co nejdříve slavné sněmovně podrobný výsledek. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Szentiványi. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Szentiványi (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Vo spojení s prejednávaným rozpočtom dovolím si uviesť niekoľko číslic. Záverečný účet z r. 1922 končí deficitom 1.4 miliardy. Na základe tohoto záverečného účtu bol rozpočet na r. 1933 stanovený 8.6 miliardami. Podľa dosavádneho výkazu je zistené., že oproti týmto príjmom 8.6 miliard bude dosažené maximálne 7.2 miliardy. Z toho bude rezultovať nový deficit 1.4 miliardy.

Rozpočet na r. 1934 znie na 7.6 miliardy. V porovnaní s rokami predchádzajúcimi bude rok 1934 prirodzene vykazovať to, čo vykazujú záverečné účty z rokov predošlých, kde príjmy ďaleko pokulhávaly za obnosy preliminovanými, a tedy možno s naprostou istotou a bez pochyby konštatovať, že práve predložený rozpočet na r. 1934 bude končiť deficitom najmenej 1 miliarda.

Avšak poďme ďalej. Abych mohol vyvodiť svoje závery o finančnej a súkromohospodárskej situácii štátu spojenej s rozpočtom, prečítam niekoľko dát o stave peňažného trhu. Z vkladov uložených v bankách a sporiteľniach na území republiky Československej bolo vybrané 1·6 miliardy, a tedy o tento obnos poklesol stav vkladov u týchto peňažných ústavov. U družstiev a iných inštitúcií, oprávnených ku sbieraniu vkladov, poklesol stav vkladov o 0.9 miliardy. To dohromady činí 2·5 miliardy. Strata v hodnote cenných papierov dosiahla behom r. 1933 výšky 3.5 miliardy. Zo všetkého toho možno vyvodzovať, že štátny rozpočet postráda reality a že položky zaradené do rozpočtu práve predloženého sa v budúcom r. 1934 neosvedčia.

Zo všetkého toho je naprosto zrejmé a pre každého odborníka jasné, že takto nemožno ďalej gazdovať. A nemožno zvlášte preto, lebo o katastrofálnom úpadku zahraničného obchodu spojeného so živnostenskou, obchodnou a zemedelskou výrobou tohoto štátu a o stave nezamestnanosti podal veľkoobchodník Liebig, predseda obchodnej a živnostenskej komory v Liberci, jasné dáta na valnej hromade tejto komory, konanej dňa 19. novembra 1933.

Podľa názoru predsedu tejto komory bolo Československo katastrofálnym úpadkom zahraničného obchodu veľmi značne postižené. Vývoz z Československa scvrkol sa v posledných rokoch podľa výkazu predsedu komory o tieto horentné číslice (čte).

Náš vývoz v r. 1929 činil 20.499 mil. Kč, v r. 1930 17.473 mil. Kč, v r. 1931 13.149 mil. Kč, v r. 1932 7.392 mil. Kč, a v prvej polovici r. 1933 poklesol náš vývoz na 2.699 mil. Kč. Podľa dosavádnych štatistických dát bude náš zahraničný obchod v druhej polovici r. 1933 končiť rezultátom 3.500 až 3.750 mil. Kč, čo znamená, že obrat zahraničného vývozného obchodu v r. 1933 v porovnaní s vývozom v r. 1929 bude činiť sotva 1/5 zahraničnoobchodného obratu v r. 1929.

Vývoz, ako je každému známe, je životným nervom nášho verejného hospodárstva a len mimoriadne značnému úpadku vývozu možno v prvom rade pričítať obrovský vzrast nezamestnanosti. Nezamestnanosť v jednotlivých rokoch utvárala sa podľa počtu takto: v r. 1929 bolo 41.630, v r. 1930 105.442, v r. 1931 291.332, v r. 1932 554.059 a v prvej polovici r. 1933 bolo 811.565 nezamestnaných.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že nemá čísti.

Posl. Szentiványi (pokračuje): To není moja reč, to je jeden článok, ktorý musím predčítať.

Predseda komory Liebig vo svojej reči poukázal na to, že poneváč najväčšia časť vývozného priemyslu Československa spadá do obvodu obchodnej komory v Liberci, škodlivé následky úbytku vývozu postihujú v prvom rade a najviac severné Čechy.

"V plnom vedomí, plynúcom z mojej funkcie jakožto predsedu komory" - riekol Liebig - "musím konštatovať, že vo veľa miestach našich severočeských priemyselných ústredí je hlad. Tisíce a tisíce sú v sklárskych krajoch Hajdy, Kam. Šenova a Jablonca, v najsevernejšom údolí Čiech, kde za dávna pracoval kvetúci textilný priemysel a kde teraz vo väčšine miest nehýbe sa ani jedno vreteno."

Je to reč Liebiga, predsedu obchodnej a živnostenskej komory v Liberci. Čo hodlá vláda učiniť a čo učinila, ako hodlá v štátnej domácnosti udržovať poriadok a zjednať nabudúce rovnováhu v štátnej domácnosti, o tom nemáme ani bledého tušenia, lebo vláda po tejto stránke nijaký prejav neučinila, ani so žiadnym návrhom do poslaneckej snemovni neprišla. Iba niekoľkoráz bola nadhodená nejasná poznámka, dávajúca podnet k rôznym kombináciám, že vraj toto je posledný deflačný rozpočet. O tom, čo sa stane v budúcnosti a čo zamýšľa vláda podnikať, aby zdolala nezamestnanosť, nepodal nikto žiadneho vysvetlenia. Len v rozpočtovom zákone preliminovala vláda možnosť zvláštnej úspory 400 mil. Kč. Táto 400 milionová možnosť stavia do výhľadu 158 mil. Kč úspory v štátnej správe a 160 mil. Kč u štátnych podnikov, a v prípade potreby môže použiť 77 mil. Kč na úkor platov cirkevných či neštátnych učiteľov.

Nehľadiac na to, že opatrenia tieto postihnú spoločenské vrstvy, ktoré hrajú úlohu pri udržovaní štátneho, kolektívneho a hospodárskeho života, musím čo najrozhodnejšie protestovať proti tomu, že vláda chce v rozpočte 77 mil. Kč usporiť na koži neštátnych učiteľov. Kto sú títo neštátni učitelia? Kto sú tí cirkevní učitelia? Sú to tí, čo patria z prevažnej časti k národnostnej menšine. Tento plán vlády protiví sa demokracii, odporuje ústavnému zákonu, odporuje záväzku, ktorý na seba prevzala v ústave a vo smluvách medzinárodných, a odporuje záväzku, ktorý je vláda československá povinná plniť voči svojim národným menšinám. Tento počin vlády je rezultátom protináboženskej akcie, ktorá vystrkuje svoje drápky znova a niekoľkonásobne na miestach naprosto nepredvídaných.

Veľavážená posl. snemovňa! Tieto data sú veľmi výmluvné a na mnohé rôzne otázky posviecujú. A keby bolo k tomu dosť času, dalo by sa o tom veľa hovoriť. Ja tu chcem v prvom rade pribiť, že pokladám za najťažšie zabavovanie práv a za hanobenie parlamentarizmu a demokracie, keď za dnešných ťažkých hospodárskych a politických pomerov dostáva sa jednému poslancovi rečníckej lehoty len 10 minút.

Proti tomuto ustanoveniu čo najrozhodnejšie protestujem. Protestujem proti tomu zvlášte dnes, kedy my, strany národných menšín, Maďarstva, nemáme takrečeno žiadnej možnosti prejavu, kde nastúpila cestu nová persekučná akcia proti stranám Maďarstva, kde z každej možnej a nemožnej príčiny zrušujete naše organizácie a schôdze, nedovoľujete nám styky s naším ľudom, nedovoľujete nám udržovať v živote naše organizácie a najostrejšími tresty stíhate členov našej strany pre neexistujúce delikty.

Keďže existencia našej tlače je naprosto problematická a naša tlač, súc podrobená policajnému dozoru, môže uverejňovať len články policiou vopred povolené, - za takýchto okolností neocítam sa v situácii, abych mohol zachovať loyalitu a abych podľa parlamentných zvyklostí snažil sa mluviť v danom rámci.

Že mluvím preca len krátko, deje sa to preto, lebo členovia môjho klubu prajú si prehovoriť k jednotlivým otázkam špeciálnym a ako rečníci čakajú, až prijde na ne rad.

Veľavážená posl. snemovňa! Tvrdím: mohli by sme hovoriť o problémoch zahraničnoobchodných, o otázkach agrárnych, o agrárnych nožniciach, ale teraz chcem o československej agrárnej strane konštatovať len toľko, že táto má len jednu ruku, a i tá je ľavicou. Lebo uzatvára-li sa na jednej strane pod zámienkou, že ceny stúpajú, a snaží-li sa o sebestačnosť, ničí na druhej strane naše odbytište. Činí tedy súčasné opatrenia, ktoré nemajú žiadnych pozitívnych a faktických výsledkov z hľadiska zemedelstva, ktoré je v rozklade.

Opatrenia, ktoré sa dejú na poli hospodárskom, sú bez výnimky opatrenia zahalené v hmlu, ichž tendenciu nemožno rozpoznať, a ja sa obávam, že postrádajú všetkej pozitívnej zámernosti. Bezprogramnosť pri riešení veľkých otázok hospodárskeho života znamená v dnešných pomeroch veľké nebezpečenstvo.

A preto je tomu tak, že najcitlivejší orgán hospodárskeho života, burza, ocíta sa v najväčšej neistote a preto stále klesajú ceny na burze. To je príčina, že v poľnohospodárskej a priemyselnej výrobe nieto vôbec ducha podnikavosti, že na celej čiare uplatňuje sa snaha jedine a výlučne po tak zv. konjunkturálnom zisku, čo je zvlášte z hľadiska života poľnohospodárskeho svrchovane nebezpečné, lebo našich zemedelcov a gazdov pobáda to k honeniu konjunktúry a tým odcudzuje ich od dedičnej pôdy, na ktorej pracujú.

Opatrenia vlády v otázkach agrárno-politických sú tak nedostatočné a tak pochybené, že zvlášte v našich maďarských krajoch slúžia čiste a výlučne len jedinému účelu. A síce tomu, aby v rámci týchto opatrení mohli chytať prívržencov, mohli prevádzať kupčenie dušami, mohli používať demagogie v etike nevybieravej a mohli rozdávať sľuby.

Ľud maďarský na tieto sľuby nenaletí. Ľud maďarský nie je tým nezralým ľudom, ktorý by sa dal do služieb politiky tohoto vládneho režimu v dôsledku tých sľubov proste preto, aby sa mu od neho dostalo odrobiniek. Tento maďarský ľud vytrvá pri svojom národnom a politickom presvedčení, a nech sa stane čokoľvek, nech prijdú doby akokoľvek ťažké, podíva sa vždy do očí nebezpečiu a podíva sa do očí opatreniam, ktoré na každom kroku ukladajú o jeho život a chcú naše organizácie zrušiť.

Pri tejto príležitosti bolo by treba hovoriť tiež o zákone o rozpúšťaní strán, bolo by treba prehovoriť o diktátorskom vládnom systéme, ktorý je tu vo vývoji, a mohlo by sa hovoriť tiež o veľa iných rôznych veciach. Bolo by možno pojednávať otázky vnútropolitické, otázky vnútorného hospodárskeho zariadenia, domnievam sa však, že je naprosto zbytočné o tom hovoriť, lebo veď, veľavážené dámy a pánovia, nebeží o to, aby došlo k zaopatreniu zemedelstva, priemyslu, robotníctva, k náprave sociálnych pomerov verejných zamestnancov, k správnemu použitiu a využitiu kapitálu, k správnemu vybudovaniu zahraničnoobchodných konexií, ale beží o to, že republika Československá pripravuje sa spolu s inou europskou demokraciou na válku. Pripravuje sa na válku, lebo v poslednej dobe objavujú sa v tlači a inde tie propagačné prejavy a propagačné zprávy, ktoré sa vzťahujú a smerujú k tomu, aby armádu sblížily s dušou davu, ktoré smerujú k tomu, aby ukázaly, akú veľkolepú záchranu poskytujú pražské katakomby proti event. leteckým útokom, a aby predstavily silu a nádhernú výzbroj armády československej.

Veľavážená posl. snemovňa! Nie som v týchto otázkach odborníkom, nie som odborníkom v otázkach válečných, ale mám určité pochopy o otázke války, a mám svoje presvedčenie o nutnosti či zbytočnosti, o morálnosti či nemorálnosti války. Nie sme absolutnými pacifistami; ale sme zásadnými odporcami každej války. Naším názorom je, že otázkam možno klásť odpor nebojacne i bez války, a naším presvedčením je, že otázky môžu a musia byť nebojacne vyriešené i bez války. Lebo aká to má byť válka, na ktorú sa i Československá republika pripravuje? Táto válka má ten zámer, aby bol zachovaný poriadok, nastolený v Europe mierovými smluvami uzavretými v okolí Paríža, aby tu boly národy v osude otrokov, a aby tu boly štáty a národy panujúce.

Táto válka má slúžiť tomuto účelu, toto má udržať a prehĺbiť. Ja totiž o vláde československej nepredpokladám, že by bola tak krátkozraká, aby spatrovala vo válke záujem štátu československého, avšak naproti tomu viem - a práve preto som o tom i presvedčený - že jediným a popredným programovým bodom francúzskej politiky je i dnes definitívne zlomiť a zničiť svojho východného nepriateľa, Nemecko. Táto myšlienka sa skrýva za prejavmi, ktoré deň odo dňa vyznievajú z úst vedúcich francúzskych politikov. Tie válečné prípravy snažia sa o praktické uplatnenie tejto myšlienky, a tieto válečné prípravy majú byť učinené plauzibilnými tými rôznymi zvesťmi, ktoré hovoria o tajnej podkopnej práci Nemecka, Maďarska, Rakúska a iných štátov oproti Francúzsku, Československu a iným tak zv. víťazným štátom.

Veľavážená posl. snemovňa! Prial bych si, aby každý člen vlády a parlamentu posudzoval vo svojej duši otázky, o ktoré tu ide, prial bych si, aby každý cez svoju dušu precedil skúsenosť, že války vôbec nikdo nepotrebuje. Prial bych si, aby každý cez svoju dušu precedil skúsenosť, že tí vymyslení nepriatelia, ktorí by mohli vzniknúť zo štátov a národov bývalých centrálnych štátov, nemajú záujmu na válke a že u nich nie je intenciou zahrávať si s ohňom a válkou.

Je to tak jasné, že nemožno proti tomu uviesť ani jediného konkretného dôkazu a je naprosto bez pochyby, že v týchto válečných prípravách beží o to, aby mohlo byť zaistené ďalšie utlačovanie a ujarmenie štátov a národov, ichž uvrhnutie v osud otrocký a udržovanie v ňom sa nepodarilo, lebo svetová verejnosť s tým nesúhlasila, poneváč tieto štáty už dosiahly epochy národného prebudenia, slúžila by válka k tomu, aby ďalšie potlačenie a väzanie na základe mierových smlúv, uzavretých v okolí Paríža r. 1920, bylo zaistené.

A každý nech sa tiež dotáže svojho svedomia, zda válka takéhoto účelu a tendencie má podklad morálny a etický? Poviem však ešte viac. Je vecou nepopulárnou takúto válku propagovať, a ja len ľutujem, že republika Československá v jednote s ostatnými štátmi Malej dohody nechápe sa stanoviska, ktoré zaujal z jara pri zjednaní paktu štyroch štátov pán minister zahraničia Beneš, ktorý prehlásil na tribúne parlamentu, že i voči Francúzsku budeme obhajovať naše samostatné stanovisko. Ľutujem len, že štáty Malej dohody tento svoj odpor teraz zvlášte nezdôraznily navonok, a musím ľutovať, že proste a bez ďaľších výhrad daly sa do vleku tým imperialistickým snahám, ktorými je francúzska vládna správa vedená v zahraničnej politike europskej.

Veľavážená posl. snemovňa! V týchto otázkach, nazdávam sa, je každý naprosto doma. Každý jasne vidí, že tu neide o to, aby zjednaná bola rovnováha a rozkvet v hospodárstve vnútornom, hospodárstve súkromnom a v štátnej domácnosti, tu neide o to, aby sme politickou múdrosťou tvorili mier, neide tu o to, aby československý štát a československá vládna správa prispely k opravdovému mieru Europy, a neide tu o to, aby politické diferencie boly blahovoľne vyrovnané. [ ].