Činia sa rozdiely i medzi jednotlivými vidiekmi krajiny. Na Slovensku možno zriadiť 4 cirkevné školy za cenu, za ktorú možno zriadiť v Podkarpatskej Rusi len školu jednu, lebo v Podkarpatskej Rusi činí príspevok na cirkevnú školu 4908 Kč, kdežto na Slovensku len 1200 Kč. Darmo som sa domahal odstranenia tejto nespravodlivosti, pán minister dal vyhýbavú odpoveď, avšak skutok nespravodlivosti nemohol vyvrátiť, lebo to ani nie je možné. A teraz ani najvyšší správny súd neshľadal právneho podkladu k uznaniu tohoto príspevku 4908 Kč vo svojom rozhodnutí vo veci istého učiteľa v Podkarpatskej Rusi, a ministerstvo predsa len ďalej bude sotrvávať na tejto neudržiteľnej nespravodlivosti.

Vývoj vo školách meštianskych a stredných ani dnes ešte nespatrujeme, leda tam, kde boly zriadené nové školy slovenské, české alebo rusinské. Chcem-li sa presne vyjadriť, vtedy je tuná stredných škôl o toľko viac, koľko stredných škôl českých bolo zriadené na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, a meštianskych škôl o toľko viac, koľko meštianských škôl bolo zriadené na úkor Maďarstva v krajoch čiročiste maďarských alebo v krajoch s rôznymi národnosťmi.

Mohol bych uviesť nedostatky maďarského školského vyučovania od škôl obecných cez školy stredné až po školy vysoké, po univerzity, je to však zbytočné. Nás Maďarov nemožno zavádzať. Sme dosť inteligentní, aby sme zbadali tajné cesty, ktorými sa vláda ubiera. Už sme vyrástli z detských bôt, aby sme nevideli, že tuná kultúrnych a iných inštitúcií v mierových smluvách pre nás zaistených nemáme. Vidíme jasne. A tiež cudzina začina už jasne videť a vidí to humánné československé zákonodarstvo, vidí však tiež jeho praktické prevádzanie nehumánné, ktoré za ním sa skrýva. A to nebude v prospech republike Československej. Jestliže by tunajší vládny režim bol k pacifikácii maďarskej menšiny vynaložil energiu, ktorú spotreboval k obchádzaniu práv tunajšieho Maďarstva, tak by bol učinil zadosť svojmu ústavnému záväzku vo službách pravde demokratickej zásady a zaiste bolo by to prispelo tiež vybudovaniu navzájomnej dôvery.

Avšak či môže chovať dôveru maďarská menšina voči vláde, ktorá po dobu dlhých rokov s príkrostou čo najmeravejšou uzatvára sa pred plnením zdôrazňovaných spravodlivých a legálnych požiadavkov a nie je ochotná splniť ani malý zlomok toho? Či sa mám zmieniť o tom, že rezort verejného vyučovania z niekoľko milionových obnosov zaradených do výdavkových položiek povahy sociálnej neposkytuje trpiacim maďarským kultúrnym pracovníkom tak rečeno nič, alebo len odrobinky, ktoré možno pohodiť sťa almužnu ubohému Lazarovi.

Zda sa mám zmieniť o systematickom ubíjaní maďarskej divadelnej scény na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, takže členovia maďarskej divadelnej spoločnosti na slovenskom východe musely sa vo svojom krajnom zúfalstve obrátiť na prezidenta republiky o príspevok z milosti? Zda odpovedá distributívnej spravedlnosti to, že kým v rozpočte figuruje obnos 21 mil. Kč na podporovanie divadelnej hry, písomníctva, hudby a umení výtvarných, nedostáva sa z tohoto obnosu na zveľaďovanie maďarskej, bez pochyby rovnocennej kultúry ani odrobinky? Od rokov sú význační pracovníci československej a nemeckej kultúry, spisovatelia, básníci, herci a výtvarní umelci vyznamenávaní každého roku odmenami, avšak dosiaľ medzi vyznamenanými nebol ani na ukázku jediný umelec, ktorý vyznával príslušnosť k Maďarstvu. Maďarstvo nie je rasou kverulantnou. Maďar je sebavedomý, je to ľud milujúci slobodu a spravedlnosť. Jeho cit pre spravedlnosť sa uráža tým, že kým ústava zabezpečuje najúplnejšiu rovnoprávnosť občanom štátu bez rozdielu národnostnej príslušnosti a kým maďarský ľud s príkladným uvedomením svojej povinnosti a v dôsledku svojho bezpodmienečného rešpektu voči zákonu činí zadosť svojím štátnoobčianskym záväzkom na poli snášania bremien a vo vojsku, ako to tiež odpovední štátní činitelia uznávajú, dotiaľ z verejných statkov nielen že sa mu nedostáva z blahovôle vládnej moci ani kvóty dosahujúcej mieru rovnoprávnosti, lež nedostáva sa mu tak rečeno ani proticeny, alebo len odrobiniek a nanajvýš pociťuje obťaž účinnosti verejnej bezpečnosti. Z jeho ponosov neprestajne zdôrazňovaných vyznieva tedy stále len jeho urazený cit pre spravedlnosť, a jeho bezpodmienečná dôvera, že heslo pojaté v štít republiky sa predsa raz len uskutoční a že pravda prv či neskôr, ale iste zvíťazí.

Stále tvrdíte, že sme iredentisti, a že preto nezasluhujeme si podpory štátu. Proti tomuto tvrdeniu čo najdôraznejšie sa ohradzujeme, lebo my nedopúšťame sa ničoho, čo by mohlo túto pomluvu dôkladne odôvodniť. Ba naopak, ja sám som to bol a som tým, ktorý v mene Maďarstva každého roku a pri každej príležitosti predložil som rezolučné návrhy maďarských strán o rozdelení výdavkových položiek jednotlivých rezortov v pomere početného úmeru Maďarstva a tieto rezolučné návrhy ešte i dnes predkladáme.

Požadujeme, aby i maďarskí studenti, maďarské divadelníctvo, maďarskí umelci a tiež maďarskí spisovatelia a básníci obdržali z rozpočtu kvótu náležiacu Maďarom, aby tak i tunajšia maďarská kultúra mohla jak pre minulosť tak i v budúcnosti obhájiť si vysokú úroveň, jejž uznávanie sa Maďarstvu v nejednom prípade podarilo vynútiť u veľkých kultúrnych kolektivov na západe.

Moje poznámky k rezortu školskému neboly by úplné, kebych ponechal bezo slova stále ťažší a ťažší problém mládeže, tejto rezervy národných síl a budúcej generácie. Tento problém je stejne dôležitý a žiaľbohu dnes rovnako tak vážny, ako ťažká otázka krizy hospodárskej. Vieme, že tieto dva problémy úzko súvisia a že ich riešenie je palčivo nutné. Mládež opustivšia školu nachádza v kanceláriách, továrňach, dielňach a verejných úradoch všade zatvorené dvere; práceschopné, zdravé mladé ruky čas od času síce unavene sahajú ešte po almužnej, avšak snadno môžu sa zaťať v pästi a potom bude riešenie problému ešte ťažšie.

Mládeži musí byť nezbytne poskytnutá možnosť a príležitosť, aby tiež ona svojou pracovnou silou, schopnosťou a pripravenosťou mohla sa zapojiť do ústroja širokého kolektivu. Pracuje-li sa na jednotnom hospodárskom pláne k zauzdeniu ničenia hospodárskej krízy musí sa ukázať systematická plánovitosť tiež v riešení ťažkého problému mládeže, volajúcej po práci a chlebe.

Tuná v prvom rade nutno zreformovať ten najprístupnejší aparát, t. j. štátnu administrativu, aby sa tam mohly mladé sily uplatniť. Okrúhle 50% činia osobné výdavky štátneho rozpočtu a so dňa na deň čítame v československej tlači, že v administrácii je nepomerne mnoho úradníkov, ktorí už majú odslúžené slúžobné roky úradne predpísané, avšak pod nejakým titulom ešte vždycky sedia v úradoch a tak i keď neznemožňujú, aspoň zabraňujú mladým kvalifikovaným silám uplatniť sa v úradoch.

Už tlač českých vládnych strán pozdvihuje svoje slovo proti tejto anomálii, avšak svojích dát nabýva len zo zpráv semo tamo preniknuvšich alebo na základe informácií osobných, lebo schádza tuná úradná štatistika a presný menoslov úradníckeho sboru verejných úradov, z ktorých pomôcok vyšla by na javo zaiste celá hromada takýchto prípadov.

Je nezbytne potrebné, aby takýto úradný adresár a menoslov bol čo najskôr vydaný. Tento adresár musí obsahovať adresy všetkých štátnych inštitúcií a podnikov a mená, úradné tituly i miesto pôsobišťa všetkých úradníkov u nich zamestnaných. Mládež by z toho uvidela, koľko verejných miest má k dišpozícii, nehovoriac ani o tom, že by z toho bolo jasné, do akej miery neberú sa na váhu kvalifikovaní úradníci národností pri obsadzování verejných úradov, koľko je kumulantov úradných funkcií, koľko je preslúžilcov a starých úradníkov chovaných v úradoch zbytočne. Príslušný návrh s náležitým odôvodnením tiež podávam.

Naše zákony o účetníckej kontrole sú už skoro sto rokov staré a tedy zastaralé. O tejto veci už som učinil niekoľko návrhov, aby najvyššia účetná kontrolná inštancia štátu bola reformovaná. V tejto veci podávam znova svoj návrh a tážem sa:

"Zda najvyšší štátny účetný kontrolný úrad podal vláde "v zákone radikovaný" návrh na kontrolu správy verejných statkov a účetníctva, a podal-li ho, prečo on nebol predložený snemovni? Pokiaľ sa však tak nestalo, navrhujeme, aby najvyšší štátny účetný kontrolný úrad bol v dobe čo najkratšej vyzvaný, aby podobný návrh predložil, a aby bolo zabránené všetkým opatreniam verejných správ, ktorými sa kontrola správy statkov obmedzuje.

Návrh zákona, ktorý bude smerodatný pre všetky štátne, zemské, okresné, mestské a obecné ustanovizne a sbory, ktoré spravujú verejné imanie, musí obsahovať toto: 1. Časť rozpočtovú, 2. časť o prevádzaní rozpočtu, 3. všeobecnú časť o zásadných smerniciach vo správe majetku, 4. časť o službe pokladničnej, 5. časť o službe účtárieň a o pragmatike úradníkov. V rámci tejto časti buď zabezpečená naprostá nezávislosť kontrolného úradníka od úradníkov správnych. A konečne 6. časť o účetnom súdnom poriadku."

Rozpočet z dôvodov práve zmienených samozrejmo neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Již včera vyjádřil náš klubovní soudruh posl. Kopecký jménem klubu politické stanovisko k projednávanému rozpočtu, jakož i stanovisko k celému vládnímu režimu. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Zbývá mi dnes v generální rozpravě vyjádřiti a srovnati linii hospodářské a finanční politiky s ohledem na projednávaný rozpočet pro r. 1934, srovnati sociální a kulturní obsah projednávaného rozpočtu a úpadek sociální a kulturní politiky v Československu, zejména však pro r. 1934, a konečně třídní hledisko rozpočtu, které je vyjádřeno zejména generálním snížením všech položek mezd a platů smluvních zaměstnanců nejenom ve státní správě, nýbrž zejména ve státních podnicích.

Charakter rozpočtu s dělnického hlediska spočívá v těchto skutečnostech: Rozpočet pro r. 1934 je rozpočtem úpadkového hospodářství, je rozpočtem zvýšeného hladu a bídy, bere chudým a dává bohatým, je to rozpočet snížených mezd a platů, který dává signál Weinmannům a Petschkům a všem fabrikantům ke snížení mezd a platů pracující třídě. Je to rozpočet, který jest odrazem fašistické diktatury, který vede již k otevřenému válečnému běsnění, a to k válce preventivní.

Rozpočet pro r. 1934 podle označení pana ministra financí a předsedy vlády je prý posledním deflačním rozpočtem. Už po řadu let jsou předkládány posl. sněmovně rozpočty deflační. Tento rozpočet vrcholí, ale není konečným deflačním rozpočtem, neudělá-li ovšem do té doby pracující třída přes zbidačovací politiku vládnoucího režimu tlustou čáru.

Rozpočet je vyrovnán. Řekl to nejen pan zpravodaj, nýbrž také pan ministr financí ve svém exposé k předloženému rozpočtu. Ale řekl to letos zvláště po tichu, neboť každé označení rozpočtu vyrovnaného musí vyvolati i u politických dětí ne zdání, nýbrž pevné přesvědčení, že tento vyrovnaný rozpočet je vlastně na huntě nejen hospodářském, nýbrž také na huntě finančním. Pánové, už 5 roků předkládá ministr financí vyrovnaný rozpočet, ale hospodářská a finanční politika jde každým rokem mimo rozpočet, a tak i rozpočet pro r. 1934 je rozpočtem schodkovým, bankrotářským. Stačí srovnati t. zv. rozpočty za dobu 5 let, které byly předkládány přímo jako rozpočty vyrovnané a které končily totálním schodkem. My můžeme v Československu, posuzujíce rozpočet jako zvláštní kapitolu finanční politiky v Československu, udělati z ní velmi krásnou politiku pětiletky úpadku a schodku. Stačí, když se letmo podíváme, čím končil poslední t. zv. prosperitní rok 1929, kdy podle účetní závěrky zbylo ve státní pokladně 2010 mil. Kč, které však během 3 let scvrkly se na pouhých 594 mil. a ze kterých již r. 1933 nezbyla ani 1 Kč. Tedy přebytek byl sněden, ale ne v zájmu pracující třídy, ne v zájmu opatření práce a chleba nezaměstnaným v letech 1930 až 1933, nýbrž tyto 2 miliardy byly požrány v zájmu Weinmannů a Petschků, v zájmu finančního kapitálu. Rozpočtový schodek od rozpočtu na r. 1930, který byl rovněž vyrovnán a končil velkým gestem p. ministra financí, to jest 5 milionovým přebytkem, podobně jako tímto gestem končily i rozpočty ostatní, projevuje se podle účetních uzávěrek takto: R. 1930 byl schodek 425 mil. Kč, r. 1931 1257 mil., r. 1932 1748 mil. a letošní rozpočet, který byl označován tentokráte již za opravdu vyrovnaný, končí i podle doznání pana zpravodaje již k 1. září totálním bankrotem, totiž chybí již 1748 mil. Kč, čili do konce roku zde bude schodek přes 2 miliardy Kč. Kdybych vzal tyto schodky podle účetních uzávěrek jen od r. 1930 a předpokládal schodky, které zde jsou až do konce r. 1933, je zde vykázán schodek 6387 mil.; máme-li však za prokázané, že schodek rozpočtu pro r. 1934 předčí schodky rozpočtů předešlých, máme zde co dělati s československou pětiletkou 9-timiliardového rozpočtového schodku.

Co obsahuje "vyrovnaný" rozpočet? Vedle 1700 mil. Kč rozpočtových úspor, dosažených snížením položek mzdy, snížením položek sociálních, kulturních a zdravotních a seškrtáním investic ve státní správě a státních podnicích, končí rozpočet již dnes 1 miliardou schodku. Vedle toho rozpočet obsahuje 1700 mil. zápůjček, které však nejdou na účet r. 1934 pro nové práce a investice, nýbrž které jsou více méně krytím pro běžný rok 1933. Pořadí zápůjček 1700 mil. Kč je v rozpočtě vykázáno takto: ve finančním zákoně na t. zv. investice, které již i podle důvodové zprávy jednak prošly, jednak budou dodatečně placeny, jest částka 239 mil. Kč. Ke krytí schodku státních podniků je částka 491 mil. Kč. Je to schodek, který mají uhraditi železnice z vlastních prostředků, poněvadž však vykazují schodek již tak a nemají vlastních prostředků, jako jich neměly v letech minulých, bude i tento schodek hrazen ze státní pokladny a je tedy vykázán částkou 337,012.900 Kč.

Dále je to půjčka silničního fondu, která je vykázána částkou 462,000.000 Kč, dále půjčka vodohospodářského fondu 73,000.000 Kč a půjčka vodocestného fondu 105,000.000 Kč.

Třídní, protilidový a protidělnický ráz rozpočtu je zejména patrný v těchto skutečnostech: rozpočtem pro r. 1934 snižují se výdaje státní správy a státních podniků o 1.700,000.000 Kč. Tato částka je vykládána jako on a suma, která má zachrániti československé státní hospodářství, která má také zachrániti československou korunu a která má zabrániti otevřenému deflačnímu tahu.

Velmi důrazně se p. ministr financí dovolával, že se mu podařilo od r. 1931 až do r. 1934 dosáhnouti snížení výdajů o 4 miliardy Kč. V čem spočívá onen zázrak 4 miliard Kč úspor ve státní správě a ve státních podnicích?

Snížení mezd a platů pouze ve státní správě od r. 1931 do r. 1934 činí 800,000.000 Kč. Snížení mezd a platů ve státních podnicích znamená 1.200,000.000 Kč. Snížení položek sociálních, kulturních a zdravotních znamená cca 750 mil. Kč. Na investicích od r. 1931 až do r. 1934 se snížily položky o 1 miliardu Kč a na t. zv. zbytečných vydáních ve státní správě a ve státních podnicích pouze o 250 mil. Kč. To je bilance, kde pánové šetřili, kde pánové dělali ony úspory. Ale srovnáme-li úspory 1.700 mil. Kč, dosažené pro r. 1934, s rozpočtem na r. 1933, projevují se nám úspory takto: Snížením položek mzdy dělníků a smluvních zaměstnanců ve státní správě i ve státních podnicích dosaženo úspory 160 mil. Kč. Snížením platů ve státní správě, které bylo v rozpočtu uvedeno úplnou částkou, 158,900.000 Kč. Snížením platů ve státních podnicích, které jsou rovněž uvedeny v rozpočtu úhrnnou částkou, 163,600.000 Kč. Vedle toho snížením platů učitelům částka 77,500.000 Kč. Dále jsou to položky sociální, zdravotní a kulturní, které se pro r. 1934 snižují částkou 380 mil. Kč, položka investiční snižuje se částkou 370 mil. Kč a pak je to československý zázrak, úspora 400 mil. Kč, dosažená tím, že Československo nebude umořovati vnitřní dluhy, to jest odsune placení až na pozdější léta. To je celé fiskální umění naší státní správy, že prostě vyrovnávajíc rozpočet odsune povinné své placení a prohlásí takto rozpočet za vyrovnaný.

Tento fakt ukazuje sám o sobě, kam spěje celé finanční hospodářství čsl. státu a kam se také řítí celá finanční politika.

Zvláštní rozpočtovou kapitolou je t. zv. čsl. fondové hospodářství ve státním rozpočtu. Státní fondové hospodářství, toť tučné profity finančních pirátů, toť tučné profity protekčních podnikatelů. Tvůrci t. zv. čsl. hospodářství fondového, Engliš a soc. demokratičtí vůdcové, na zvali fondové hospodářství československé r. 1931 hospodářství nové epochy. Při zřizování fondu silničního, vodohospodářského a vodocestného byl to zejména soc. demokratický poslanec Nečas, který prohlásil toto hospodářství za objevenou osmiletku československou. Pánové, jak končí tato osmiletka? Je nutno se podívati do výkazu tohoto fondového hospodářství za 4 léta a pouze do výkazů těch tří fondů, vodocestného, vodohospodářského a silničního, abychom viděli t. zv. státní příděly, které plynou z vybraných daní, vydřených na drobných poplatnících, poněvadž velcí neplatí, t. zv. dotace, dávané těmto fondům k účelům staveb silnic, vodovodů a regulací, v tomto pořadí: Ze státních přídělů těmto 3 fondům r. 1931 pohltily úroky a správa 34.4%, r. 1932 bylo ze státního přídělu těmto fondům pohlceno na správu a úroky 27.3%, r. 1933 podle rozpočtu 41·5% a pro r. 1934 podle rozpočtu pohltí úmor a správa 44.2%. Kdybychom však připočítali ještě náklady na opatřování úvěru pro tyto fondy - poněvadž položky jsou vykázány v celku s poznámkou "Také na zaopatřování úvěru" - vidíme, že správa těchto fondů požere 60%, 20% protekční podnikatelé, kteří věčně věků dělají projekty jenom papírových staveb, a jenom 20% se objeví někde nějakou rozkopanou strání. Toť tedy výsledek čtyřleté osmiletky v Československu, která je vyjádřena a dovršena rozpočtem na rok 1934.

Fondovým hospodářstvím dostává se v Československu t. zv. hospodářská i finanční politika úplně na vedlejší, slepou kolej. Fondové hospodářství je hospodářstvím bez kontroly nejenom veřejnosti, nýbrž i bez kontroly parlamentu a jeho orgánů. Stále a každý rok se opakují ve státním rozpočtu snížené položky na dělnické mzdy a platy, snižují se položky na úkoly sociální, kulturní a zdravotní, ale zvyšují se položky fondové, t. j. stále více přesedlává celá hospodářská a finanční politika do fondového hospodářství, jak to dokazuje rozpočet na r. 1934 a ve srovnání rozpočtů za posledních pět let i přesouvání na slepou kolej fondového hospodářství bez kontroly takto: R. 1930 činil podle rozpočtu příděl ze státních prostředků do fondů 540 mil. Kč, soustavně však každý rok více, a na r. 1934 máme už pro 12 fondů částku 1.541 mil. Kč, čili toto fondové hospodářství se zdvojnásobilo, poněvadž je to jediný pramen, ze kterého lze vytěžiti největší profity pro finanční piráty a protekční podnikatele. Toť tedy v souhrnu hospodářská a finanční politika v Československu, vyjádřená fondovým hospodářstvím bez kontroly, vedoucí k úpadku a defraudování peněz ze státní pokladny.

Jinou kapitolou v rozpočtu jsou ovšem t. zv. veřejné investice. Chtěl bych je charakterisovat asi takto: čím větší je nezaměstnanost v Československu, tím menší jsou položky nejenom ve státní správě, nýbrž také ve státních podnicích na t. zv. investice. Dokladem toho je zase srovnání rozpočtů od r. 1931 až po r. 1934 především státních podniků, které ještě r. 1931 měly investiční položky 1.198 mil., ale pro r. 1934 vykazují již pouze 363 mil., čili úbytek o 77 9%. Je to dále t. zv. investice na elektrisaci státu. R. 1931 to byla částka 53,900.000 Kč a r. 1934 pouze 12 mil. Kč, čili zase snížení investic na elektrisaci státu, t. j. na elektrisaci venkova o 77.6%. Snížení doznává i t. zv. položka na stavbu škol jak národních, tak menšinových. Přes to, že finanční zákon na r. 1931 stanovil, že v deseti, patnácti letech musejí býti bezpodmínečně dány do rozpočtu ty a ony částky, dochází každým rokem k jejich snížení. R. 1931 byla na stavbu škol preliminována částka 88 mil., ale na r. 1934 již pouhých 40 mil., čili dochází zde opětně ke snížení o 60%. Toť bilance t. zv. veřejných investic. To odpovídá tomu, co pánové říkají stále o novém hospodářském plánu, o novém a novém opatřování práce. Toť doklad, jakým podvodným způsobem je už řadu let veřejnost klamána, že se stát snaží zaopatřiti práci.

V rozpočtu státních podniků na r. 1934 je vyjádřena linie nejen soustavného úpadku, nýbrž v jednotlivých státních podnicích i hotového bankrotu. Rozpočet pro r. 1934 počítá s t. zv. výsledkem, t. j. hospodářským ziskem 1.608 mil. Kč. Tohoto zvýšeného zisku má však býti docíleno snížením položek zejména "mzdy a platy" ve státních podnicích až o 30%, ovšem vedle všeobecného snížení mezd a platů o 163 mil. Kč. Jak se projevuje hospodářství státních podniků za minulá léta? Je to zase pětiletka státních podniků jako pětiletka úpadku a bankrotu.

Rozpočet na r. 1930 počítal se ziskem 1.240 mil. Kč, avšak bylo docíleno pouze 819 mil. R. 1931 bylo z očekávaných 1.376 mil. docíleno pouze 681 ml. Kč. R. 1932 byl očekáván zisk 1.517 mil. Kč, ale docílilo se již jenom 487 mil. Kč, tedy méně o 1.030 mil. Kč.

Tento uměle vykonstruovaný výsledek státních podniků má sloužiti k zakrytí bankrotu a vykazuje 1.600 mil. Kč, se ztrátami 800 mil. Kč, takže nezbývá větší částky než 700 mil. Kč. Ale i těchto 700 mil. Kč bude cele pohlceno již ve státních podnicích samými železnicemi, státními lesy a statky a také poštami. Všechny státní podniky Československa jsou pasivní. Jenom dva jsou aktivní, a to tabáková režie a třídní loterie, ale to nejsou podniky, zde lidská hloupost jest jediným činitelem, který tyto podniky činí aktivními a který ještě státu přináší zisky, neboť tabáková režie obchoduje se 400% a třídní loterie pochopitelně s 1000%, poněvadž - když bych to chtěl vulgárně říci - vrazilo se do tohoto podniku 150.000 Kč a pořáde se jenom točí a každý rok se vytočí 20 milionů Kč ve prospěch státní pokladny. Takovéto zdánlivé podniky, využívající monopolního postavení státu nebo lidské hlouposti, jsou v daném případě aktivními.

Ostatní státní podniky, které representují desítky miliard jmění, jsou totálně pasivní. Uvedu jenom ty hlavní, především však železnice. Úpadek železnic je zachraňován r. 1934 jednak 30%ním snížením položky mzdy a platy, vedle toho ještě dalším procentem z celého obnosu, který přichází na státní podniky. Krise státních drah podle rozpočtu vrcholí v katastrofu. Přes ohromné snížení mezd a platů, které bylo provedeno za dva roky u tohoto podniku, má dojíti ještě r. 1934 k dalšímu snížení mezd a platů, ale přesto vykazuje tento podnik totální schodek. Snižují se položky na př. platy o 12%, položka premie se snižuje o 22%, položka mzdy u dělníků o 30%, vedle toho t. zv. služební přídavek pro slovenské železničáře snižuje se o 72% a položka mzdy t. zv. pomocných podniků železnic snižuje se o 32%. Již loňského roku vedle těchto obětí, které přinesli železničáři a které my jsme při projednávání rozpočtu pro letošní rok nazvali obětmi zbytečnými, dávanými za tak strašlivých podmínek, které však propadnou, bude podnik ještě více pasivní, bude ještě více v úpadku. Přes oběti, které přinesli nejen železničáři na svých mzdách, přesto, že jich bylo na 30.000 vyházeno, přes zdražení lístků dělnických a také školských, přes zničení drobných živnostníků motorovým zákonem, vykazuje sám o sobě rozpočet železnic, rozpočet tohoto státního podniku pro r. 1934 schodek 819 mil. Kč. Vedle investic 22 mil. Kč, které musí býti hrazeny ze státní pokladny, a vedle toho, že se plně ponechává těmto podnikům celý výnos přepravní daně, který neznamená nic jiného, jenom umělé snižování deficitu železnic, který však je v podstatě deficitní položkou, končí rozpočet ministerstva železnic pro r. 1 934 schodkem 1.500 mil. Kč.

Pětiletka na železnicích, toť totální bankrot. Stačí letmo se podívati na r. 1930 podle účetních uzávěrek, kdy byl vykázán schodek 196 mil. Kč. K tomu byla ponechána přepravní daň, ne již pro investice, avšak k úhradě schodku, k tomu ještě investice 423 mil. hrazených ze státní pokladny. Tedy již r. 1930 vykazovaly železnice schodek 1.019 mil. Kč, r. 1931 945 mil. Kč. r. 1932 1.570 mil. Kč. To je podle účetních uzávěrek. Podle rozpočtu na r. 1933, to je rok běžící, vykázaly státní dráhy samy o sobě schodek 490 mil., k tomu přepravní daň ponechaná drahám k úhradě schodku, ale vedle toho stát musí zaplatiti 282 mil. na investice, toť tedy schodek 1.172 mil. Kč a pro r. 1934 1.500 mil. Kč, čili zde jest již přes 6 miliard schodku za 5 let u státních drah, které byly odhadnuty na 12 miliard Kč, čili 50% již bylo požráno ze státního železničního podniku. To je tedy výslednice jednoho z podniků, čsl. státní dráhy.

Druhý československý kolos jsou státní statky a lesy. Letošní rozpočet tohoto státního gigantu, majícího 1 mil. ha půdy, s ohromnými dvory, průmyslovými i zemědělskými podniky, které za 5 roků svého hospodářství končily každým rokem schodkem, vykazuje zisk podle rozpočtu na r. 1934 19 mil. Kč. Dovolte mi napřed otázku, jak tohoto umělého zisku bylo docíleno? Především snižuje se položka mzdy lesních dělníků o 15,912.000 Kč t. j. 18%. Dále položka polního hospodářství o 12%, položka mzdy v hospodářství rybničním o 17%. Tedy snižuje se položka mzdy o 19 mil. Kč. To jest ona částka, která je vykázána v rozpočtu jako zisk. Jaká je pravda? Včerejší "A-Zet" oznamuje, že nedojde na základě podané zprávy správou státních lesů a statků k žádnému snížení mzdy. Píše: "Lesní dělnictvo uhájilo kolektivní smlouvu, platnost současné smlouvy se prodlužuje, odborové organisace zemědělského dělnictva dostaly právě vyrozumění ředitelství státních lesů a statků o tom, že se kolektivní smlouva lesního dělnictva nevypovídá, nýbrž že zůstává v plné šíři v platnosti."

Důvodová zpráva ke sníženým položkám mzdy a platy lesních dělníků říká však doslova na str. 111: "Pro r. 1934 je na mzdy preliminováno proti rozpočtu na r. 1933 méně o 15,333.000 Kč, a to hlavně z důvodů snížení mzdových nákladů."

Tedy zde se oficielně odůvodňuje snížení mezd a platů a pro klamání lesních dělníků uveřejní "A-Zet" zprávu, že k žádnému snížení nedojde. Tedy, pánové, otázka: Kdo lže? Lže "A-Zet" anebo lže důvodová zpráva? Faktem zůstává, že pro r. 1934 i vedle snížení mezd o 19,000.000 Kč bude tento podnik státní podnikem schodkovým a úpadkovým.

Podle účetní uzávěrky za r. 1930 končily tyto podniky schodkem 8 mil. Kč, r. 1931 schodkem 65 mil. Kč a r. 1932 63 mil. Kč. Rozpočet pro r. 1933 počítal s 1 mil. Kč zisku, ale již dnes je 50milionový schodek u tohoto podniku. Tedy i přes snížení mezd a platů, což má tvořiti vyrovnání rozpočtu tohoto podniku, bude tento podnik pasivní. To tedy opětně jen dokazuje, na čí účet se hledá rovnováha rozpočtu při tak ohromném podniku, jako je podnik státní lesy a statky. Bližší charakterisování není mým úkolem. To podá ve zvláštní speciální debatě soudr. Jos. Svoboda.

Dalším podnikem, který má býti léčen na účet mezd a platů, jsou státní báňské podniky, které snižují rovněž položku mzdy o 30%. Podle výkazů jednotlivých podniků pro r. 1934 dochází k tomuto snížení: Státní doly v Mostě, které vykazují r. 1934 čistý zisk v takové výši jako r. 1932, snižují přes to položku mzdy o 30%. Státní báňské ředitelství v Jáchymově, kde dokonce stoupá zisk r. 1934 proti účtu r. 1932 o 200%, snižuje položku mezd o 17%. Státní báňské ředitelství v Porubě a Orlové, kde rovněž je vykazován stejně veliký zisk pro r. 1934 jako byl r. 1932, snižuje položku mzdy o 24.5%. Dále je státní báňské ředitelství v Šťávnici, které dokonce pro r. 1934 vykazuje zvýšenou výrobu stříbra o 1070 kg, olova o 11.650 kg, ale při tom snižuje položku mezd o 9.5%. Státní báňské ředitelství v Rožnavě snižuje položku mezd o 29.6%, státní báňská správa v Železniku snižuje položku mezd o 10·8%, státní železárny a ocelárny v Podbrezové, kde přes to že propouštějí 200 dělníků a 10 úředníků, stoupají platy vysokých úředníků o 20%, snižují položku mzdy o 20%. Ředitelství státních naftových dolů ve Gbelech, které vykazuje pro r. 1934 stejně veliký zisk jako pro r. 1932, snižuje položku mzdy o 20%. Ředitelství slatinských dolů, kde se dokonce počítá pro r. 1934 s větším ziskem o 4 mil. proti r. 1932, snižuje položku mezd o 20%.