Místopředsedové: Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, Vávra.

196 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Meissner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Místopředseda Špatný zahájil schůzi v 11 hod. 25 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. dr Nosek, Eckert, Slavíček; do konce tohoto týdne posl. Teplanský, Böhm.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné dovolené posl. Staška na den 27. června a posl. Eckerta, Teplanského, Knotka na včerejší den.

nemocí posl. Remeš, dr Mederlý.

Lékařská vysvědčení předložili posl. dr Hodina, Windirsch.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Kirpalovou za posl. Kremsera.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. Krumpeho za posl. dr Mayr-Hartinga; klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Pechmanovou za posl. dr Stránského.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. inž. dr Touška za posl. Vetterovou-Bečvářovou.

Místopředseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 28. června t. r. k tisku 1080 sen. 1933, že senát NSRČ projednal ve 227. a 229. schůzi dne 26. a 28. června t. r. a přijal osnovu zákona o ochraně cti ve znění usneseném posl. sněmovnou.

posl. Suroviaka a druhov vláde pre nastúpenie kancelárskeho personálu na vojenskú službu po čas války (č. D 1152-III).

počátkem schůze: zprávy tisky 2317, 2321.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2314) zákona o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli (tisk 2317) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo:

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Osnova zákona o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o předkládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli je dalším článkem zákonných opatření na ochranu státu a jeho demokraticko-republikánské státní formy. Nebudeme si zapírati, že demokratický režim prožívá v Evropě, zejména střední, údobí krise a že tato krise zasahuje i k nám. V takovém případě je příkazem sebezáchovy demokracie, aby činila opatření na svou obranu. Protože považujeme demokratický princip za nejlepší a nejsprávnější organisační princip lidského soužití a lidské společnosti jak v jednotlivých státech, tak i mezi státy, nedopustíme jejího ohrožení nikde, kde můžeme uplatňovati svůj vliv. (Výborně.)

Usnášíme-li se na obranných opatřeních, nečiníme tak ze strachu před nikým, zejména nikoliv před naší oposicí, nýbrž z oprávněných obav, aby demokracii u nás nestihl stejný osud jako u našich sousedů a abychom v těchto dobách hospodářských, sociálních a mezinárodních těžkostí měli u nás potřebný klid a pořádek.

Mám za to, že na toto stanovisko by se měla povznésti i oposice, pokud stojí za demokracií, a neměla by viděti v každém takovém počinu vládní většiny jenom snad strach z voleb, jak tvrdí kol. Ostrý, anebo snahu upevňovati koaliční posice, jak včera uvedl ve výboru kol. dr Mayr-Harting. Činíme včas opatření, aby nás nestihl ani z daleka osud, jaký dopadl na demokratické politické strany v sousedním Německu, a v tomto směru jistě projevujeme zájem i o stranu pana kol. Mayr-Hartinga, jejíž příbuzná právě tyto dny v Německu neslavně mizí s povrchu zeměkoule. (Tak jest!)

Nedopustíme, aby u nás po žebříku demokratických institucí se dostaly k moci strany a proudy, které podle programových zásad a praxe sledují cíl demokracii udusiti. (Výborně!)

Saháme-li k opatřením, která snad se mohou zdáti omezením demokratických svobod, činíme tak z nutnosti a dočasně, abychom demokracii samu v její podstatě zachránili. (Výborně! - Posl. Juran: A co zůstane z té demokracie?) I vy tady zůstanete, je to důležitý problém i pro vás. (Potlesk.)

Při tom ovšem zdůrazňuji, že k obraně demokracie nestačí pouze zákony, nýbrž že je nutné i zákony prováděti, a tvrdím, že tu padá velká odpovědnost i na orgány výkonné, mezi něž počítám nejenom úřady správní, nýbrž také soudy.

Zdůrazňuji to proto, že právě tyto dny jsme byli překvapeni jedním soudním rozsudkem, je to rozsudek státního soudu v Brně, který považuji za povážlivý. (Tak jest!) Předmětem soudního řízení byl útok na židenická kasárna, na armádu, kterou považujeme za nedotknutelnou a která je pro nás posledním argumentem, na který se budeme odvolávati v momentech nebezpečí pro stát. Tento útok byl krvavý a zločinný. Zločinný svou povahou a krvavý provedením. Byly dotčeny nejvyšší zájmy státu a myslím, že neprojevuji pouze své vlastní mínění, nýbrž mínění celé demokratické veřejnosti (Tak jest!), jestliže vyslovuji zde obavu, že při projednávání a právním posuzování, souzení i trestání židenického puče státním soudem, povolaným, aby chránil nejvyšší zájmy státu, zejména tyto zájmy ustoupily úplně do pozadí. Podle tohoto rozsudku pučistické pokusy u nás by byly podniky velmi málo riskantními, ale to odmítáme a napříště nedopustíme. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců: Kdyby to neměl napsáno, tak ani by neuměl mluviti!) Řídím se přesně podle jednacího řádu, doposud, dokud tu nebyla změna, vy jste četli i řeči, referent má právo a říkám i povinnost čísti.

Návrh zákona, který právě projednáváme, jest nutnou a oprávněnou obranou demokratického státu v místech a proti osobám, které mohou býti zvláště nebezpečné. Poukazuji tu na motivaci vládního návrhu: "Je bezpodmínečně nutno vyloučiti ze všech důležitých funkcí veřejné správy osoby, které, místo aby podle své povinnosti protistátní činnost ze všech sil potíraly, ji samy vědomě podporují nebo dokonce vyvíjejí. Je nutností, aby veřejná správa byla očištěna ode všech takových živlů." Mám za to, že s touto zásadou musí souhlasiti každý slušný veřejný zaměstnanec, každý veřejný funkcionář. Uznávám, že hospodářská i sociální situace veřejného zaměstnanectva není nejrůžovější a že namnoze pod tíhou práce klesá. Je snahou činitelů koaličních tuto situaci přes ohromné těžkosti hospodářské, které prožíváme, když ne zlepšiti, aspoň nezhoršovati. Ale to všechno předpokládá, aby ve státě byl zaručen klid a pořádek pro práci hospodářskou a sociální. Osnova zákona také ani v nejmenším neomezuje politickou činnost osob, na něž se zákon vztahuje. Ovšem i politická činnost je podrobena zákonům a kdo se proti nim prohřešuje, nemůže reflektovati na žádnou ochranu z titulu politické činnosti. Na ústavních zásadách se touto osnovou nic nemění.

Osnova zákona také v podstatě nevynalézá vlastně nějakou novou skutkovou podstatu služebních a stavovských provinění, neboť jest jasné, že činnost uvedená v §u 2, odst. 1 projednávaného zákona už sama o sobě je proviněním proti služebním povinnostem. Zákon jenom určitou činnost zvláště vyzvedá, formuluje a podrobuje trestům, ostatně služební pragmatice známým, a pro řízení zavádí vedle dosavadních institucí ještě novou proceduru, odůvodněnou potřebou rychlého řízení.

V podrobnostech poukazuji na obsah zákona a vládní motivaci a dotknu se dále jenom některých změn, které provedl na předloze vládní ústavně-právní výbor.

V §u 1 je vypuštěn odst. 3 a vložen jako odst. 5 do §u 2, kam se systematicky lépe hodí. Při tom považoval ústavně-právní výbor za nutné, aby v případě prokázaného provinění podle tohoto zákona osobu, pozívající jinak dávky podle zákona o sociálním pojištění, které zůstávají zákonem netknuté, stihl trest odnětím státního přídavku. Na zaměstnance veřejných sociálních ústavů, jejichž poměry jsou čistě soukromoprávní, se tento zákon vůbec nevztahuje.

Vážná změna, vlastně doplnění, byla provedena v §u 2, odst. 1 zákona. Je nesporné a obecně známé, že neklid v občanstvu, ve veřejnosti se podněcuje také poplašnými zprávami rázu hospodářského, neodůvodněnými, někdy zlomyslnými, týkajícími se zvláště naší měny a bezpečnosti vkladů. Zejména pak se vnáší neklid do veřejnosti rozšiřováním vědomě nepravdivých skutečností o ústavních činitelích, se zjevným úmyslem snížiti jejich vážnost a tím konec konců sáhnouti přes tyto representanty demokracie i na demokracii samu. Je-li takové jednání vůbec zavržitelné, je nepřípustné zejména, vychází-li od osob s veřejným charakterem a v odpovědném postavení. Z toho důvodu ústavně-právní výbor taková jednání podčinil trestům §u 2.

Kromě toho ústavně-právní výbor musil přihlížet k možnosti, že by osoba potrestaná propuštěním ze služebního poměru mohla býti bezprostředně potom, někdy i demonstrativně, umístěna v jiné veřejné funkci, na př. státní úředník ve službách obce. Tím by byl ovšem účel zákonem sledovaný mařen a tomu bylo nutno zabrániti ustanovením odst. 4 §u 2.

V §u 3 byla dočasnost trestu propuštěním přesně vymezena maximálně dobou 3 let, při čemž ústavně-právní výbor vycházel ze stanoviska, že pro případy méně závažné tento trest je plně dostačující.

V §u 4 byl výraz "trpí" zaměněn přesnějším a vhodnějším výrazem "majíc k tomu možnost, nezabrání", aby tak hlava domácnosti, odpovědná podle tohoto ustanovení za činnost příslušníků rodiny, nebyla snad trestána v případech, kde se účinný zákrok vymyká z jejích možností. Jest jasné, že odnětí výchovného, pokud se tyče přídavku, jest omezeno pouze na osobu, která se činnosti, zavdavší podnět k zákroku, dopustila.

S odst. 4 §u 2 souvisí doplnění 2. odstavce §u 10.

Odst. 5 §u 11 neznamená vyloučení obranných prostředků při ústním jednání a tím méně ovšem vyloučení zastupování obhájcem.

V §u 13 bylo snížení služebních příjmů konformováno se stejným ustanovením služební pragmatiky, resp. disciplinárního řádu.

Jménem ústavně-právního výboru navrhuji slavné sněmovně, aby zákon přijala ve znění, na němž se ústavně-právní výbor usnesl, s nadpisem a uvozovací formulí, jak jsou uvedeny ve vládní osnově. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Rázus a Babel; na straně "pro" p. posl. dr Moudrý.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, kterým je pan posl. Rázus.

Posl. Rázus: Vážený snem! Sú doby v živote štátov a národov, kde ľudia prestanú hovoriť. Občania prestanú hovoriť a musia hovoriť kamene. To sú tie kritické doby, do akej vstupujeme aj my v našej republike. Pán referent v návrhu zákona o trestnom pokračovaní pri protištátnej činnosti úradníkov a zamestnancov vyzdvihol tiež vysoko kritičnosť tejto dnešnej doby. Kto by to neuznal, a keď sa ujímam slova, vyzdvihujem hneď: ja nechcem chrániť protištátné úradníctvo. Ja nechcem chrániť úradníctvo, ktoré by nebolo vedomé svojej povinnosti voči vlasti a voči tomuto štátu, z ktorého žije, ktorého je budovateľom a má byť aj ochráncom.

Pri tejto príležitosti hlavne skúmam, či je tento návrh zákona skutočne odôvodnený, či obsahove odpovedá, aké bude mať dôsledky. Návrh zákona o trestnom pokračovaní proti úradníctvu pri protištátnom jeho čine, je, myslím, paradoxom. Prečo? Preto, lebo veď úradníctvo je tiež budovateľom tohoto štátu. Na jednej strane je zákonodarný sbor, ktorý usnáša zákony, na druhej strane je úradníctvo, ktoré tieto zákony uvádza v život. A toto úradníctvo, vážený snem, je úradníctvo vaše. To sú exponenti vaši a hlavne exponenti vašich strán. V tomto vidím paradox, keď usnášate zákony proti samým sebe a proti tým, v ktorých by ste preca len mali mať viac dôvery než týmto spôsobom ju dokazujete.

Pán referent spomínal smutné udalosti židenické a iné, čo ja zplna uznávam. Ale vyzdvihujem: je k tomu potrebný takýto zákon, namierený proti všetkému úradníctvu? Keď si vykonajú svoju povinnosť patričné úrady, tedy úradníka, ktorý sa postaví proti štátu, vždy budú vedeť zregulovať. Pre pády, ktoré sa staly aj v Brne a ktoré sa prípadne sem tam staly aj inde v republike, pre tieto pády nie je treba zaľahnúť na celé úradníctvo. Prečo to myslím? Preto, vážená snemovňa, lebo odhlasovanie takéhoto návrhu je nesmierne smutným svedoctvom o celom úradníctve, o stave dnešnej našej inteligencie, ktorú vo vysokej miere tvorí práve to úradníctvo. Ba je to smutné vysvedčenie aj pre štát sám. Ako a kam to dojdeme takýmto spôsobom? Úradníctvo, budovateľ štátu, dostane týmto činom Damoklov meč a ten stavia sa len tomu nad hlavu, kto je nespoľahlivý.

Vážený snem! Zaujíma mňa obsah tohoto zákonného návrhu. Zasahuje na všetky strany, zachyťuje celé štátne úradníctvo, zamestnanectvo až po duchovných, učiteľov a gážistov. Zasahuje riadnych úradníkov, smluvných úradníkov, aj penzistov. Potiaľ by to bolo v poriadku, veď správne poznamenal pán referent, že dobrý úradník nemá sa toho čo báť. A samozrejmá vec, že každý úradník štátny má hľadieť na podnik, ktorý ho živí, a má ho zdvíhať. Ale keď hľadí ďalej na označenie trestných činov, pozastavujem sa najmä u §u 2. Predne pre jeho veľmi zlé štylizovanie (čte): "Osoby, uvedené v §u 1, odst. 1, pod písm. a) až e), které vyvíjejí činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánsské státní formě Československé republiky, které k takové činnosti podněcují nebo jiné osoby svésti hledí, které vědomě při výkonu služby tvrzením nebo rozšiřováním nepravdivých skutečností o ústavních činitelích snižují jejich vážnost nebo stejným způsobem podkopávají důvěru," atď.

Vážený snem. Nesprávna štylizácia je v označení: "nepravdivá skutočnosť". Nuž, povedzte: čo je to tá "nepravdivá skutočnosť"? "Nepravdivých skutočností" niet na svete; je nepravdivá zpráva, ale nikdy nie "nepravdivá skutočnosť..." Skutočnosť je preto skutočnosťou, lebo je pravdivá!

Vážený snem, toto by som odporúčal preca len skorigovať. Je to len štylistická vec, ale zákony sa majú presne štylizovať. My poznáme maďarské zákony a ráčte ich si všimnúť, ako sú presne štylizované! Je záujmom i tohoto zákona, aby bol presne štylizovaný.

Ďalej, prosím, obsahove: Trestné činy sú označené nasledovne: Prečiny proti svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti štátu. - Vážený snem! Ja tomu úplne rozumiem, to je správné, ale nerozumiem, čo znamená prečin proti ústavnej jednotnosti nebo demokraticko-republikánskej štátnej forme Československej republiky. To sú pochopy veľmi rozšírené, to je už elastické. (Posl. dr Moudrý: Je to i v zákoně na ochranu republiky!) Prosím, aj sám zákon na ochranu republiky je nesporne elastický. To je práve to! V zákonoch je treba presne označiť, čo patričné slovo znamená, veď ten zákon nezostane tu v tejto snemovni, ale dostane sa do rúk tisícov a tisícov sudcov, ktorí ho majú aplikovať.

"Ústavná jednotnosť": Myslím, že ústava pri všetkej jej vážnosti nemá byť "tabu". Ústava je tiež ľudský čin a ani o jednom ľudskom čine nemôže sa hovoriť, že by bol dokonalý. My Slováci hľadíme, a to priznáme otvorene, na našu ústavu kriticky, vážime si ju ako ústavu, čo potrebuje reformy. My žiadáme vniesť do ústavnej listiny Pitsburgskú dohodu a žiadame, aby ústava priliehala na potreby životné celej republiky. Ba vyzdvihujem, hľadíme kriticky na ústavu s túhou opraviť ju hlavne preto, lebo sme presvedčení, že pre nedokonalosti našej ústavy trpí dnes časť obyvateľstva a hlavne východná časť republiky. Preto vystrihame, aby tento pasus zákona nebol používaný proti dobrej snahe opraviť našu ústavu. Ústava naša potrebuje opravy a vy sami uvidíte, vážený snem, k tomu raz prijde. Nemusí to znamenať zničenie formy demokratickej, naopak, to bude značiť zdokonalenie nášho štátneho života.

A ďalej, v týchto trestných označeniach možno čítať, kto sa previní proti demokratickej štátnej forme Československej republiky, bude stíhaný týmto a týmto spôsobom. Vážený snem, tá demokracia a demokratická štátna forma! Dovolím si poukázať sine ira et studio na nasledovné: Pred niekoľko dňami hovoril vyslanec Československej republiky, Slovák dr Štefan Osuský na Javorine k desaťitisícovému zástupu o našej demokracii v tomto smysle: "Doterajšia naša demokracia nevyzdvihla výsady starej doby. Je pravda, nie je to demokracia, ktorá by umožnila výsady kastám, ale výsady nezničila. Preto je to demokracia výsad." A ráčte sami uvažovať, vážený snem, či nie je pravda, že tie výsady, ktoré mal niekdajší režim, preniesly sa na strany? Tie strany sú dnes tými magnátmi a príslušníci tých strán ťažia práve z ich postavenia a moci. A tieto strany týmto spôsobom tlačené svojimi príslušníkmi od chrbta, dostávajú sa do protivy so záujmami samého štátu. Ak chcete chrániť túto demokraciu, chránite čosi, čo demokraciou neni! My našu demokraciu musíme najprve vytvoriť, vybudovať, opraviť a potom ju rániť.

Dovolím si predčítať niečo z toho, čo pán prezident Masaryk bol vo svojom intervieve s redaktorom "Chicago Daily News" povedal o demokracii. Hovoril následovne: "Je-li demokracia v nebezpečí, dokazuje to len, že jej vodcovia boli vážení a nalezení ľahkými na váhe."

Vážený snem! Dobre si to uvážte, najmä vy, pánovia, ktorí si zakladáte na tej demokracii! Keď sme došli k tomu, že musíme demokraciu takto chrániť, nie pred tou vlnou, ktorá ide z Europy, ale pred tým stavom, ktorý sa u nás utvára, to znamená vlastne pre vás - mea culpa, mea maxima culpa!

Vážený snem, prejdem teraz k tomu, či bola táto osnova potrebná, a či je tento zákon vôbec potrebný. Vy, ktorí ste úradníci, poznáte, čo to znamená dostať disciplinárku, a viete veľmi dobre, čo to znamená, keď človek na pr. na súde niečo prohral. Viete veľmi dobre, že človek hneď pri disciplinárke príjde prípadne o plat, o časť platu, alebo i o miesto samé. Som presvedčeny, že dajme tomu v takom broumovskom páde, o čom som počul hovoriť pána kol. Stejskala, otvorene a rezolútne, mohol si poriadok spraviť pán minister vnútra veľmi jednoducho. Prečo teda tvoriť zákony pre jedon, druhý pád a Damoklov meč zdvihnúť oproti celému úradníctvu, oproti tomu úradníctvu, ktoré chválite, ktoré je vaše, na ktoré sa opierate? Neváham vysloviť, vážená snemovňa, keby to úradníctvo naše bolo skutočne také a zaslúžilo by tento Damoklov meč, bolo by zle, velmi zle a my týmto zákonom republiku už neubránime.

Poďme však ďalej! Hovorilo sa: návrhy ktoré príjdu do snemovne, budú mať už nie politický, ale predovšetkým hospodárský ráz, veď hospodársky hynieme. Staviam otázku, či je cieľ tohoto zákona len politický a či aj hospodárský? Prichodí prepustiť niekoľko tisíc úradníkov, ale vystriehal bych nesmierne štátnu správu predtým, aby nezneužívala tohoto zákona k prepúšťaniu úradníkov. To by nebolo ani spravodlivé, ani správné a rozumné.

To je boj štátu so samým sebou. Boj štátu s jeho úradníctvom. Tu je boj štátu s inteligenciou. Dovolím si pristáť pri tomto. Prečo kladem váhu na to, aby inteligencia nebola terorizovaná? Pán referent spomenul, že politické presvedčenie môže si každý zachovať a môže v tom politickom presvedčení pracovať. Pánovia, ale veď vidíme, aký je verejný život. Veď máte spolitizované úrady načisto a keď je nie niekto vašim partajníkom, tak sa trase o eksistenciu už dnes, keď ešte niet tohoto zákona. Taká je vaša demokracia!

Jestliže tento zákon prijde k uplatneniu v tomto duchu, tedy nielen úradníctvo, ale aj inteligencia bude zakríknutá. Všimnite si, čo to znamená. Náš národ je už z dobrej časti zdemoralizovaný. Z demoralizovali ste ho vašimi politickými methodami, ktorými ľudí získávate, miesto aby ste ich presvedčovali. Národ na Slovensku je zdemoralisovaný, kupovaný a to je to najhoršie a najťažšie, čo neseme na srdci. My sme si takto politickú prácu nepredstavovali! Čakali sme obrodu od inteligencie, čakali sme, že úradníctvo bude si môcť vydýchnuť a pracovať za obrodu ducha v národe, u nás i u vás, ale, keď postavíte tento Damoklov meč nad inteligenciu úradnícku, ta bude zaplašená, zakríknutá. (Výkřiky.)

Vážení pánovia! Ja to poznám, mne darmo hovoríte. Viem veľmi dobre, aký je pomer úradníka s vašimi stranami. Viem dobre, čo je na tom a inom referáte a čo je v tom alebo v onom úrade. Ráčte sa zamyslieť nad tým, čo hovorím, zda je to pravda či nie. Ja som presvedčený, že úradníctvo po tomto zákone ani nehlesne. Úradnictvo radšie odtiahne sa od verejnej činnosti, radšie udusí všetko v sebe a nebude sa nikde exponovať. Toto spravíte z úredníctva. (Posl. Polívka: Len úradníctvo, ktoré je proti štátu!) Aj mňa ste označovali ako človeka proti štátu a ja som budoval tento štát ako vy. (Výkřiky posl. Mikuláše.) Povedáte: Vaša ústava, vaša demokracia! Ano, ja si demokraciu inak predstavujem. To je vaša demokracia, to není moja demokracia! Áno, vaša demokracia, lebo je tak budovaná, ako som ja ju nechcel. To je demokracia výsad a nie demokracia práva a spravedlnosti!

Vážený snem! Nebudem sa rozčuľovať, nemám prečo. Čo hovorím, nehovorím pre túto snemovňu. Hovorím preto, aby v budúcností videl národ aj český, aj slovenský, kto v tejto kritickej dobe zastal priamé, otvorené a správné stanovisko. (Výkřiky nár. socialistických poslanců.) Vážení pánovia, vy mňa nezdebatujete ani neukričíte. Ja som bol ešte študentom a zpieval som si v Kežmaroku pieseň vašu. Tú pieseň, ktorú neviem či všetci znáte: Spi Havlíčku v svém hrobečku, národ zpívá tvou věrnou písničku, odpočívej v pokoji. Ja som bol vychovaný vaším Havlíčkom! A keby tu dnes stál váš nebohý Havlíček, buď vy by ste sa rozutekali, alebo by on so smutnou tvárou odišiel. Vážení pánovia, vy sami cítite, čo robíte, zle robíte! To neni žiadna demokracia, ktorú vy chránite. Pán referent správne povedal: Nechceme, aby sa stalo s našimi stranami to, čo sa stalo s tou ktorou stranou v Nemecku. (Výkřiky.)

Povedzte otvorene, vážení pánovia, že bránite svoje strany a predovšetkým každý svoju stranu. Nehovorím, že nechcete brániť aj štát. Ale je hlavné, aby ste konečne dištinguovali; strana ešte neni štát! Pomer strán ku štátu sa musí upraviť, aby štát bol nahore a strany dole. Aby štát nado všetkými stranami stál ako chalupa stojí nad celou rodinou. (Výborne!)

Vážený snem, končím. Keď vy dnes nemáte Havlíčka, tak ja hovorím v mene slovenských, aj českých dobrých ľudí, ktorí sú proti tomu, co vy dnes robíte. Konečne mám na to právo, aby som hovoril v tom duchu, ako hovoril Havlíček. Aj ja som pracoval, ako pracoval Havlíček a neni vylúčené, keď budem písať epigramy, ako Havlíček písal, že aj ja uvidím Brixen.

Vážení pánovia, v mene mas, v mene slovenských a českých tisícov nemôžem dať súhlas k tomuto vládnemu návrhu. Opakujem: chcem mať úradníctvo verné tomuto štátu, lebo tento štát je našou nezbytnosťou, aj Slovákov, aj Čechov, ale myslím, že bez tohoto Damoklova meča by sme sa obišli. Duch, ktorý vás vedie tam, kam vy nechcete, ten duch prv či neskôr stane sa iluzórnym. Národ mlčí, píšu práve teraz noviny, ale národ sa raz ozve a vy sami budete cítiť úzkosť v srdci pred tým, keď vám pozre do očí.

Som pevne presvedčený, že našej demokracii nehrozí nebezpečie zvonku. Našej demokracii hrozí nebezpečie od vaších strán, našej demokracii hrozí nebezpečie z duší zavedených a demoralizovaných občanov. Naša demokracia sa musí vybudovať, potom našu demokraciu nebude treba hájiť zákonom, lebo bude pevnou oporou pre tento štát a pre miliony nášho občianstva. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Moudrý. Dávám mu slovo.

Posl. dr Moudrý: Slavná sněmovno! Myslím, že zákon, který projednáváme, je symptomem té velké krise, kterou prožívá náš národ a celý vzdělaný svět, je symptomem boje, který se vede o demokracii (Výkřiky komunistických poslanců.), je symptomem boje, který prožívali v Rusku, který dnes prožívají v Německu a který tam skončil takovým hanebným způsobem pro všechny strany, které si dávaly titul revoluční a které dnes v Německu se úplně ztratily se světla denního. S tohoto hlediska prosím, abychom si uvědomovali jednu věc: Demokracii nemůžeme posuzovati jako nějaký systém, který má řadu dogmat. Demokracie je pro nás spíše metodou, jakým způsobem uplatniti co nejšířeji vládu lidu. Proto budeme všecko to, co proti vládě lidu směřuje, odmítati a proti tomu bojovati ze všech sil. (Výborně! - Potlesk.)

Dívejme se na to vývojově. Středověk znamenal absolutismus (Výkřiky komunistických poslanců.) a absolutismus znamenal diktaturu. Demokracie se vyvinula jako revoluční idea, demokracie vyšla z velikých revolucí, z revoluce husitské, z revoluce francouzské. Demokracie se nám tedy jeví jako idea revoluční. Dnes docházíme k takovým koncům (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), že dokonce leví, nejradikálnější socialisté se vracejí k principům středověkého absolutismu. Středověk je tam, kde je diktatura, a demokracie je moderní směr. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Dovolte, abych zdůraznil jednu věc, kterou potřebujeme dnes stále, když mluvíme o demokracii, konkretně si určiti. S demokracií od začátku, od jejího vzniku byla spojena idea rovnosti politické. (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Pro tuto ideu politické rovnosti, která se jevila ve všeobecném, rovném hlasovacím právu, bojoval čsl. proletariát už za starého Rakouska desetiletí - (Výborně!) a dnes, ať je to diktatura kterákoliv, ať je to diktatura jednotlivce nebo skupiny, ať je to diktatura komunistické strany, která má formu oligarchickou, každá tato diktatura se staví proti této zásadní revoluční idei politické rovnosti. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)