A vy myslíte, že jsou lidé tak hloupí a nepochopí, jaká je to podvodná fráze o boji proti rozvratu a rozvratníkům? Právě tímto zmocňovacím zákonem to dokazujete. Zde odhalujete, že vám nejde o obranu demokracie, o nějaké systémy a politickou ideologii. Nikoli, zde ve zmocňovacím zákonu prozrazujete, že toto potlačení a omezení práv parlamentu, toto vybavování vlády nařizovací mimořádnou mocí je všechno děláno a diktováno jen zájmem, aby mohl býti pracující lid dále zbídačován, aby se mohla zvýšiti cla a tím drahota, aby se mohly nezaměstnaným odbourati podpory atd. Prostě zmocňovací zákon již vyvolává jiné nálady v dělnictvu a v pracujícím lidu. Zde již podvod s obranou demokracie neplatí a vy vidíte, že zmocňovací zákon to je, který vyvolává v této době bouřlivé protesty v továrnách mezi vším dělnictvem, i mezi dělnictvem vládních socialistických stran, poněvadž tento zákon jasně dokumentuje, oč jde. Jde o to, že pánové mají ve svém reakčním programu odhlasovanou a vypověděnou brutální zbídačovací válku dělnictvu a pracujícímu lidu československému. A abyste mohli provésti opatření, která pokládá kapitalistická třída u nás za nutná v zájmu své záchrany, v zájmu záchrany svých profitů, v zájmu řešení krise veřejných financí, jen za tím účelem saháte k výjimečným opatřením a vybavujete vládu mimořádnou pravomocí, neboli děláte totéž, co v Německu. V Německu Hitler je produktem krise, je produktem smrtelného strachu německé buržoasie, že už odzvání se jejímu řádu umíráčkem. Hitlerismus v Německu je výrazem smrtelného strachu, že se blíží poslední hodina.

Vy odhazujete všecky masky, všecko, čím jste 14 let zpestřovali svoje třídní panství, odhazujete demokratické příkrasy, demokratické atributy, o kterých jste tvrdili, že znamenají vládu lidu. To všechno odhazujete a dokazujete, že český měšťák bude uměti být stejně krvavý a surový jako ten bohabojný německý měšťák. My stále říkáme dělníkům v Československu: Nedejte se mýliti mluvením o tom, že snad tu jsou nějaké demokratické tradice, nedejte se mýliti tím, že český národ má tradice revoluční, husitské; nic to nepomáhá. V Německu měli starší demokratické tradice, nežli má Československo, Německo mělo demokratickou ústavu dokonalejší, nežli je československá; v Německu bylo 10 mil. sociálních demokratů jako obránců demokracie, 5 milionů centra, miliony příslušníků druhých parlamentních stran, demokracie byla silná, měla naprostou převahu a jaké jsou konce? Jsou takové, že dělník soc. demokratický v Německu, který buržoasii nijak neublížil, naopak byl státotvorný, loyální a šel umírat za císaře Viléma, který spálil rudé prapory, stal se patriotem a vlastencem, dnes je od hitlerovských úderníků stejně krvavě vražděn a bit, jako je bit revoluční dělník. A takového osudu se dočká i český dělník, jestliže si bude mysliti, že snad demokratická tradice v Československu, minulost historie českého národa je nějakou zárukou, že u nás v Československu bude buržoasie používati při vykonávání svého třídního panství nějakých mírnějších metod. Naopak, zmocňovací zákon dokazuje, že i t. zv. demokraté a t. zv. socialisté to jsou, kteří se nerozpakují na místě Gajdů a Stříbrných sahati k mimořádným opatřením, jako je právě tento zmocňovací zákon, jenom aby třídní panství československé buržoasie udrželi. Pánové, ovšem útoky na lid, které jsou zamýšleny zmocňovacím zákonem, jste nemohli a nechtěli prováděti řádnými zákony, poněvadž se bojíte odpovědnosti za odnětí podpory nezaměstnaným, odpovědnosti za snížení platů státních zaměstnanců, a proto jste celkem pověřili vládu, aby všechna tato opatření provedla, abyste mohli nadále ještě prováděti onu demagogii, že budete ukazovati: "Nikoli my, parlamentní strany, nýbrž vláda tak a tak složená, ten a ten ministr, byrokrat, byrokracie, jsou toho vinni, že se takováto vládní nařízení špatně provádějí", abyste se mohli ještě před dělnictvem a pracujícím lidem zbavovati odpovědnosti za to, co bude prováděti vláda a co bude znamenati brutální útok na existenční zájmy pracujícího lidu.

Nespornou věcí je, že zmocňovací zákon znamená určité doznání bankrotu dosavadní hospodářské politiky vlády. Vzpomeňme si, co se říkalo o vládě Udržalově? Že jde od desíti k pěti. Ale vláda Malypetrova není na tom rozhodně lépe, zde to jde od pěti k nule. Pan min. předseda Malypetr musil doznati, že státní pokladna je prázdná, že hrozí propuknouti otevřená krise státních financí, zkrátka naprostý bankrot všech oněch opatření, o kterých se před měsíci říkalo, že znamenají nástup k řešení hospodářské krise a zásah do hospodářských výrobních poměrů za účelem jejich vyrovnání, za účelem zmírnění a vyřešení hospodářské krise.

Vzpomeňme si, prosím, když na podzim prováděla vláda svůj t. zv. úsporný program, když předstupovala před státní zaměstnance, aby si nechali snížiti platy, že jim tehdy říkala: Obět, kterou přinášíte, je poslední obětí v zájmu toho, aby se mohlo energicky vyrovnati státní hospodářství, aby se dostalo do rovnováhy a abychom se na jaře a v létě mohli těšiti na návrat lepších, normálních hospodářských poměrů. Spoustu opatření učinila minulé zimy v listopadu a v lednu. Neměli jsme pravdu my komunisté, když jsme říkali státním zaměstnancům: Pozor, to jest útok na vaše platy? Tento útok signalisuje další, ještě brutálnější a bezohlednější útoky. My jsme tehdy prorokovali státním zaměstnancům, nebudou-li se brániti a neodrazí-li již ten první nápor na své platy, že v krátké době dojde k novým útokům na jejich platy (Místopředseda Zierhut zvoní.) z toho důvodu, že situace státní pokladny je taková a taková. Dnes máme tu věc úplně potvrzenu.

Pánové, můžeme vzpomenouti půjčky práce a toho, co se od ní slibovalo. Říkalo se, že jestliže rozpočet byl vyrovnán díky Remešovi a jiným geniům a augurům rozpočtové "sedmy", půjčka práce znamená takový nadzisk za tím účelem, aby se vedle řady státních investic mohly podnikati ještě další rozsáhlé práce a mohlo se dáti lidem zaměstnání. Ale jaké jsou konce? Není směšné, když na př. nár. socialistický "Telegraf" měl takovýto argument: Pan president Masaryk vydal heslo k půjčce práce: Peníze nesmějí zaháleti, musejí se kutáleti, aby se hnula práce? "Telegraf", který píše o těžké situaci státní pokladny, napsal: Poněvadž se ty peníze z bank hnuly, důsledkem toho je, že hrozí bankám nebezpečí a že jsme na tom zase špatně, neboli: dříve bylo neštěstím, že se peníze nekutálejí, a teď je neštěstím, že se z bank kutálejí. Prostě komická věc. Nebo zač má rozumný člověk pokládati opatření, když se sice na jedné straně shánějí stamiliony půjčkou práce, za které se slibuje práce, ale na druhé straně pan Remeš společně s dr Černým a druhy se stará, aby ve věcných výdajích ministerstev škrtal, a seškrtá tam stamiliony na věcných výdajích, to znamená na výdajích, které právě směřovaly k tomu, aby byla práce. Zde si vypůjčují, práce slibují a tam škrtají, provádějí úspory a práce berou. Situace je prostě pro vládu krajně kritická. Nesporné je, že u nás máme diktaturu, ale takovou specifickou, je to diktatura bankrotářů. Je to veliký rozdíl; když soukromý podnikatel udělá bankrot, vyhlásí konkurs, ale když vláda v demokracii udělá bankrot, vyhlásí diktaturu. To je celý smysl zmocňovacího zákona.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil.

Posl. Kopecký (pokračuje): Ovšem, celá tato historie je nesporně velmi zajímavá, pokud jde o seskupení politických sil. Vidíme, že zmocňovací zákon se celkem opírá o určitou vládní konstelaci, o určitou konstelaci sil ve vládě. Bylo zde již o tom mluveno. Jest jasné, že socialistické strany na celé čáře kapitulovaly před agrárníky a že se dnes nabízejí prováděti všechna zbídačovací opatření, zvyšování cel atd., kterých potřebuje agrární kapitál a od kterých si slibuje udržení další své hospodářské moci v Československé republice. Bylo by jistě zajímavé vzpomenouti, jak ještě před krátkou dobou ostře napadali socialisté agrárníky. Bylo by zajímavé vzpomenouti útoků na Staňka, na Hodžu, na ty činitele, kteří dnes celkem nesporně slaví triumf, poněvadž socialistické strany akceptovaly plně jejich hospodářské požadavky, celý jejich hospodářský program, který dnes provádějí. To, o čem se nikdy agrárníkům nesnilo, že tak lehko budou moci dosáhnouti zvýšení cel, provádí se jako nevinná věc. R. 1926 soc. demokraté a nár. socialisté chtěli rozbourati parlament pro zvyšování cel a dnes jakoby se nechumelilo. Naopak, zvýšením cel odůvodňují zmocňovací zákon, odbourání práv parlamentu a nastolení otevřené vládní diktatury. Ukazuje to prostě, že takové asi seskupení politických sil u nás máme v této době, kdy československá buržoasie potřebuje prostě fedrovati reakci, zbídačovací a zotročovací nástup na pracující lid; v jedné linii jdou prostě exponenti velkého agrárního kapitálu a socialistické strany a každá z nich má ctižádost, aby v tom provádění reakčního programu získala primát.

Ovšem, já bych chtěl na konec říci, že všechno, co se provádí, se provádí tak, jak se říká, že se dělá účet bez hostinského, kterým je proletariát, pracující lid. Pracující lid a dělnictvo má tolik síly, že by mohlo všechna vaše opatření zmařiti a učiniti naprosto neúčinnými, kdyby se dělnictvo sjednotilo a uplatnilo svou jednotnou mohutnou bojovnou sílu. V tom budeme také v této době spatřovati své poslání. Budeme mobilisovati dělníky, a to nejen dělníky s námi sympatisující, nýbrž i soc. demokratické, nár. socialistické i ostatní proletářské a pracující vrstvy, aby šly dohromady, aby to zmařily, aby si nedaly líbit zvyšování cel, které znamená zvyšování drahoty, aby si nedaly líbit t. zv. vyrovnání státního hospodářství, které bude znamenat odbourání podpor nezaměstnaným, aby si nedaly líbit zbídačovací útoky, které jsou tímto zmocňovacím zákonem zamýšleny, aby je zmařil pracující lid a dělnictvo tím, že bojovně vystoupí, tím že utvoří jednotnou bojovnou frontu, že se poučí z tragických zkušeností německého proletariátu, že reakci politické, sociální a kulturní, která dochází svého výrazu ve fašismu, účinně zabrání tím, že včas vytvoří jednotnou mohutnou frontu. Tehdy bude pracující lid silný, aby nejen uhájil svá práva, která jsou nutnou podmínkou jeho existenčního zápasu, nýbrž aby mohl i u nás v Československu pomýšleti na cestu k revoluční bojovné ofensivě, aby prohnilý, neschopný a přežitý kapitalistický řád nahradil dokonalejším společenským řádem, socialismem. Pryč se zmocňovacím zákonem, pryč s oligarchickou diktaturou vlády, pryč s fašismem! Ať žije boj za vítězství socialismu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Pp. posl. Žilka, inž. Nečas, Zeminová, Vičánek, Hudec, dr Hodina, Schweichhart a druzi podali mně návrh na konec rozpravy.

Podle §u 47 jedn. řádu rozhodne sněmovna o tomto návrhu prostým hlasováním bez rozpravy, když promluvili aspoň 4 řečníci.

Návrh vyhovuje předpisům jednacího řádu, dám tedy o něm hlasovati.

Žádám pí. a pp. poslance, aby se posadili na svá místa, a konstatuji, že sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem na konec rozpravy, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Podle §u 48 jedn. řádu může nyní promluviti jenom hlavní řečník "pro" a hlavní řečník "proti", kteréž hlavní řečníky ustanoví dohoda zapsaných ještě řečníků. Kdyby se do 5 minut nedohodli, rozhodnou zapisovatelé losem.

Žádám tudíž pp. řečníky zapsané "proti", aby se shromáždili pod presidiální tribunou u presenční listiny na straně mojí levé ruky a pp. řečníky zapsané "pro", aby se shromáždili na obdobném místě na straně mojí pravé ruky a aby se každá skupina dohodla o svém hlavním řečníku a dohodu mně oznámila.

Zapsáni jsou řečníci: na straně "pro" pp. posl. dr Dolanský, dr Stránský, Polívka, Slavíček, Machník; na straně "proti" pp. Török, Šamalík, Bezděk, Kaňourek, Vičánek, inž. Žilka, inž. dr Brdlík, Teplanský, Netolický, inž. Nečas, Knotek, dr Slávik.

(Po přestávce:)

Jako dohodnutý řečník "pro" byl mi oznámen p. posl. Machník, jako dohodnutý řečník "proti" p. posl. Teplanský.

Dávám slovo hlavnímu řečníku "pro", p. posl. Machníkovi.

Posl. Machník: Vzdávám se slova.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo hlavnímu řečníku "proti", p. posl. Teplanskému.

Posl. Teplanský: Vzdávám sa slova.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Tím jest rozprava skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Štětky a soudr.:

Navrhujeme, aby se přešlo k pořadu přes zprávu ústavně právního výboru tisk 2292 o mimořádné moci nařizovací.

Místopředseda Zierhut: Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Černému.

Zpravodaj posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Jest obvyklým zjevem našeho parlamentu, že k projednávaným osnovám tlumočena jest zejména z řad poslanců stran oposičních řada námitek věcných nebo nevěcných, formálních, případně i meritorních. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.)

Proti vládní osnově byla řadou pánů řečníků uplatňována především protiústavnost, nepropracovanost, povrchnost, případně nedokonalost. Je přirozeno, slavná sněmovno - a v tom bych dával do jisté míry oposici za pravdu - že žádný zákon, zejména tak eminentně politický zákon, jakým jest právě projednávaná osnova, není zákonem absolutně dokonalým, poněvadž jest výsledkem kompromisu (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.) nejrůznějších politických stran, nejrůznějších politických programů, při čemž každá strana uplatňuje své námitky, své žádosti, své požadavky a podobně. Myslím však, že mohu konstatovati, že relativně jest projednaný zákon dílem dobrým a že kompromis a dlouhé jednání kompromisní mezi vládními politickými stranami není v daném případě na úkor jeho kvality.

Bylo některými pány namítáno, že vládní osnova znamená útisk demokracie, že parlament v důsledku přijetí tohoto zákona opouští svou lepší tradici, bylo mluveno velmi obšírně o útěku od odpovědnosti a osnova označována jako prostředek k zakryté diktatuře. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Myslím, slavná sněmovno, že mohu říci, že nic takového pravdou není. Parlament není odročen, parlament není postaven na vedlejší kolej. (Výkřiky komunistických poslanců.) Myslím, že tento parlament, který po léta domáhal se rozšíření své kompetence a větší pravomoci na zákonodárných pracích, který dokázal mnohokráte při problémech politicky neobyčejně ožehavých, že pracovati dovede, nedal by si líbiti, aby byl postaven na vedlejší kolej, aby s ním bylo počítáno snad jen ve věcech nepatrných a bezvýznamných.

Slavná sněmovno! Já také doufám, že pánům z oposičních stran je známo, že parlament bude míti vedle vlády tolik práce, že stěží bude s to, aby do prázdnin ji splnil (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.), že bude míti k řešení nejen veliké problémy rázu finančního, které ze zmocňovacího zákona jsou vyňaty, nýbrž že bude řešiti velké problémy charakteru politického, případně i nejrůznější zákony, které cestou zmocňovacího zákona podle zvláštních zákonů upravovány býti nemohou.

Zmocňovacím zákonem, jak jsem si již dovolil podotknouti ve svém referátu, ukládá se vládě plná moc parlamentem. Parlament ve zmocňovacím zákoně projevuje vůli, aby veškeré důležité problémy hospodářské, ať už charakteru vnitrostátního nebo mezinárodního, byly upraveny právě se zřetelem na mimořádné poměry ve státě. A myslím, že mohu říci, že parlament projevuje nebo vyslovuje příkaz vládě, aby v zájmu státu a v zájmu demokracie právě všecky tyto důležité otázky byly včas a parátně vyřízeny.

Jestliže máme v zákoně omezení jak obsahově, tak časově i věcně, myslím, že i pro vás je zde dostatečné záruky nebo mohlo by této záruky býti, že zákon nebude moci býti vládou přestupován,..... (Výkřiky komunistických poslanců.)