Státním a železničním zaměstnancům říkáte, že k těmto opatřením saháte proto, abyste zabezpečili demokracii a svobodu a mimo to aby sněmovna mohla nerušeně pracovati. Jaká je však pravda? Pravda je, že pod těmito fašistickými opatřeními upevňujete cestu pro nové, dalekosáhlé útoky na všechny státní a železniční zaměstnance bez rozdílu politické příslušnosti.

Je to především snížení stavu železničního personálu o nové desítitisíce. O odlidnění železničního podniku bylo již v zásadě rozhodnuto v zasedání komise pro reformu veřejné správy dne 10. května 1933. V této schůzi podal pan továrník Baťa návrh na reorganisaci železničního podniku, který je souhlasný s návrhy reformistických vůdců a má býti proveden na zásadách Baťových podniků. Jak Baťovy podniky vypadají po stránce reorganisace, vidíme z toho, že racionalisační způsob výroby v Baťových továrnách žene dělníky přímo až do zoufalství a šílenství. (Výkřiky posl. Hodinové-Spurné.) Není možno, aby dělník stačil běžícímu pásu, klesá přímo na místě. A tuto praksi z Baťových podniků chtějí pánové přenášeti na podniky státní, na železnice, to je na dílčí samosprávu všech samostatně provozovaných podnikových skupin. Každá dílna, výtopna, zásobárna, vrchní stavba, stanice bude pracovati samostatně a samostatně účtovati. Čistý zisk bude rozdělen. Podíl na tomto čistém zisku budou míti všichni od přednosty až do posledního zaměstnance, ovšem s tím rozdílem, že pan přednosta, který má služné 54.000 Kč ročně, obdrží 10.000 Kč, ba i více, dělník či zřízenec již jen drobty, které budou pod stolem a budou se rovnati několika korunám. Takový bude výsledek praxe podnikatelského systému.

Jaké následky přinese tato kapitalistická reorganisace železničního podniku železničním zaměstnancům, prozradil v téže schůzi druhý člen této komise, prof. List, který prohlásil, že reorganisace železnic je možná jen tehdy, bude-li propuštěno 25%, t. j. nejméně 40.000 zaměstnanců, anebo sníží-li se platy státních a železničních zaměstnanců o 25%. S tímto návrhem zástupci státních úřadů úplně souhlasili. Je samozřejmé, že tento návrh není návrhem p. prof. Lista, nýbrž návrhem kapitalistů i socialistů, kteří demagogicky sice píší proti němu, ale v zásadě a po straně jsou s ním ztotožněni, a prof. List je jen mluvčím obou těchto skupin.

Jak má býti toto odlidnění železničního podniku provedeno, o tom již psaly časopisy Unie a Jednoty. Je to především předčasné pensionování, masové propouštění zaměstnanců s podprůměrným výkonem, kteří se na dráze zmrzačili nebo si uhnali nemoc, která oslabila jejich síly, takže nemohou stačiti nynějším racionalisačním metodám, a konečně je to propouštění zaměstnanců, kteří pod tlakem bídy ve svých rodinách projeví nespokojenost nad těmito fašistickými metodami nebo budou proti jejich zavádění všeobecně bojovat.

Druhý takový útok, který připravují pod heslem odstranění rozvratných živlů ze státních služeb, je nové dalekosáhlé snižování pevných příjmů. Tento útok se již ve služebnách zkouší. Je to přeřazování personálu z vyšších platových stupnic do nižších, při čemž se zaměstnancům předkládají k podpisům reversy, že s touto degradací souhlasí, a při tom se jim dává na srozuměnou, že ten, kdo nepodepíše, bude pensionován. Vedle těchto útoků připravují se další. Je to úplné odstranění úkolových výdělků a jiných vedlejších příjmů, o čemž sekretáři reformistických organisací již referují na veřejných schůzích a připravují tak železničáře na tento útok. Je to dále zhoršení nároku na příděl stejnokrojů, úplné zastavení stabilisace a povyšování, zhoršení činovného a řada jiných drobných útoků na práva a příjmy železničních zaměstnanců.

Až dosud byli železniční zaměstnanci před takovýmito útoky alespoň částečně chráněni služebním řádem. Tak na př. podle služebního řádu, který jest až doposud v platnosti, nemají býti železničáři předčasně pensionováni, jestliže jsou schopni vykonávati lehčí službu. Pokud jde o propuštění definitivního zaměstnance, nařizuje služební řád, že zbavení úřadu může se státi jenom na základě řádného disciplinárního řízení. § 40 tohoto služebního řádu zabraňuje také, aby železničáři mohli býti degradováni. Odst. 1 až 3 tohoto paragrafu zaručují zaměstnancům ponechání a trvalé použití na služebním místě, odpovídajícím jejich služební kategorii, a mimo to nárok na nezmenšenou výměru stálých požitků, patřících jim anebo jim přiznaných, podle jejich služebních příjmů a platového stupně. Na tento služební řád, který byl vydán již r. 1898, nedovolila si sáhnouti žádná rakouská vláda, ba naopak rok od roku byl tento řád zlepšován. Tato smutná úloha byla ponechána dnešní vládě, ve které sedí 7 socialistických ministrů. Přičiněním těchto socialistů mají býti tyto závory, které jakž takž chránily železničáře před libovůlí vysoké byrokracie, odstraněny, a má býti uvolněna cesta libovolnému snižování příjmů a těžce nabytých práv. Fašistický průlom do služební pragmatiky ukazuje jasně, že jde o její úplné odstranění a o nastolení kolektivních smluv, jako ve všech průmyslových a zemědělských závodech, podle nichž mohou býti dělníci libovolně vysazováni a příjmy jim snižovány.

Jakou úlohu hrají v této tak nejisté době pro železničáře socialisté? Nár. socialisté i soc. demokraté nejen že s tímto systémem kapitalistickým souhlasí, nýbrž srostli s kapitalisty jako osoby. Jejich majetkové poměry se rovnají majetku těžké buržoasie. Kapitalisté je vzali do správních rad průmyslových podniků, bank a pojišťoven. Socialistickým vůdcům se o blahobytu, jaký dnes mají, nikdy nezdálo a jejich touha také něco znamenati je splněna tím, že se objímají s buržoasií, a tak je podle jejich názoru program socialismu splněn. Místo obrany zaměstnanců před útoky buržoasie paktují s ní, radí jí, jak by bylo lze nejrafinovaněji a nejrychleji železniční zaměstnance přesvědčiti, že jejich oškubávání je v zájmu demokracie a státu. Oni to byli, kteří souhlasili se snížením platů a odbouráním vedlejších příjmů, oni se pokoušejí, aby průlom do pragmatiky byl proveden, aby se snížilo činovné a aby bylo propuštěn o 40.000 zaměstnanců. Taková jest úloha socialistických vůdců, kteří se vtírají mezi masu státních zaměstnanců žádajíce jejich důvěry, aby jí zneužili proti nim samým a pro svůj vlastní blahobyt a pohodlí. Aby nemuseli sáhnouti v této, pro ně tak nejisté době znovu na platy státních a železničních zaměstnanců, doporučují houževnatě zaměstnancům půjčku práce. Přímo ironicky si dělá blázny "České slovo" ze smluvních žen a provisorních zaměstnanců. "České slovo" ze dne 16. května t. r. přineslo zprávu, jak chudák smluvní zaměstnanec je pln nadšení pro půjčku práce, jak se dal přímo do pláče u představeného, aby mu tento umožnil půjčku upsati. "České slovo" nejmenuje ani zaměstnance, ani služebnu, ve které se tento případ stal, ale je známo, že nadřízení ve služebnách přímo nutili zaměstnance k upisování půjčky a dokonce jim hrozili, jestliže neupíší.

Řada věcí nasvědčuje velmi jasně, že se ve služebnách prováděl největší teror, který kdy existoval, který nebyl ani za starého Rakouska, kdy se upisovala válečná půjčka, od představeného oddělení, ať to byl přednosta nebo kdokoli, nebo v železničních dílnách od mistra dolů až po četaře. Musím dále konstatovati, že to byli bonzové právě ze stran socialistů, kteří nutili a vodili zaměstnance k upisovacím archům, aby tito chudáci, kteří pobírají dnes 450 Kč nebo nanejvýš 600 Kč měsíčního platu, upsali na půjčku práce 200 Kč. Tedy nejhrubším terorem se šlo na zaměstnance, aby se to pak v novinách nafukovalo, jako kdyby zaměstnanci-chudáci byli utíkali s radostí a ještě plakali, že mohou také pro státní pokladnu něco přinésti. Státní zaměstnanci byli a jsou přesvědčeni, že již půjčili na půjčku práce, že dali do státní pokladny to, co jim náleží, ba dali mnohem více, poněvadž personální opatření, které se provedlo tento rok, velmi citelně postihlo právě ty nejchudší, právě ty smluvní zaměstnance, o kterých se tvrdilo, že oni personálním opatřením postiženi nebudou. Ale potom jsme zjistili, že u takového chudého smluvního zaměstnance, který měl 540 Kč, t. zv. vyrovnávací přídavek v částce 280 Kč byl odbourán a že chudák nesl domů jen 260 Kč za měsíc. Takhle vypadala prakse a tak to vypadá i s půjčkou práce, že jsou zaměstnanci ve služebnách donucováni k upisování.

Naše stanovisko k půjčce práce je jasné a známé. Řekli jsme: Když půjčku práce, tak půjčku nucenou, pro kapitalisty. Ať jsou kapitalisté přinuceni upisovati, poněvadž mají z čeho upsati. Náš návrh byl však označen za demagogický a dnes po ukončení první lhůty potvrdilo se, co jsme řekli, že kapitalisté neupíší ani koruny. Pracující lid upsal již dávno v podobě zvýšené daně obratové a všelijakých dávek. I železniční a státní zaměstnanci již upsali 1. ledna 1933. Z půjčky práce podle vlastního svého doznání nevyvezete ani o 1 kg více zboží. Železniční a státní zaměstnance zajímá, kolik upsaly banky. Dne 9. ledna t. r. přinesl "Večerník Práva lidu" zprávu, že Průmyslová banka byla sanována ze státní pokladny 240 mil. Kč. Zde bylo tedy třeba hájiti třídní zájmy buržoasie a proto k této sanaci Průmyslové banky dali souhlas i socialističtí ministři, když se rozhodovalo o tom ve vládě.

Poslanecký klub komunistické strany Československa i Mezinárodní federace železničářů ukázaly na nemožnost řešení krise metodami zbidačování nejhůře placených zaměstnanců již při projednávání zákona o úsporných personálních opatřeních a při tom podaly návrh, kterým mohla býti dosažena dostatečná úhrada nejen pro železniční podnik, nýbrž také na investiční práce, aniž by se musilo sahat i na platy zaměstnanců nejnižších kategorií. V návrhu jsme žádali, aby zrušen byl dvojí plat ministrů a poslanců, aby sníženy byly platy generálů a vysokých byrokratů, odbourány platy církvím, zastaveny subvence bankám, zemědělským i průmyslovým podnikům a zrušeny tajné korupční fondy a zvláštní fond na zbrojení.

Jak sanovati státní pokladnu, ukázali jsme jasně: Po dobu vykonávání úřadu ministerského a po dobu pobírání ministerského platu nesmí ministr ze státní nebo veřejné pokladny pobírati plat jako úředník a ještě jako poslanec. Úspora při 15 ministrech, z nichž 14 pobírá dvojí plat a 10 dokonce trojí, činila by 1,500.000 Kč. Po dobu vykonávání funkce poslanecké nebo senátorské a po dobu pobírání poslaneckých a senátorských diet nesmí poslanec či senátor pobírati plat ze státní či veřejné pokladny jako státní či veřejný zaměstnanec. Při 121 poslancích a senátorech, z nichž je 24 kněží, 32 profesorů, 24 učitelů, 35 státních a veřejných úředníků, 6 železničních zřízenců, kteří mají dvojí plat, činila by úspora 5,500.000 Kč. Na platech generálů československého vojska a četnictva při počtu 123 generálů činila by úspora 6 mil. K č. Na platech plukovníků, podplukovníků, majorů, štábních kapitánů čsl. vojska a četnictva by se ušetřilo 100 mil. Kč. Na platech státních úředníků ve služebních třídách Ia), Ib), Ic), II a III při celkovém jejich počtu 57.392 ušetřilo by se 200 mil. Kč. Na platech soudců ve služebních třídách I, II, III ušetřilo by se 3 mil. Kč. Na platech profesorů vysokých škol ve služební třídě I, II, III ušetřilo by se 6 mil. Kč. Na pensích býv. rakouských generálů, plukovníků, podplukovníků a jiných důstojníků ušetřilo by se 28 mil. Kč. Na cestovném, dietách a zvláštních honorářích, odměnách a tantiémách ušetřilo by se 100 mil. Kč. Zrušením všech podpor církvím ušetřilo by se 100 mil. Kč. Zrušením přímých nebo nepřímých podpor peněžním ústavům, průmyslovým či velkoobchodním podnikům a zemědělským družstvům ušetřilo by se 300 mil. Kč. Zrušením informační a propagační služby ministerstva zahraničí ušetřilo by se 34 mil. Kč. Zrušením fondu pro věcné potřeby ministerstva nár. obrany by činila úspora 315 mil. Kč. Provedením těchto návrhů ušetřilo by se státní pokladně 1.199 mil. Kč.

Na platy státních a železničních zaměstnanců nemusilo se vůbec sáhnouti, kdyby se byly tyto návrhy provedly a realisovaly. Omezujeme se prozatím na takové úsporné návrhy, jichž správnost a proveditelnost musí každému nižšímu státnímu a železničnímu zaměstnanci bez rozdílu politické i odborové příslušnosti býti jasná. Ponechali jsme jim tolik ročně, kolik nevydělá mnohdy dělník za celý svůj život. S těmito našimi návrhy souhlasila celá státně zaměstnanecká masa, která v nich viděla a vidí jediné východisko z katastrofální situace nejnižších státně zaměstnaneckých mas. Kdo však nesouhlasil s provedením těchto návrhů, byli socialističtí vůdcové. Dělnictvo, železničáři a státní zaměstnanci vidí, že socialističtí vůdcové nebudou bojovati proti kapitalistickému systému doopravdy, oni jen nechají psáti ve svém tisku, že kapitalistický řád je u konce, že pracujícím masám nedá, co potřebují. Socialističtí vůdcové jsou to, kteří neschopný kapitalistický řád drží při životě, podepírají ho ze všech stran. Oni souhlasí se všemi opatřeními, která jsou dělána proti dělnictvu, státním a veřejným zaměstnancům. Proto musí pracující lid i železničáři spoléhati na vlastní síly.

Jak se to dělá a co znamená sjednocení všech sil dělnických, to dokázali a ukázali železničáři v Rakousku. Rakouská vláda dovolila si sáhnouti rakouským železničářům na platy a jejich vymoženosti. Železniční zaměstnanci v Rakousku odpověděli na tento útok spolkové vlády stávkou. Přes různé smýšlení rakouských železničářů postavili se všichni bez rozdílu za své požadavky a proti útoku drážní byrokracie. Železniční zaměstnanci v Rakousku, sraženi v jednotném šiku, stávku vyhráli a ukázali tak názorně ostatním železničářům v jiných státech, že je možno vésti boj za právo na existenci. Spolková vláda chtěla strůjce stávky persekvovati. Rakouští železničáři pohrozili znovu spolkové vládě stávkou a stalo se, že rakouská vláda likvidovala všechno tím způsobem, že uložené pořádkové tresty musely býti škrtnuty z osobních záznamů zaměstnanců, takže nemají vlivu na kvalifikaci, a zároveň bylo spolkovému presidentu navrženo, aby nařídil zastavení trestního stíhání, které v několika případech pro stávku bylo zahájeno. Z toho plyne velké poučení, jak je dnes možno úspěšně odraziti všechny útoky, které podnikají kapitalisté i jednotlivé vlády na státní a železniční zaměstnance.

Státní i železniční zaměstnanci v Československu musí si býti vědomi, že není konec všech útoků se strany těch, kteří si říkají, že jsou povoláni k řízení tohoto státu. Vláda chtěla úsporná opatření, která provedla letošního roku 1. ledna vztahovati také na samosprávné svazky. To se týká také pražské obce. Pražské zastupitelstvo a městská rada jednají dnes houževnatě o tom, má-li se tento zákon o personálních úsporných opatřeních dotýkati obecních zaměstnanců obce pražské. Tím, že se dostala tato otázka v posledních dnech do takového stadia, mobilisují obecní zaměstnanci na obranu svých práv, ať jsou to elektrikáři, dělníci pracující na Olšanských hřbitovech nebo na kanalisaci a všude jinde, aby právě provedením mobilisace všech obecních zaměstnanců byl odražen útok, který se zde chce na ně vést. Masa obecních zaměstnanců jako celek se dnes šikuje k boji proti těmto personálním o patřením, proti tomu, co se stalo státním zaměstnancům, a to je právě příčinou, proč obě socialistické strany, ať je to soc. demokracie nebo strana českých socialistů, předložily parlamentu návrh, aby ve čl. I byl § 23 do plněn odstavcem 5, ve kterém se praví: "Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na zaměstnance obecních, okresních a zemských podniků." Co znamená návrh podaný, právě stranou nár. socialistickou? Socialisté vidí, že obecní zaměstnanci dnes se šikují k odražení útoku, který se dnes na ně vede, a proto podaly v parlamentě návrh, nic jiného nežli návrh, který konec konců nevezmou ani za svůj. Ale my, komunisté, říkáme: Jestliže zde byl podán oběma socialistickými stranami tento návrh, pak my komunisté bereme jej za svůj a budeme jej také do všech důsledků se všemi obecními zaměstnanci hájiti. Se strany socialistických stran je prováděna s tímto návrhem veliká demagogie, ale tento návrh mohl by ležeti rok, dva a snad deset let v šuplíku soc.-politického výboru, jehož předsedou je pan Winter, také socialista, aby se nedostal na povrch, aby o něm jednáno nebylo, aby zatím všechna úsporná opatření byla provedena také na obecních zaměstnancích.

Spojením dělníků na závodech, nezaměstnaných stát. a veř. zaměstnanců a železničářů vytvořte mohutnou jednotnou frontu. Dne 17. května t. r. došlo před železničními dílnami v Nymburce k mohutné demonstraci proti propouštění železničářů, proti odbourání žebračenek, proti snížení podpor podle gentského systému, proti útoku na komunistickou stranu Československa. Dělnictvo tak dokázalo a tak musí dokazovati i jinde, že společnou obranou musí hájiti krajíc chleba i politická práva dělnická, na která buržoasie spolu se socialisty útočí. Po odražení všech útoků je nutno se sjednotiti. Sejděte se ve služebnách bez rozdílu politické i odborové příslušnosti. Vynuťte si svolání závodních schůzí, na kterých musí býti podány zprávy, dotýkající se všeho personálu. Volte masové deputace na ředitelství, na ministerstvo železnic proti odbourání úkolového výdělku, paušálu atd. Použijte osvědčené zbraně, pasivní resistence, stupňujte boj až k demonstračním stávkám ve spojení všech pracujících. V jednotě je síla, je také vítězství. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Můj úkol zrekapitulovati jednání o stát. závěrečném účtu, které bylo vedeno po tři schůze slavné sněmovny, nebude těžký. Ze 12 řečníků, kteří podíleli se na debatě, byla to jen malá část pánů, kteří hovořili o předmětě; 2/3 z nich použili této příležitosti, aby pronesli řeči povahy politické. Mým úkolem není, abych polemisoval anebo navazoval na řeči povahy politické, nýbrž abych se přidržel programu, který je na pořadu sněmovny. Pokud pánové hovořili o projednávaném předmětu, jsem samozřejmě nejen ochoten, nýbrž i povinen na vývody jejich, pokud toho vyžadují, reagovati.

Pan kol. dr Pružinský, který byl prvním řečníkem o stát. závěrečném účtu, stěžoval si, že účet je i pro odborníka málo jasný, nedosti srozumitelný a nedosti přehledný, že i člověku účetnicky vzdělanému dá mnoho námahy, nežli se v něm může orientovati. Příčinu tohoto nedostatku vidí pan kol. Pružinský v soustavě účetnické, kterou je tento účet zhotovován, to je v účetnictví kameralistickém a doporučuje, aby stát v účtování hospodářských účinů používal účetnictví dopického, které jest přehlednější a dokonalejší soustavou pro zjištění výsledků hospodaření toho kterého druhu hospodářství. Jsem povinen říci, že s panem dr Pružinským z valné míry souhlasím, pokud jde o potřebu nové formy účtování ve státním hospodářství. Sám jsem již několikráte při různých příležitostech dokazoval, že dopická soustava účetnická poskytovala by nám daleko jasnější obraz o výsledcích hospodaření a že byla by také daleko spolehlivější než účetnictví kameralistické. Jsem povinen též přiznat, že naše usilování v tomto směru mělo do značné míry úspěch. Státní podniky, které dříve účtovaly účetní soustavou kameralistickou, až na jeden, dnes předkládají své účty v účetnictví dopickém. Pokud jde o vlastní správu státní, i zde bylo by možno jistě - o tom nepochybuji s úspěchem použíti dopického účetnictví, příp. účetnictví amerického. Jestliže tady po mém soudu něco překáží zavedení modernější soustavy účetnické do státního hospodářství, pak je to pravděpodobně velikost hospodářství samého, na němž pracuje mnoho různých podřízených a podružných úřadů, které sestavují dílčí závěrky, a je samozřejmá věc, že také tyto podružné úřady byly by povinny zpracovávati závěry účetnictvím podvojným. Ale pochybují, že by bylo možno, aby závěrky podvojným účetnictvím zhotovené byly ve všech případech zpracovány bezvadně. Účetnictví podvojné vyžaduje mimořádných schopností účetnických, mimořádné routiny a kde jí není, kde není příslušných zkušeností, tam dochází k naprosto nesprávným závěrům. Velmi zřídkakdy se stane, aby účet na konec byl správný, aby na účtu rozvažném vyšla tatáž čísla jako na účtu zisku a ztráty. Předpokládalo by to sestavování pravidelných měsíčních hrubých bilancí, bez nichž nebylo by vůbec možno v účetnictví postupovat, poněvadž chyby vyskytnuvší se během měsíce naleznou se ovšem dříve, jsou-li hledány ihned v měsíci, za nějž je účtováno, než kdyby se měly vyhledávati pak za celý rok najednou. Nejvyšší účetní kontrolní úřad měl by pak ovšem velmi obtížnou technickou práci, kdyby se mu dostalo dílčích závěrek zhotovovaných účetnictvím podvojným s nesprávnými výsledky, chybami, a měl by velmi těžkou práci, aby takovou bilanci dal bezvadně dohromady, nechtěl-li by konečná čísla nalepit umělým způsobem, aby se k sobě hodila. Toto je po mém soudu jeden z hlavních důvodů, proč státní finanční správa nemá odvahy přikročiti ke změně účetnictví v hospodářství administrativním. V mnoha případech stačí nám účetnictví kameralistické, o tom není pochyby. Je celkem pohodlné, poněvadž spočívá na předpisu, který je vyčerpáván platbou; zůstatky lze velmi snadným způsobem vystaviti, a vyskytne-li se někde chyba, nepadá tolik na váhu jako v účetnictví podvojném. Tolik bych chtěl uvésti k výtkám, které zde činil p. kol. Pružinský po stránce formální.

Pan kol. Pružinský hovořil zde také o potřebě budgetního zákona a myslím, že právem. O této věci jsem hovořil před tím, několik let za sebou, a dovolával jsem se potřeby budgetního zákona, poněvadž budgetní pravidla, založená na nařízení z r. 1863 jsou již zastaralá a neodpovídají potřebě dnešní doby. Býv. ministr financí p. dr Engliš několikráte sliboval nám změnu v tomto směru a téměř každý státní rozpočet byl v důvodové zprávě doprovázen zmínkou, že se na budgetním zákoně pracuje. Nynější doby jsou sice svými poměry mimořádné, nicméně však mám za to, že volání po budgetním zákoně není neodůvodněné, a nemohu, než se k tomuto přání připojiti.

Někteří z pánů vytýkají překročení rozpočtů některých státních resortů. I v tom směru jsem povinen se k těmto steskům připojiti, neboť nevyjadřují nic jiného nad to, než co jsem vyjádřil v zastoupení rozpočtového výboru v důvodové zprávě, když jsem referoval o účtu za r. 1931.

Rovněž tak řečníci, kteří se věcně podíleli na debatě o státním závěrečném účtu, dotkli se rostoucích aktiv na rozpočet a souhlasně s tím, co jsem řekl ve své zprávě, reklamují potřebu vládní předlohy zákona, podle které bude upravena otázka učitelských platů, které dnes státní pokladna poskytuje zálohou zemím, které jsou povinny vydržovati učitelské síly, samy však finančně na to nestačí. Je nesporné, že nemůžeme do nekonečna nechati růsti t. zv. aktiva, když jsme přesvědčeni, že jde o regulerní státní výdaj, poněvadž nakonec učitelské platy musí zaplatiti stát. Země nejsou s to tento svůj úkol plniti. Aktiva budou musiti býti potud odepsána, pokud je representují tyto zálohy.

Pokud jde o ostatní aktiva na rozpočet, poukázal jsem již několikráte v rozpočtovém výboru i ve své zprávě, že je naléhavě nutno, aby ministerstvo financí omezilo poskytování rozmanitých záloh, aby omezilo braní příslušných záruk, ze kterých státu vznikají určité závazky nebo určitá risika. V tomto směru mohu se jen připojiti k vývodům, které zde byly předneseny, že ministerstvo financí má povinnost starati se také, aby zálohy poskytnuté rozmanitým korporacím a mnohdy i jednotlivcům byly vyúčtovány a dostaly se zpět do státní pokladny.

P. kol. Jelinek užil dokonce slova, že je to "neseriosní" jednání, činí-li aktiva 9 miliard a nejsou aktivy. Nechtěl bych se plně ztotožňovati s tímto míněním, poněvadž nejde o neseriosnost, nýbrž o to, aby státní správa zavčas učinila přítrž tomuto stavu, který tak, jak prozatím jej vidíme, úplně odpovídá zákonu; jde však o to, aby zákonným způsobem byl zase odstraněn, poněvadž jinou cestou to nelze učiniti.

P. kol. Pružinský poukázal také, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad by měl věnovati větší péči dohlídkám na menších místech, od velkých center vzdálených. V tomto směru mohu p. kol. Pružinského ubezpečiti, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad nemá žádný zájem revidovat jen některé úseky státního hospodářství, nýbrž že mu musí jít i o to, aby celé státní hospodářství bylo občasně, bez jakéhokoli předchozího hlášení revidováno, a v tomto směru Nejvyšší účetní kontrolní úřad vykoná také jistě svou povinnost; pokud ty které části státního hospodářství vyžadují naléhavě revise, jistě že se tak stane.

Pan kol. Kallina zde mluvil o dopravních výlohách a o uspořené částce 20 1/2 mil. Kč u ministerstva nár. obrany na tit. 2, § 31. Poukazoval na vysvětlivky o vzniku úspor při těchto výlohách, kde se uvádí, že se úspor dosáhlo ujednáním o vyúčtování a placení jízdného a dovozného při železniční přepravě. Tvrdil, že náklady na vojsko se takto přesunují do resortu jiného, t. j. do čsl. státních drah. Vytýkal, že rozpočet ministerstva nár. obrany nebyl snížen, ačkoliv část dopravních výdajů vojenských je hrazena jinak než z rozpočtových úvěrů kap. 5. Tato výtka není správná, neboť rozpočet na r. 1931 sestavoval se již r. 1930, kdy o ujednání nebylo ještě nic známo, a nemohl proto býti brán již v rozpočtu na r. 1931 zřetel na ujednání, k němuž došlo teprve později. Celkový výsledek hospodaření vojenské správy za r. 1931 vykazuje úspory celkem 15.7 mil. Kč. Svědčí to, že úspora dosažená na položce "Dopravní výlohy" se v celkovém výsledku hospodaření vojenské správy aspoň ze 3/4 skutečně objevuje (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) a že tedy vojenská správa svoje potřeby skutečně snížila.

V rozpočtu na r. 1931 bylo na dopravní výdaje pamatováno částkou 47 1/2 mil. Kč, v rozpočtu na r. 1932 14 1/2 mil. Kč, v rozpočtu na r. 1933 17 mil. Kč. Z toho plyne, že r. 1932 a 1933 byl pak již vojenský rozpočet v položce dopravní výdaje snížen, a to o částku mnohem vyšší, než činí úspora na dopravném z r. 1931 z ujednání docílená a v závěrce vykázaná. Celkový rozpočet ministerstva nár. obrany byl pak proti r. 1931 snížen r. 1932 o 90.5 mil. Kč a r. 1933 o 147.7 mil. Kč.

Pan posl. Kallina dále vytýkal, že rozpočty státních podniků nejsou sdělávány se zřetelem k výsledkům dosaženým v předchozích letech, a uváděl, že příjmy tabákové režie jsou pro r. 1933 odhadnuty při srovnání s příjmy dosaženými r. 1931 a 1932 příliš vysoko. U státních podniků je pro porovnání směrodatným jen celkový výsledek, t. j. zisk nebo ztráta a tu je u tabákové režie zisk pro r. 1933 odhadnut proti zisku docílenému r. 1932 o 163 mil. Kč výše. Mohou býti pochybnosti, do jaké míry se tyto předpoklady splní, poněvadž žijeme v době mimořádné tísně, v níž nevíme dnes, co bude za týden, za měsíc, tím méně za rok. V dobách normálních se ovšem dá odhadnouti rozpočtová číslice i v podniku poměrně správně, ale v dobách mimořádných je těžko říci, co bude, zde se proroctví nevyplácí. Nicméně však preliminář tabákové režie zdá se býti úměrný poměrům, a nebude-li plně dosaženo příjmů tak, jak jsou preliminovány, zcela jistě na druhé straně nebudou zase výdaje tabákové režie tak vysoké, jak jsou preliminovány, takže saldo těchto podniků nakonec nebude o mnoho menší, nežli je v rozpočtu vyjádřeno.

Pan kol. Jelinek vytýkal, že závěrečné účty vykazují každoročně schodky a že to dokazuje, že nebylo správně preliminováno. Platí zde, co jsem řekl jako odpověď na výtky p. kol. inž. Kalliny, že žijeme v mimořádně těžkých svízelných poměrech, které se den ode dne mění, a že tedy je samozřejmo, jestliže se výsledky hospodaření odkloňují od preliminářů.

Pokud jde o poukaz, že nejvyšší účetní kontrolní úřad nemá dostatek kompetence, je to stesk, který se vleče v rozpočtovém výboru již dlouhá léta. Také my ostatní bychom si přáli, aby kompetence a exekutiva kontrolního úřadu byla poněkud větší. To ovšem je věc zákona, a jsem toho mínění, že ani tu se neubráníme, abychom zákonnou cestou nezjednali nejvyššímu kontrolnímu úřadu potřebnou exekutivní moc, tak aby hospodářství státní a státní statky mohly býti náležitým způsobem ochráněny. Kol. Bergmann, který se věcně podílel na debatě a s nímž v mnoha partiích jeho řeči souhlasím a připojuji se k nim, dotkl se mimo jiné také mého novinářského článku, který pojednával o úkolech úsporné komise a v němž byly nadhozeny některé otázky eventuálních úspor, které spočívají v reorganisaci a ve spojení některých úřadů. Jde o některá zařízení poštovní správy. Chápu kol. Bergmanna, on je pošťák, a je samozřejmé, že ho věci poštovní správy a poštovní služby zajímají. Já nejsem poštovnictvím zatížen, mohl jsem tedy pochopitelně v několika článcích nadhoditi několik námětů, které mohou býti předmětem eventuálních úspor. Jsem přesvědčen, že budeme nuceni se zřetelem na vyvíjející se hospodářství státní a na poměry, které musíme překonávati, sáhnouti k mnohým opatřením, která nám budou třeba nepříjemná, ale budeme je musiti provésti, poněvadž to zájem státu, státní pokladny a zejména obyvatelstva přikazuje, ať je nám to příjemné či nic.

Vážení pánové! Vyčerpal jsem v hrubých rysech všechny výtky a náměty, které tu za debaty byly sneseny, nemám co bych ještě přičinil k debatě, ve třech schůzích této slavné sněmovny konané, a doporučuji jen, aby paní a páni poslanci vyslovili se souhlasně pro návrh, který jsem zde v zastoupení rozpočtového výboru přednesl a aby schválili státní závěrečný účet za r. 1931 a zároveň aby dodatečně uznali překročení rozpočtů některými resorty, jak jsem to ve své zprávě navrhl. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Míním dáti hlasovati o návrhu na schválení celého závěrečného účtu za rok 1931 najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Není jich.

Návrh můj jest přijat.

Kdo tedy souhlasí s návrhem zpravodajovým na schválení celého závěrečného účtu státních výdajů a příjmů za rok 1931, jak jest obsažen v tisku 1972, a to i s účty státního bytového fondu a dávky z majetku, dále s udělením souhlasu podle čl. XII finančního zákona pro rok 1931 k vyšším výdajům: u kap. 7 (ministerstvo spravedlnosti) v částce 6,137.418 Kč 95 h, u kap. 9 (nejvyšší správní soud) ve zbytkové částce 244.491 Kč 35 h, u kap. 10 (ministerstvo školství a nár. osvěty) ve zbytkové částce 11,379.243 Kč 45 h, u kap. 17 (ministerstvo soc. péče) v částce 239,482.737 Kč 35 h, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna schválila státní závěrečný účet za rok 1931 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku a udělila podle článku XII finančního zákona pro rok 1931 souhlas k vyšším výdajům: ministerstva spravedlnosti o 6,137.418 Kč 95 h, nejvyššího správního soudu o 244.491 Kč 35 h, ministerstva školství a nár. osvěty o 11,379.243 Kč 45 h a ministerstva soc. péče o 239,482.737 Kč 35 h.

Zbývá ještě hlasovati o resolucích.

Jest to jednak resoluce výboru rozpočtového otištěná ve zprávě výborové, jednak podaný resoluční návrh posl. Štětky, Kopeckého, Jurana a soudr.

Žádám, aby podaný resoluční návrh posl. Štětky byl přečten.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Resoluční návrh posl. Štětky, Kopeckého, Jurana a soudr.:

Vládě se ukládá, aby do 14 dnů vypověděla bezúročné půjčky a poskytnuté zálohy jednotlivcům a společnostem, podle státního závěrečného účtu za r. 1931, a příslušné obnosy vybrala nejdéle do 3 měsíců, a to:

1. Pohledávku za předanou výzbroj (civilním formacím jako agrár. banderium, střelecké jednoty atd.) 57,404.378 Kč.

2. Pohledávky jako výdaje na francouzskou vojenskou missi za rok 1919 až 1930 podle smluv 28,288.191 Kč.

3. Řím.-katol. kultu zálohy nábož. fondu na podpory kněžských seminářů 7,783.125 K č.

4. Řecko-katol. kultu zálohy náboženskému fondu 2,761.996 Kč.

5. Evang. kultu generál. fondu ev. církve 2,378.714 Kč.

6. Zálohy poskytnuté vinařům 1,359.993 Kč.

7. Pohledávky rolnickým pokladnicím Slovenska 11,745.260 Kč.

8. Bezúroč. půjčku Čsl. Jockey klubu 1,500.000 K č.

9. Bezúroč. stát. vklad Centrolenu 6,000.000 Kč.

10. Zálohy náhradovému fondu SPÚ splatné podle zákona č. 220/22 150,000.000 Kč.

11. Provozovací půjčku průmyslu 1,138.094 Kč.

12. Půjčky podnikům a úvěr. ústavům 18,011.586 Kč.

13. Pohledávky ze zápůjčky společ. Dunajské a Oderské 5,798.515 Kč.

14. Zápůjčku mezinár. akc. spol. vzduchoplav. v Paříži 3,200.000 Kč.

15. Zápůjčku akc. plaveb. spol. v Bratislavě 2,650.000 Kč.

16. Aktiva Stát. obilního ústavu dosud nesplacená 4,655.215 Kč.

17. Aktiva býv. stát. ústavu pro tuky dosud nesplacená 953.260 Kč.

18. Bezúročnou půjčku Dubrovnické akc. spol. Kupari-Srebrno 1,000.000 Kč.

19. Půjčku zástav. a půjčovnímu úřadu 11,869.150 Kč.

20. Bezúročnou půjčku Čsl. obchod. bance v Praze, dříve lesní dřevařské bance 2,500.000 Kč.

21. Vklad Zemské hypoteční bance 32,000.000 Kč.

22. Bezúroč. zápůjčku továrně na papír ve Slavošovcích 10,000.000 Kč.

23. Stát. vklad u peněž. a jiných ústavů 6,872.286 Kč.

24. Bezúroč. půjčku spolku Mileniumfilm v Praze 2,000.000 Kč.

25. Pohledávku za rafinerii minerál. olejů 19,423.064 Kč.

26. Vkladu Zem. banky pro zvláštní účele Jockeyklubu v Praze 1,896.541 Kč.

27. Posečkané 6%ní úroky ze zápůjčky 25 mil. Kč Ústřední elektrářské společnosti v Praze 11,051.368 Kč.

28. Bezúroč. půjčku klusáckému spolku v Praze 500.000 Kč.

29. Příspěvek společ. pro zpeněžení lihu v Praze 5,000.000 Kč.

Výnosu bezúročných zápůjček nebo záloh celkem 409,741.146 Kč budiž použito na investiční práce na stavbu škol, nemocnic, chorobinců, sirotčinců a jiných veřejně prospěšných prací k zaopatření práce pro nezaměstnané.

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pana zpravodaje, aby se o přečteném návrhu vyslovil.

Zpravodaj posl. Remeš: Pokud jde o resoluční návrh p. posl. Štětky, Kopeckého, Jurana a soudr., prohlašuji, že se nemohu připojiti k tomuto návrhu, a to z těchto důvodů: Přesto, že sám pokládám za naléhavé, aby ministerstvo financí urgovalo a snažilo se dostati tyto zálohy zpět do státní pokladny, nemohu souhlasiti s návrhem tak, jak jej formulovali páni navrhovatelé, ježto v mnoha případech jsou tyto zálohy poskytnuty za určitých předpokladů, na určité lhůty a za určitých podmínek, které musí býti individuelně zkoumány, a podle toho teprve by mohly býti jednotlivé poskytnuté zálohy vypověděny.

Z těchto důvodů se nepřipojuji k tomuto návrhu a navrhuji jeho zamítnutí.

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Kdo souhlasí s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato jest přijata.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. Štětky, Kopeckého, Jurana a soudr., nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: