Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

192 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Beneš, Bradáč, d r Czech, Černý, dr Dérer, dr Franke, dr Hodža, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 267. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. Böhmovi z rodinných důvodů, posl. Windirschovi pro neodkladné zaměstnání.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 266. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. Vallo a Gottwalda a projev hrubě urážlivý z řeči posl. Szentiványiho.

Přistoupíme ku projednávání pořadu.

Nebude-li námitek, budeme projednávati nejprve odst. 2. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž nejprve k projednávání odst. 2, jímž jest:

2. Zpráva výborů zemědělského a úst.-právního o vládním návrhu (tisk 2228) zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům (tisk 2232).

Zpravodaji jsou: za výbor zemědělský posl. dr Zadina, za výbor. úst.-právní posl. dr Daněk.

Oba páni zpravodajové přednesli již své zprávy ve včerejší, 266. schůzi sněmovny.

K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut.

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Matzner, Scharnagl, J. Svoboda, dr Hanreich, Hrubý; na straně "pro" pp. posl. Křemen, dr Hodina, Pozdílek.

Uděluji slovo prvému řečníku "proti", p. posl. Matznerovi.

Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Máme před sebou zákon, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům.

Jak slibně zní tento zákon pro zemědělství, tak žalostný bude míti účinek na jiná nezemědělská povolání a stavy. Vítám tento zákonný platební odklad pro zemědělce, ale byl bych velmi rád také viděl, kdyby se požehnání tohoto zákona bylo dostalo také řemeslníkům a živnostníkům, jakož i jiným důležitým povoláním. Není pochyby, že tisíce a tisíce existencí v zemědělství octlo se v těžké nouzi bez vlastního zavinění, ale i mnoha jiným povoláním vnikla krutá nouze do vlastního těla bez jejich viny opatřeními naprosto nezpůsobilé vlády státu. Vnitřní hospodářské vedení vlády státu mělo pamatovati, aby občanům státu utvářelo život co možno nejpříjemněji a činilo všechna opatření, aby pracovitý, pilný a šetrný státní občan nebyl vrhán do dluhů. Břemeno dluhů státních občanů obrovsky se rozrostlo bez jejich přičinění, takže častokráte není již naděje, že se zbaví tohoto těžkého břemena. Člověk musí býti sám zemědělcem, aby mohl až do nejmenších podrobností znáti, jak těžko lze dnes udržeti rolnickou usedlost, aby ji pak mohl rolník odevzdati synovi jako staré dědictví starousedlé rodiny. Ani ti rolníci, kteří zažili tak zvaná dobrá léta, nemohou se již zbaviti dluhů, nemluvě již teprve o těch, kteří před několika lety musili převzíti hospodářství zadlužené do dneška. Těmto mladým rolníkům, již když přejímají držbu, hází se na krk klička, která dech velmi zúží a většinou jej úplně zadrhne. Když byla ubohá nevinná obět zardoušena pomocí daňové kličky, ihned se dostaví na bojiště práce hyeny, aby pod vedením berního exekutora a vyvolavače vykonali velmi důkladnou krkavčí práci. K tomuto rdoušení patří také vkládání dluhů do knih pro státní pokladnu.

Ve starém, tak často hanobeném a zaostalém Rakousku, nebylo by bývalo možno takto jednati, poněvadž přes všechnu zaostalost vždy se pamatovalo, aby se vyšlo poplatníkovi slušně vstříc. Kdyby tomu tak bylo nebývalo, nebylo by dnes již ani jediného českého nebo v bývalé Haliči ani jediného polského rolnického dvora, neboť v těchto krajích jiné rasy a jazyka bylo plemennou vlastností zásadně neplatiti daně. Důkazem mého konstatování jest, že ihned, když se jakž takž dosáhlo rovnováhy, československý stát vydal zákon, jímž nařizoval úroky z prodlení při nezaplacených daních až do 10% a zároveň zavedl vložení do knih. Neboť umělci v řízení státu neseděli nadarmo ve Steinhofu u Vídně. Ve své volné chvíli zosnovali tito páni jako protiopatření to, co jsem právě řekl, čemuž kdysi naučili vlastní národ proti rakouskému státu. My Němci byli jsme ve starém státě nejpilnějšími poplatníky, byli jsme jimi i dnes ještě v této republice až do nejposlednější doby. Než toto nespravedlivě těžké a nesnesitelné daňové břemeno nemůže již snésti ani nejhodnější, nejpilnější, nejspořivější německý poplatník, zvyklý na strádání. Nikdo se však nesmí domnívati, že se tento exekuční zákon vydává ve prospěch německých poplatníků; poněvadž právě němečtí poplatníci nemohou již platiti daňové břemeno činící téměř 60% veškerých státních daní, které platili ještě před lety, za to však byl poněkud silněji přitažen státní národ. Proto zavádí se tímto zákonem oddech, který prospěje i německému zemědělství.

Obávám se jen, že účinky tohoto zákona poskytnou obor působnosti nové ďábelské myšlence, totiž, jak se úspěšně pro stát - český stát - vynajde způsob, jak lze zákonně, podle českého práva převésti jeden německý majetek za druhým do majetku českého národa. Proč se nerozšiřuje tento oddech, toto poshovění do konce tohoto roku také na jiná povolání? Poněvadž se dobře ví, že v této přechodné době zanikne mnoho existencí, které by přece tu a tam bylo možno pohltiti ve prospěch všeslovanstva. Kdo je skutečným strážcem svého národa, nemůže se této myšlence ubrániti.

Byl by to prvý zákon, který v této sněmovně byl vydán za pomoci Němců nebo bez nich a který by nepůsobil proti Němcům. Tento zákon se svými 4 paragrafy jest tak nejasný, že se při jeho provádění opět vyčte velmi mnoho věcí. Nikde není patrno, jaký účinek bude míti tento zákon na Raiffeisenky, a tu mám všelijaké pochyby. Také nebylo rečeno, jak se má prováděti poshovění vůči zemědělským družstvům.

Tento zákon nemá pouze jednu chybičku krásy, nýbrž hned několik; vedle velkých chyb krásy: neúplnosti a dryáčnické formy má ještě jednu chybu, že bude platiti jen do konce tohoto roku. Tento osmiměsíční zákon již při svém zrození jest zmetek, bez oživení a bez velkého hospodářského prospěchu pro zemědělce, poněvadž vnáší do obchodního spolužití jen zmatek, aniž přinesl velkého úspěchu těm, pro něž byl vydán; příliš rychle zmizí a pak znovu dokořán otevře dvéře nynějším násilným poměrům. Kdyby se to myslelo se strádajícím zemědělstvím poctivě a vážně, mohlo by se sáhnouti k jiným, účinnějším opatřením, která by skutečně mohla pomoci.

Kdyby se chtělo rychle a vydatně pomoci, musila by se zahájiti akce na vyvazení rolníků z dluhů. Kdyby měli býti ponenáhlu vyvazeni z dluhů, musila by se snížiti daňová břemena. Kdyby se válečné přirážky, které se nyní mění v přirážky po dobu krise a vymáhají v nestydatě vysoké výši, a nedostupná sociální břemena uvedla do snesitelného poměru, - kdyby se snížily vysoké pojišťovací premie, kdyby se neslýchaně vysoké sazby, ať u toho či u onoho podniku, ať již hospodářského nebo právního druhu, uvedly v soulad s dnešním životním a hospodářským vedením, učinilo by se tak mnohem více než tím, co přináší zemědělcům toto malé moratorium.

Kdyby stát předcházel svým dobrým příkladem v restrikci svých obchodů a kdyby přinutil stejnou měrou také ostatní, aby restringovali tak, jako to již učinilo zemědělství, nastala by ihned rovnováha v československém státu. Nejprve by musil stát snížiti o 50% ve svých monopolních zřízeních. Na příklad dobytčí sůl jest u nás poměrně o hodně dražší než v jiných státech, zlevnění dnešní ceny o polovici mohlo by způsobiti v zemědělství divy. Při dnešních cenách dobytčí soli musí člověk již při nákupu míti strach, že stát bude vybírati při nákupu dobytčí soli ještě velmi citelnou přepychovou daň jako přirážku po dobu krise. Kdyby tento stát od svého založení nebyl tak zaslepeně špatně hospodařil, mohl a musil by býti státem, který má nejlepší základ na celém světě. S tolika bohatstvím nenastoupil dědictví žádný stát na světě jako československý stát, který převzal historické země. Kdyby se byl příděl půdy odložil do nynější doby, byla by měla státní pokladna zabezpečeny milionové příjmy daní. Takto však připlácejí poplatníci na každý hektar půdy, na které hospodaří stát, 140 Kč. Čtvrtinu pozemků v držbě sudetských Němců Češi Němcům odňali, to jest asi 700.000 hektarů. Pozemkový úřad sám stojí stát ročně jen 500 milionů. Kdyby se jen tato položka sama vložila do dnešního hospodářství, nebyla by v zemi taková nouze. Fond pro umělá hnojiva byl rozdělen mezi dobré přátele v době, kdy se ještě mnoha lidem dařilo dobře, zvláště Čechům, kteří dostali celý fond na umělá hnojiva na své účely, ačkoliv Němci zaplatili na tento fond lví podíl. Jako dík za to nedostali Němci ani haléře, já aspoň o tom nevím.

Jest vlastně úplně zbytečné zdržovati se tak dlouho při té či oné události. Základní rys státního národa známe my Němci, bydlící zde, všichni dostatečně, nemá také významu mluviti dlouho nebo krátce k nějakému návrhu zákona, a podávají-li se dobře míněné pozměňovací návrhy, vládní většina spolkne vše. Poněvadž projednávaný návrh zákona přinese zemědělství malou úlevu, německá národní strana pro tento návrh hlasuje. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému řečníku, p. posl. Pozdílkovi.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno! Je-li člověk zatížen těžkým břemenem, pod kterým klesá k zemi, vítá jistě každou sebemenší příležitost k odpočinku a oddechu, byť i věděl, že po tomto oddechu musí znovu břemeno nésti dále, břemeno stejně těžké a obtížné, ačli snad v té době nepřijde někdo, kdo mu pomůže, aspoň část nákladů a starostí s něho sejme a jemu další cestu pak ulehčí.

Tak asi bylo by možno prostě definovat osnovu zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům a který dnes slavná sněmovna projednává. Bylo by jistě zbytečné mluviti zde již po tolikáté o opravdové katastrofě, kterou již po několik let stíháno jest zemědělství a které také na tisíce zemědělců již podlehlo nebo v nejbližší době podlehne. Bylo by také omylem tvrditi, že tento zákon pomůže aneb vyléčí ten nesmírně těžký stav zemědělského podnikání sám o sobě, neboť on neznamená nic jiného než pouze odsunutí na čas té nejtíživější starosti, totiž platiti a vyrovnati své povinnosti, když není čím.

Ale právě tato okolnost zavazuje nesmírně vážně všechny rozhodující činitele, kteří mají jistě dbáti, aby vážnost a význam každého zákonného opatření nebyly zlehčovány, aby v této době oddechu bylo učiněno vše, aby závazky a povinnosti odsunuté, případné odsunutí jich vymáhání, mohly býti za každých okolností jak v zájmu zemědělského dlužníka tak jeho věřitele, ať jest to již stát, peněžní ústav neb osoba soukromá, poctivě splněny a vyrovnány. Nic není pro zemědělského člověka tíživější než dluh, zemědělský člověk nikdy nezadlužuje se lehkomyslně, tím méně s úmyslem, aby se své platební povinnosti, ať již způsobem jakýmkoli - jinde snad dosti obvyklým a často užívaným - na škodu svého věřitele zbavil a z ní se vysmekl. Naše venkovské peněžní ústavy potvrzují nám během minulých let onu skutečnost, že byla-li kdy v minulosti a je-li ještě dnes obava o případnou ztrátu, a vznikla-li kde snad skutečná ztráta, téměř nikdy nebylo to u dlužníka zemědělského, poněvadž tento má jednak vrozený smysl pro povinnost a poctivost, jednak také dává v zástavu to nejcennější, co má, zejména při hypothekách, základ všeho podnikání, zemědělskou půdu. Totéž jest a bylo při povinnostech ve prospěch státu, u daní, dávek a j., které nikde jinde nepožívaly větší jistoty než u zemědělského člověka. A jistě také kdyby dnes pan ministr financí sdělil nám, jakým procentem zúčastněno bylo zemědělství na daňových odpisech nebo vlastně jaké ztráty měl stát z neplacení daní u zemědělců, jistě bylo by to velmi mizivé procento proti všemu ostatnímu podnikání jinému.

Zemědělský člověk i při své vrozené šetrnosti rád plní své závazky, rád platí své povinnosti, jen když poskytne se mu trochu možnosti.

Proto dnešní zákon - přes to, že poskytuje dočasnou a jistě vítanou úlevu, jest velikou výstrahou, jest smutným dokladem, kam jsme došli v zanedbávání a opomíjení tak významného pro společnost lidskou i stát zemědělského podnikání, že musíme přikročovati k ochraně zemědělského člověka, aby aspoň na čas zbaven byl starostí, že nebude vyhnán ze své rodné hroudy, kterou jeho předkové i za těžkých okolností a smutných časů dovedli udržeti i po celé staletí. Historie nás učí, jestliže někdy v minulosti byl nucen opouštěti český sedlák svoji půdu, že nebylo to pro dluhy, ale po většině proto, že nemohl snésti útisk ať národnostní nebo náboženský. A bylo by jistě ironií a hroznou obžalobou dnešní doby v celé budoucí historii, kdyby to, co český zemědělec třeba v potu tváře a odříkání zachoval za těžkých poměrů a časů v době poroby hospodářské i národní, ztratil nyní v době nabyté svobody, po které tolik toužil po celé generace.

Dnešní zákon jest smutným a velikým vykřičníkem, aby ještě v poslední chvíli učiněno bylo na odvrácení katastrofy vše, co se učiniti dá, a pevně věřím, že při dobré vůli všech nás, při vzájemném pochopení a uvědomění si dnešního stavu dá se učiniti ještě mnoho, byť to bylo již dosti pozdě.

Čím dále tím více docházejí potvrzení slova min. předsedy Malypetra, pronesená zde před nedávnem, že minulá léta žili jsme v určitém omylu. Žil v tomto omylu takřka celý svět a dnes odnášíme toho následky. A tu chci upozorniti na jednu vážnou věc. Naši staří hospodáři na vesnici tento omyl pozorovali po celých minulých 15 let s rostoucími obavami a spínali ruce nad tím, že svět i my zde odvracíme se čím dále tím více od odvěkých řádů, ustálených po celá staletí. Tyto staré odvěké řády platí jak pro hospodářství soukromé, tak i pro veřejné a my chtěj nechtěj budeme nuceni vrátiti se k nim také a co nejrychleji, dokud nebude opravdu pozdě. Není možno zatěžovati výrobu vůbec a prvovýrobu zvlášť více, než je snesitelno, neboť není správný pokrok ve vymoženostech tam, kde na druhé straně způsobuje a přináší neštěstí, na jehož dočasné odvrácení musí býti dělána taková opatření, jakých jsme dnes svědky.

Takřka celý svět kolem nás chápe se všech prostředků u radikálních na odvrácení katastrofy, která přivoděna byla tímto omylem. Nemůžeme zůstati pozadu osamoceni a proti proudu ani my. Právě v minulých dnech spontánně odmítli jsme všichni společně bez rozdílu snahy, aby někdo bez našeho svolení disponoval nebo bral nám kus našeho území, jež nám po právu a spravedlnosti patří. Zajisté jest také svatou povinností - a zase všech bez rozdílu - učiniti vše, aby tak, jako zabezpečena musí býti v držení svého území a hranic republika, byl zabezpečen na své půdě a ve svých hranicích i zemědělský člověk, který ve své vrozené houževnatosti v držení půdy a lásce k ní je také nejbezpečnější známkou pro hospodářskou i politickou svobodu a nezávislost státu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, p. posl. Scharnaglovi.

Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! Návrh zákona, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, jest právě tak krátký jako bezobsažný. Pánové! Doba nouze vyžaduje, aby se přinášely oběti. To jste vy ve vládě důkladně opominuli, ba nejen opominuli, vy jste řadou nových daňových zákonů zostřili a zhoršili velkou hospodářskou bídu a nouzi, ve které jest většina domácího zemědělství. Nynější exekuce, které některá strana před vejitím tohoto zákona v účinnost proti zemědělcům prováděla nebo podala, mají býti nyní na dlužníkův návrh odloženy až po 31. prosinci t. r. V čem tedy vidíte výhodu tohoto zákona? Mohu konstatovati jen toto: především jde přece o velký počet předlužených majetníků zbytkových statků, kteří naprosto nepodařenou, neblahou pozemkovou reformou v tomto státě byli připraveni o své jmění a o svou existenci. Má-li se odklad provésti pro tyto osoby, pak musejí ti, kdož se považují za tvůrce tohoto návrhu, konstatovati, že se jim neposkytuje žádná pomoc, nýbrž že jen nastává odklad o půl roku, a jsem přesvědčen, že po uplynutí této lhůty budete znovu nuceni tento zákon prodloužiti. Ale i pro střední a drobné zemědělce přichází tento odklad exekucí a dražeb rovněž příliš pozdě, neboť všichni víme, jak málo mohou tito lidé platiti dnes, že právě tak málo budou moci platiti po 1. lednu 1934.

Ale co tomu řeknou drobní věřitelé těchto dlužníků, když se svými nároky budou odkázáni na tuto dobu, jako na př. všichni řemeslníci, obchodníci a nikoliv naposled ručitelé, kteří podepsali krátkodobé směnky ve venkovských záložnách, většinou v Raiffeisenkách, hospodářských okresních záložnách, které dnes všechny pro velký nedostatek peněz žádají zaplacení v hotovosti, neboť jim svazy úvěry omezily nebo vůbec zastavily? Ručitelé za tyto půjčky mají nyní velmi pochybnou radost, že budou ručiti ještě dále na půl roku, aby pak po uplynutí této odkladné lhůty zaplatili zaručený kapitál s úroky o 8 měsíců většími.

Tím se nezmírní hospodářská bída nás tísnící, nýbrž naopak značně zvětší, neboť právě hospodářskými úkony, které v posledních 3 letech neomezeně rostly, strhává vždy jeden dlužník mnoho jiných s sebou. Mimo to trpí tím i obce a okresy, poněvadž nedostanou předepsaných přirážek a na konec musejí většinu těchto požadavků označiti za pochybné.

Zároveň s tímto návrhem měl býti podán návrh, který postiženým majetníkům poskytuje záruky, že budou moci dostáti svým závazkům. Posud jsme postrádali všeho, co by mohlo pomoci na nohy zemědělství, které po léta vede opravdu zoufalý boj o svou existenci. Tak určitě slíbené zajištění sklizně se nedostavilo. Nově utvořený obilní ani dobytčí syndikát nedosáhly dosud ani vzestupu cen ani aspoň jejich stabilisace. Zemědělci sklesle, s bázní pohlížejí do budoucnosti.

Jest nyní věcí vlády, aby v poslední chvíli poskytla pomoci. Bylo-li možno pomoci zkrachovaným bankám a zbytkovým statkům, pak musí tím spíše býti možno poskytnouti pomoc širokým vrstvám zemědělců, zvláště horských. Místo aby se vynalézaly nové daně a dosavadní zvyšovaly, musejí býti daně sníženy. Nikoliv na posledním místě musejí nemocenské pojišťovny šetrností usilovati, aby procentní sazbu příspěvků nikoliv stále zvyšovaly, nýbrž snižovaly. Zemědělci, zvláště střední a drobní, nemohou si nyní dopřáti již nutných pracovníků, čímž se nezaměstnanost zcela značně zvyšuje. Zemědělci nebyli ještě nikdy rozmazleni, jsou tak skromní jako žádný jiný stav. Žádné jiné povolání nedosahuje ani přibližně stejného pracovního výkonu a proto také není příliv, nýbrž spíše úbytek zemědělských pracovníků. Sám skromný pracuje zemědělec se svou rodinou celá léta, ale nikterak při tom nenalézá ani nejmenší mzdy za svou práci.

Čeho zemědělství nezbytně potřebuje, jsou především levné dlouhodobé úvěry, k nimž se vláda konečně musí vzchopiti. Peníze použité k tomuto účelu budou investovány doma, a tím by bylo zajištěno nové oživení celého hospodářství. Před několika málo lety přinášelo zemědělství největší oběti národu a státu ve formě přírodních výrobků. Obilí a dobytek byly zabavovány a zabírány, při čemž se naprosto nepřihlíželo k existenci těchto zemědělců. Nyní zase jsou to břemena finanční povahy, která přivedla zemědělce na pokraj zoufalství. Pozemky pozbyly hodnoty. Proti tomu daně dosáhly výše, kterou za nynějších cen zemědělských výrobků nikdo již nemůže platiti.

Obce, okresy a země jsou zadluženy. Než i na tyto samosprávné sbory uvalují se nová břemena, aby se zmírnila nezaměstnanost, ale vláda naprosto nepečuje o opatření nutných peněz.

Je-li tento návrh byť jen slabým pokusem, aby se udělalo něco i pro zemědělství, pak doufáme, že se s tímto návrhem aspoň učiní počátek, po kterém budou následovati další pronikavá sanační opatření. Proto souhlasíme s návrhem a doufáme, že odklad exekucí až do 31. prosince t. r. přinese prospěch i všem jiným povoláním, nepřímo nebo přímo se zemědělstvím souvisícím. Proto bych doporučil, aby resoluční návrh, jejž jsem podal, byl přijat. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Knotek. Dávám mu slovo.

Posl. Knotek: Slavná sněmovno! Přes rok již se zde mluví o nesnesitelném dluhovém zatížení zemědělců. Přes rok již se hlásá, že se v této věci musí něco státi, nemá-li dojíti k úplnému ožebračení desítek tisíců zemědělských rodin. Projednávaná osnova zákona je prvým praktickým činem, kterým má býti předluženým zemědělcům poskytnut aspoň jakýsi oddech a částečná jistota, že po dobu, kdy je na venkově největší nouze o peníze, kdy vůbec není zač tržiti, nebude možno ničiti jejich existence exekučními dražbami, bohužel velmi často spekulačními. Každý z nás mohl by uvésti řadu dokladů, jak nesvědomití spekulanti využívají okamžité tísně zemědělcovy k tomu, aby za malý peníz získali celý jeho majetek, i když ani předlužený není, a to jen proto, že nemůže okamžitě opatřiti si peníze na proplacení dluhu nebo jen jeho části.

Je jisto, že dobrodiní tohoto zákona využijí také ti, kdož na výhody jeho mravního nároku nemají. Je celá řada takových dlužníků, kteří zásadně neplatili, ani když mohli, a kteří se nikdy nestarali, aby majetek zděděný zachovali svým potomkům. Není sporu o tom, že spravedlivějším bylo by řešení individuální, při kterém bylo by zkoumáno, zda si této výhody dlužník zaslouží, hlavně však bude-li mu opatřením tímto aspoň částečně pomoženo. Třeba však přiznati, že toto individuální zkoumání by zatížilo soudní administrativu tak, že by opatření toto vůbec nemohlo býti provedeno se zdárným výsledkem. Z toho důvodu bylo nutno sáhnouti k řešení všeobecnému.

Nezemědělci zdánlivě právem poukazují, že se tu chrání výhradně zemědělský stav před okamžitým nebezpečím exekučních dražeb, zatím co ostatní střední vrstvy jsou ponechány osudu. Nejde o žádné nadpráví přiznávané vrstvám zemědělským, jde jen o odklad výkonu exekučního vymáhání pohledávek u zemědělců v době, kdy nemají zač tržiti, a o odsunutí platební povinnosti na dobu, kdy zemědělec může dáti na trh plody své celoroční práce a námahy. Kdyby v zemědělství bylo možno vyráběti a prodávati jako v jiných živnostech, pak by se mohlo mluviti o nějaké výsadě jeho, takto však je to prostý akt spravedlnosti a nejpotřebnějšího ohledu.

Bohužel, že zůstává nám stále nevyřízena nejpalčivější otázka dneška, jak umožniti velikému počtu snaživých a pracovitých zemědělců vymanění z tíživých dluhů, do nichž bez vlastní viny následkem nynějších poměrů upadli. Následkem zhroucení cen zemědělských výrobků byl také znehodnocen zemědělský majetek, dluhy, které v době dobré konjunktury byly přiměřené, staly se nepřiměřenými a neodpovídají ani zdaleka nynější hodnotě zemědělského majetku. Jde tu ve veliké většině o lidi snaživé, pracovité, kteří buď s dluhem začali, nebo následkem živelných pohrom, jiných neštěstí nebo pro nutné investice byli nuceni dluhy udělati. Tato otázka ťuká již dlouhou dobu na brány tohoto parlamentu, dožadujíc se vážného a rychlého řešení, bohužel však kromě loňského nepodařeného pokusu o úvěrovou pomoc předluženým zemědělcům nestalo se v tomto ohledu nic. Při dobré vůli bylo možno na základě loni navrhovaného opatření přinésti aspoň částečnou úlevu těm nejpotřebnějším. Bohužel jednak pro neshody ve stranách dnešní většiny a jednak pro neoprávněné požadavky různých družstev a jiných ještě zájemců nebylo možno toto v zásadě dobré opatření přivésti ke zdárnému výsledku.

Byla tu snaha pomáhati dlužníkům jiným způsobem, a to snížením úrokové míry. Při dobré vůli všech, kdož se jednání o této otázce zúčastnili, nepodařilo se dosíci takového snížení úroků ze zápůjček, které by znamenalo podstatnou úlevu zemědělským dlužníkům. Jediné, co lze s díkem kvitovati, jest, že byl zaveden pořádek v peněžnictví a že zejména velkým peněžním ústavům znemožněny byly lichvářské obchody na příliš vysoký úrok ze zápůjček.

Správně se tvrdí, že by všechny starosti o předlužené zemědělce mohly odpadnouti, kdyby se tržba zemědělcova mohla zvýšiti na stav z let 1928 a 1929, po případě na stav z r. 1926. Nelze pochybovati, kdyby se tato operace povedla, že zbavila by nás všech dnešních starostí o osud zemědělské výroby. Nikdo však dosud nenaznačil bezpečné cesty k tomuto cíli. Nikdo nemůže říci, jak bychom docílili žádoucích vyšších cen u těchto výrobků, jichž zde máme nadbytek a o jejichž umístění na trhu zahraničním marně se snažíme.

Nechybí hlasů, že bychom k potřebným vyšším číslům mohli dospěti určitou měnovou operací. Tento názor neslyšeli jsme, bohužel, od těch, kdož jsou odpovědni za hospodářský vývoj našeho státu i za jeho politický a mezinárodní osud. Z těchto míst slyšeli jsme dosud slova odporu a pochyb o zdárném výsledku této měnové manipulace. Mezi těmi, kdož proti této hospodářské operaci příkře brojí, je mnoho těch, jimž nelze upírati upřímný zájem o osud zemědělské výroby. Kdyby nám mohl někdo zaručiti, že bychom se vyrovnali s čísly z uvedených již hospodářských roků, byl by to akt spravedlnosti jak vůči dlužníkům, tak vůči střádalům, kteří také za to nemohou, že se jejich vklady vinou poměrů zhodnocují. Slyšíme však od lidí, jejichž znalost věci nelze bráti v pochybnost, že tuto záruku nám nikdo dáti nemůže a že politický i hospodářský zájem státu vyžaduje udržování pevné a zdravé měny. Nám nezbývá, než se názorům těchto autorit podrobiti.

Kam vede úplný rozvrat měnový, viděli jsme na Německu a Rakousku, kde se sice dlužníci nejpohodlnějším způsobem, a to za cenu úplného ožebračení střádalů, se svými dlužnými závazky vyrovnali, ale kde přechod k hodnotné měně přinesl nové a velmi citelné zatížení výrobě zemědělské, poněvadž nová hodnotná měna musila býti podložena hodnotou půdy a domovního majetku, což se stalo tím, že na zemědělskou půdu a domovní majetek uvalen byl nový dluh, který musil býti splácen a úrokován v hodnotné měně.

Mám za to, že neprávem se tvrdí o těch, kdož chrání pevnost měny, že pracují pro dobro kapitalistů. Kapitalisté neukládají svůj peněžní majetek do peněžních ústavů v takové míře jako drobní střádalové, ti raději dávají své peníze do akcií průmyslových podniků. Musíme míti na zřeteli právě tak osud drobných střádalů, kteří přečasto odpírají si nejnutnější potřeby, jenom aby si ušetřili trochu peněz pro stáří nebo pro děti. Bylo by odsouzení hodnou nemravností oddlužiti dlužníky šmahem za cenu úplného ožebračení střádalů, kteří v dobré víře v rozumně vedené státní hospodářství šetřili a ukládali své úspory do peněžních ústavů v naději, že tímto způsobem se zabezpečí proti eventuálnímu nedostatku v budoucnosti. Mezi dlužníky je také velké procento těch, kteří se zadlužili lehkomyslným a nepořádným životem, a nikdo nemůže chtíti, aby pracovití a šetrní lidé svými úsporami platili těmto nepořádným dlužníkům jejich dluhy.